![]() |
Zdroj: https://9gag.com/gag/anBA4BV/every-time-i-search-my-symptoms-online |
V roce 2011 se dokonce objevil termín kyberchondrie.[1] Pokud jí člověk trpí, je pro něj typické, že si příznaky na internetu vyhledává a výsledkům svého pátrání věří více než návštěvě u odborníka nebo závěrům lékařského vyšetření. Navíc se začnou rozvíjet jeho pochybnosti a představy o tom, jaká smrtelná nemoc by se ho mohla týkat. Podle průzkumu realizovaného pro Českou pojišťovnu se Češi obracejí v případě zdravotních problémů na virtuální svět stále častěji. 42 % lidí navštíví v případě potíží bez odkladu svého lékaře, 10 % vyhledá specialistu. Zbývající necelá polovina zkoumaného vzorku (asi 48 %) se rozhoduje na základě informací, které si o svých zdravotních potížích sami zjistí. Třetina lidí si své příznaky nejprve vyhledá na internetu a necelá čtvrtina respondentů v průzkumu uvedla, že své obtíže nejdříve konzultuje se svými nejbližšími. Vyhledávání na internetu je typické zvláště pro mladší část populace, která se až po doporučení z různých stránek rozhoduje, zda navštívit lékaře. Své symptomy zadává do internetového vyhledávače každý třetí Čech, jde především o lidi do 40 let.[2]
Určitě každého napadne otázka, jak spolehlivé může
takové vyhledávání onemocnění pravdivé a spolehlivé. Podle některých
zahraničních studií poradí portály s vyhledáváním symptomů vhodným
a správným způsobem ve zhruba 58 % případů. Mnohem větší spolehlivost je pak u
skutečně kritických příznaků vážných onemocnění – v případě stavů vyžadujících
ambulantní péči na pohotovosti se uvádí spolehlivost až 80 %. Jiná studie ale
tvrdí, že v případě závažných symptomů vyžadujících okamžitou péči lékařů
vyhledávače dobře poradí jen asi v 64 % případů.[3]
![]() |
Zdroj: http://www.vigorous-times.co.uk/avoid-cyberchondria/ |
Co se týče přístupu lékařů, ne všichni jsou z vyhledávání příznaků na internetu nadšení. Zatímco někteří vnímají tento trend vcelku pozitivně, jiní se obávají chvíle, kdy pacient po sebediagnostice přijde do ordinace s jasnou vizí, kterou chce od odborníka jen potvrdit. Pacienti mají údajně tendenci bagatelizovat symptomy, které nesedí do jimi stanovené diagnózy a lékař má tak ztížený proces stanovování nemoci a obtíží, které pacienta skutečně trápí. V zemích, kde zdravotní pojištění není povinné a přístup k němu nemají všichni obyvatele, pak hrozí riziko, že se lidé místo zaplacení návštěvy lékaře spokojí se zdarma dostupnými online službami, které se jim zdají pro konzultaci zdravotních obtíží dostačující. V případě lehkého onemocnění se to nemusí zdát jako velký problém. Komplikace ale mohou nastat v případě, kdy se může jednat o závažnější onemocnění, které skutečně vyžaduje odborné vyšetření a postupy. Může se to týkat například mateřských znamének, které jsou velice různorodé a riziko rakoviny kůže může odhalit jen specialista.
Dalším pro lékaře nepříliš pozitivním trendem, který zcela zapadá
do principu kolektivní inteligence jsou diskuzní fóra, kde si pacienti sdílí
své zkušenosti, a dokonce si nechávají od dalších laiků – pacientů – radit, jak
v případě zdravotních problémů postupovat. Často se tu objevují takzvané
babské rady, tedy zkušenosti dalších uživatelů fóra, které se více či méně
osvědčily při jejich vlastním vypořádávání se s diskutovaným zdravotním
problémem. Jedná se většinou o diskuze na stránkách souvisejících s lékařstvím
minimálně nebo může jít také o weby, na kterých probíhá sebediagnostika, a
zároveň se uživatelé mohou zapojit do diskuze s ostatními.
V rámci kolektivní inteligence ale začínají vznikat také více
užitečné a spolehlivé weby, na kterých je možné najít důvěryhodnější informace.
Jedná se víceméně o dva typy online prostředí. Prvním jsou diskuzní fóra
vznikající pod záštitou odborně zaměřených webů věnovaných konkrétnímu onemocnění,
které často zakládají neziskové organizace poskytující pomoc lidem s danou
diagnózou. Příkladem může být server o střevním nevyléčitelném onemocnění –
Crohnově chorobě – která lidem dokáže velmi znepříjemnit život. Zkušení
pacienti na něm mohou diskutovat s lidmi, kteří mají podezření, že by se
jich nemoc mohla týkat nebo mají diagnózu čerstvě stanovenou. [4]
Druhý typ webů nebo blogů zakládají samotní pacienti, kteří chtějí
tímto způsobem pomoct dalším lidem s užitečnými i uklidňujícími radami
ohledně vybrané diagnózy. S objevem nových duševních nemocí vyžadujících psychiatrickou
péči zakládají taková „centra laické pomoci“ lidé, kteří věří, že by mohli
svými zkušenostmi dát ostatním naději a pocit, že nejsou jediní na světě s touto
diagnózou. Duševně nemocní pacienti s depresemi, úzkostnými poruchami nebo
fobiemi tak můžou sdílet své zkušenosti třeba ohledně pomůcek, které usnadňují nepříjemné
stavy.[5]
Zdroj: http://www.panickaporucha.cz/#idc-cover |
Zdroj: http://www.panickaporucha.cz/#idc-cover |
Možná že kolektivní inteligence koncentrovaná do internetového prostředí je nadějí do budoucna. V současné chvíli, kdy podle ministerstva zdravotnictví i dalších institucí hrozí nedostatek lékařů, může představovat poradenství na internetu možný způsob, jak pacienty do budoucna efektivně rozvrstvit. Možností by bylo vytvořit spolehlivé odborně zaměřené servery, které by lidem správně vygenerovaly diagnózu na základě příznaků a doporučily konkrétního lékaře – specialistu. Pacienti by se tak objevovali včas a u správných odborníků. Možná je to utopie, možná cesta pro budoucí podobu systému českého zdravotnictví.
Anna Horáčková
[1] http://www.huffingtonpost.com/richard-c-senelick-md/cyberchondria-you-can-cat_b_859085.html
[2] https://www.ceskapojistovna.cz/tiskova-zprava?1445703-cesi_lekarum_pro_radu_nevolaji__preferuji_internet!
[3] http://news.harvard.edu/gazette/story/2015/07/self-diagnosis-on-internet-not-good-practice/
[4] http://crohn.cz/forum/
[5] http://deprese5.webnode.cz/; http://www.mojeuzkost.cz/poznejme-se/;
http://www.panickaporucha.cz/
No comments:
Post a Comment