Burka, čádor, hidžáb nebo nikáb – mnoho lidí nezná
rozdíl mezi jednotlivými oděvy muslimských žen. Češi většinou jednotlivé stupně
zahalení nepříliš dobře rozlišují, vědí ale, že se každopádně jedná o muslimku.
Přemýšleli jste někdy o tom, jak vlastně zahalené ženy na sociálních sítích,
kde se mezi uživateli sdílí takzvané selfie, vystupují? Tomuto tématu se věnuje
britská výzkumnice Anna Piela ve své studii. Dlouhodobě se zabývá mimo jiné působením
žen na sociálních sítích, jejím hlavním zaměřením je studium různých
náboženství. Přednáší na Leeds Trinity University ve Velké Británii a je také
výzkumnou pracovnicí v instituci Muslim Women´s Council v britském Bradfordu.
V rámci svých výzkumů a publikovaných článků se zabývá otázkami
genderových rozdílů, islámem (včetně jeho současné podoby a proměn), ale také
například online komunitami v oblasti feministického proudu v mediálních
studiích. Ze sociologického pohledu je významné, že se podílela na publikaci
Islám a média. Aktuálně sepisuje monografii věnovanou právě tématu zahalených
žen v zemích, kde islám není hlavním náboženstvím. Kniha nese název Nošení
nikábu: módní identita napříč ženami - muslimkami ve Velké Británii a Spojených
státech amerických (v originále Wearing the Niqab: Fashioning Identity among Muslim
Women in the UK and the US). Právě tímto tématem se částečně zabývala i ve
studii, kterou níže blíže přiblížím.
Anna Piela se rozhodla reflektovat chování na
sociálních sítích, které je pro muslimské zahalené ženy typické. Studií a
odborných statí, které by se tomuto tématu věnovaly, bylo zatím publikováno jen
minimum. Na druhou stranu ale Piela zmiňuje, že zájem o téma roste, a zatímco v roce
2000 se online aktivitám muslimských věnovali odborníci spíše popisným stylem,
později se začaly objevovat i kritické přístupy hodnotící význam a typy
komunikace mezi tohoto publika.
 |
| Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=507UpPpvqiE (jde o ilustrační fotografii, nejedná se o skutečný snímek Leily)
Jedním záměrem autorky studie je zkusit popsat
konkrétní vystupování žen na sociálních sítích se sdílením fotografií.
Pravděpodobně se jedná o aplikaci Instagram, explicitně ji ale autorka
nezmiňuje. Druhým hlavním záměrem je pak snaha analyzovat přístup ostatních
uživatelů k publikování příspěvků muslimkami. Autorka čerpá poznatky mimo
jiné z jednoho zajímavého výzkumu realizovaného v Austrálii. Spočíval v tom,
že se dva vědci zeptali jedenácti australských muslimských studentek (dvou
nosících nikáb a devíti nosících hidžáb) na negativní zkušenosti s reakcemi
ve společnosti. Všechny respondentky propojili nižší kvalitu života způsobenou
negativní stereotypizací ze strany australské společnosti se způsobem, jakým
jsou muslimky zobrazovány v australských médiích.
Britská výzkumnice Anna Piela z první realizované
studie na toto téma z roku 2013 zjistila, že autoři studií vnímají internet
především jako prostředí, kde můžou lidé vcelku anonymně a svobodně vyjádřit
svůj názor, aniž by se museli prvotně obávat kritiky veřejnosti čistě na základě
vyznání nebo stylu oblékání. Sociální sítě také poskytují zázemí pro komunikaci
a sebevyjádření zahaleným ženám, které by rády komunikovaly s osobami, se
kterými by se v reálném prostředí zřejmě napřímo zřejmě nestřetly. Důvodem
jsou geografické bariéry, ale také kulturní odlišnosti. Na to navázala socioložka
se svým konkrétním výzkumem jednoho profilu, dá se tedy říci, že zvolila
kvalitativní výzkum a svým způsobem šlo o etnografické pozorování a obsahovou
analýzu.
Zdroj:https://cz.pinterest.com/pin/431078995555027497/ (p
Ve svém výzkumu se vědkyně zaměřila na profil mladé muslimské
ženy Leily (jméno autorka záměrně změnila) žijící ve Skotsku, která nosí nikáb
a baví ji fotit umělecká selfie. Její profil na sociální síti je poměrně
oblíbený a není to kvůli lidem, kteří by ji chtěli primárně kritizovat. Leila
publikovala již více než 140 fotografií, přičemž všechny jsou takzvané selfie,
na kterých je kromě očí zcela zahalená. Sleduje profily zhruba šedesáti dalších
uživatelů, z toho asi 45 jsou podobně se oblékající ženy. Podle statistik
dané sociální sítě má každá z Leiliných fotografií přibližně tři až sedm
tisíc zobrazení. Většinu snímků pak označilo s pozitivním hodnocením asi
deset až čtyřicet dalších uživatelů. Autorka se zaměřila ale především na ty
fotografie, pod kterými se rozvinula diskuze a jiní uživatelé ji okomentovali. Pokud
bychom zveřejněné fotky vnímali pouze z pohledu módy, dalo by se říct, že
se jedná o muslimskou módní bloggerku. U snímků se totiž objevují například
následující popisky: „Tvář mám zakrytou jednovrstvým
nikábem, ohraničeným tenkou šálou. Mám na sobě taky khimar, abayu a rukavičky.
Vše v námořnické modré.“
Tělo má být skryté a temné, což si Leila pečlivě hlídá
– u svých fotografií totiž často ostatním uživatelům připomíná, že je zcela
zahalená. Vnímá tento styl jako duchovní potřebu, uvádí například: „Khimar a trojdílný nikáb mi poskytují
skromnost a umírněnost, kterou potřebuji, a abaya zakrývá vše ostatní až na
zem.“
Mladá žena se snaží prostřednictvím snímků ukázat, jak
by měly jednotlivé muslimské oděvy zahalující ženy správně vypadat. Autorka
studie poukazuje na to, že na rozdíl od některých videí umístěných na serveru
YouTube se zde neobjevují špatné příklady a nevhodné oblečení nikábu.
Uživatelé komentující Leiliny fotky jsou různé
národnosti, etnicity a mluví různými jazyky. Ve zhruba šedesáti procentech ale
jde o další muslimky, které striktně dodržují pravidla oblékání. V komentářích
se ale objevují i muslimská mužská jména a také lidé, kteří nemají k islámu
pravděpodobně žádný osobní vztah. Podle autorky může jít například o další
fanoušky fotografie, které baví sledovat Leilin smysl pro fotografii. Velká
část komentářů vyznívá pozitivně a chválí například barevný výběr oblečení,
doplňky nebo typ látky. Většinou je možné vidět komentáře typu „Vypadáš skvěle.“
nebo „Jsi krásná.“ U fotografií se objevují také rady, jak by měla dívka nebo
žena postupovat v případě, že by se chtěla začít zahalovat. Leila
uživatelce radí, aby si dopředu dobře rozmyslela všechna pozitiva a negativa,
která jsou se zahalováním spojená. Objevují se ale také komentáře od mužů, kdy
například uživatel se jménem Helmut komentuje kompozici fotografie, a to v němčině.
Leila mu odpovídá v jeho rodném jazyce, a tak se v komentářích budují
poměrně milé a pozitivní vztahy.
Přiblížená situace ukazuje, že internetové diskuze a
sociální sítě nemusí nutně sloužit k urážení kultur, tradic, zvyků nebo
náboženství. Zásadním závěrem obsahové (obrazové ale i textuální analýzy) je skutečnost,
že se na sociálních sítí u kontroverzních fotografií, jakými v současnosti
zahalené muslimky jsou, nemusí objevovat jen negativní a hanlivé komentáře, ale
že se u fotografií může objevit také pozitivní kritika a ocenění. Sociální sítě
představují důležitou platformu pro sebeprezentaci muslimských žen. Zásadní je,
že ženy nosící nikáb mohou navíc podle autorky působit jako vzdělávací prvek v oblasti
různorodosti.
 
Úryvky z diskuzí ve zpravodajství, zdroj: http://tn.nova.cz/clanek/studentka-zadala-odskodne-kvuli-hidzabu-soud-ted-rozhodl.html
Vzhledem k minimálnímu počtu částečně nebo zcela
zahalených žen pohybujících se v Česku, není možné mluvit o konkrétních
příkladech muslimských uživatelek sociálních sítí žijících u nás. Každopádně by
ale poukázání na podobné příklady plné tolerance, respektu a pochopení mohlo
být cestou k omezení nenávistných projevů například v diskuzích nebo
právě v komentářích. Pokud by byly například tyto příběhy z praxe popsány
dětem v rámci mediální výchovy, věřím, že by se tak do budoucna dalo
upozornit na to, že média mohou utvářet ve společnosti předsudky a stereotypy
týkající se zahalených žen. Dobré příklady by mohly poukázat na skutečnost, že odlišné
názory a náboženské projevy nemusí být ihned zahrnuty kritikou a odmítáním. Je
možné, že zahalené ženy nakonec dopomohou k větší solidaritě ve společnosti.
Zdroj: PIELA,
Anna. How do Muslim women who wear the niqab interact with others online? A
case study of a profile on a photo-sharing website. New
Media & Society [online]., 2017(19), 67-80 [cit.
2017-04-20]. ISSN 14614448. Dostupné z:
http://journals.sagepub.com.ezproxy.is.cuni.cz/doi/pdf/10.1177/1461444816649919
Anna Horáčková
|
No comments:
Post a Comment