Friday, April 21, 2017

Mediace nebo medializace náboženství? Dvojité očekávání


Odborný text The mediatization of religion – as temptation, seduction, and illusion, který je dostupný přes databázi SAGE Journals, je dílem německého profesora Güntera Thomase z Evangelické teologické fakulty při Ruhr-Universität Bochum. Profesor Thomas přednáší na místní katedře systematické a fundamentální teologie a etiky. Jeho pole zájmu je interdisciplinární, zabývá se totiž vztahy médií, náboženství, etiky a otevřené kultury.

Výzkum rozvíjí vzájemné spojení mediálních studií, sociologie náboženství, mediace a medializace a stojí na čtyřech základních tezích, a to, že dynamika přenosu (či zprostředkování, mediace) je od počátku jádrem jakékoliv náboženské komunikace, že medializace stojí v opozici k tomuto přenosu, že medializace není způsobena (sekulárními) médii, která o náboženství referují, nýbrž samotnými náboženskými institucemi, které předem očekávají způsob, jakým média náboženství pozorují a jakým o nich budou psát – podle toho se tyto instituce transformují, a že reformy německých protestantských církví v posledních 20 letech je třeba chápat jako proces medializace náboženství (tedy jeho institucí).

Text spadá do diskurzu systematické evangelické teologie, ovšem výzkumná tradice, ke které autor náleží, mu nebrání zaujmout ke zvolenému tématu přístup, ve kterém se prolíná více disciplín a paradigmat.

Bohoslužba jako multimediální performance

Profesor Thomas na úvodu svého textu upozorňuje, že od počátku rozvoje malých společností byla náboženství tzv. „laboratořemi“ komplexní mediální komunikace (kouř, vůně, texty, kamenné oltáře…). V nekmenových náboženských tradicích pak podle něj tuto tradici podporovala (zdánlivá) nedostupnost transcendentní reality, síťová struktura komunit či misionářství. Bohoslužby v širokém smyslu tak podle něj můžeme chápat jako „multimediální performanci“.

Tím pádem není překvapivé, že současná náboženská komunikace denně využívá twitterových účtů, facebooku, blogů, kanálů YouTube, Instagramu a dalších možností, které nová média nabízejí. Praktikování přenosu (mediace) je tak všem náboženstvím společné, ačkoliv samotný vznik náboženské komunikace podle Thomase není záměrný.

Oboustranný vztah mezi obsahy náboženské imaginace a převažující náboženskou mediální komunikací dosud podle autora nebyl do hloubky zkoumán. Thomas tvrdí, že mnoho konfliktů současné doby pochází spíše z otázky vhodnosti zvoleného média než konfliktu doktrinálních postojů jednotlivých náboženství. Sama kulturní dostupnost určitých forem médií otevírá prostor vyjednávání a možné akulturaci. Z toho tedy vyplývá, že dnešní užívání technologií není ničím novým, ale pouhou další kapitolou v tisícileté historii religiozity.

Kde končí mediace a začíná medializace?

Fyzickou mezilidskou komunikaci tváří v tvář nahradila neosobní technologická, což samozřejmě ovlivňuje každodenní život. Také využívání technologických prostředků v náboženské komunikaci má dopad na instituce, komunitní život i osobní spiritualitu věřících.

Církevní noviny a televize, zveřejňování kázání na YouTube, čtení náboženských knih na smartphonech – to vše podle textu jen rozšiřuje již existující spektrum mediace k více pokročilé formě. Stále se však nejedná o medializaci.

Ta se zakládá teprve na specifických funkcionálních změnách moderní společnosti, které značně omezují společenskou přítomnost a vliv náboženství, respektive církve. Mediální systém v rámci náboženství tak spíše konstruuje svou vlastní realitu, součástí jejíž samoregulace je výběr témat, žánrů a struktur.

Autor popisuje soudobou medializaci náboženství v Německu pomocí čtyř tendencí, a to, že média sama jsou nenáboženská, a tudíž náboženské instituce při prezentaci svých témat sekulárním médiím sledují své cíle a podle toho náboženství interpretují, že následkem funkcionální diferenciace moderní společnosti se věda a média staly hlavními hráči, zatímco církev svou funkci ztratila; že média absorbovala náboženství v tematickém, symbolickém a zejména narativním smyslu, čímž jej částečně zbanalizovala a konečne, že náboženský život včetně života farností, sociální práce či vzdělávání se odehrává pod dohledem (sekulárních) médií.

Medializace náboženství, jíž jsme v sekulárních médiích svědky, je tedy podle Thomasových poznatků řízenou „sebe-transformací“ náboženských institucí a představitelů vycházející vstříc očekávání médií. Níže uvidíme, proč tento postoj zastává.

Konkrétní výsledky: Medializace protestantských církví v Německu

Navzdory 60% členství Němců v lokálních církvích prochází podle autora německý náboženský život hlubokou krizí související zejména s vidinou budoucích finančních problémů a volá po „reformě“. Tato krize samozřejmě zaujala média.

V Německu proběhly podle tohoto výzkumu tři institucionální změny: 1. Mnoho regionálních protestantských církví získalo namísto biskupa „moderátora“ či „předsedu“. Tato sebe-transformace institucionální sebeprezentace vedla k většímu kontaktu s médii; 2. následně vzniklo 12 institucionálních center (Leuchttürme, majáků), která však sloužila spíše k navigaci (sekulárních) médií než církve a tím pádem vedla podle mnohých skeptiků ke konzumnímu přístupu k církvi; 3. U příležitosti 500 letého výročí reformace se církve v rámci medializace rozhodly přilákat média na klíčová témata jako „protestantismus a politika“, „protestantismus a umění“ apod.

Fenomén, který profesor popisuje, je tedy založen na „pozorování druhého řádu“. To v praxi znamená, že „církve pozorují, jak média pozorují náboženství“, tedy dochází k „očekávání očekávání“...



Tento akademický text pracuje se stěžejním dílem světové sociologie The social reality of religion Petera Bergera, Luhmannovými díly The Reality of the Mass Media a Die Religion der Gesellschaft, Hjavardovou The Mediatization of Culture and Society či Thomasovou publikací Medien – Ritual – Religion. Zur religiösen Funktion des Fernsehens a Die Multimedialität religiöser Kommunikation.


Přes množství originálních a inspirativních myšlenek autora, které se zakládají na důkladné znalosti vztahu médií a církve v Německu, se domnívám, že tento text není vzhledem ke svému velmi úzkému zaměření relevantní v aktuálním kontextu České republiky.

Tereza Pavelcová


Zdroj: THOMAS, Günter. The mediatization of religion – as temptation, seduction, and illusion. Media, Culture and Society. 2016, Vol. 38(1) p. 37–47. Dostupné z: http://journals.sagepub.com/doi/pdf/10.1177/0163443715615659

Zdroj fotografie 1:  http://www.ev.ruhr-uni-bochum.de/systheol/team/prof.html.de
Zdroj fotografie 2: http://www.ac24.cz/zpravy-ze-sveta/2018-globalni-vlada-a-nabozenstvi-noveho-svetoveho-radu

1 comment:

  1. Ever wanted to get free Twitter Re-tweets?
    Did you know that you can get these AUTOMATICALLY AND ABSOLUTELY FOR FREE by getting an account on Like 4 Like?

    ReplyDelete