Sociální sítě v korporátním světě

Sociální sítě se v posledním desetiletí staly běžnými součástmi života velké části populace, ne-li rovnou paralelními životy. Způsob jejich používání se však mění. Zatímco zpočátku byly sociální sítě nástrojem pro spojování lidí mezi sebou, sdílení nápadů, názorů, drbů a fotek domácích mazlíčků, postupně se z nich stala sociální média. A jaký je rozdíl? Většina uživatelů si jej ani neuvědomuje. Sociální sítě znamenají osobní obsah, zatímco sociální média mají profesionální obsah a místo sdílení osobních příspěvků se častěji setkáváme se sdílením profesionálně vyrobených videí, článků, podcastů a fotografií. 

Uživatel tvůrcem

K čemu se ale chci dostat je využívání sociálních sítí v korporátním světě, kde jejich účel je zcela jiný než v soukromém životě. Řeč je o sociálních sítích vytvořených speciálně pro interní komunikaci firem. Konkrétně například Yammer, který je nyní součástí korporátního balíčku Microsoft Office 365, se kterým mám osobní zkušenost. Yammer, který je vlastně z funkčního hlediska takovým jednoduchým firemním Facebookem, plní hned několik funkcí. Především je komunikačním nástrojem, který umožňuje všem uživatelům okamžité sdílení informace s neomezeným počtem ostatních firemních uživatelů, oproti jiným způsobům komunikace v podstatě jedním klikem. Komunikace zde navíc funguje všemi směry, odshora dolů, zdola nahoru, ale také horizontálně, a to je pro firmy extrémně důležité.

Tento způsob využití vystihuje pojem produsage vycházející ze spojení anglických slov production a usage, neboli tvorba a používání. Jednoduše řečeno, uživatel se stává zároveň tvůrcem nebo spolutvůrcem určitého obsahu. Pojem produsage se objevil poměrně nedávno, v roce 2005, když jej na svých webových stránkách a poté v knize použil australský univerzitní profesor Axel Bruns.

Víc hlav víc ví

Dalším ohromným přínosem sociálních sítí obzvláště pro velké korporace je sdílení vědomostí a know-how mezi uživateli, především těmi, kteří by se jinak pravděpodobně měli možnost spojit jen velmi obtížně a zdlouhavě, pokud vůbec.

Představte si firmu o více než 40 tisících zaměstnancích po celém světě, jedná se o technologickou firmu, která vyvíjí a aplikuje řešení pro průmysl. Tato firma zaměstnává tisíce aplikačních inženýrů a technických prodejců, kteří však pracují každý ve své zemi u svých zákazníků. Možnost okamžité technické konzultace s kolegy z celého světa, je pro ně doslova k nezaplacení. Řešení, na které by museli sami přijít třeba i chybami a poučením se z nich, získají takto téměř obratem pouhým dotazem v konkrétní zájmové skupině firemní sociální sítě od kolegů z jiné části zeměkoule.

A tento fenomén by podle mne bylo možné zařadit pod pojem kolektivní inteligence, kterou je možné definovat jako schopnost skupiny najít větší množství, anebo kvalitnější řešení nějakého problému, než její jednotliví členové. Říká se, že dvě hlavy jsou víc než jedna, potom ovšem vytvoření příležitosti ke komunikaci a spolupráci pro všechny zaměstnance má potenciál stvoření opravdového zázraku. Z korporátu, kde pracuje nepřehledná masa zaměstnanců, lze vytvořit funkční tým s kolektivní znalostí, která samozřejmě napomáhá k lepším strategickým a obchodním rozhodnutím.

Zapojení a motivace

Ovšem zpátky k firemní kultuře, jejíž součástí se sociální síť stává. Podle nedávného průzkumu Core Beliefs and Culture Survey společnosti Deloitte, vytvářejí výjimečné organizace takovou firemní kulturu, která zapojuje a motivuje své zaměstnance. Ti u zaměstnavatelů nejvíce oceňují nehmotné prvky, například pravidelnou a otevřenou komunikaci, projevy uznání svým zaměstnancům a přístup k rozvoji v oblasti managementu a leadershipu. Sociální sítě se zdají být perfektním nástrojem ke specifické podpoře každého z těchto prvků, a tím pomáhají zrychlit zapojení a zvýšit motivaci.

Jistě, na podobném principu fungují již dlouhou firemní intranety, ale velký rozdíl je právě v tom, jakou možnost zapojit se do komunikace mají všichni zaměstnanci. U intranetů jde většinou právě o tok informací shora dolů, tedy od nejvyššího managementu k zaměstnancům, jejichž role potom bývá z velké části pasivní a dochází jen k částečnému vytváření obsahu uživateli. U firemních sociálních sítí jde tok informací a sdílení opravdu všemi směry a právě to přináší pozitivní dopad nejen na firemní kulturu, ale také využívání výhod kolektivní inteligence.

Zdá se, že sociální sítě mají sílu ovládat oba světy, ten soukromý i pracovní. A zatímco v soukromém životě se již ukazují úskalí života na sociálních sítích, u těch firemních je zatím nebe bez mráčku.