Monday, April 3, 2017

Nová média jako zdroje v tištěných novinách

Jak často používají novináři pracující v tištěných médiích nová média jako zdroj, a to nikoli pouze během přelomových aktualit, ale při každodenní novinářské rutině? Na příkladu dvou belgických deníků to v roce 2014 zjišťovali mediální analytici Steve Paulussen a Raymond A. Harder.


Steve Paulussen je odborným asistentem na katedře komunikačních studií na Antverpské univerzitě v Belgii. Je členem výzkumné skupiny Média, politika a kultura. Pracoval jako výzkumný pracovník na Univerzitě v Gentu a v Centru žurnalistických studií, přednášel mimo jiné na Svobodné univerzitě v Bruselu. Většina jeho prací se soustředí na různé aspekty online žurnalistiky, profesionální profil novinářů, nová média a sbližování redakcí. Paulussen je spoluautorem knihy Participatory Journalism: Guarding Open Gates at Online Newspapers a členem editorského panelu časopisu Digital Journalism. Spoluautor analýzy Raymond A. Harder je také zaměstnán na katedře komunikačních studií Antverpské univerzity. V analýze, o které pojednává tento článek, se zaměřili na profesní vztah píšících novinářů dvou belgických deníků k novým médiím.

Přesná statistická data, která by definovala počet žurnalistů používajících sociální sítě, je podle autorů analýzy těžké nalézt, ale z různých studií dovozují, že většina moderních novinářů Facebook a Twitter pro pracovní účely používá. Většina existujících výzkumů v této oblasti se nicméně zaměřovala spíše na roli sociálních médiích během nějakých přelomových aktualit, krizí, konfliktů nebo během voleb. Monitorování Facebooku, Twitteru a Youtubu v každodenní novinářské rutině až doposud podle autorů zůstávalo spíše stranou.

Paulussen a Harder tvrdí, že sociální sítě mohou médiím naplňovat několik různých funkcí: zatímco mediální organizace je používají zpravidla jako další platformu pro distribuci svých obsahů, zvýšení návštěvnosti svých webových stránek a posílení vazeb s publiky, žurnalisté jakožto jedinci volí více osobní a neformální přístup. Spíše než aby linkovali odkazy na své články, tak na sociálních médiích zveřejňují, na čem pracují, a sdílejí tam své názory a nápady tak, jak by to dělali například mezi přáteli v hospodě.

Internet, a zvláště sociální sítě, umožňují občanům, občanské společnosti a politickým i podnikatelským elitám obejít tradiční média a komunikovat spolu přímo. Autoři studie připomínají, že se tak mění tradiční role gatekeepera v médiích a novináři sami místo pasivních konzumentů začínají ve svých čtenářích (divácích, posluchačích) vidět aktivní příjemce. I přesto je nadále výběr zpráv a novinářských zdrojů ovlivněn silnou rutinou. Podle výzkumů, na které mimo jiné Paulussen a Harder navazují, mají žurnalisté sklon respektovat určitou hierarchii zdrojů, podle které dávají přednost už známým expertům a zástupcům politických a obchodních institucí před neoficiálními zdroji, jako jsou obyčejní občané. Dalším neméně zajímavým východiskem studie je tvrzení, že shromažďování a monitorování informací pouze prostřednictvím monitoru počítače v kombinaci se sklonem k napodobování ostatních novinářů nevyhnutelně vedou k menší různorodosti zdrojování.

Autoři nepředpokládají, že by sociální sítě měly pomoci zvýšit rozmanitost zdrojů v novinách. Informační tok se navíc neustále zrychluje, takže s tím související zvýšení objemu práce a přemíra událostí v kombinaci s nedostatkem času spíše povedou novináře k ještě většímu uchýlení se k už osvědčeným rutinám, a ne k objevování nových praktik a možností shromažďování informací. Z těchto důvodů Paulussen a Harder předpokládají, že používání nových médií jako zdrojů se podrobí stávající rutině a že hierarchie důvěryhodnosti respondentů zůstane stejná i zde: tedy že spíše bude v novinách citován obsah sociální sítě někoho známého nebo zpravodajsky hodnotného než neznámých obyčejných lidí.

Aby autoři analýzy dosáhli svého cíle, tedy zjistit, jak často a jaká nová média používají novináři jako zdroj, zkombinovali dva výzkumné postupy. Nejprve kvantitativně prohlédli veškeré články, které byly publikované od ledna 2006 do prosince 2013 v tištěných vydáních dvou vlámských nebulvárních deníků, De Standaard a De Morgen, a vybrali ty z nich, které explicitně referovaly o Facebooku, Twitteru anebo YouTubu. Získali tak asi 14 000 článků, přibližně po 7 000 z každého deníku. Dalším krokem byla obsahová analýza vzorku 591 novinových článků publikovaných v roce 2013 (jedná se o 20 % z vybraných článků otištěných v tomto roce, autoři vybrali chronologicky každý pátý článek podle toho, jak jim je nabídla belgická tisková databáze Mediargus). Cílem této analýzy bylo prozkoumat použití a funkci výše zmíněných tří sociálních sítí jakožto zdrojů článků, a to pomocí těchto proměnných:
  •  Funkce sociálních sítí v článku: jsou součástí příběhu nebo jen zdrojem? 
  • Téma článku: politika, ekonomika, sport, zajímavosti, média, kultura a umění, krimi, technologie, věda a vzdělání, války a konflikty a ostatní. 
  •  Geografické zaměření článku: regionální, národní, mezinárodní. 
  •  Uživatelé sociálních sítí zmíněni v článku: politici, představitelé ekonomické sféry, zástupci občanské společnosti, experti, celebrity, sportovci, běžní občané a ostatní. 
Pomocí těchto metod se Paulussen a Harder dobrali k zajímavým datům. První část analýzy jim pomohla zjistit, že od roku 2006 se trio sítí Facebook, Twitter a YouTube stalo něčím, o čem noviny běžně referují. Jako první se začalo psát o YouTube, v roce 2007 pak přišel Facebook a brzy YouTube v četnosti zmínek předehnal. Nakonec se v druhé polovině roku 2008 přidal i Twitter a o dva roky předehnal YouTube, Facebook ale zůstal stále nejcitovanější (do roku 2013, kdy tato studie vznikla). Druhá část analýzy potvrdila hypotézu autorů, že se nová média doposud pro belgické žurnalisty nestala hlavním primárním zdrojem. Články o třech nejznámějších sociálních sítích se objevovaly především v ekonomických a technických rubrikách a tyto sítě byly spíše předmětem článku než zdrojem. Pokud už se objevily jako zdroj, tak téměř nikdy ne jediný. Co se týče geografického zaměření, sociální sítě jsou běžně používány jako zdroj u zahraničních témat, od celebrit přes sportovní události až po politiku nebo válečné konflikty. A jak už bylo řečeno, sociální sítě umožňují lidem podílet se na komunikačním procesu. A právě tak i novináři používají tyto sítě, aby zjistili „názor lidu“, a to v 44 % zkoumaných článků. Lidé v těchto článcích většinou nejsou bráni jako jednotlivci, ale jako dav, jehož názor na Facebooku, Twitteru a YouTube indikuje oblíbenost určité osobnosti nebo události.

Studie Paulussena a Hardera ukázala, že 7 z 10 analyzovaných článků používalo jednu nebo více ze sociálních sítí jako zdroj, nejčastěji Facebook a Twitter. Nejčastěji pak ve vztahu k obyčejným lidem, ale i k celebritám a sportovcům. Tato belgická data by pochopitelně bylo zajímavé aplikovat i na české prostředí, aby bylo možné s určitostí říct, nejen nakolik si čeští novináři osvojili používaní sociálních sítí v profesním životě, ale především jakým způsobem.

Pramen: Social media references in newspapers: Facebook, Twitter and YouTube as sources in newspaper journalism. Journalism Practice. London: Taylor & Francis, 2014, 8(5), 542 - 551. ISSN 1751-2794.

1 comment:

  1. Do you need free YouTube Subscribers?
    Did you know that you can get them AUTOMATICALLY AND TOTALLY FOR FREE by registering on Like 4 Like?

    ReplyDelete