PRODUSAGE
A KREATIVITA 21. STOLETÍ[1]
Eva
Čajková
Autor: Petra Vomelová
ÚVOD
TIM
ezin je recenzovaný odborný časopis zaměřený na interdisciplinární výzkum
a teoretickou reflexi diskurzu, praxe a procesů spjatých s novými médii. Vydává
jej od roku 2011 obor Teorie interaktivních médií při Ústavu hudební
vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity.
Autorka
článku Bc. Eva Čajková je absolventkou Sdružených
uměnovědních studií při Ústavu hudební vědy Filozofické fakulty
Masarykovy univerzity. Její bakalářská práce Mýtus v románu Sníh se zabývá analýzou mýtu
v kyberpunkovém románu Sníh, který má v rámci kyberpunkového hnutí
zvláštní postavení. Inicioval tzv. druhou vlnu kyberpunku. Hlavním cílem práce,
kterou vedl Mgr. Jakub Macek, byla identifikace a následná analýza mýtů
vyskytujících se v románu. Do časopisu TIM ezin přispěla i články Magie kódu / kód magie [2]
a Ohlédnutí za sympoziem
MÉDIA-PERFORMANCE 3: PAMĚŤ [3].
Čajková se ve svém článku zaměřila na problematiku
obsahu tvořeného uživateli (user-created content) při recyklaci či předělávání,
remaku informací vytěžených z původních obsahů na příkladech audiovizuální
tvorby na Internetu, přičemž hledala odpovědi na otázky, do jaké míry je
uživatel skutečně tvůrcem, zda lze hovořit o estetice typické pro mediální
umění a zdali uživatel-tvůrce má estetické intence. Čajková vychází primárně z
knihy Axela Brunse Blogs, Wikipedia,
Second life, and Beyond: from production to produsage (2008). Velký prostor
věnuje také interpretaci principů, které Bruns s pojmem produsage spojuje. Jako
ukázku zcela odlišné perspektivy umění tvořeného na síti zmiňuje článek Meta-Art: art of the 3-D usercreated virtual
worlds (2010) autorů Tasa a Görgülü.
OBSAH ČLÁNKU
Od počátku 21. století a vzniku Webu 2.0 a vzrůstající
oblibě sociálních sítí došlo k proměně uživatelů z pasivní role konzumentů v
aktivní roli producentů. Hranice mezi zmíněnými rolemi se rozmlžuje a z
uživatelů se stávají tvůrci textových i audiovizuálních obsahů, publicisté a
komentátoři, tzv. produsers.
V propojeném online světě informační ekonomiky
nejsou účastníci jen pasivními konzumenty, ale aktivními uživateli, přičemž
někteří z nich se zapojují více a soustředí se na své vlastní užití,
zatímco někteří se zapojují více a jsou v podstatě konstruktivní a
produktivní, co se týče sociálních sítí a společného obsahu. Tito uživatelé
jsou ve dvojí, v tzv. „hybridní“ pozici – jsou uživateli a - pokud zvolíme
tradiční pojem a volný popis – producenty: jsou to produktivní uživatelé
(produsers), zapojeni do procesu produsage. Kromě toho můžeme pozorovat
zvyšující se trend považovat za produktivní (otevřeně i skrytě) i ty formy
participace, které bychom tradičně brali za striktně osobní: samotné užívání
Googlu k hledání informací, brázdění online katalogu Amazonu nebo dokonce
prohlížení Webu jako takového, v současnosti vytváří data, která – v případě,
že jsou analyzována a zpětně prohnaná algoritmy vyhledávačů a obsahových
adresářů – přispívají k jemným změnám, když webem prochází další uživatel.
Nejen že jsme všichni uživateli. Čím více takových nástrojů, s nimiž
ovlivníme zkušenost dalších lidí se sdílenými vědomostmi, zevšední, tím spíše
se staneme produsers, tedy uživateli a zároveň producenty samotného prostoru, ať
už jsme si toho vědomi, nebo ne.
„My – uživatelé,
kteří se změnili v tvůrce a distributory obsahu – jsme osobnostimi roku
2006 podle časopisu TIME a osobnostmi roku 2007 podle AdAge's Advertising
Agency. Tvoříme novou generaci C.“
Čajková zmiňuje francouzského kulturního teoretika a
urbanistu Paula Virilio a jeho
myšlenku, že žijeme ve světě znečištěném
informacemi i Baudrillardovo
kolektivní autorství, Barthesovu
smrt autora, teorie otevřenosti a
neukončenosti díla.
Vychází
však především z díla Blogs,
Wikipedia, Second Life, and Beyond: From Production to Produsage Axela Burnse, profesora Fakulty kreativních průmyslů
na Queensland University of Technology v Austrálii
a zároveň vrchního vyšetřovatele ARC
Centre of Excellence for Creative Industries and Innovation.
Axel Burns se zabýval naší vzrůstající účastí na vzniku
kultury v online prostředí a v rámci průlomového výzkumu shrnutého ve výše
zmíněné knize stanovuje základní principy, které řídí vzrůstající tendenci
tvořit společný obsah v prostředích, jakými jsou blogy, Wikipedie i tzv.
Second Life. Jeho kniha Blogs, Wikipedia, Second life, and Beyond: from
production to produsage z roku 2008
ukazuje, že to, co nově vzniká/vznikalo, už není jen novou formou tvorby
obsahu, ale je to nový proces neustálé tvorby a extenze znalostí a umění
v rámci společných komunit, je to produsage. Důsledky pozvolného posunu
z produkce do tzv. produžívání jsou – jak Burns v roce 2008 správně
předjímal – sofistikované a citelně ovlivnily základ naší kultury, ekonomie,
společnosti a demokracie.
„Abychom překonali
terminologické dilema, kterému čelíme, jak se snažíme zkoumat procesy tvorby
obsahu vedeného uživateli, musíme do debaty vnést nové termíny. Koncept
produsage je takovým termínem, který zdůrazňuje, že: v rámci komunit,
které společně tvoří informace a vědomosti, jež zkoumám v této knize, se role
„konzumenta“ a dokonce i „koncového uživatele“ (end user) na dlouho ztratily, a
rozdíly mezi producenty a uživateli obsahu jsou relativně bezvýznamné.
V mnoha prostorech, na které narážíme, jsou uživatelé vždy nutně i tvůrci
sdílených vědomostí, bez ohledu na to, zda jsou si této své role vědomi – stali
se novými, „hybridními“ producenty.“[4] Tak Axel Burns
v úvodu knihy vysvětluje problematiku terminologie. Následně určuje čtyři základní principy, které vymezují paradigma produsage:
1)
Otevřená participace. Komunitní ohodnocení.
U konceptu produsage se předpokládá, že kontrola
obsahů a zdokonalení se netvoří lineárně, ale pravděpodobnostně: čím více
uživatelů prozkoumá, ohodnotí a přidá komentář k obsahu svých předchůdců,
tím je pravděpodobnější, že výstup bude kvalitní.
2)
Proměnlivá heterarchie, ad hoc meritokracie.
Produsage nutně vychází z principu, co
Michel Bauwens popisuje jako ekvipotencialitu: předpokladem je, že zatímco
schopnosti a dovednosti uživatelů nejsou rovnocenné, uživatelé mají stejnou
možnost, aby utvořili vhodný příspěvek. Tento přístup se nutně liší od
tradičních, hierarchických organizačních modelů.
3)
Neukončené artefakty. Kontinuální proces.
Protože společně tvořený obsah je sdílený
a otevřeně přístupný, proces produsage nutně musí zůstat nepřetržitě
neukončený a plynule pokračuje. Výstupy produsage kolují v nekonečném
pokračování a jakožto výstupy sociální komunity jsou záměrně tvořeny spíše jako
kulturní než komerční produkty.
4)
Společné vlastnictví. Individuální odměna.
Společná tvorba a užívání (produsage)
obsahu nutně vytváří předpoklad, že takto tvořený obsah bude nadále
k mání, aby k němu měli přístup také všichni „budoucí“ účastníci,
stejně jako jejich „předchůdci“. I když v menším měřítku, společná tvorba a
užívání obsahu (produsage) už dávno není jen záležitostí jednotlivých komunit
nadšenců a odborníků, to jen nástup síťových technologií umožnil výskyt
„větších projektů“ a zároveň také snížil možnost poskytovat přímé zisky autorům.
Podle Manoviche se v poslední dekádě s
přibývajícími dostupnými technologiemi roztrhl pytel s neprofesionálními
producenty, stále však ještě převažují ti, kteří se dají označit výhradně jako
konzumenti. Podle žebříčku nejoblíbenějších webových stránek, který vytvořila
Alexa.com, jsou však komunitní weby a sociální média na předních příčkách
popularity. V první padesátce jsou téměř výhradně jen weby s otevřeným obsahem,
ať už encyklopedického charakteru či kolektivního vědění (Wikipedia), zpravodajské
blogy, mikroblogové platformy (Blogspot, Tumblr, Blogger), servery založené na
sdílení videí, fotografií, tracků (YouTube, Flickr, MySpace), vyhledávač Google
a sociální sítě (Facebook, Twitter).
Čajková dále zmiňuje článek Meta-art: art of the 3-D user-created
virtual worlds od Umuta Burcu Tasa a
Tülina Görgülü, kteří vymezují některé základní charakteristiky, jež by
měly být vlastní tvorbě ve virtuálním 3D prostoru. Jejich metaverzum je
participativní, performativní, temporální a interkonektivní. Tasa a Görgülü
však rozvíjí spíše myšlenku profesionálního umění na internetu, nikoliv
produkci produserů, jak ji interpretuje Burns. U tvorby produserů vyvstává
otázka, zda nese nějaké umělecké intence.
V závěru příspěvku se objevuje článek
Limora Shifmana An anatomy of a YouTube
Meme, který se zabývá memetickými videi. Na základě výzkumu těch
nejoblíbenějších videí na youtube stanovil šest kategorií, které jsou podle něj
společné pro produsage: 1. zaměření na obyčejné lidi, 2. narušená maskulinita,
3. humor, 4. jednoduchost, 5. opakování, 6. nevyzpytatelný obsah.
[1]
ČAJKOVÁ, Eva. Produsage a kreativita 21. století. TIM ezin, Brno: Ústav
hudební vědy Filozofické fakulty, 2012, Vol 2, No 1, s. 36-41.
ISSN 1805-2606.
[2] ČAJKOVÁ, Eva. Magie kódu / kód magie. TIM ezin, Brno: Ústav hudební vědy
Filozofické fakulty, 2013, Vol 3, No 1-2, s. 99–104. ISSN 1805-2606.
[3] ČAJKOVÁ,
Eva. Ohlédnutí za sympoziem
MÉDIA-PERFORMANCE 3: PAMĚŤ. Ezin TIM, Brno: Ústav hudební vědy
Filozofické fakulty, 2011, roč. 1/1. ISSN 1805-2606.
[4] Bruns,
2008, s. 2
No comments:
Post a Comment