Tato relativně nová forma on-line religiozity 21. století výborně splňuje charakteristiku produsage[1], neboť není pouhým jednosměrným kanálem, ale je vytvořena za účelem interaktivního fungování mezi dvěma prostory. Celkem se v současnosti na jeho obsahu podílí 38 019 mladých lidí, a to formou blogování, sdílení fotografií z akcí, videí, a především informací o společenstvích existujících mimo virtuální realitu.
Tento již 10 let úspěšně fungující projekt umožňuje aktivní vstup individuálních aktérů jako mluvčích do veřejného prostoru a v řadě konkrétních podob slouží k sociální interakci. Můžeme zde dobře demonstrovat, jak nová média slouží starým potřebám moderní společnosti, zde tedy potřebám náboženským.
Evangelium je sice obsahově stále též, ale s dramatickou změnou životního stylu přicházejí nové a nové možnosti jeho předávání, na které se církvi (v širokém pojetí) lépe či hůře daří reagovat. „Církve v posledních letech jednoduše narazily na fakt, že musí začít využívat moderní komunikační nástroje a adaptovat se na moderní publikum.“[2]
Pokud však nemá být křesťanská zvěst pouhou mrtvou vzpomínku na dávnou historii, rigidní ideologií nebo naivním prohlášením, ale příběhem nadčasově platným a tím součástí tradice skutečně živé, nutně tím přijímáme kladení člověka do kontinuity historie a tím i adaptaci na využívání nových prostředků komunikace, nových médií.
To ovšem obnáší také nahrazení dřívější jednosměrné komunikace k věřícím (a nevěřícím, kteří jsou zde vlastně hlavní cílovou skupinou) tou obousměrnou, která jde ruku v ruce s participací, otevřeností a interaktivitou. Náboženství tak přesahuje staré institucionální hranice a bere na sebe novou podobu, jak si všiml již před 15 lety David Lyon v knize Ježíš v Disneylandu: náboženství v postmoderní době.
Obecně je využití nábožensky orientovaných webů různé, lze je ale podle Libuše Martiníkové a její knihy Kyberprostor jako náboženský prostor pomyslně rozdělit do čtyř kategorií podle účelu: pro komunikaci, organizaci nebo sebe-organizaci, prezentaci, sebeprezentaci a identifikaci a pro realizaci náboženských potřeb. Signály tak spadají dílem do všech kategorií, ovšem velký důraz je kladen na samotnou každodenní praxi křesťanské víry.
„Naším cílem je podporovat mladé lidi, přispívat k jejich formaci a k setkávání v reálném světě,“[3] píší o webu jeho tvůrci. Nezáleží totiž pouze na zprostředkování svědectví a prvotní oslovení, ale především na to, aby respondenti získali kontakt na konkrétní společenství věřících, ke kterému by získali důvěru. V tomto ohledu Signály v nabídce obdobně zaměřených webů vynikají.
Přestože se mnohým médiím třeba podaří vzbudit zájem čtenáře o náboženské otázky, do opravdového živého společenství mimo virtuální realitu bude zpravidla přivedena jen menšina uživatelů. Koncepce Signálů napomáhá účastníkům naopak aktivně žít křesťanství a následně podpořit a usnadnit mladým lidem setkání ve skutečném světě.[4] V roce 2007 došlo k zásadní změně, web byl přepracován jako nový komunitní portál. Prvním šéfredaktorem serveru byl Jan Jakouš, v současné době vede Signály Václav Vacek.
Toto kyberspolečenství tedy podporuje formu setkávání „face to face“ a nelze jej vinit z toho, že mládež odvádí z kostelů k monitorům. Pro křesťanství je od dob jeho vzniku charakteristickým rysem právě společenství, které má být dynamickým obrazem vztahů v Boží Trojici. Důvodem současného uvadání společného prožívání víry může být tak typicky postmoderní (anebo typický český?) pocit nepotřebnosti jakéhokoliv sdružování či dědictví nucené privatizace osobní víry za komunistické totality v Československu.
Termín produsage označuje „kolaborativní a kontinuální vytváření a rozšiřování existujícího obsahu ve snaze dosáhnout dalšího zlepšení.“[5] Je pro něj typické, že se uživatel stává zároveň i tvůrcem či spolutvůrcem určitého obsahu, a také, že hierarchickou strukturu nahrazuje síťová. Produsage tedy v mnoha ohledech popisuje principy fenoménu nazývaného Web 2.0, který je postaven na základě spoluúčasti, otevřenosti a širokých možností zasahovat do tvorby tohoto prostředí.
Nová technologie, která je zde představena, zásadním způsobem ovlivňuje společenský život, zde náboženské prožívání. O projektu Signály vznikly dokonce již dvě akademické práce.[6]
Tereza Pavelcová
[1] BRUNS, Axel. Produsage.org [online] 2007 [cit.
2017-04-21]. From Production to Produsage: Research into User-Led Content
Creation. Dostupné z: http://produsage.org/
[2] MARTÍNKOVÁ, Aneta. Smartphony
a kolárky: konference o virtuálních prvcích v církevní komunikaci na FSV UK.
Markething [online] 2015 [cit. 2017-04-18] ISSN 1805 – 4991. Dostupné z: http://www.markething.cz/konference-o-virtualnich-prvcich-v-cirkevni-komunikaci-na-fsv-uk
[3] O webu. Signály [ online ] [cit. /vid. 21.4. 2017].
Dostupné z: https://www.signaly.cz/info/o-webu
[4] Na internetu to
žije mladými křesťany. Katolický týdeník [ online ] 11.3.2008 [cit. /vid.
21. 4. 2017] Dostupné z:
http://www.katyd.cz/clanky/na-internetu-to-zije-mladymi-krestany.html
[5] BRUNS, Axel. Produsage.org [online] 2007 [cit.
2017-04-21]. From Production to Produsage: Research into User-Led Content
Creation. Dostupné z: http://produsage.org/
[6] ŠEDO, Jan. Webový
komunitní systém [online]. Brno, 2009 [cit. 2017-04-21]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/th/208068/fi_b/>.
Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Fakulta informatiky. Vedoucí práce
Radek Ošlejšek
VÁLKA, Ondřej. Návrh GUI komunitního webu [online]. Brno, 2010 [cit. 2017-04-21].
Dostupné z: <http://is.muni.cz/th/256040/fi_b/>. Bakalářská práce.
Masarykova univerzita, Fakulta informatiky. Vedoucí práce Jiří Sochor
Další zdroje:
Další zdroje:
BERGER, Peter L. Vzdálená sláva: hledání víry ve věku
lehkověrnosti. Brno: Barrister & Principal, 1997. ISBN 80-85947-18-8.
KOUDELKOVÁ, Petra. Příležitosti a výzvy v komunikaci
církve ve 21. století [online]. Praha: Karolinum, 2015 ISBN
978-80-246-2785-4. Dostupné z: http://site.ebrary.com/lib/cuni/Doc?id=11062630
LYON, David. Ježíš v Disneylandu: náboženství v postmoderní
době. Praha: Mladá fronta, 2002. Myšlenky
MARTÍNKOVÁ, Libuše. Kyberprostor jako náboženský prostor.
Brno: L. Marek, 2007. Pontes pragenses. ISBN 978-80-87127-06-3.
No comments:
Post a Comment