Friday, April 21, 2017

Digitální romantika: Zdroje virtuální lásky v muslimském světě


Časopis Media, Culture and Society (recenzovaný akademický časopis, vychází v nakladatelství Sage Publications, vznikl  v roce 1979) uveřejnil v dubnu 2017 studii Digital romance: the sources of online love in the Muslim world. Autoři Ramina Sotoudeh z Princeton University, Roger Friedland z New York University a Janet Afary z University of California v Santa Barbaře v ní zkoumají zdroje virtuální lásky v muslimském světě.

VYMEZENÍ TÉMATU
Autoři studie konstatují, že sociální média vytvářejí nový virtuální prostor. V něm mohou mladé ženy a mladí muži ze sociálně konzervativních „nezápadních“ společností komunikovat, domlouvat si schůzky a věnovat se místními normami zakázaným intimnostem. Studie vychází z analýzy tisíců profilů na Facebooku. A to profilů lidí z většinově muslimských zemí. Autoři hledají vztah mezi skutečnými romancemi (milostnými vztahy) a vztahy, které se odehrávají v kyberprostoru. Zkoumají také ty, kteří se tzv. datingu neboli domlouvání schůzek přes internet oddávají. Cílem studie (kvantitativní analýzy) je ověřit, jestli je kyberprostor pro tyto mladé lidí skutečně alternativním prostorem, kde se mohou oddávat jinak zakázaným činnostem, kde se mohou „vyřádit“. S vědomím toho, že jsou země, které svazují mladé a svobodné ženy a mladé muže konzervativními normami. Autoři se ptají, jestli internet slouží v těchto zemích mladým lidem jako alternativní prostor k seznamování.

Zdroj: blesk.cz
      
          VÝCHODISKA
   Ze srovnávací studie, která se týkala Brazílie a Indie například vyplynulo, že mladí Indové si při hledání partnerů přes Facebook vybírají z lidí, které neznají. Naproti tomu Brazilci Facebook spíše používají k udržování vztahů s přáteli, se kterými se znají i mimo sociální sítě. Podle autorů studie je to zřejmě proto, že indická společnost odsuzuje intimní chování lidí na veřejnosti. Říkají, že Facebook a podobné platformy vytvářejí alternativní veřejný prostor, který dokáže předefinovat normy. Digitální prostor se tak stává arénou pro mladé lidi, kde se, jak doslova říkají, mohou „vzájemně ovlivňovat, soudit a milovat“.
    Jiná studie (Chakraborty, 2012) zase zjistila, že Indky ve slamech používají internet k hledání partnerů a vzdorují tak normám a dohodnutým manželstvím. Částečně to funguje, protože on-line svět těmto ženám poskytuje bezpečí, které při osobním setkání nemají. Podobně v muslimském světě. Například Maročanům internet umožňuje důvěrnosti mezi ženami a muži, aniž by došlo na fyzické setkání. S těmito poznatky provádí autorky vlastní studii, ve které zkoumají internetové seznamování v pěti muslimských zemích na středním Východě a v severní Africe. Tedy tam, kde přísné společenské normy omezují styky mezi nesezdanými jedinci.

     Formulují tři otázky:

1.      Do jaké míry lidé v těchto zemích používají internet pro domlouvání schůzek?

2.      Vznikají na základě používání internetu milostné vztahy?

3.      A co vede mladé lidi v těchto zemích k domlouvání schůzek přes internet?

ZKOUMANÝ VZOREK
Autoři shromáždili údaje více než 20 tisíc uživatelů Facebooku ze sedmi muslimských zemí – Alžírska, Egypta, Íránu, Pákistánu, Palestiny, Tuniska a Turecka. Nakonec ale kvůli nedostatečným údajům Írán a Egypt vyřadili. Uživatelů Facebooku se ptali na důvěrné vztahy, manželství, náboženské přesvědčení a praktiky při seznamování.  Autoři vycházeli z faktu, že Facebook je největší sociální síť na světě, kterou užívá 1,6 mld. lidí. A také z toho, že skoro třetina všech lidí na planetě, kteří mají přístup k internetu, stráví každý den na Facebooku v průměru více než 20 minut. Všichni respondenti byli uživateli Facebooku a hovořili jazykem své země. Upozorňují, že vybraný vzorek není reprezentativním vzorkem mladých lidí a ani to není reprezentativní vzorek uživatelů Facebooku. Zřejmě i proto, že možnosti přístupu k internetu jsou ve zkoumaných zemích různé, je ve vybraném vzorku více mužů. 

VÝSLEDKY
Z analýzy vyplynulo, že v muslimském světě patří seznamování přes internet mezi hodně používané způsoby. Zajímavým poznatkem je i to, že chatující dvojice zachovávají anonymitu až do chvíle, než se dohodnou na případné schůzce. Online seznamování využívají mladí lidé z vybraných pěti zemí i k navazování vztahů a setkávání se s cizinci. Internet ale využívají k domlouvání schůzek i ti, kteří se znají také mimo kyberprostor.
Ve většině z pěti zemí využívají internet k intimnostem více muži – bylo to tak v Pákistánu (poměr muži: ženy – 8:3 pct), Palestině (37:21), Alžírsku (38:24) a Tunisku (40:29). Jen Turecko se lišilo. Tam internet více pro intimní rozhovory využívají ženy (ženy:muži – 29:11 pct). Podobné poměry vyšly i v případě, že se autoři ptali na uskutečněné schůzky.
Na konkrétních příkladech autoři analýzy/studie zjišťovali, jak moc mladé lidi omezují společenské normy té které země. I když neměli údaje o celé populaci a mohli se jen domnívat, jak normy vnímají ženatí lidé ve zkoumaných zemích.
1.      Jaké procento uživatelů Facebooku v dané zemi se domnívá, že by ženy měly chodit zahalené v hidžábu?
2.      Kolik lidí v dané zemi nesouhlasí, aby se nesezdané ženy vodily na veřejnosti s muži za ruku?

Zdroj: tvnoviny.sk

I s vědomím, že vzorek nebyl složený ze „svobodomyslných“ mladých lidí ze Západu, jsou výsledky překvapivé. Drtivá většina mladých lidí v Alžírsku a Pákistánu tvrdila, že hidžáb je pro ženy povinný. Nejméně si to mysleli lidé v Tunisku a Turecku. Dotazovaní v Pákistánu a Alžírsku byli také nejvíce proti vodění se za ruku na veřejnosti. V Tunisku a Turecko to odmítali nejméně. Jakási nečekaná „podpora“ nošení hidžábu je zřejmě výrazem zbožnosti a muslimské identity, spíše než výrazem dodržování norem dané společnosti.
            Analýza našla rozpor mezi teorií a praxí. Teorie říká, že v muslimských zemích navštěvují mladí lidé internetové seznamky, protože si chtějí najít lásku. Tím se snaží rozbít tradiční model předem dohodnutého sňatku.  Praxe ukázala, že většina (77 procent) těch, kteří si domlouvají schůzky přes internet, se opravdu chtějí ženit nebo vdávat z lásky. To ale neznamená, že každý, kdo se chce zamilovat, chodí hledat na internet. 84 procent dotázaných hledá i v těchto konzervativních společnostech lásku (a partnera pro manželství) jinde než na internetu. Mezi ženami a muži v tomto případě není velký rozdíl.
Fakt, že konzervativní země znemožňují mladým lidem scházet se veřejně,  nepřekvapil. Vědělo se, že například Brazilie má normy volnější, zatímco v Indii pořád přežívají předem dohodnuté sňatky. Předpokládalo se také, že indická mládež bude více motivovaná, aby si na internetu hledala známosti, cizince nevyjímaje. I přesto, že hinduismus mluví o kyberprostoru jako o místě nemravnosti a bláznovství.
             
            VÍCE ČI MÉNĚ PŘEKVAPIVÁ ZJIŠTĚNÍ
Analýza vyvrátila předpoklad, že čím více jsou lidé v dané muslimské zemi svázaní normami, tím větší roli bude při jejich seznamování hrát internet. Vůbec ne. Je to opačně. Pokud mladí lidé schvalovali vodění se za ruku na ulici, zároveň i více využívali internet pro domlouvání schůzek. A přesně naopak. Pokud mladým lidem vodění se za ruku po ulici vadilo, drželi se zpátky i v kyberprostoru. Ukázalo se tedy nečekané. Že internet v zemích svázaných normami vůbec nemusí být alternativou pro seznamování.
Speciální pozornost věnovali autoři studie hudbě. Vnímají internet jako celosvětový prostředek pro přenos romantických ideálů. Ty znázorňuje právě hudba. Kyberprostor na Blízkém východě je plný romantických hudebních klipů. Zjistili, že poslech hudby na internetu přispívá k online seznamování a ke sjednávání schůzek.
A ještě jedno možná překvapivé zjištění: když se ženy z muslimských zemí dostanou na Západ, jejich snaha najít si přes internet partnera se zvyšuje. Bývá to i proto, že v cizí zemi hledají krajany. A také proto, že si užívají svobody a užívají si nových možností. Zároveň se nevystavují trestům, které jim za internetovou lásku hrozí v jejich domovské zemi.
Ale aby v mnoha dílčích zjištěních nezaniklo to zásadní: Studie ukázala, že internet se stal důležitým prostředkem pro navazování vztahů v muslimském světě. Omezující normy nutí mladé lidi hledat alternativy.  Neznamená ale, že čím víc jednoho, tím méně druhého. Platí, že ti, kteří si domlouvají intimnosti přes Facebook, bývají ti stejní lidé, kteří projevují svou lásku i na veřejnosti.
            Nabízí se nějaké srovnání s Českem? Porovnávat význam internetu pro seznamování v muslimských zemích a v Česku je obtížné. Česko je součástí západní společnosti a není svázané konzervativními normami tak, jako mnohé muslimské země a jejich obyvatelé. Předem dohodnuté sňatky nebo tresty za „randění“ po internetu u nás nepřipadají v úvahu. Navíc možnosti připojení k internetu například v Pákistánu jsou výrazně odlišné než v Česku. Jakákoliv srovnání jsou tedy irelevantní. 

Autor: Lukáš Milota

Zdroj:

AFARY, J.-FRIEDLAND, R.-SOTOUDEH, R. Digital romance: the sources of online love in the Muslim world. Media, Culture & Society. [online] 2017, Vol 39, Issue 3, pp. 429 – 439. [cit. 20.4.2017].  DOI: 10.1177/0163443717691226 Dostupné z: http://journals.sagepub.com.ezproxy.is.cuni.cz/doi/citedby



2 comments:

  1. Ever wanted to get free Google+ Circles?
    Did you know that you can get them AUTOMATICALLY AND TOTALLY FOR FREE by registering on Like 4 Like?

    ReplyDelete
  2. Looking for the Ultimate Dating Website? Join and find your perfect match.

    ReplyDelete