Co tím chtěl básník říci aneb Rozumí mladí tomu, na co se dívají?

Na internetu denně tráví spoustu času. Je jim mezi 15 a 25 lety a konzumují obsahy nových médií stejně přirozeně, jako předchozí generace televizní nebo rozhlasové vysílání. Rozumí ale obsahu, který sledují a nad kterým se baví? Dokážou rozklíčovat politická sdělení, schovaná za lehkou satirou? A jaké faktory vlastně ovlivňují, zda sledovanému obsahu porozumí?  

Jestliže se listopadová generace pomalu učila pracovat s počítači a nesměle se seznamovala s internetem, mileniálové se do internetové společnosti přímo narodili, vyrůstali s novými médií a mají v ně stejnou důvěru jako předchozí generace v původní mediální kanály. Na rozdíl od tradičních médií, kde se poměrně přísně uplatňují pravidla a principy žurnalistiky (od konceptů agendy setting, zpravodajských hodnot až po jednoznačnou strukturu mediálních organizací nebo etická pravidla), mají nová média obecně volnější podmínky tvorby. Přístup k nim má téměř každý – a ten pak může obsah vytvářet, uveřejňovat, upravovat atd. Denně je takového obsahu publikováno obrovské množství, od polemik, zamyšlení, po manipulativní články s nepodloženými zdroji. Vystavení se takových obsahům pak může ovlivňovat právě tu cílovou skupinu, která si teprve utváří své názory. Například na politiku.

Jednou z platforem, odkud mohou mladí přijímat názory nebo získávat informace o politice, je i YouTube. Při prezidentských volbách v roce 2012 bylo na tuto síť nahráno přes 600 tisíc videí o prezidentských kandidátech Baracku Obamovi a Mittu Romneym, přičemž naprostá většina tohoto obsahu byla vytvořena samotnými uživateli. Mezi nejšířenější videa patřila ta humorná zahrnující komické skeče nebo satirické prvky. Právě u takových videí se ale ukazuje, že interpretace satiry je úzce spojena s určitými předsudky, které si s sebou neseme. Zkrátka, lidé mají tendenci interpretovat nejednoznačný humor způsobem, který je v souladu s jejich vlastními politickými názory.

Téma porozumění politickému sdělení v satirických videích zaujalo autory Benjamina T. Bowyera, Josepha E. Kahneho a Ellen Middaughovou, kteří publikovali závěry na výzkumné otázky (Jak dobře jsou schopni mladí porozumět politickým sdělením obsaženým v satirických online videích, a které faktory ovlivňují, zda jsou schopni těmto videím rozumět?) ve své výzkumné zprávě „Youth comprehension of political messages in YouTube videos“. 

Benjamin T Bowyer i Joseph E Kahne společně působí na Millsově vysoké škole v Kalifornii. Bowyer se ve svých studiích zaměřuje na to, jak jsou politické postoje jedince formovány sociálním a politickým prostředím, tématem zájmu profesora Kahneho je pak vliv nových médií a škol na občanský a politický rozvoj mladých. Ellen Middaugh pracuje jako odborná asistentka na univerzitě v San Jose. Primárně se zabývá vlivem digitálních médií na vývoj sociální a občanské identity mladých.

Výzkum se uskutečnil v roce 2011 ve Spojených státech v rámci šetření Youth Participatory Politics Survey, které zjišťovalo, jak mladí užívají nová média a jaké postoje vůči politice zaujímají. Zúčastnilo se ho přes 2 tisíce respondentů mezi 15 a 25 lety. Jedním z úkolů bylo právě zhlédnutí jednoho ze dvou určených videí na téma imigrační politiky publikovaného na Youtube a správné zodpovězení dvou položených otázek.

Prvním videem je „What’s Your Plan for Illegal Immigration?“ od Bryana Bartona. Ve videu se autor vysmívá lhostejnému přístupu demokratů k dodržování a vymáhání imigračních zákonů.

Druhé video je dílem tvůrců Andyho Cobba a Ithamara Enriqueze: „Travel Arizona Part 2 – It’s a State of Mind.“ Jedná se o parodii na video propagující stát Arizona natočenou v reakci na přijetí kontroverzního zákona Arizona SB 1070 (nejpřísnější opatření proti nezákonnému přistěhovalectví ukládající povinnost všem cizincům nad 14 let mít u sebe vždy doklady, registrovat se při pobytu delším než 30 dnů; zákon zároveň umožňuje policii vyslýchat každého, koho podezírá z nelegálního pobytu).

Účastníkům byla videa přidělena zcela náhodně, měla přibližně stejnou délku kolem 30 vteřin, nebyla vytvořena na zakázku žádné politické strany, naopak jsou typickým příkladem „user generated“ obsahu. Videa demonstrují dva protichůdné názory na imigrační politiku – první z nich zastupuje konzervativní a druhé liberální pohled na problematiku přistěhovalectví poplatný tehdejší době.

Po zhlédnutí videí byli zúčastněni vždy dotázáni na 2 otázky:

1. Myslíte si, že by tvůrci videa podpořili opatření k posílení imigračního zákona?
2. Jaká informace vám pomůže nejlépe zhodnotit, zda je hlavní argument ve videu něčím, čím by se lidé měli znepokojovat? (zde dostali respondenti na výběr 3 možnosti, ze kterých mohli vybírat jednu správnou)

Ukázalo se, že velká většina zúčastněných nebyla schopná odpovědět správně na obě položené otázky. Jako srozumitelnější se ukázalo video „What’s your plan…?“, které na rozdíl od „Travel Arizona“ nepracovalo s potřebou znalosti širšího kontextu (imigrační zákon). Postoj, který autoři videa zastávají, definovalo v případě prvního videa správně 63 % dotázaných, u druhého videa to bylo pouhých 30 %, celkově pak odpovědělo na obě otázky správně 58 % respondentů, kteří zhlédli „What’s your plan?“ a pouhých 26 % těch, kteří zhlédli „Travel Arizona“.

Hypotézy, které si na základě předchozích výzkumů na podobné téma autoři vytvořili, a sice, že videa budou pochopena správně spíše u těch účastníků, kteří politiku sledují a disponují určitým přehledem a znalostmi o tomto tématu, a že se porozumění sdělení projeví spíše u těch, kteří s postojem ve videu souhlasí, se potvrdily. Chápání obsahu bylo velmi silně spojené jednak s obecným povědomím o politice a předchozímu názoru jedince na otázku imigrace.

Z výzkumu vyvstal další zajímavý fakt, a sice že politická sdělení nemusí být v humorném podání pro uživatele lehce identifikovatelná. Porozumění se navíc ztěžuje i v případě, kdy jedinec s názorem nesouhlasí. Podle Jeffreyho P. Jonese se stává satira a parodie stále důležitější součástí politického diskurzu a podle takového zjištění tyto prvky výrazně narušují informační funkci obsah. K další diskuzi se pak nabízí, zda by studie o účincích komunikace politických témat prostřednictvím nových médií neměla zvážit nejen faktory, které ovlivňují šíření obsahu, ale rovněž ty, které ovlivňují jeho porozumění.

V souvislosti se stále se zvyšující relevancí tématu mediální výchovy a mediální gramotností by bylo by rozhodně zajímavé provést podobný výzkum i v Česku. Vzhledem k větší roztříštěnosti politických stran a nejednoznačnosti postojů k imigrační politice kvůli současné „ožehavosti“ tématu by bylo ale pravděpodobně těžší dohledat satirický obsah, na kterém by mohl být výzkum postaven. I když je o Češích známo, že si dělají srandu téměř ze všeho a množství uživatelských videí na YouTube parodujících českou politickou scénu je toho jen důkazem, ústředním tématem těchto videí jsou spíše jednotlivé osobnosti, než politická a sociální témata. 

Zdroje:

BOWYER, Benjamin T., KHANE, Joseph E., MIDDAUGH, Ellen. Youth comprehension of political messages in YouTube videos. New Media & Society [online]. 2015, 19(4), s. 522-541 [cit. 2017-04-20]. Dostupné z: http://journals.sagepub.com/doi/abs/10.1177/1461444815611593

Helena Vavrdová