Během amerických prezidentských voleb
v roce 2008 republikánská kandidátka na úřad viceprezidentky Sarah Palin rozhodně
nikoho nenechala lhostejným. Pro někoho byla příkladem úspěšné „ženy, která má
všechno“, pro jiné – totální antifeministkou. Ale, ať ji máme rádi nebo ne, jisté
je, že Palin mezi ženami vyvolala reakce na celou řadu společenských otázek. Jakmile
senátor a prezidentský kandidát John McCain oznámil její kandidaturu, v americké
blogosféře okamžitě vypukly diskuze o roli Palin jako matky a o podrobnostech
jejího osobního života. Kolik má dětí? Kdo je otcem miminka, které čeká její
sedmnáctiletá dcera? Jak že se
jmenují Palininy děti!?
Zdroj: Darren McCollester/Getty Images |
Až se do médií začala prosakovat fakta
o Palinině rodinné situaci – celkem pět dětí, nejstarší je v armádě,
nejmladší je novorozeně s Downovým syndromem; nezletilá dcera těhotná – zdá
se, že celá Amerika chtěla vyjádřit svůj názor na Palin jako na matku a političku.
Je dobrá matka? Je vůbec možné, aby byla dobrou matkou, pokud se stane viceprezidentkou?
Co je důležitější?
Ve svém článku Možnost rozhodování a feminismus 21.století: online diskurz o zaměstnání, rodině a Saře Palin ve
feministickém odborném periodiku Women's
Studies in Communication autorka Virginia
McCarver z Metropolitan State University of Denver se kriticky zamyslela nad online
diskurzem o kandidátce Saře Palin a její roli jako matky. Zjistila, že v
online diskuzích o zaměstnání, rodině a feminismu dominuje diskurz o
možnosti volby a rozhodování. Ačkoliv ženy i muži hovoří o možnosti rozhodování
jako o něčem nezbytném, cenném a pozitivním, autorka tvrdí, že právě tato
rétorika je pro ženy potenciálně zákeřná a škodlivá. Používá se proto, aby ženy
omezovala, místo toho, aby jim naopak umožňovala vyhledávat alternativní
životní cesty a zkušenosti. Její analýza internetových příspěvků názorně
předvádí, jak diskurz o možnosti rozhodování uplatňuje neoliberální hodnoty
k zamaskování té skutečnosti, že v patriarchálních společnostech ženy
ve srovnání s muži mají k dispozici omezené a méně příznivé možnosti.
Diskurz zaměřený na údajně existující alternativy, ze kterých ženy „vybírají“, je
pro ně nebezpečný: zkresluje reálné dopady patriarchátu a ohrožuje snahy feministického
hnutí prosadit pohlavně-genderový systém založený na rovném postavení žen a
mužů ve společnosti.
Autorka ve své analýze uplatňuje kombinaci
kvantitativního a kvalitativního výzkumu. Výzkumným materiálem jsou internetové
příspěvky na blozích a komentáře pod články v online médiích. Autorka vyhledala
všechny internetové příspěvky obsahující klíčová slova Sarah Palin a mateřství za
pomocí služby Google Alerts a online monitorovacího programu Filtrbox. Sledované
období omezila na září 2008 až červen 2009. Výzkumný vzorek tvoří celkem 206 tisíc
příspěvků na 517 webových stránkách.
Po prostudování všech příspěvků obsahujících klíčová
slova autorka zjistila, že dominujícím tématem diskuzí o Saře Palin bylo téma
zaměstnání a rodiny. Autorka se proto dále zaměřila na analýzu příspěvků
spadajících do této centrální kategorie. Fascinujícím zjištěním McCarver je
to, že v kontextu „balancování“ mezi prací a rodinou většina příspěvků
zdůrazňuje právo na rozhodování. Autorka
se pokusila zjistit, jakým způsobem ženy uplatňují koncept práva na rozhodování v souvislosti s genderovými otázkami
a zkušenostmi.
Právo na rozhodování a ženské „scénáře“
Na základě analýzy diskurzu o právu na
rozhodování v kontextu pracovního a osobního života McCarver zjistila, jaké
životní „scénáře“ jsou dostupné ženám z hlediska názorů jak žen, tak mužů ve
zmíněných internetových příspěvcích. Autorka identifikovala tři dominantní
scénáře: Rodina na prvním místě, Nemůžeme mít všechno a Superžena. Pozoruhodná je také
neexistence alternativních scénářů.
Rodina na prvním místě: zastírání
omezených možností
Přestože ve svých komentářích ženy i
muži zdůrazňují, a dokonce oslavují právo žen na svobodné rozhodování, které je
třeba respektovat, scénář Rodina na prvním místě naznačuje, že
respektovat rozhodnutí ženy můžeme jen v tom případě, že udělá „správné“
rozhodnutí a učiní rodinný život svou hlavní prioritou. Pokud se žena rozhodne
jinak, je vinná ze zločinu vlastních ambicí, kvůli kterým je ochotná obětovat
štěstí a duševní pohodu své rodiny. Tento dominantní scénář nabízí vhled do
toho, co lidé obou pohlaví považují za vhodné priority pro ženskou část
obyvatelstva. Tento scénář perfektně ilustruje, jaká máme očekávání od žen a
jaké představy o roli ženy převažují v patriarchálních společnostech.
Nemůžeme mít všechno: akceptování nevyhnutelně nepříznivých alternativ, nesení odpovědnosti a obviňování
Druhou dominantní pozici reprezentuje scénář
Nemůžeme
mít všechno. Ženy jsou považovány za svobodné a my musíme respektovat
jejich právo vybírat mezi rodinou a kariérou. V tomto scénáři je slovo mezi klíčové: žena přece nemůže být dobrou
matkou a zároveň mít úspěch ve svém profesním životě. Na rozdíl od prvního
scénáře, tento skript ženám nediktuje „správné“ a „špatné“ volby, nýbrž
upozorňuje, že by žena měla počítat s tím, že „mít všechno“ není možné. Zda
se rozhodne pro rodinu či kariéru, to je na každé jednotlivé ženě. Tento scénář
uznává autonomii ženy a respektuje její právo „vybrat“ jednu ze dvou
dostupných, ale nepříznivých možností.
Řada žen v analyzovaných
příspěvcích chválí Palin za její schopnost „balancovat“ mezi vysokým postavením
v práci a náročnou rodinnou situací a vyjadřuje názor, že „mít všechno“ je možné. Scénář Superžena je přímým
opakem scénáře Nemůžeme mít všechno. Oba
scénáře se zabývají spektrem vnímaných možností, které jsou ženám podle jejich
vlastního názoru dostupné, z hlediska harmonizace soukromého a profesního
života. Žádný ze zmíněných scénářů ale neuznává, že uvažování o těchto
záležitostech jako o otázce volby je
zavádějící – zastírá omezenost možností, které jsou ženám dostupné, a
nepoukazují na kruté zkušenosti, které jsou následkem těchto „možností“.
Diskuze
Autorčina analýza poukazuje na to, že ženy mají ve
srovnání s muži omezené životní cesty či „scénáře“. Zaprvé, autorka
identifikuje pouze tři scénáře. Zadruhé, v každém z nich je
zdůrazňováno právo na rozhodování.
Problém prvního scénáře spočívá v tom, že ačkoliv žena má právo svobodně
rozhodovat o svém životě, je od ní očekáváno, že udělá „správné“ rozhodnutí a
zredukuje se na roli matky a ženy v domácnosti. Druhý scénář ženě sice
nevnucuje, jak se má rozhodnout, ale pracuje s přesvědčením, že žena musí vybírat
mezi kariérou a osobním štěstím –
ultimátum, které se zpravidla neočekává od mužů. Nebezpečí třetího scénáře
spočívá v tom, že (obzvlášť mladé) ženy nenahlíží na roli „superženy“ kriticky.
Realita je taková, že příklad Sary Palin není reprezentativní a většina žen
nemá stejné možnosti a zdroje. Palin tudíž slouží jako nerealistický a nedosažitelný
příklad pro spoustu mladých žen. Role pracující matky vypadá jako snadná a přístup
„zvládnu všechno“ podkopává potřebu sociální podpory, dostupné péče o dítě a
flexibilní pracovní doby pro pracující matky. Autorka navrhuje užívání slova obětování (sacrifice) místo slova volba (choice). Ačkoliv sociální podpora
matek je v České republice výrazně lepší než ve Spojených státech,
genderová nerovnost je globálním problémem, který doposud nedokázala vyřešit
žádná země.
Zdroj: World Economic Forum |
Zdroj: World Economic Forum |