Centrální mozek lidstva: Jsou ptáčci v knihovně? Rozsah osvojení a užívání Twitteru kanadskými akademickými knihovnami

Jsou ptáčci v knihovně? Rozsah osvojení a užívání Twitteru kanadskými akademickými knihovnami

Představení autora

Článek „Jsou ptáčci v knihovně? Rozsah osvojení a užívání Twitteru kanadskými akademickými knihovnami” byl napsán dvěma autorkami Ninou Verishagenovou a Carolynou Hankovou. Nina Verishagen je knihovnicí specializující se na marketing, programování, aktivní pomoc a instruování studentů. Carolyn Hank je odbornou asistentkou na Vysoké škole informačních věd Univerzity Tennessee. Původně byla na téže pozici na McGill univerzitě v Montrealu. Její specializací je internetové správcovství a výuka řady počítačových specializací.

Jasné vymezení tématu

Text pojednává o fenoménu posledního desetiletí - sociální síti Twitter. Byl publikován v roce 2014. Jeho hlavním tématem je změna přístupu akademických institucí k využívání těchto moderních technologií využívajících nová média ke komunikaci a sbližování se širokou veřejností. Autorky provedly průzkum, během kterého zjistily, že Twitter v roce 2014 využívá méně než polovina kanadských knihoven. Zjistily, že u těch, které již tuto sociální síť využívají, je tento komunikační kanál konstantně populární. Nejvyšší nárůst “tweetujících” institucí pak dle jejich zjištění proběhl v roce 2009.

Subdisciplína nebo výzkumná tradice, ke kterým se autoři řadí (či neřadí?)

Jedná se o metodu kvantitativního výzkumu na základě pevných statisticky zachytitelných dat, které se nevztahují na žádný obsah (nejedná se v žádném případě o analýzu obsahu), jedná se o vyvozování závěrů statisticky vykazatelných dat a metrik sociálních sítí (retweety, followeři, replies, zapojenost atp.). Paradigmaticky se však zřejmě (ani implicitně) autorky tohoto výzkumu k žádné škole nehlásí.

Charakteristika textu

Autorky rozebírají sociální sítě z teoretického hlediska. Dle Ellison (2007) rozebírají jejich otevřenou, ale zároveň systémovou povahu, umožňující konstrukci profilů, informací, i vztahy mezi nimi a kompletní propojenost. V rámci tohoto však komentují povahu Twitteru jako jednostranného kanálu, umožňujícího sledování jednostranné, bez nutného recipročního závazku, jako otevřeného pro všechny (i nepřihlášené uživatele). V rámci tohoto systému si pak knihovny zakládají účty, ovšem bez jasně specifikované role, která jim umožňuje variabilitu (Cassidy, et al. 2011), čímž se otevírá prostor pro tuto studii. Spolu s dalšími (Cryble, 2010; Aharony, 2010) však konstatují tendenci využívaní tohoto kanálu k šíření vlastní práce a informací, které jim připadají zajímavé.

Použité metody výzkumu

Autorky využily následujících metod:

1. Nejprve sepsaly design výzkumu.

2. Následně vybraly populaci, kterou budou zkoumat (design vzorku)

3. Jako poslední provedly sběr a analýzu dat.

Design výzkumu určil, že budou zkoumány kanadské akademické knihovny a jejich přijetí možnosti využívat sociální síť Twitter.

Co se týče populace, knihovny byly vybrány ze seznamu členů Asociace kanadských univerzit a vysokých škol (The Association of Universities and Colleges of Canada). Z 95 škol bylo vyřazeno 18 cizojazyčných univerzit a 2 další, které nevyužívají internetového rozhraní. Autorky se tedy rozhodly do výzkumu zařadit 75 akademických knihoven škol vyučujících v anglickém jazyce.

Výsledky

Od roku, kdy byla založena sociální síť Twitter, a vlastně od roku založení téměř všech sociálních sítí, je nárůst uživatelů každým rokem vyšší a vyšší. Skutečné obrátky však růst počtu uživatelů nabral až roku 2012. Je tedy zcela logické, že i takové instituce jako knihovny následovaly a následují své patrony a uživatele tohoto internetového prostředí.

Autorky se dle mého názoru dopouštějí jedné velké chyby. Zkoumají pouze mechaniky a počty šíření, ale nevěnují se důvodům, proč knihovny twitterové účty zakládají, a bohužel se nevěnují ani obsahu, který knihovny sdílejí, což je z mého pohledu velmi důležitým aspektem a tyto informace by se do takovéhoto výzkumu měly promítnout.

Autorky popisují, že přestože participace knihoven v sociálních médiích rostla, v roce 2009 nastal zvrat a pokles využívání účtů knihovnami. 4 knihovny ze 45 přestaly být celkově aktivní. V roce 2009 tedy došlo k dosažení stropu v počtu knihoven aktivních na sociální síti Twitter. Jako velmi zajímavý fakt autorky zmiňují, že tento fenomén existoval napříč všemi kategoriemi počtu zaměstnanců, ale třeba ne ve všech kategoriích rozpočtu. 70,3 % knihovnických institucí mělo k dispozici v rozpočtu na provoz knihoven více než 500 000 dolarů. Knihovny s tak vysokým rozpočtem Twitter nemusely považovat za prioritní nebo tak důležité ve srovnání s dalšími komunikačními kanály. Zajímavým faktem je, že snižování zavádění účtů nekorelovalo s klesající aktivitou, ba naopak. Všechny knihovny ze vzorku v průběhu výzkumu "tweetovaly" v průměru 25 příspěvků za 31 dní (0,8 příspěvku za den) a v rámci vzorku bylo 10 % knihoven, které dokonce “tweetovaly" více než 75 příspěvků za 31 dní.

Téměř tři z deseti knihoven neumístily odkaz na Twitter na hlavní stranu svého webu, ty ostatní na něj odkazovaly velmi komplikovanou formou. Twitter byl u knihoven nalezen přes Google jen u 30 z nich. Na otázku, proč se tak děje, autorky nedokážou odpovědět, zmiňují však, že to může souviset s využíváním jiných sociálních sítí. Na druhou stranu, Twitter je pro knihovny velmi užitečný v tom, že pokud čtenář sleduje jednu z knihoven, Twitter mu automaticky nabídne další.

Jak tedy knihovny prostřednictvím Twitter komunikují?

Knihovny sociální síť Twitter využívají spíše jako vysílající/informující kanál. Využívají jej také k interakci se svými potenciálními čtenáři a svými čtenáři stávajícími. Na základě mechanik, odpovědí a přeposílání, což využívají minimálně, autorky napovídají, že knihovny využívají Twitter spíše informačně, ke sdílení informací, událostí, knih a článků.

Twitter nevyužívala ani polovina z akademických knihoven a téměř absolutní většina, která ho začala využívat, tak učinila do roku 2009. Přestože nárůst počtu nových knihoven poklesl, aktivita knihoven již využívajících tento komunikační kanál zůstává konstantní, s průměrem 25 tweetů za 31 dní. Většina těchto knihoven Twitter využívá za účelem budování komunikačních vztahů s těmi, kteří se rozhodli jejich instituci sledovat, ale zároveň Twitter využívají jako mini platformu, na které jsou zobrazovány zprávy týkající se knihovny, zvyšující povědomí o ní samotné a o službách, které nabízí a poskytuje.

Diskuse

Tento výzkum a jeho závěry poskytují velmi cenné informace, nicméně je nutné vzít v potaz upozornění autorek na fakt, že jejich závěry představují jen úzkou výseč pochopení dění a pohybu institucí na sociálních sítích. K rozšíření a doplnění poté navrhují další kroky, jako například kvantitativní, ale především kvalitativní a participativní výzkumy sdělení i samotných institucí a jedinců, kteří s ní interagují, jako jsou například knihovníci, vysokoškolské fakulty, studenti, administrátoři, příjemci sdělení a další. Své doporučení nadále rozšiřují ještě o návrh, že by tento výzkum bylo dobré obohatit o další rozměr, a to o rozšíření zkoumání na další knihovny. Využití pouze kanadských knihoven podává popis pouze velmi úzkého vzorku a nelze jej implikovat na knihovnické instituce jako takové.

Zhodnocení relevance pro aktuální kontext v ČR

Přínos této studie pro naše prostředí je skutečně diskutabilní, zaprvé povahou sociální sítě, která se v Česku netěší takové popularitě, za druhé určitou fádností a nekonzistentností v prezentaci výsledků a rádoby závěru a reflexi přínosů. Autorky v závěru píší: „The research reported here, and suggestions for furthering it, will allow all types of libraries to not only see what others are doing, but also the benefits and potential disadvantages arising from these doings". Vztáhneme-li však tuto citaci k dané práci, musíme konstatovat, že ostatní knihovny „uvidí“ pouze obecnou míru angažovanosti vybraných knihoven na sociálních sítích (nikoliv co dělají, ale do jaké míry a jak často), a za druhé, zhodnocení výhod se v textu nevyskytuje. S implikací závěrů pro naše prostředí se to má tedy podobně: závěrem můžeme konstatovat, že necelá polovina kanadských akademických knihoven participuje na Twitteru, že zmíněné příspěvky jistě dosahují určitého dosahu, knihovny tak zvyšují o sobě i svých událostech širší povědomí a oslovují tak určitý okruh lidí. Velká výhoda v užívání Twitteru pak spočívá v multiplikaci návštěvnosti účtů - čím více lidí se přihlásí k sledování jakéhokoli typu knihovny, tím více budou lidem v nabídce „Koho sledovat“ nabídnuty další, a sama se tak, bez dalších prostředků, stává sledovanější (bez ohledu na šíři uživatelů Twitteru), a v tomto ohledu tak může být velkým přínosem i pro naše instituce.

Video - fenomén Twitter