V následujícím textu budu recenzovat odborný článek s názvem "Online výstupy před mladými občany: Politika osobností, sociální sítě a politická angažovanost mladých lidí", jehož autorem je trojice Brian D Loader (University of York, Velká
Británie), Ariadne Vromen (University of Sydney, Austrálie) a Michael A Xenos
(University of Wysconsin – Madison). Zabývají se v něm velmi aktuálním tématem
– sociálními sítěmi a politickou angažovaností mladých lidí. Stanovili si za
cíl nalézt odpověď na následující výzkumnou otázku: Jakým způsobem mohou politici a slavné osobnosti využívat sociální sítě
k tomu, aby zapojili mladé občany, kteří jsou často vnímáni jako
politicky neaktivní až apatičtí, do
aktivní participace na politickém životě.
Aktivita
politiků na sociálních sítích způsobila, že začalo docházet k prolínání
jejich veřejného a soukromého života-namísto stran s jasnými politickými
stanovisky jsou tak mladí lidé fanoušky jednotlivých aktérů. Sledují, co dělají
ve volném čase, co si myslí o kolegovi atp. Tím dochází k jistému fenoménu
zosobňování politiky. Přestože existují názory, že tento proces vede k jejímu
zlehčování, bagatelizaci a skandalizování, autoři předmětného výzkumu zastávají
opačný názor. Mezi mladými se vše odehrává online – politici a veřejné osoby
využívající této sféry jen rozšiřují své možnosti vyjádřit názor, což by naopak
mělo posilovat demokracii a tím pádem i politickou scénu.
Pro
objasnění výzkumné otázky zvolil kolektiv autorů Loader-Vromen-Xenos metodu kvalitativní
analýzy dat, která vycházela z rozsáhlé komparativní studie, jež zkoumala
vliv sociálních médií na politickou angažovanost mladých lidí (té se zúčastnilo
3.691 osob – 1.228 z USA, 1.222 z Austrálie a 1.241 z Velké Británie). Výzkumný
vzorek se skládal ze 107 respondentů ve věku 16-27 let. Ti byli, na základě
výsledků z výše zmíněné komparativní studie, rozdělení do čtyř skupin: 1) Vysoká
politická participace/Vysoký socioekonomický status 2) Nízká politická
participace/Nízký socioekonomický status 3) Vysoká politická participace/Nízký
socioekonomický status 4) Nízká politická participace/vysoký socioekonomický
status. V září roku 2013 pak probíhaly online diskuse s moderátorem, ve
kterých respondenti odpovídali na otázky, jaký je jejich názor na aktivity a
působení politiků (i dalších veřejných osob) na sociálních sítích – a zdali to
ovlivnilo politickou angažovanost dotazovaných.
Analýza
získaných dat ukázala, že mladí lidé jsou povětšinou pozitivně nakloněni online
aktivitě politiků. Jelikož si jen malý počet osob v této generaci přečte
noviny, nebo se podívá na televizní zprávy, shledávali respondenti sociální
sítě vhodným alternativním zdrojem pro získání informací o politickém životě. Rovněž
jim sociální sítě politiky přiblíží, jelikož ti mohou otázky svých followerů vyslechnout
a reagovat na ně přímo skrze své stránky. Také sdílení informací o jejich
soukromí, selfie a další fotografie ze svého osobního života vnímali mladí lidé
pozitivně (především ti politicky neangažovaní). Politici pak na ně působili
přístupněji a více familiárně. Respondenti uvedli pravděpodobnost, že by se
díky tomu o život politiků (a tudíž i politiku) začali zajímat více. Při
poodhalování svého soukromí by však měli mít politici na paměti, že tyto
příspěvky by měly dopomoci potenciálním voličům ztotožnit se s nimi. Měli
by se tak snažit lidem ukázat svoji lidskou stránku, jež je podobná každodenní
zkušenosti občanů, které reprezentují. Dále by měli své příspěvky formulovat
tak, aby je mohli mladí sdílet a repostovat – což je efektivní způsob, jak
rozdmýchávat politickou diskusi mezi mladými. Co dále zvyšuje pravděpodobnost
politické participace mladých, je strategie politiků využívat během svých
kampaní (a na svých stránkách) známé osobnosti. U mladých lidí je daleko
pravděpodobnější, že budou na sociálních sítích sledovat spíše celebrity než
politiky – čehož však politici mohou využít pro své zviditelnění. Slavné
osobnosti mohou nejen pomoci politikům se zviditelnit, ale i zlepšit jejich celkovou
image. Celebrity jsou totiž vnímány jako upřímnější a důvěryhodnější (známé
osobnosti nemusejí říkat názory proto, aby získali sympatie voličů), proto i
jejich začlenění přispívá mediálnímu obrazu politiků. Když mladý člověk uvidí
svůj vzor – známou osobnost – s politikem na fotografii, nebo si přečte
jeho názor na politické dění ve statusu, může se o danou problematiku (nebo o
politika) začít zajímat s větší pravděpodobností, než kdyby žádný takový
příspěvek nikdy neviděl.
Samozřejmě,
že se mezi respondenty našli i tací, kteří byli vůči politikům a jejich
aktivitám na sociálních sítích, skeptičtí (jednalo se převážně o skupinu
s vysokou politickou participací a vysokým socioekonomickým statusem).
Jejich snahy vnímali jako průhledný pokus zalíbit se jim, a proto jim
nedůvěřovali. Ve většině případů však byli dotazovaní otevřeni myšlence, že by
byli politici a politická diskuse napojeni na jejich sociální sítě – pokud jich
však polici nebudou zneužívat. Prezentace politiků na sociálních sítích byla
respondenty hodnocena kvalitně poté, co působili upřímně a otevřeně, jejich
vyjadřování mělo osobní charakter a jejich sliby a politické názory se
ztotožňovaly s realitou a skutečnými činy.
Toto téma je
relevantní ve všech společnostech, které se podílejí na online kultuře, tedy i
ve společnosti české. Díky internetu dochází ke globalizaci, neexistují
hranice, informace se šíří prakticky okamžitě, proto tento fenomén nelze
z České republiky vystřihnout. Jak lze tudíž vypozorovat i u českých
politiků, jejich popularita je umocněna mediální prezentací na sociálních
sítích – skrze ty se nejen vyjadřují k politickým kauzám, aktuálnímu dění
a svěřují se se svými názory, ale také přibližují voličům své soukromí, což na
lidi skutečně zapůsobí pozitivně. Příkladem za vše může být ministr financí,
Andrej Babiš, jehož popularita (a to i přes několik negativních kauz) neustále
stoupá, troufám si říct, díky skvělé práci na jeho mediálním obraze a
schopnosti oslovit právě mladé voliče.
Andrea Kabická
No comments:
Post a Comment