Časopis Media,
Culture and Society (recenzovaný akademický časopis, vychází
v nakladatelství Sage Publications, vznikl
v roce 1979) uveřejnil v dubnu 2017 studii Digital romance: the sources of online love
in the Muslim world. Autoři Ramina Sotoudeh z Princeton University,
Roger Friedland z New York University a Janet Afary z University of
California v Santa Barbaře v ní zkoumají zdroje virtuální lásky
v muslimském světě.
VYMEZENÍ TÉMATU
Autoři studie
konstatují, že sociální média vytvářejí nový virtuální prostor. V něm mohou
mladé ženy a mladí muži ze sociálně konzervativních „nezápadních“ společností
komunikovat, domlouvat si schůzky a věnovat se místními normami zakázaným
intimnostem. Studie vychází z analýzy tisíců profilů na Facebooku. A to
profilů lidí z většinově muslimských zemí. Autoři hledají vztah mezi
skutečnými romancemi (milostnými vztahy) a vztahy, které se odehrávají
v kyberprostoru. Zkoumají také ty, kteří se tzv. datingu neboli domlouvání
schůzek přes internet oddávají. Cílem studie (kvantitativní analýzy) je ověřit,
jestli je kyberprostor
pro tyto mladé lidí skutečně alternativním prostorem, kde se mohou oddávat
jinak zakázaným činnostem, kde se mohou „vyřádit“. S vědomím toho, že jsou
země, které svazují mladé a svobodné ženy a mladé muže konzervativními normami.
Autoři se ptají, jestli internet slouží v těchto zemích mladým lidem jako
alternativní prostor k seznamování.
 |
| Zdroj: blesk.cz |
VÝCHODISKA
Ze srovnávací studie, která se týkala Brazílie a Indie například vyplynulo,
že mladí Indové si při hledání partnerů přes Facebook vybírají z lidí,
které neznají. Naproti tomu Brazilci Facebook spíše používají k udržování
vztahů s přáteli, se kterými se znají i mimo sociální sítě. Podle autorů
studie je to zřejmě proto, že indická společnost odsuzuje intimní chování lidí
na veřejnosti. Říkají, že Facebook a podobné platformy vytvářejí alternativní
veřejný prostor, který dokáže předefinovat normy. Digitální prostor se tak
stává arénou pro mladé lidi, kde se, jak doslova říkají, mohou „vzájemně
ovlivňovat, soudit a milovat“.
Jiná studie (Chakraborty, 2012) zase zjistila, že Indky ve slamech používají
internet k hledání partnerů a vzdorují tak normám a dohodnutým
manželstvím. Částečně to funguje, protože on-line svět těmto ženám poskytuje
bezpečí, které při osobním setkání nemají. Podobně v muslimském světě.
Například Maročanům internet umožňuje důvěrnosti mezi ženami a muži, aniž by
došlo na fyzické setkání. S těmito poznatky provádí autorky vlastní
studii, ve které zkoumají internetové seznamování v pěti muslimských
zemích na středním Východě a v severní Africe. Tedy tam, kde přísné
společenské normy omezují styky mezi nesezdanými jedinci.
Formulují tři otázky:
1. Do jaké míry lidé v těchto zemích používají internet pro domlouvání schůzek?
2. Vznikají na základě používání internetu milostné vztahy?
3. A co vede mladé lidi v těchto zemích k domlouvání schůzek přes internet?
ZKOUMANÝ VZOREK
Autoři
shromáždili údaje více než 20 tisíc uživatelů Facebooku ze sedmi muslimských
zemí – Alžírska, Egypta, Íránu, Pákistánu, Palestiny, Tuniska a Turecka. Nakonec
ale kvůli nedostatečným údajům Írán a Egypt vyřadili. Uživatelů Facebooku se
ptali na důvěrné vztahy, manželství, náboženské přesvědčení a praktiky při
seznamování. Autoři vycházeli
z faktu, že Facebook je největší sociální síť na světě, kterou užívá 1,6
mld. lidí. A také z toho, že skoro třetina všech lidí na planetě, kteří
mají přístup k internetu, stráví každý den na Facebooku v průměru
více než 20 minut. Všichni respondenti byli uživateli Facebooku a hovořili
jazykem své země. Upozorňují, že vybraný vzorek není reprezentativním vzorkem
mladých lidí a ani to není reprezentativní vzorek uživatelů Facebooku. Zřejmě i
proto, že možnosti přístupu k internetu jsou ve zkoumaných zemích různé,
je ve vybraném vzorku více mužů.
VÝSLEDKY
Z analýzy
vyplynulo, že v muslimském světě patří seznamování přes internet mezi
hodně používané způsoby. Zajímavým poznatkem je i to, že chatující dvojice
zachovávají anonymitu až do chvíle, než se dohodnou na případné schůzce. Online
seznamování využívají mladí lidé z vybraných pěti zemí i k navazování
vztahů a setkávání se s cizinci. Internet ale využívají k domlouvání
schůzek i ti, kteří se znají také mimo kyberprostor.
Ve většině
z pěti zemí využívají internet k intimnostem více muži – bylo to tak
v Pákistánu (poměr muži: ženy – 8:3 pct), Palestině (37:21), Alžírsku
(38:24) a Tunisku (40:29). Jen Turecko se lišilo. Tam internet více pro intimní
rozhovory využívají ženy (ženy:muži – 29:11 pct). Podobné poměry vyšly i
v případě, že se autoři ptali na uskutečněné schůzky.
Na konkrétních
příkladech autoři analýzy/studie zjišťovali, jak moc mladé lidi omezují
společenské normy té které země. I když neměli údaje o celé populaci a mohli se
jen domnívat, jak normy vnímají ženatí lidé ve zkoumaných zemích.
1. Jaké
procento uživatelů Facebooku v dané zemi se domnívá, že by ženy měly
chodit zahalené v hidžábu?
2. Kolik
lidí v dané zemi nesouhlasí, aby se nesezdané ženy vodily na veřejnosti
s muži za ruku?
 |
| Zdroj: tvnoviny.sk |
I
s vědomím, že vzorek nebyl složený ze „svobodomyslných“ mladých lidí ze
Západu, jsou výsledky překvapivé. Drtivá většina mladých lidí v Alžírsku a
Pákistánu tvrdila, že hidžáb je pro ženy povinný. Nejméně si to mysleli lidé
v Tunisku a Turecku. Dotazovaní v Pákistánu a Alžírsku byli také
nejvíce proti vodění se za ruku na veřejnosti. V Tunisku a Turecko to
odmítali nejméně. Jakási nečekaná „podpora“ nošení hidžábu je zřejmě výrazem
zbožnosti a muslimské identity, spíše než výrazem dodržování norem dané společnosti.
Analýza
našla rozpor mezi teorií a praxí. Teorie říká, že v muslimských zemích
navštěvují mladí lidé internetové seznamky, protože si chtějí najít lásku. Tím
se snaží rozbít tradiční model předem dohodnutého sňatku. Praxe ukázala, že většina (77 procent) těch,
kteří si domlouvají schůzky přes internet, se opravdu chtějí ženit nebo vdávat
z lásky. To ale neznamená, že každý, kdo se chce zamilovat, chodí hledat
na internet. 84 procent dotázaných hledá i v těchto konzervativních
společnostech lásku (a partnera pro manželství) jinde než na internetu. Mezi
ženami a muži v tomto případě není velký rozdíl.
Fakt, že
konzervativní země znemožňují mladým lidem scházet se veřejně, nepřekvapil. Vědělo se, že například Brazilie
má normy volnější, zatímco v Indii pořád přežívají předem dohodnuté
sňatky. Předpokládalo se také, že indická mládež bude více motivovaná, aby si
na internetu hledala známosti, cizince nevyjímaje. I přesto, že hinduismus
mluví o kyberprostoru jako o místě nemravnosti a bláznovství.
VÍCE ČI MÉNĚ PŘEKVAPIVÁ ZJIŠTĚNÍ
Analýza
vyvrátila předpoklad, že čím více jsou lidé v dané muslimské zemi svázaní
normami, tím větší roli bude při jejich seznamování hrát internet. Vůbec ne. Je
to opačně. Pokud mladí lidé schvalovali vodění se za ruku na ulici, zároveň i
více využívali internet pro domlouvání schůzek. A přesně naopak. Pokud mladým
lidem vodění se za ruku po ulici vadilo, drželi se zpátky i
v kyberprostoru. Ukázalo se tedy nečekané. Že internet v zemích
svázaných normami vůbec nemusí být alternativou pro seznamování.
Speciální
pozornost věnovali autoři studie hudbě. Vnímají internet jako celosvětový
prostředek pro přenos romantických ideálů. Ty znázorňuje právě hudba.
Kyberprostor na Blízkém východě je plný romantických hudebních klipů. Zjistili,
že poslech hudby na internetu přispívá k online seznamování a
ke sjednávání schůzek.
A ještě jedno
možná překvapivé zjištění: když se ženy z muslimských zemí dostanou na
Západ, jejich snaha najít si přes internet partnera se zvyšuje. Bývá to i
proto, že v cizí zemi hledají krajany. A také proto, že si užívají svobody
a užívají si nových možností. Zároveň se nevystavují trestům, které jim za
internetovou lásku hrozí v jejich domovské zemi.
Ale aby
v mnoha dílčích zjištěních nezaniklo to zásadní: Studie ukázala, že
internet se stal důležitým prostředkem pro navazování vztahů v muslimském
světě. Omezující normy nutí mladé lidi hledat alternativy. Neznamená ale, že čím víc jednoho, tím méně
druhého. Platí, že ti, kteří si domlouvají intimnosti přes Facebook, bývají ti
stejní lidé, kteří projevují svou lásku i na veřejnosti.
Nabízí
se nějaké srovnání s Českem? Porovnávat význam internetu pro seznamování
v muslimských zemích a v Česku je obtížné. Česko je součástí západní
společnosti a není svázané konzervativními normami tak, jako mnohé muslimské
země a jejich obyvatelé. Předem dohodnuté sňatky nebo tresty za „randění“ po
internetu u nás nepřipadají v úvahu. Navíc možnosti připojení
k internetu například v Pákistánu jsou výrazně odlišné než
v Česku. Jakákoliv srovnání jsou tedy irelevantní.
Autor: Lukáš Milota
Zdroj:
AFARY,
J.-FRIEDLAND, R.-SOTOUDEH, R. Digital romance: the sources of online love in
the Muslim world. Media, Culture &
Society. [online] 2017, Vol 39,
Issue 3, pp. 429 – 439. [cit. 20.4.2017].
DOI: 10.1177/0163443717691226 Dostupné z: http://journals.sagepub.com.ezproxy.is.cuni.cz/doi/citedby
No comments:
Post a Comment