Střílečky. Tahové strategie. Adventury. RPG. Realtimové strategie. Karetní hry. Logické hry. Budovatelské strategie. Simulátory. Plošinovky. Stealth. Tower defense. Sandbox. Typů videoher bude několik desítek. Podle studie ESA z roku 2016 je na celém světě hraje 1,8 miliardy lidí. A jednou z nejméně probádaných skupin jsou hráči sportovních her, řekli si v roce 2011 Abraham Stein, Konstantin Migutsch a Mia Consalvo. Výsledkem jejich zkoumání je detailní studie vyznavačů sportovních her, kteří se od obecného hráčského profilu v některých případech podstatně liší. Publikována byla v roce 2012.
Nejprve velmi malá porce rychlé historie. Je totiž s podivem, že komunita sportovních her zůstala tak dlouho bez povšimnutí, když jednou z prvních her vůbec byl právě sport. V roce 1958 vytvořil William Higinbotham hru nazvanou Tennis for Two, která - jak už název napovídá - simulovala tenis. V roce 1972 následoval slavný Pong, který s trochou fantazie také představoval tenis. V současné době jsou série FIFA, NBA nebo Madden NFL každoroční jistotou na předních pozicích žebříčku prodejů.
Autoři studie se rozhodli data sbírat pomocí dotazníku na internetu. Průzkumu se mohli účastnit jen hráči starší 18 let. V dotazníku byly jak otázky vyžadující konkrétní stručnou odpověď, tak otázky s otevřeným koncem, kde se mohli respondenti rozepsat například o svém nejintenzivnějším zážitku při hraní sportovních her. Účastníci průzkumu byly verbováni pomocí kampaní na sociálních sítích, nejčtenějších sportovních stránkách nebo blozích. Vznikla i speciální webová stránka k průzkumu, kterého se nakonec zúčastnilo 1718 zájemců. Autoři zjišťovali jejich hráčské návyky, preference, zkušenosti nebo vztah k reálnému světu sportu.
Z průzkumu vyšlo najevo, že typickým hráčem sportovních her je muž, běloch, ve věku okolo šestadvaceti let. A teď trochu detailněji a s důrazem na odlišnosti od obecného profilu hráčů počítačových her:
Mezi hráči sportovních her je 98,4 procenta mužů. To je obrovský podíl, který v herním světě výrazně vybočuje. Mezi celkovým počtem "gamerů" je totiž podle ESA jen 56 procent mužů. Sportovní videohry tak jsou specifickým žánrem, který je dominantou mužského herního světa. Čtyři z pěti hráčů sportovních her jsou běloši. Ve věku 18 až 24 let je 49 procent z nich, mezi 25 až 31 roky je to 32 procent, skupina 32 až 38 let představuje podíl 14 procent a od 39 let je to jen pět procent. Hráči sportovních her jsou tak mladší skupinou než obecný vzorek, protože průměrnému gamerovi je 35 let, zjistila ESA.
Některá další zjištění jsou již překvapivá méně. Naprostá většina respondentů se označila za sportovního fanouška a pochopitelně rozumí pravidlům sportů, jehož simulaci hrají. Tři čtvrtiny z nich byly schopné uvést nějaký tým, kterému v reálném světě fandí. A až 95 procent dotázaných sleduje sport v televizi, přičemž u většiny z nich dokonce sportovní přenosy tvoří většinu jejich televizního času.
Tři čvrtiny hráčů uvedly, že sami také sportují. Autoři studie ale přiznávají, že nezjišťovali podrobně, jak moc intenzivně a jak moc amatérsky či profesionálně tito gameři sportují. Odpovědi je proto nutné brát s určitou rezervou. K "praktikování" amerického fotbalu se přiznalo 33 procent hráčů, k fotbalu 22 procent a k baseballu 19 procent. Výsledky odpovídají sportovním preferencím v Severní Americe.
Preference konkrétního sportu v reálném životě se promítají do výběru počítačové hry:
Přikládat nějaký větší význam zjištění, na jakém zařízení dotázaní hry nejčastěji hrají, nemá v roce 2017 zřejmě smysl, přihlédneme-li k faktu, že průzkum je šest let starý a technika podléhá poměrně rychlé "zkáze" nebo naopak "evoluci", jak chceme. Tak jen pro info dodejme, že v roce 2011 dominoval Playstation 3, XBox 360 a PC, s velkým odstupem pak následovalo Nintendo Wii, iPhone, iPad nebo Nintendo DS.
Z pohledu dnešní doby je určitě relevantnější frekvence hraní. Více než polovina hráčů hraje každý den, zhruba třetina pak několikrát týdně. Naopak jen 2,8 procenta dotázaných uvedly, že hrají jen o víkendech, 2,4 procenta jen několikrát v měsíci a necelé jedno procento pak pouze příležitostně.
Autoři výzkumu se domnívají, že většina hráčů považuje sportovní hru za širší součást komplexního sportovního zážitku. Dotázaní totiž přiznávají, že potřebují, aby hry co nejvíce odpovídaly realitě. Devět z deseti proto edituje soupisky týmů ve hrách podle reálného světa. Placené aktualizace ale většina z nich stahovat odmítá.
Oblíbené možnosti vytvořit si vlastního hráče někdy využilo 95 procent účastníků průzkumu. Pokus o vytvoření sebe sama pak přiznává 88 procent hráčů. Zajímé ale je, že jen 33 procent hráčů takto vytvořenou postavu někdy používá při hraní online. Jde spíše o dominantu single playeru.
Hráči sportovních her ale online hru nijak zásadně nevyhledávají. Alespoň jednu zkušenost přiznává 60 procent z nich, ale i ti říkají, že tak hrají jen občas. Častější je hra na jednou zařízení proti někomu z rodiny nebo třeba kamarádovi (80 procent).
Zdálo by se, že sportovní gameři příliš sociální interakci při hraní nevyhledávají, z průzkumu ale vyplývá, že nejintenzivnější vzpomínky z hraní jsou spojeny právě se zážitkem podobného druhu. Tedy například hraní s někým z rodiny, výhra nad dobrým kamarádem nebo herní party z mládí. Lidé jsou si schopni i po více než 20 letech u takového zážitku vybavit i ty nejmenší detaily, například za koho hráli a kolik hra skončila.
Průzkum, přestože majorita jeho účastníků byla z USA, se dá jistě vztáhnout i na ČR. Rozdíly by se daly očekávat pouze v preferenci zvolených her. Rozhodně by v Česku nebyl nejhranější sportovní hrou americký fotbal Madden NFL. Češi preferují spíše fotbalovou FIFU nebo hokejovou NHL.
 |
| Tennis for Two |
Nejprve velmi malá porce rychlé historie. Je totiž s podivem, že komunita sportovních her zůstala tak dlouho bez povšimnutí, když jednou z prvních her vůbec byl právě sport. V roce 1958 vytvořil William Higinbotham hru nazvanou Tennis for Two, která - jak už název napovídá - simulovala tenis. V roce 1972 následoval slavný Pong, který s trochou fantazie také představoval tenis. V současné době jsou série FIFA, NBA nebo Madden NFL každoroční jistotou na předních pozicích žebříčku prodejů.
 |
| Pong |
Autoři studie se rozhodli data sbírat pomocí dotazníku na internetu. Průzkumu se mohli účastnit jen hráči starší 18 let. V dotazníku byly jak otázky vyžadující konkrétní stručnou odpověď, tak otázky s otevřeným koncem, kde se mohli respondenti rozepsat například o svém nejintenzivnějším zážitku při hraní sportovních her. Účastníci průzkumu byly verbováni pomocí kampaní na sociálních sítích, nejčtenějších sportovních stránkách nebo blozích. Vznikla i speciální webová stránka k průzkumu, kterého se nakonec zúčastnilo 1718 zájemců. Autoři zjišťovali jejich hráčské návyky, preference, zkušenosti nebo vztah k reálnému světu sportu.
Z průzkumu vyšlo najevo, že typickým hráčem sportovních her je muž, běloch, ve věku okolo šestadvaceti let. A teď trochu detailněji a s důrazem na odlišnosti od obecného profilu hráčů počítačových her:
Mezi hráči sportovních her je 98,4 procenta mužů. To je obrovský podíl, který v herním světě výrazně vybočuje. Mezi celkovým počtem "gamerů" je totiž podle ESA jen 56 procent mužů. Sportovní videohry tak jsou specifickým žánrem, který je dominantou mužského herního světa. Čtyři z pěti hráčů sportovních her jsou běloši. Ve věku 18 až 24 let je 49 procent z nich, mezi 25 až 31 roky je to 32 procent, skupina 32 až 38 let představuje podíl 14 procent a od 39 let je to jen pět procent. Hráči sportovních her jsou tak mladší skupinou než obecný vzorek, protože průměrnému gamerovi je 35 let, zjistila ESA.
Některá další zjištění jsou již překvapivá méně. Naprostá většina respondentů se označila za sportovního fanouška a pochopitelně rozumí pravidlům sportů, jehož simulaci hrají. Tři čtvrtiny z nich byly schopné uvést nějaký tým, kterému v reálném světě fandí. A až 95 procent dotázaných sleduje sport v televizi, přičemž u většiny z nich dokonce sportovní přenosy tvoří většinu jejich televizního času.
Tři čvrtiny hráčů uvedly, že sami také sportují. Autoři studie ale přiznávají, že nezjišťovali podrobně, jak moc intenzivně a jak moc amatérsky či profesionálně tito gameři sportují. Odpovědi je proto nutné brát s určitou rezervou. K "praktikování" amerického fotbalu se přiznalo 33 procent hráčů, k fotbalu 22 procent a k baseballu 19 procent. Výsledky odpovídají sportovním preferencím v Severní Americe.
Preference konkrétního sportu v reálném životě se promítají do výběru počítačové hry:
Přikládat nějaký větší význam zjištění, na jakém zařízení dotázaní hry nejčastěji hrají, nemá v roce 2017 zřejmě smysl, přihlédneme-li k faktu, že průzkum je šest let starý a technika podléhá poměrně rychlé "zkáze" nebo naopak "evoluci", jak chceme. Tak jen pro info dodejme, že v roce 2011 dominoval Playstation 3, XBox 360 a PC, s velkým odstupem pak následovalo Nintendo Wii, iPhone, iPad nebo Nintendo DS.
Z pohledu dnešní doby je určitě relevantnější frekvence hraní. Více než polovina hráčů hraje každý den, zhruba třetina pak několikrát týdně. Naopak jen 2,8 procenta dotázaných uvedly, že hrají jen o víkendech, 2,4 procenta jen několikrát v měsíci a necelé jedno procento pak pouze příležitostně.
Autoři výzkumu se domnívají, že většina hráčů považuje sportovní hru za širší součást komplexního sportovního zážitku. Dotázaní totiž přiznávají, že potřebují, aby hry co nejvíce odpovídaly realitě. Devět z deseti proto edituje soupisky týmů ve hrách podle reálného světa. Placené aktualizace ale většina z nich stahovat odmítá.
Oblíbené možnosti vytvořit si vlastního hráče někdy využilo 95 procent účastníků průzkumu. Pokus o vytvoření sebe sama pak přiznává 88 procent hráčů. Zajímé ale je, že jen 33 procent hráčů takto vytvořenou postavu někdy používá při hraní online. Jde spíše o dominantu single playeru.
Hráči sportovních her ale online hru nijak zásadně nevyhledávají. Alespoň jednu zkušenost přiznává 60 procent z nich, ale i ti říkají, že tak hrají jen občas. Častější je hra na jednou zařízení proti někomu z rodiny nebo třeba kamarádovi (80 procent).
Zdálo by se, že sportovní gameři příliš sociální interakci při hraní nevyhledávají, z průzkumu ale vyplývá, že nejintenzivnější vzpomínky z hraní jsou spojeny právě se zážitkem podobného druhu. Tedy například hraní s někým z rodiny, výhra nad dobrým kamarádem nebo herní party z mládí. Lidé jsou si schopni i po více než 20 letech u takového zážitku vybavit i ty nejmenší detaily, například za koho hráli a kolik hra skončila.
Průzkum, přestože majorita jeho účastníků byla z USA, se dá jistě vztáhnout i na ČR. Rozdíly by se daly očekávat pouze v preferenci zvolených her. Rozhodně by v Česku nebyl nejhranější sportovní hrou americký fotbal Madden NFL. Češi preferují spíše fotbalovou FIFU nebo hokejovou NHL.
Chybí odkaz na článek a bibliografický údaj...
ReplyDelete