David Coady je odborným
asistentem na School of Philosophy, University of Tasmania. Vzděláním a odborným
zaměřením je filozof, který se zabývá analytickou filozofií a aplikovanou epistemologií.[1]
Jedním z jeho odborného zaměření je i teorie vědění a poznání zejména
v kontextu soudobé informační společnosti.
Článek, který byl
publikován v roce 2011 v časopise Journal of Applied Philosophy[2]
a který vychází z výzkumné tradice teorie poznání, je o soupeření
konvenčních médií a blogosféry z pohledu teorie poznání, teorie vědění.
Charakterem je příspěvek spíše teoretickou diskuzí a polemikou s oponenty Coadyho
názorů, které vycházejí z aplikované epistemologie, pomocí níž se snaží řešit
praktické problémy z každodenního života, v tomto případě téma nových
médií, zejména blogosféry jako zdroji vědění a poznání v kontextu
tradičních médií. Vychází z toho, že blogosféra je sféra bezbariérovosti a
interaktivy, do níž se může zapojit zcela každý a kde každý může propagovat a
hájit jakékoliv vědění a poznání.
Článek je ve své
podstatě polemikou s jedním z odpůrců blogosféry (Alvinem Goldmanem)
týkající se vztahu konvenčních médií a blogsféry v kontextu teorie
poznání. Coady ve svém příspěvku reaguje na Goldmanovy názory, z hlediska teorie
poznání je vyvrací, a to dosti detailně, což zdůvodňuje tím, že vše, co je
blogosféře kladeno za vinu a co je jí vytýkáno, je velmi důležité vyvrátit a
uvést na pravou míru. Důvodem je to, že argumenty odpůrců jsou v soudobé
debatě o nových médiích natolik rozšířené, že Coady považuje za důležité se jim
věnovat a vyvracet je.
Goldman tvrdí, že úpadek
čtenářů tištěných novin vede ke zvyšujícímu se vlivu internetu, zejména blogů, v čemž
spatřuje důkaz toho, že konvenční média mají menší vliv, než kdy měla. To vnímá
jako špatné znamení pro poznání volící veřejnosti. Skutečnost je však taková,
že čtou-li lidé spíše online zpravodajství, neznamená to nutně jejich odklánění
se od konvenčního zpravodajství, ale spíše to, že konvenční média využívají
nové technologie a přesouvají se na internet.
Vědění a poznání, které
produkuje blogosféra, je pak Goldmanem nazírána optikou schopnosti členů
společnosti správně se rozhodnout, hodnotí ji tedy jako zdroj vědění o
politice, o informacích z politické oblasti, na základě něhož se lidé
rozhodují, koho volit.
První výtkou Goldmana na
adresu blogosféry je její charakter, tedy že je to nefiltrovaná sféra, která má
moc zasáhnout prakticky kohokoliv na světě s přístupem k internetu, tedy sféru
bez gatekeepera, který má právo a moc vybírat, která zpráva bude zveřejněna a která
nikoliv. Protiargumentem zastánců je, že filtrování je formou cenzury, a tedy
zasahuje do svobody projevu a práva být informován. Goldman považuje filtrování
za vhodné a produktivní z hlediska poznání a vědění, Coady oponuje, že to
samé by jistě neřekl v případě cenzurních praktik Saudské Arábie nebo
Číny.
Druhým bodem diskuze
ohledně kvality poznání a vědění získaných z blogosféry je spor o
novinařině jako profesi. Goldman podporuje svou obhajobu filtrovacích praktik
tím, že ukazuje, že gatekeeper je v podstatě profesionál. Zprávy, jež jsou
vybírány profesionály, jsou lepší, hodnotnější, důvěryhodnější. Tím tak
blogosféře vytýká, že podrývá novinářskou profesionalitu. Coady oponuje, že
tato námitka neobsahuje nic, co by mělo disharmonizovat volící veřejnost a
navádět ji k špatnému rozhodování. Profesionál je navíc každý, kdo je za
svoji práci placen. Konvenční novináři jsou placeni za to, co dělají, většina
blogerů nikoliv. Mzda totiž nezaručuje vyvarování se chyb a publikování
nedůvěryhodných zpráv, není tedy důvod předpokládat, že zprávy konvenčních
novinářů se vyznačují vyšší mírou důvěryhodnosti ve srovnání s blogery. Není
pravda, že by konvenční novináři byli důvěryhodnější (Goldmanův argument je
ten, že kdyby nebyli, byli by vyhozeni z práce, Coadyho ten, že
zaměstnanec je v podřízeném vztahu ke svému zaměstnavateli). Občanský žurnalismus,
jenž praktikují blogeři a který by měl být znakem svobodné společnosti, tak ukazuje,
že touha hledat a poznávat pravdu nikdy nebyla zneškodněna těmi, kteří jsou za
to placeni.
Idea toho, že hledání a zveřejňování
pravd, poznání a vědění by mělo být ponecháno profesionálním akreditovaným
expertům, je směšná. Navíc tato elitářská myšlenka evokuje, že veřejnost je ve
své podstatě neschopná vybírat si informace sama a rozlišovat mezi nimi. Pakliže
nejsou lidé bez potřebné akreditace schopni rozlišit mezi pravdou a lží ohledně
politických záležitostí, proč je tedy předpokládáno, že jsou schopni poznat a zvolit správného kandidáta?
Třetí analyzovanou
výtkou blogosféře je hodnota vyváženosti. Pro Goldmana jsou konvenční média
více vyvážená, poskytují prostor oběma zainteresovaným stranám, vyváženost je
vnímána jako centrální bod novinařiny. Coady ovšem ukazuje, že ne vždy tomu tak
skutečně je, poskytuje
příklady z mediální reality, kdy se mnohem větší prostor poskytuje dvěma
největším možným soupeřům či stranám, ostatní názory prostor nedostávají.
Za čtvrté jsou to
konkrétní filtrovací praktiky. Konvenční zpravodajská média zaměstnávají jedince,
kteří před zveřejněním ověřují to, co reportér napíše. Dále vyžadují více než
jeden zdroj, limitují anonymní zdroje, více se tak vyhýbají možným chybám,
uvádí Goldman s tím, že proto je filtrování oprávněné. Coady na základě
empirických dat ale ukazuje, že žádná z těchto praktik není důvodem
předpokládat, že konvenční média jsou z hlediska teorie poznání a vědění kvalitnější
než blogosféra, jejich skutečná praxe je jiná. Coady ukazuje, že pravidlo dvou
nezávislých zdrojů příliš dodržováno není, častokráte je zdroj pouze jeden,
navíc i takový, o kterém se obecně ví, že není důvěryhodný. Co se týče omezování
anonymních zdrojů, Coady tvrdí, že by se mělo prosazovat zejména ve vztahu ke
čtenářům, nikoliv oněm zdrojům. Anonymizace zdroje by měla existovat pouze
v případě, kdy z toho budou mít užitek čtenáři, nikoliv ony zdroje
samy. Anonymita by měla být zaručena pouze v případě, kdy zdroji hrozí
nějaké nebezpečí, skutečnost je však taková, že jedinec chce být ponechán
v anonymitě jen proto, že nechce být veřejně dáván s něčím do
souvislosti.
Pátá výtka obviňuje
blogosféru, že není schopna řádně ověřovat a podávat důvěryhodné zprávy. Coady
ukazuje, že nástup blogosféry jako soupeře konvenčních médií, který
s sebou přinesla soudobá technologie internetu, je to samé jako nástup
tištěných knih jako soupeře manuskriptů při rozvoji technologie tisku
v 15. století. Oba fenomény vedly k panice založené na zvyšující se
možnosti lidí cokoliv si přečíst, tedy i lži, což údajně nutně vede
k tomu, že jim uvěří. Coady přiznává, že je pravda, že lidé mají přístup
k většímu počtu lží, ale je neodůvodněné myslet si, že s přístupem
k většímu počtu lží existuje nutně zvyšující se tendence těmto lžím věřit.
Lidé by neměli být pokládáni jen za konzumenty informací neschopni aktivního
rozlišení a racionální volby čemu věřit. Kdyby bylo kontrolováno, aby neuniklo
nic, co by bylo nepravdivé, nepublikovalo by se nic, v čem je prostor pro pochyby,
tedy nesměli bychom pak publikovat vůbec nic. Vyhýbání se lžím a hledání pravdy
je něco jiného, upozorňuje Coady.
Autor ve svém příspěvku
představil diskuzi o blogosféře z hlediska teorie poznání. Negativní vliv
je spatřován v tom, že přílišná otevřenost vede k produkci různých
dezinformací, lží, hoaxů a jiných patologických informací. Zastánci jako je i
autor poukazují na to, že lidé by si sami měli vybírat zdroje informací, pokud
ne, povede to jen k akceptaci toho, o čem konvenční zdroje informují. I
kdyby byla pravda, že nekontrolova(tel)né médium přináší více falešných zpráv,
není pravda, že jim lidé automaticky věří. Díky internetu mají lidé přístup
k obrovskému množství informací, k různorodým informačním zdrojům a je
jen na nich, které si vyberou, v důsledku jsou pak podle autora schopnější
kriticky uvažovat, rozvíjet své kritické kompetence, lépe se rozhodovat čemu a
komu věřit. Autor situaci shrnuje tím, že z pohledu teorie poznání (ale i z prostého lidského
hlediska) si internet vůbec nestojí špatně, jeho vyhlídky nejsou tak bezútěšné,
jak je vidí jeho odpůrci.
Co se týče relevance
pro aktuální kontext v ČR, nabízí se různé diskuze o alternativních webech,
o dezinformačních webech či o zřízení Centra proti terorismu a hybridním
hrozbám. Jsou to různé diskuze o pokřivených informacích na internetu, o boji
proti nim či o důvěryhodnosti médií jako takových.[3]
Kateřina Soukalová
[1]
http://www.utas.edu.au/profiles/staff/humanities/David-Coady
[2] Coady,
David. 2011. An Epistemic Defence of the
Blogosphere. Journal of Applied
Philosophy 28 (3): 277–294. Více o časopisu na: http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/japp.2011.28.issue-3/issuetoc
[3] Aplikaci sledované problematiky na praktičtější
rovinu byly věnovány i únorové Rozpravy o českých médiích na IKSŽ FSV UK, které
se věnovaly boji s dezinformacemi. Viz
https://www.youtube.com/watch?v=sC1M88BxXJA&list=PLVtg2c9X0ptxuVactXeFrXKNY9KqMCwjI
No comments:
Post a Comment