Martin Špaček[1]
V lednu tohoto
roku vznikla (pozoruhodná) iniciativa s názvem Mít svůj domov, která je,
dovolím si tvrdit, v Českém prostoru unikátní. Sama je bytostně zakotvena
v neziskovém sektoru – je tvořena neziskovými organizacemi, bez projektu,
bez financování EU či grantem, bez jakékoliv institucionalizované formy,
která by ji ustavovala spolkem, organizací, „něčím“. Formálně, institucionálně
není něčím, je „jen“ registrovanou doménou na webu a sociálních sítích
Facebooku a Twitteru, však opět „bez nároku“. Krom nároku prvního. Jako taková
však směle vstupuje do veřejného prostoru, kde oslovuje veřejnost, ale i jiné
kolektivy, jako jsou média, poslanecké kluby, koaliční radu vlády a další. Co
bych však chtěl vyzdvihnout je její v českém prostředí originální
charakter, ve kterém nalézám četné paralely k utopickému modelu Lévyho
kolektivní inteligence.
Iniciativa Mít
svůj domov vznikla zhruba v polovině prosince 2016, kdy začala působit téměř výhradně
prostřednictvím nových technologií. Registrovala si doménu, na které byl uveden
jediný odstavec, úvodní, rámcový statement, který představoval hlavní cíl
domény a odpočet na 5. ledna. V té době sdílela příspěvky Humans of
Prague, které se věnovaly osudům lidí, kteří neměli bydlení. A to bylo v té době
vše.
Na 187 tisíc lidí v Česku nemá
skutečný domov. Žijí v azylovém domě, na ubytovně nebo na ulici bez perspektivy
získat vlastní bydlení. Nejvíce ohrožení jsou senioři, matky
samoživitelky, oběti domácího násilí, lidé s postižením nebo v dluhové pasti a
děti odcházející z dětských domovů. Bytovou nouzi je třeba řešit systémově.
Vládní strany ANO, ČSSD a KDU-ČSL se zavázaly, že přijmou účinný zákon, který
bude splňovat Koncepci sociálního bydlení. Pokud ale vláda
takový zákon neschválí v lednu, odloží se řešení bytové nouze na
neurčito.
Připojte se a
podepište petici za přijetí zákona. Seznamte se s dvanácti tématy, na které
bude mít přijetí zákona pozitivní dopad a s osobními příběhy lidí se
zkušeností s bytovou nouzí. Sledujte naše
stanovisko vždy k aktuální verzi zákona a šiřte informace dál.
Každý potřebuje mít svůj domov.
Ráno 5. ledna iniciativa odstartovala svou „kampaň“ happeningem před Úřadem vlády, kde iniciovali divadelní
představení, ve kterém herci převlečeni za obchodníky s chudobou oslavovali
neschválení Vládou připravovaného zákona o sociálním bydlení, a tedy dalších 10 možných let pokračujícího obchodu s chudobou. Tento happening, na který byla
pozvána různá média, však měla především upoutat pozornost na jejich, ten den
zahájené, působení prostřednictvím nových médií. Po tomto happeningu následovala
tisková konference, kde všechny proslovy řečníků směřovaly zaprvé k potřebě
zákona, který by měl ukončit bytovou nouzi a zadruhé, k nově spuštěnému webu www.mitsvujdomov.cz
a k němu přidružené kanály na Facebooku a Twitteru.
V poledne
5. ledna doména odkryla, o jaký typ iniciativy se jedná – Mít svůj domov
představovala volné sdružení více než 110 organizací z neziskového a
akademického sektoru, které se sdružily s jediným cílem, prosazení dobrého
zákona o sociálním bydlení, který má ukončit bytovou nouzi 187 000 lidí v České republice.
K tomuto zákonu a prosazovanému cíli se dle iniciativy Vláda zavázala v předvolebních
slibech, programovém prohlášení i schválené koncepci, která v té doby přípravu
zákona neustále prodlužovala kvůli obstrukcím hnutí ANO a jejich ministerstev (pro místní rozvoj a finance).
Co je však
pozoruhodné, je specifická agency a obsah působení iniciativy na nových
médiích. Mít svůj domov zveřejnila velice
komplexní doménu, na které deklaruje, že obsah stránek, koordinace jejího
vzniku a jednotlivé, četné materiály vznikly ve spolupráci řadou jednotlivců a členských
organizací.
Webové stránky
na hlavní stránce obsahují video, které na sociálních sítích dosáhlo téměř 2 000
sdílení a 130 000 shlédnutí, které vizuálně-narativní formou ukazuje na výňatcích z rozhovorů
potřebu sociálního bydlení.
Webová stránka dále obsahuje medailonky lidí v bytové
nouzi, které nabízejí jak videorozhovory s danými osobami, tak i jejich
argumentační, teoreticko-systémové zasazení. Na těchto medailoncích
spolupracovala řada organizací a jejich členů a textace k daným medailonkům
byly vypracovávané v širokém kolektivu odborníků na daná témata. Stránka
tak nabízí relevantní rámování osudů lidí v nouzi, na kterých působily
desítky lidí. Společně pak nabízejí obraz bytové nouze, na příkladech osudů lidí,
od lidí bez domova žijících na ulici, po osoby s hendikepem či matky
samoživitelky.
V dalších
částech pak nabízejí prostor k vyjádření odborníkům, ale i zástupcům
veřejnosti, jako je Petr Pithart, Eliška Wágnerová, Jiří Lábus a další, ale
nabízejí i prostor veřejnosti, petentům, kteří se staví za stejný cíl.
U zmíněné iniciativy
nalézám četné paralely ke kolektivní
inteligenci, nejzřetelněji patrně v definici Crouzeta (2009), který
píše: „Kolektivní inteligence je tam, kde jedinci spolupracují a společně
vytvářejí něco, co by samostatně nemohli zrealizovat.“ Iniciativa představuje v Česku nebývalé
komplexní sdružení, které se deklaratorně a eticky semklo k jedné věci; bez větších finančních prostředků, motivování vzestupem důstojenství humanity,
které k jeho vytvoření vztáhlo mnoho členů mnoha organizací a dalších osob,
které by samy o sobě slyšet nebyly.
Patrné jsou však paralely i ke
kolektivní inteligencí Lévyho, zejména k jejímu předstupni, kyberkultuře, která chápe uskupení jako určitý
„…soubor technik,
praktických zvyklostí a postojů, způsobů uvažování a hodnot, které se rozvíjejí
vzájemně s kyberprostorem,“ (Lévy, 2000). Individuality sdílející
své mentální kapacity se spojily v kolektiv, iniciativu Mít svůj domov,
která komunikuje navenek, prostřednictvím sítí a domény k dalším subjektům,
uživatelům sítí, ale i kolektivům (Lévy, 2000). Naslouchá členům kolektivu a
dává jim, samostatně neslyšitelný, artikulovaný, již patrný hlas. Pokud
Lévy vychází ze svého techno-optimistického pojetí, že kyberprostor a evoluce
člověka bude vázaná na síť rozvoje kolektivní inteligence, prosazující etické
principy a vzestup humanity bez sobeckých pohnutek, je, jak se domnívám, tato
iniciativa dobrým reprezentantem v procesu Lévyho evoluce (Lévy, 2000).
Zdroje
CROUZET,
Thierry. Finkielkraut: le net, lieu de la liquéfaction. 2009 Dostupné z: <http://blog.tcrouzet.com/2009/10/13/finkielkraut-le-net-lieu-de-la-liquefaction/>.
LÉVY, Pierre. Collective Intelligence: Mankind’s
Emerging World in Cyberspace. Cambridge (MA): Perseus Books, 1999. 277 s.
ISBN 0-7382-0261-4.
LÉVY, Pierre. Kyberkultura:
zpráva pro Radu Evropy v rámci projektu „Nové
technologie: Kulturní spolupráce a komunikace“. Praha: Karolinum, 2000. 229 s. ISBN 80-246-0109-5.
technologie: Kulturní spolupráce a komunikace“. Praha: Karolinum, 2000. 229 s. ISBN 80-246-0109-5.
[1] Autor
působil a nadále působí jako člen úzkého kolektivu, který koordinoval vznik
iniciativy Mít svůj domov a zde čestně prohlašuje, že předkládá
pravdivé informace, které volně kontextualizuje uvažováním konceptu Kolektivní
inteligence.
No comments:
Post a Comment