Tuesday, April 18, 2017

Běhej! Ale hlavně o tom informuj svoje digitální okolí ...

.... jinak se to nepočítá, chtělo by se říct.



"Pepík Vomáčka uběhl(a) 3,02 km s aplikací Runtastic.com - :-) (cítí se parádně)". Ať zvedne ruku ten, komu se alespoň několikrát týdně, spíše však ale denně, podobný status na jeho facebookové zdi neobjeví. Samozřejmě v různých modifikacích, většinou spočívající v jiné kilometráži nebo jiné aplikaci, která výkony odhodlaného amatérského atleta zaznamenala. Jsou jich totiž desítky. Těch aplikací. Běžců jsou jenom v České republice desetitisíce až statisíce a digitální věk na tom má nemalý podíl. 

Je totiž něco nebývale atraktivního na tom zaznamenávat své pokroky pomocí více či méně přesné GPS a následně jako správný dataholik zkoumat, za kolik jsem běžel druhý kilometr a jestli se ten pocit blížícího se srdečního kolapsu u silnice na Horní Lhotu nějak projevil na mém tempu. Aplikace motivují. Před mnoha lety byl dobrovolně běhající člověk považován za šílence a doma si mohl své pokroky psát tak maximálně do kalendáře. Dnes ho celý svět při jeho sprintu v tempu sedmi minut na kilometr sleduje online. Nebo si to alespoň běžec myslí.



Nejprve malá nudná statistika. V České republice je podle serveru Běhej.com v letošním roce naplánováno téměř 800 (!!!) soutěžních běhů dostupných jak skutečným závoďákům, tak bezpočetnému zástupu hobíků. Jednoduchým matematickým úkonem zjistíme, že jsou to více než dva závody na den. A nebude daleko od pravdy tvrzení, že těch klání bude nakonec ještě více. Běhání zažívá boom. To se všeobecně ví. Podle průzkumu z roku 2014 mělo běh v oblibě 18,48 procenta Čechů. To ho řadilo na druhé místo mezi všemi sporty, tedy hned za první cyklistiku. A v tom je ten vtip. Naprostá většina aplikací, která umí do jedniček a nul převést běh, to umí i s jízdou na kole. A stejně tak to některé umí se třetím plaváním, čtvrtým lyžováním, pochopitelně šestou turistikou nebo desátým inline bruslením.

Běžecké aplikace zaznamenávají, motivují a také vyhledávají. Totiž vyhledávají stejné šílence, kteří pravidelně polykají kilometry a sdružují je do komunit nebo rovnou vytvářejí alternativní sociální sítě. Zůstaňme u velmi používaného Runtasticu. Když si ho teď otevřu na svém profilu (a podaří se mi ignorovat všechny reklamní bannery, protože jako škudlil mám pochopitelně neplacenou verzi), tak kromě mých vlastních aktivit a rozličných statistik za poslední běh, týden, měsíc, rok, vidím také aktivity svých přátel. Tedy těch, které jsem na Runtasticu buď o přátelství požádal nebo jsem jejich žádost přijal. Tím jsme vytvořili jakousi komunitu, jejímž společným zájmem je běhání a jakožto takoví se sdružují na platformě, která tento jejich zájem vystavuje do popředí.



U každého ze svých přátel můžu studovat, kolik toho uběhl, kudy přesně běžel (mapičky jsou opravdu detailní), jak rychlý byl a o kolik kalorií přitom přišel. Můžu se s ním porovnat v tabulce a můžu pochopitelně také jeho výkony fundovaně ocenit buď prostým lajkem nebo obšírným komentářem. Zdálo-li by se mi, že mám přátel málo, stačí kliknout na ikonku "Přátelé" a kromě těch stávajících mi aplikace nabídne "Lidi, které bys mohl znát". Tedy přátele mých přátel, případně ty, kteří podezřele často běhají po stejných stezkách jako já. A i kdybych potom měl pořád málo, můžu live sledovat třeba někoho ve francouzském Lavérunu nebo kanadské Yamasce.

Když si někoho přidáte do přátel na Runtasticu nebo podobné aplikaci, lze celkem logicky předpokládat, že vám jejich sdílené zážitky z běhání nevadí, ba naopak, že o ně stojíte. Problém ale nastává, že aplikace tlačí své uživatele ke sdílení svých výběhů i na dalších sociálních sítích. Jedním kliknutím se může atlet svým přátelům na Facebooku pochlubit tím, že doběhl od baráku ke kravínu a kolem posedu zpátky. Taky to jde vycvrlikat na Twitteru nebo tím někomu nafackovat na Google+. Pochopitelně je potřeba mapu svého utrpení doplnit cool hastagy typu #nopainnogain #beastmode #mameradiprotivitr #cobolitoroste nebo #cantstopme. Jen je potřeba počítat s tím, že vaši podobně nepostižení přátelé na Facebooku nebo Instagramu pravidelný přísun informací o běhání neocení, spíše naopak ...



Ale co naplat, když těch aplikací a tím pádem možností je nepřeberně. Tak například naposledy onen proklatý Runtastic, tentokrát ale v placené verzi. Zvládne běh streamovat naživo a umí povzbudit hlasovou zprávou, kterou Vám zašlou přátelé. V podcastech jsou také dostupné inspirativní příběhy, které lze poslouchat při běhu. Velmi oblíbená je aplikace Strava. Na ní uživatelé vytváří takzvané segmenty, jako třeba nejvyšší kopec nebo nejdelší most. Na těchto úsecích pak lidé mohou soupeřit s ostatními a zkusit je proběhnout nejrychleji. Mnoho běžců proto považuje Stravu za jedničku, co se sociálního rozměru běhání týká. Runkeeper zase posílá emailové notifikace s gratulací při dosažení osobního rekordu v některé z kategorií. V Česku je velmi oblíbené Endomondo, které si libuje ve statistikách.

Používat se dají i mapy.cz. Funkce Stopař snímá vzdálenost, čas, průměrnou rychlost i výškový profil, trasu lze uložit. Pro Apple je pak velmi oblíbená aplikace iSmoothRun. V místech, kde není dostupná GPS, se automaticky přepne do režimu on-the-fly, který vypočítává rychlost z krokoměru. Unikátní je funkce shoe tracking, kterou využijí běžci, kteří chtějí mít přehled o tom, kolik km v konkrétních běžeckých botách uběhli. Trochu odlehčená je pak aplikace Zombie Run, kdy je potřeba utíkat před oživlými mrtvolami, což by mělo běžce motivovat k rychlejším výkonům.



Všechny tyto aplikace nabízí běžcům dostatek prostoru se "vyřádit". Ale i ony skrývají jedno riziko, tentokrát nikoliv riziko toho, že budu okolnímu světu otravný. Je to velmi dobře popsané v tomto blogu. Je to takzvaná past srovnávání. Ať se podívate kamkoliv na běžecké statusy na sociálních médiích, drtivá většina z nich mluví o tom, jak skvělý trénink/závod má jejich autor za sebou. A pokud si to zrovna neužil, tak to sice "bolelo", ale by to naschvál a "co bolí, to roste". Nebo tak nějak se to říká. A lidé pak mohou začít mít pocit, že i oni by to měli mít při svém běhání podobně. 

"Everyone says we should run own race and own our own pace. But sometimes, it feels impossible in the age of social media," říká autorka blogu. Chcete běžet půlmaraton za dvě hodiny, protože to je vaše tempo, ale víte, že vaši přátelé na sociálních sítích ho běhají rychleji. Tak to prostě od začátku trochu popoženete, což se vymstí. Po maratonu byste to s intenzivním tréninkem neměli přehánět. Ale vaši přátelé na sociálních sítích přidávají nové mapičky už za dva dny po doběhnutí. Tak do toho taky šlápnete, což se vymstí. "I did share a photo and wrote about my bad run on that sunny day. And the outpouring of support was overwhelming. Many people commented that they have felt similarly on recent runs, that they struggle too. But those were status updates I rarely saw," uzavírá autorka.



A tak by to mělo být. Použít běžecké sociální sítě nebo bežné sociální sítě, kde se tvoří běžecké komunity, s rozumem. Jak praví stará pravda - je to dobrý sluha, ale zlý pán.

2 comments:

  1. Are you looking for free Twitter Re-tweets?
    Did you know that you can get these AUTOMATICALLY & ABSOLUTELY FREE by registering on Like 4 Like?

    ReplyDelete
  2. BlueHost is ultimately the best web-hosting provider with plans for any hosting requirements.

    ReplyDelete