Rozhodně
nejzajímavějším počinem v seriálové tvorbě poslední doby je seriál
Semestr, který na podzim loňského roku představila internetová televize Stream.cz.
Seriál má celkem šest dílů, každý se stopáží asi 20 minut, které byly
zveřejňovány v týdenních intervalech, prvního dílu se diváci dočkali 1.
11. 2016. Režie se ujal sedmadvacetiletý Adam Sedlák, který je i spoluautorem
scénáře k seriálu.
Ve srovnání se
současnou televizní seriálovou tvorbou, kdy všechny televizní stanice
vysílají seriály jako přes kopírák, je Semestr rozhodně seriálem vyčnívajícím
z řady.
Jedinečnost seriálu
však není v příběhu, ten je celkem běžný, vztah dvou mladých lidí, kteří
jsou rozděleni odjezdem jednoho z nich na půl roku do zahraničí. Seriál je
však jedinečný formou zpracování, neboť se téměř celý odehrává na plochách
notebooků a chytrých telefonů hlavních hrdinů.
Formát to sice není
nový, je však téměř neokoukaný.
V roce 2014 byl touto formou natočen americký horor Odebrat
z přátel. Ten však byl v provedení mnohem důslednější, zabírána byla
staticky pouze jediná počítačová plocha. Naopak Semestr střídáním záběrů na
jednotlivá zařízení aktérů udržuje pozornost diváka. Kamera se zaměřuje na
kurzor myši, který rychle střídá textové konverzace, webové stránky internetu, či
videohovory.
Hlavními hrdiny seriálu
jsou dvaadvacetiletá Amálie a její pětadvacetiletý přítel Damián. Amálie je
studentka filmové vědy, která se touží dostat na FAMU, prožívá trochu
existenční krizi, neví, jestli to, co studuje, chce studovat, neví, co by mohla
ve svém životě vlastně dělat. Damián studuje ekonomii a odjel na půl roku na
Erasmus do Berlína. Dále se v seriálu setkáváme s Amáliinými přáteli
dvaadvacetiletou Pavlínou, píšící úspěšný fashion blog, a třiadvacetiletým Štěpánem,
který vyvíjí online aplikace. Nejedná se o příliš sympatické hlavní hrdiny,
avšak jsou celkem uvěřitelní. Výběr herců a herecké ztvárnění je velmi
povedené.
Seriál nás provází
šesti měsíci, tedy jedním semestrem, života dané čtveřice, a to prostřednictvím
on-line komunikace a jejích výstupů na sociálních sítích. Sledujeme především
vztah Amálie a Damiána, který se po dvou letech dostává z reálného života
na plochy obrazovek.
Semestr je založen na
snaze co nepřesněji zobrazit každodenní život, pomocí nezvyklé formy ukazuje
všední věci dnešních dvacátníků, ale především styl jejich komunikace, tzv.
multitasking, hovory v podstatě o ničem důležitém, ukazuje nám virtuální
vztah, emoce ztracené v komunikaci, ploché prožívání problémů, které
nejdou popsat ve zprávách ani nejsou vyřešit při nekoncentrovaném hovoru.
Seriál rozhodně
nepřináší složité dějové linky, představuje každodenní starosti, proto se
zpočátku může divákům zdát, že je vlastně seriál o ničem, nic zásadního se
během jednotlivých dílů nestane. Každý z dílů řeší několik dějových linek,
které však ve finále zůstávají nedořečené. Ústřední otázkou seriálu však
zůstává, zda dokáže vztah na dálku díky moderním technologiím přežít nebo
naopak bude těmito zničen.
Aby mohl seriál
vzniknout, museli tvůrci založit na sociálních sítích neuvěřitelných šedesát
profilů fiktivních postav, přičemž tyto profily uvěřitelně provázat,
s čímž samozřejmě souviselo pořídit fotografie zobrazené na facebookových
profilech. Uživatel těchto stránek, který seriál nezná, by vlastně vůbec
nepoznal, že se nejedná o profily skutečných osob. V jedné scéně
v seriálu vidíme, jak Amálie hodnotí filmy na ČSFD, přičemž na stránkách
ČSFD skutečně nalezneme její uživatelské jméno a hodnocení celkem 639 filmů a
k 11 je napsán i komentář. Stejně tak fashion blog Pavlíny je
dohledatelný, a to i hodnocení Damiána na něm ohledně koupě bot. V daném
můžeme spatřit případ transmediálního vyprávění. Henry Jenkins definuje
transmediální vyprávění jako proces, kdy se příběh rozvíjí několika různými
médii, což v daném případě se děje prostřednictvím facebookových profilů
hlavních hrdinů nebo profilu na ČSFD či fashion blogem.
V Semestru pak můžeme vidět i prvky produsage, tedy spojení rolí
tvůrce a uživatele, například když Damián dá na Facebook video z návštěvy
Amálie v Berlíně, které najednou začnou všichni komentovat a sdílet. Na
tomto videu se však dá i dobře demonstrovat rozdíl mezi reálným životem a jeho
prezentací na sociálních sítí, kdy Amálie Damiánovi vyčítá, že svoji návštěvu
rozhodně nevnímala tak, jak je vykreslena videem.
Za seriálem stojí lidé, kteří jsou ve věku podobném jako
hlavní hrdinové, a tito vypráví skrze fikci v podstatě o sobě, respektive o své
generaci. Dosud o mladých lidech tvořili lidé minimálně o jednu generaci starší,
čímž nikdy nevznikl snímek, který by vypovídal o skutečné generaci tzv.
mileniálů, autoři buď čerpali inspiraci ze svého mládí, nebo prezentovali mladé
zkresleným pohledem.
Generace Y reprezentuje generaci dětí narozených mezi
roky 1986 a 1995, tedy ty, kteří vyrůstali spolu s moderními technologiemi.
Této generaci se také říká mileniálové, neboť dospívali na přelomu tisíciletí.
Jejich vývoj poznamenaly nové technologie, dostupnost informací a možnost
komunikovat s lidmi z různých částí zeměkoule v reálném čase. Seriálem jsou prezentování jako dvacátníci, co
už nejsou dětmi, ale ještě o sobě nesmýšlejí jako o dospělých.
Forma
komunikace odehrávající se mezi hlavními hrdiny, tedy převážně na obrazovkách
počítačů a displejích mobilních telefonů, ale především rychlé změny mezi
jednotlivými činnostmi, které zvládají při komunikaci, představují to, co je
charakteristické pro současnou generaci dvacátníků.
Prostředí
internetu je zajímavě využito k ironizaci proneseného, ukazuje nám různé
verze textu, představuje rozdíl mezi tím, co postavy říkají, že dělají a tím,
co je na obrazovce vidět, zajímavé je i sledování neodeslání napsaných zpráv,
tedy toho, co chtěly postavy říci, ale nakonec si to rozmyslely.
Seriál se nesnaží divákům něco předat,
nepůsobí vůbec tendenčně, neříká, zda tento styl komunikace je dobrý nebo
špatný. Tvůrci nám ukazují nepochybně světlé stránky on-line prostředí, když
Amálie může být s Damiánem ve spojení každý den, přestože jsou od sebe
vzdáleni stovky kilometrů. Na druhou stranu ukazují i stinnou stránku.
Autorka: Jana Trkovská
No comments:
Post a Comment