Kolektivní identita a online aktivismus

Blogování je v současnosti jednou z nejrozšířenějších možností, jak se lze veřejně vyjádřit. Když se řekne „bloger“, většina lidí si vybaví weby o módě, jídle či kosmetice. Blogy vnímá především jako nástroje k sebeprezentaci autorů, jako jakýsi prostředek k uspokojení narcistních potřeb. Ovšem možnosti, které nám online prostředí poskytuje, lze využívat i jinak. Jako příklad jmenujme blogery politické. Autory, kteří se prostřednictvím svých stránek snaží buďto vyjadřovat k aktuálnímu dění, poskytnout alternativu k mainstreamově podávaným informacím nebo skrze své texty pobízet a iniciovat své čtenáře k většímu zájmu o okolní dění a občanské angažovanosti.

Na fenomén politických blogů (konkrétně v Singapuru) se ve svém výzkumu zaměřili Carol Soon a Randy Kluver a výstupy publikovali v roce 2014 jako text s názvem „Uniting Political Bloggers in Diversity: Collective Identity and Web Activism“ (Journal of Computer-Mediated Communication). Tento text získal cenu Top Peer-Reviewed Paper na “Conference for E-Democracy and Open Government” v roce 2013.

Ve svém článku se zaměřují na politické blogování jako na činnost, která vytváří tzv. individualized collectiveness. Autoři se soustředí na popis paradoxu, kdy síťový individualismus je posilován offline aktivismem a to vede k vytváření propojení a skupin, takže kolektivismu.

V úvodní části autoři přibližují vliv sociálních médií na politickou situaci v Íránu, v Malajsii nebo na Středním východě a to, jak i v těchto zemích sociální média mají rostoucí vliv na politický, hospodářský i sociální život. Poté je v textu podrobně popsáno s jakými koncepty a operacionalizací pojmů budou pracovat. Například pro pojem „kolektivní identity“ použili definici autorů James M. Jaspera a Francescy Polletta.

Autoři si na základě rozhovorů rozdělili respondenty do tří hlavních skupin podle vzorů v jejich aktivistickém chování. Pro toto rozdělení použili a navázali na definici autorů Val Lear / Van Aelst. První skupinou byli Offline-based activists, významní aktivisté v offline prostředí, kteří používají online platformy pro podporu svých offline aktivit. Další skupinou jsou Online based activists, kteří se svým aktivismem začali i pokračují ryze v online prostředí. Tou třetí byli Nonactivist bloggers, blogeři, kteří nikdy nepatřili k žádné organizaci a žádné formy aktivismu se neúčastnili.

Z výzkumu například vyplynulo, že blogeři si jsou vědomi svého vlivu na čtenáře a snaží se jim otevřít oči, nabídnout jiné varianty pohledu na věc či lépe řečeno situaci nebo informovat o tématech, kterým jinde není dán prostor.

Aktivističtí blogeři sami sebe vidí jako součást širší skupiny tzv. sociopolitických blogerů, což nezávisle na sobě uvedli online i offline aktivisté. Sami doufají a věří, že mají moc povzbudit čtenáře k větší aktivitě a snaze něco změnit. Naopak Nonactivist bloggers se, ačkoli se snaží informovat o stejných tématech, necítí být součástí komunity sociopolitických blogerů. Stejně tak se odlišují i v tom, že Online i Offline activists se prezentují svými reálnými jmény, dávají tak skutečnou váhu svým slovům i činům a věří, že jsou díky tomu bráni vážněji. Naopak Nonactivists blogují anonymně.

Jedním z dalších výstupů výzkumu je například to, že blogeři se spojují do skupin nebo organizací na základě sdílení stejných ideologií, avšak mají-li společného úhlavního nepřítele (systém) a spojuje je touha po svobodnější společnosti, tak jsou ochotni spolu participovat i navzdory markantním odlišnostem ve vidění situace a politickým principům.

Metodologie

Výzkum byl veden formou polostrukturovaných hloubkových rozhovorů s jednačtyřiceti blogery, jejichž výběr proběhl metodou sněhové koule. Z nich se dvacet devět identifikovalo jako aktivisté, zatímco ostatních dvanáct se nikdy nezapojilo do žádné formy aktivismu. Interview vedla Carol Soon v období od února do března roku 2010.

Tento výzkum lze jen stěží srovnávat se situací v České republice. Informace lze v naší zemi svobodně sdílet stejně tak jako vyhledávat. V demokratickém režimu autoři nevidí společného nepřítele. Aktivisté spíše než blogy používají online platformy, které zaštiťují jejich organizaci jako takovou, povětšinou nepůsobí jako individuality. Jinou variantou jsou blogy na portálech zpravodajských webů (například blog.respekt.cz nebo blog.idnes.cz). Zde se jedná většinou o Nonactivist bloggers a obsah bývá zatížen umístěním daného média na politickém a názorovém spektru a v neposlední řadě i jeho vlastníkem.

Kdo se chce podívat dál za obsahy mediované skrze mainstreamová média, tu možnost má. Existuje u nás relativní dostatek i médií alternativních, kam individuální aktivisté či autoři přispívají. Jmenujme například web A2arm.cz( webová platforma čtrnáctideníku A2).

Autoři

Dr. Carol Soon je seniorní výzkumnicí na Institute of Policy Studies (National University of Singapore), kde vede oddělení výzkumu Arts, Culture and Media.  Vyučuje na NUS několik kurzů (New media and politics, Public policy, public opinion and new media) a také je autorkou (nebo spoluautorkou) ceněných publikací (Media and Internet use during General Election 2015,  General Election 2015 in Singapore: What social media did and did not do)

Dr. Randy Kluver se zabývá rolí komunikačních technologií a médií v geopolitice, tématy jako internet v asijských zemích nebo média vs. globalizace. Působí na Department of Communication , Texas A&M University. Je autorem (spoluautorem) textů The Sage as Strategy: Nodes, networks, and the quest for geopolitical power in the Confucius Institute nebo Language and the Boundaries of Research: Media Monitoring Technologies in International Media Research.

Zdroje:

SOON, Carol a Randy KLUVER. Uniting Political Bloggers in Diversity: Collective Identity and Web Activism. Journal of Computer-Mediated Communication [online]. 2014, 19(3), 500-515 [cit. 2017-04-21]. DOI: 10.1111/jcc4.12079. ISSN 10836101.