Ztraceni – spoilerové praktiky: Online
interakce jako sociální participace
Kirsten Drotner
je profesorkou na katedře Studií kulturních médií na dánské University of
Southern Denmark. Je zakládajícím členem DREAM: Danish Research Centre on
Education and Advanced Media Materials. Její bádání se zaměřuje především na
publika (minulá i současná), media a informační gramotnost a digitální
technologie.
Ödül A. Gürsimsek je kandidátkou PhD. na dánské Univerzitě, titul získala v oboru
industriálního designu. Poté zaměřila svůj akademický zájem na digitální
kulturu. V současné době řídí svůj výzkum týkající se televizních publik,
digitální tvorby obsahů a transmediálního vyprávění.
V roce 2004 začala americká
televize ABC vysílat seriál Lost
(dále Ztraceni). Seriál měl šest
sérií. Příběh začal zřícením letadla na neznámém tajemném ostrově po cestě ze
Sydney do Los Angeles. Děj se točí kolem vztahů mezi postavami přeživších
trosečníků, je také plný flasbacků, tedy pohledů do minulosti postav před
nehodou a od posledního dílu třetí série se v něm objevují i flashfowardy,
tedy pohledy do budoucnosti postav. Na scénáři se mezi jinými podílel J. J.
Abrams.
 |
| Zdoj: http://lostpedia.wikia.com/wiki/Lost |
Seriál od začátku svého vysílání velice úspěšný. Jason Mittell, který je profesorem na americké Middlebury College, napsal na téma seriálu Ztraceni esej s názvem Lost in a Great Story: Evaluation in Narrative Television (and Television Studies). Ve své práci Mittell hodnotí seriál kladně. Při evaluaci hodnotí čtyři estetické normy, kterých seriál úspěšně dosáhl. První je jednota záměru nebo účelu, druhá forenzní fanouškovství, třetí je komplexnost vyprávění a poslední estetika překvapení.[1]
Ve zkratce se na každou formu
podíváme. Jednotnost záměru je v seriálu vidět v jeho celistvosti, na
konci prvního dílu se jeden z přeživších ptá, kde to jsme? Tato otázka
prolíná celým příběhem. Příběh nestaví na ,,monstru týdne“ jako je tomu
například v Aktech X nebo Buffy. Jednotnost byla esteticky oceněna
jako základní komponent umění vyprávět a tvůrci seriálu tohoto faktu využili.
Co je to forenzní fanouškovství?
Seriál je jiný v tom, že rozšiřuje narativní logiku k podpoření
specifického způsobu zapojení publika. Zatímco vnitřní logika příběhu se točí
okolo otázky původu tajemného ostrova, jsou zde narativní struktury, které
pobízí publikum k rozboru příběhu. Narativní design příběhu je vytvořen
tak, že odrazuje od prosté konzumace. I když je příběh plný prosté zábavy jako
je humor, akce nebo romantika, je hlavním rozpoznávacím atributem příběhu
centrální záhada, která vyžaduje vysoký stupeň pozornosti při sledování. Fanoušci
seriálu projevují jistou dávku detektivní nátury, neboť musí hledat stopy,
dávat dohromady důkazy spojující se v narativní hypotézy a teorie. Tato
fanouškovská forenzní činnost se přirozeně odehrává na online fórech, kde se
fanoušci shromažďují a zveřejňují své teorie a debatují nad různými
interpretacemi příběhu.
Další splněnou normou je komplexnost
vyprávění a funkční estetika. Obě dvě výše vysvětlené normy jsou ukotvené právě
v inovativní komplexnosti vyprávění. Jednou z inovativních elementů
spadajících do vyprávění je funkční estetika. Ta dává nahlédnout do mašinerie
vyprávění příběhu. Je to možnost nahlédnutí do jakéhosi patra pod světem
samotného vyprávěného příběhu. Ztraceni
jsou toho exemplárním případem. Divák totiž nesleduje seriál jen jako pohled
skrze okno na přesvědčivý fiktivní svět, ale sleduje také, jak toto samotné
okno funguje a směřuje linii našeho vidění příběhu. Sledování tedy vyžaduje
duální pozornost, jednu na příběh samotný a druhou na narativní diskurz, jenž
příběh vypráví. Vidět je to možné na konci třetí série, kdy se ukáže, že se
nejedná o flasbacky, ale flashrowardy, seriál sám změní narativní mechanismus.
To v divákovi vyvolává mnoho otázek, bude tam více pohledů do budoucnosti?
Jedná se pouze o jednu z mnoha alternativních budoucností? A tak podobně.
Poslední normou, kterou podle
Mittella seriál beze zbytku naplňuje, je estetika překvapení. Zatímco ostatní
vysílané obsahy americké televize jsou předvídatelné ve své pravidelnosti,
žánru, narativních formách, typech charakterů a míry racionální komercializace,
u Ztracených je tomu jinak. Ve Ztracených je téměř každý první dojem
z jakéhokoliv elementu mylný. Z pilotu vyplývá, že půjde o přežití a
snahu uniknout z ostrova, nakonec je vše jinak, ostrov není takovým, jakým
se zprvu zdál, stejně tak, jako jednotlivé postavy. Dokonce ani žánr se zde
nedá čistě definovat. Jedná se o nadpřirozený thriller, telenovelu
v divočině, náboženskou fantasy, nebo o vše najednou?
Právě toto porušování narativních
konvencí a očekávání diváků dělá seriál Ztraceni
výjimečným. Pro diváky je to důvod, proč je pro ně seriál tak atraktivní a nutí
je předpovídat budoucí dějové zvraty.
Inspirací pro tento článek byla
samostatná studie Ödül A. Gürsimsekové, která se snažila odpovědět na otázky,
které definovala takto: jak se online uživatelé zavazují během transmediálního
vyprávění týkající ho se seriálu Ztraceni
a jak se tím transformuje způsob, jakým publikum přistupuje k příběhu a
jak jej vnímá? A jakou roli v této dynamice hraje kolektivní produkce
sdílená na online platformách?[2]
Ve studii šlo autorce o snahu konceptualizovat
a analyzovat participační online aktivity fanoušků seriálu, aby přiblížila
tento nový trend aktivního sledování pořadů. Zdrojů pro studii je mnoho, neboť
fanoušci na mnoha online veřejných platformách předvádí svou práci. Fanoušci
produkují velké množství digitálního obsahu a vytváří tak obrázek o sobě a o
objektech jejich zájmů. Tento digitální obsah má mnoho podob od formy textu až
k výrobě videí. Právě rozvoj těchto digitálních nástrojů umožňuje dnes
velmi lehce i laickému publiku vytvářet digitální obsah. V dnešní době je
možné sehnat bez poplatků photoshop, programy na vytváření videí a gifů a mnoho
dalšího. Zajímavé je, že fanoušci nepřestali s vytvářením digitálního
obsahu ani po ukončení seriálu v roce 2010. Existuje tedy například blog Lost Confession, kde čtenáři přispívali
i po odvysílání posledního dílu. Tato studie sledovala tedy aktivity publika
v online prostředí spíše z technického hlediska, tedy, jaké digitální
nástroje fanoušci využívají.
Nicméně Ödül A. Gürsimsekv a Kirsten
Drotner jsou autorkami analýzy, která se na problematiku dívá ze sociálního
hlediska, tedy, jak se komunita fanoušků socializuje mezi sebou, ale i
s producenty seriálu. Vychází se zde z faktu, že producenti chytře
využívali transmediální narace, aby ve
fanoušcích vzbudili aktivitu. Producenti konstantně překalibrovávají distribuci
a tok transmediálních textů a promo paratextů a dělají tak buď přímo na online
sociálních platformách nebo nepřímo skrze mediální agentury pomocí televizních
novinářů nebo prominentních blogerů. Fanoušci se společně snaží hodnotit
legitimitu a hodnověrnost informací poskytovaných producenty, blogery a
ostatními online publiky. Legitimita se tedy neustále mění, je vystavována
neustálým námitkám, které dohromady utváří struktury, které se neustále mění,
jak jsou znovu a znovu evaluovány.[3]
Autorky provedly analýzu blogu
DarkUfo, který je zaměřený na zveřejňování spoilerů z amerických
televizních seriálů. Tato textová analýza demonstrovala, jak se publikum
vypořádává se seriálem Ztraceni skrze
různé cesty transmediálního vyprávění. Funkční estetika a ostatní elementy
doplňující transmediální vyprávění, jako jsou spoilery nebo různé odhalování
částí příběhů skrze jiné platformy atd. Během tohoto procesu se ukázalo, že
každá tato část, která rozmělňuje příběh skrze různé mediální kanály, je
obohacena o nějaký kousek nové informace a tento diskurz je veden vědomě autory
příběhu. Fanoušci pak na to reagují tak, že na různé mediální platformy nabyté
informace sdílí nebo také nahrávají sekundární doplňující texty a promo videa.
Výsledky analýzy osvětlily, jak
elementy funkční estetiky, vizuální a textové údaje produkce se prolínají skrze
diegetický vesmír vyprávění a nabízí publiku
spoilery s body stability tak, že diváci mohou sledovat možný směr vyprávění a
ještě k tomu nabízí nahlédnutí do vnitřního mechanismu zábavní produkce.
Nicméně tato funkční kvalita má pro diváka význam jako dešifrace a nástroj k
objasnění smyslu příběhu. Tyto výsledky ukazují význam transmediálního
vyprávění v kulturní konvergenci a mají větší význam, než pouhé jednostranné
zaměření se na publikum nebo pouze producenty obsahu.
Pokud se zaměříme na publikum, ve
výzkumu bylo možné vidět, jak textové vyjednávání o spoilerech odhalilo
vyjednávání o moci a autoritě mezi online publikem, blogery a followery a mezi fanoušky
a producenty obsahů. Když čtenáři a přispěvovatelé blogu DarkUfo začali
rozebírat příspěvek uživatele Lostfan´108 a začali se ptát, čemu se dá věřit a čemu
ne, začali tím také uvažovat nad opodstatněností výroků samotných producentů
obsahů.
Analýza online diskuze nad spoilery
vs. foilery poslední epizody třetí série ukázala, jak interakce mezi publiky a
producenty obsahu funguje jako forma sociální participace. Zatímco publikum
zaměřené na hledání spoilerů se snaží rozklíčovat odvíjení budoucího děje,
producenti skrze transmediální vyprávění vše řídí. Ustanovená moc vztahů
televizní produkce je zde podrobována zkoušce skrze dvě příbuzné dimenze.
Přesněji skrze diskuze o kontrole nad informačním tokem a diskuze ohledně
legitimity nad zdroji informací.
Autorky analýzy ukázaly pomocí
empirického dokumentování cest, ve kterých je pozorovatelná participace mezi
producenty a publiky (fanoušky). Tato dokumentace slouží jako konceptualizace
potenciálu, který mají publika v participaci na ovlivňování obsahu. Na jedné
straně publikum kritizuje a přidává námitky k obsahům sdílených na blogu DarkUfo a prohlášení producentů seriálu považují
fanoušci za pravdivé. Na druhé straně se zde objevují i skupiny fanoušků, které považují příspěvky
od Lostfan´108 a celkově z blogu DarkUfo za stejně validní, jako od
producentů seriálu.
Pokud bychom se v kontextu této
analýzy zaměřili na české publikum, můžeme v malé míře sledovat tento typ
fanouškovské aktivity i u nás,dokazuje to existence fanpage jako je například
Edna.cz, na které je článek 10 vzpomínek
k 10.narozeninám Lost.cz. Samotná doména Lost.cz byla zaregistrována
v září 2005, tedy v roce české premiéry seriálu. Návštěvnost stránek
se v průběhu třetí série dostala až na 40 000 návštěv denně. Pro
fanoušky byly pořádány i pravidelné srazy, na kterých se scházelo cca třicet
fanoušků seriálu.[4]
 |
| Zdroj: http://www.edna.cz/lost/clanky/10-vzpominek-k-10-narozeninam-lost-cz/ |
Autor: Bára Mulačová
[1]Massachusetts Institute of Technology, Lost in a Great Story: Evaluation in
Narrative Television (and Television Studies) [online] Dostupné z: http://web.mit.edu/uricchio/Public/television/mittell%20evaluation.pdf
[2]Google Books, Audience Creativity and Online Participation
in Transmedia Environments: The case of Lost [online] Dostupné z: https://books.google.cz/books/about/Audience_Creativity_and_Online_Participa.html?id=zNcDswEACAAJ&redir_esc=y
[3]Participations Journal of Audience and Reception Studies,
Lost spoilers practises: Online intersction
as social participation [online] Dostupné z: http://www.participations.org/Volume%2011/Issue%202/3.pdf
[4]Edna, 10 vzpomínek
k 10.narozeninám Lost.cz [online] Dostupné z : http://www.edna.cz/lost/clanky/10-vzpominek-k-10-narozeninam-lost-cz
No comments:
Post a Comment