Média – nový nástroj vzdělávání

Studie o možnosti využití nových médií v občanské výchově je dílem dvojice Ellen Middaugh a Joseph Kahne. Ellen Middaugh, Ph.D. je v současné době asistentkou profesora Dětského a adolescentního vývoje na univerzitě v San José. Zároveň je jedním z vedoucích Civic Engagement Research Group. Jejím zaměřením je právě aplikace nových médií na osobní vývoj.  Jednou z jejích nejúspěšnějších publikací je The Civic Potential of Video Games. Tedy studie konkrétního v současnosti velmi populárního média video her. Joseph kahne je rovněž členem  Civic Engagement Research Group, kromě to ho je profesorem Edukace v oblasti politiky na Univerzitě v Kalifornii. Jeho výzkumy se orientují na školních zkušeností a nových médií na občanský a společenský vývoj. S Ellen Middaught vytvořili tým již při psaní díla The Civicpotential of Video Games.

Cílem jejich společné studie New Media as a  Tool for Civic Learning je zhodnocení možností, jak mohou nová média plnit funkci nástroje občanského rozvoje, kdy se zaměřují na skupinu mládeže (především v jim známém a dosažitelném prostředí Spojených Států). Základní otázkou celého článku je: zda a jakým způsobem je možné využít možnosti nových médií k zlepšení občanského vzdělávání skupiny adolescentů? Ve středu jejich zájmu je platforma service learningu. Tento termín je možné jen obtížně přeložit – nejlépe je jej možné charakterizovat jako učení se službou.  Jako výhodu celého systému vidí především získání praktické zkušenosti se službou prospěšnou dané společnosti, které je kombinována s běžnou školní výukou a získáním zpětné vazby. Studenti sledují skutečný dopad vlastní akce. Základní myšlenkou je tedy nutnost motivovat mladé ke zájmu o společenské dění, poskytnutí základu pro analýzu získaných informací i problematiky. V tom vidí základ pro úspěšné fungování demokracie. Studie se věnuje možnosti zapojení nových médií do vzdělávacího systému.

K publikaci zvolili Communicar, tedy periodikum věnující se mediální výchově. Studie v tomto periodiku jsou tedy specifické hledáním společných oblastí a možností spolupráce různých stylů komunikace a vzdělávání.

Dle výzkumu, který proběhl v USA má mládež nevyužitý potenciál. Sami pozorujeme, kolik angažovanosti a intenzivní účasti je u studentů. Jejich změření ovšem není cílené. Mládež je intenzivně zapojena do sociálních médií, kdo není na Facebooku, jako by nebyl. Sociální život je jejich zájmem, tento zájem opadá, pokud dojde na oblast občanské a politické participace. Jako by zde stále platilo heslo NO FUTURE. Nicméně sledování voleb roku 2008 v USA ukazuje, že mládež je možné vyburcovat k zapojení, bohužel se jedná o výjimečný stav. Podobnou aktivizaci bylo možné sledovat i u nás v období prvních prezidentských voleb.

Důležitou otázkou je, jak aktivovat tuto letargickou většinu mladých? V USA zvolili cestu experimentálního přístupu vzdělávacího programu v rámci občanské výchovy. Základem je zde participativní teorie demokracie. Tedy nutnost se zapojit na fungování demokracie. Úkolem žáků je definovat a položit otázky, které se týkají veřejného zájmu. Následně hledají způsob, jak je dostat do kanálů vlády i dobrovolných sdružení. Tedy od položení teoretického problému dospět k uvedení jeho řešení do pohybu. Systém service-learning, pak propojuje akademickou osnovu se skutečným problémem v dané komunitě. Studenti jsou aktivnější, pokud řeší reálný problém, který se jich dotýká. Zároveň tak získávají zkušenost s tím, jak systém skutečně funguje a mohou vidět i reálný výsledek.

Pokud má service-learning dále fungovat, musí do svého systému zapojit i nová média, jinak se stane dalším vzdělávacím dinosaurem. Bude to znamenat změnu v jeho fungování, která může být velmi pozitivní.

Přístup čerpající ze zkušenosti není žádným převratným objevem, byl použit již roku 1990 jako součást zážitkového přístupu. Demokracii ve které žijeme je postavena na vyjednávání, soutěžní a spolupráci jedinců při stanovování priorit a řešených problémů ve společnosti. Je důležité pochopit vlastní roli v tomto systému a v tom by nám mělo pomoci naše vzdělávání.

Mládež se někdy vůči vzdělávání staví do pozice „Proč bych měl tohle vědět?“. V tomto případě je možné ukázat, jak jednotlivost zapadá do celého systému. Od vzniku zákona po jeho prosazení. Prakticky tak vidí dopad vlastního rozhodnutí. Je to naléhavá a bezprostřední motivace k učení.

Postup přináší i další pozitiva. Mladý člověk se poprvé může dostat k řešení praktických etických otázek. Musí sám řešit, co pro něj představuje spravedlnost. Musí se naučit argumentovat a dospět k rozhodnutí. Další důležitou okolností je zapojení se do komunity, případně sociálního hnutí.

Nemůžeme předpokládat, že mladý člověk se sám připraví pro svou dospělou roli. Adolescence je kritickým obdobím, kdy je třeba pomoci jedinci získat zkušenosti, rozvinout jeho občanskou identitu. V současné společnosti se dospělí dopouští zásadní chyby, když se k aktivitám mladých lidí staví přezíravě, pro jejich věk je neberou vážně. Mladí, tak ztratí zájem, do dospělosti vstoupí s pocitem, že nemají jak přispět. Service-learning uznává, že v návrzích mohou být chyby, ale ty je možné opravit a poskytnout mladým nutnou zkušenost. Jejich dílo nebude perfektní, smyslem je učení, které nakonec může vést ke změně.

Pokud se mládež poučí, pak nebude instituce vnímat jako konstrukt malé elitní skupiny. Uvědomí si své postavení a sílu, která je spojena s jejich dospělou rolí. Politika a státní instituce jsou postaveny na rozmanité a široké skupině veřejnosti.

Otázky, před kterými mladí stojí nejsou nijak jednoduché a nejsou snazší ani pro dospělé „zkušenější“ jedince. Každý jedinec bude mít svůj osobní pohled na to, co je pro společnost prospěšné, stanoví si vlastí cíl a bude mít vlastní postup jak jej dosáhnout. To je běžná skutečnost politického života a řešit jí musí každý sám. Mládež a „čerstvě“ dospělé osoby ovšem mají schopnosti i motivaci tyto otázky řešit. Jejich silným motivem pro politickou angažovanost je spravedlnost a poctivost. Pokud se ovšem neseznámí s fungováním legislativy a celého státního aparátu, pak pro ně není spojení mezi jejich občanským každodenním životem a politickou situací jasné. Pokud se ovšem zapojí do service-learningu, pak se naučí prakticky přemýšlet o těchto komplikovaných pavoučích sítích vztahů. Pochopí sociální sílu svého rozhodnutí, vidí jaký důsledek může mít jejich politická volba na jejich další život.

Změny občanské výchovy v našem školství není snadnou otázkou. Změny školních osnov kdekoliv na světě jsou výzvou. Analýzy service-learningu rozhodně ukazují na jeho pozitivní přínos, ale jeho skutečné začlenění do výuky není snadnou otázkou. Typické školní prostředí má přesně dané edukační osnovy, které podléhají procesu schvalování a musí dodržet určité předem stanovené standardy. Celý systém tak může být pro prosazování změn poměrně neohrabaný. Service-learninig je založen na praxi. Význam praxe je obecně uznáván, ale nakolik je jí v osnovách skutečně poskytnut prostor? Systém samotný tak praxi v tomto duchu vůbec nemusí podporovat.

Práce na projektech, které se týkají otázek komunity obvykle trvají delší časový úsek, je k nim třeba rozvinout a zapojit širší spektrum znalostí a dovedností. Nejedná se o projekt určité skupiny žáků pro jeho úspěch je třeba spolupracovat s existujícími zájmovými skupinami a dalšími partnery i mimo školu. Zde je jasný rozpor s naší systémem vzdělávání. Náš systém stojí na výuce jednotlivých předmětů vedený jedním pedagogem po předem stanovenou omezenou dobu. Oblasti studia jsou rozděleny, pro studenty je tak obtížné si rozdílné předměty spojit do jednoho kontextu. To není problém pouze humanitních předmětů, setkáme se s tím, že student nemusí být schopen přenést matematické znalosti do chemie. Je to otázka propojování našich vědomostí. Je tedy pochopitelné, že jim činí potíže přenést získané zkušenosti do praktického společenského života.

Tyto problémy vedou k situaci, kdy jsou využívány zjednodušené systémy, které např. nezahrnují spolupráci z partnery z komunity, nebo je snížena doba nutná k dokončení projektu – zkrácena bývá především doba nutná pro analytickou část procesu řešení problému. Jsou to pochopitelné ústupky, které musí školy vzhledem k omezenému času a zdrojům přijímat. Riziko těchto řešení spočívá ve skutečnosti, že studenti se mohou naučit těmto zkratkovitým řešením. Tím pádem mohou chybně pochopit celý proces. Service-learning musí úspěšně vybalancovat možnosti školy, tedy směřovat pouze na časově omezené aktivity, které ale poskytnou studentům komplexní náhled na problematiku. Tedy projekty nebudou zjednodušovány

Dalším problémem projektu je hierarchizace prostředí. Ve škole platí nerovné postavení mezi studentem a dospělým. To je další oblastí rozporu. Service-learning vede studenty k touze uplatnit vlastní práva a účastnit se společenského života jako občasné s vlastními potřebami. Dochází tedy k narušení hierarchického postavení, které může být náročné pro obě strany. Jsme naučeni fungovat v určité roli, změny pro nás tedy znamenají vystoupit z naší komfortní zóny. Mladým může chybět potřebná sebedůvěra a zkušenosti pro definování a vyslovení jejich úhlu pohledu.       

   

Jak mohou přispět nová média? Poslední dekáda je dobou dynamického rozvoje technologií. To přináší nové možnosti, ale také další problémy k řešení. Nejrůznější sítě médií propojují náš soukromí i veřejný život. Hledáváme a sdílíme informace, dělíme se o své názory a zkušenosti. Právě sociální sítě jsou novým silným nástrojem společenské organizace.

Nicméně stále chybí studie, která by se komplexně věnovala vlivům aplikací těchto vzdělávacích alternativ na občanskou nauku. Pedagogové potřebují poradit, jak média co nejlépe a neefektivněji uchopit, ale chybí i komplexní informace o tom, jak přesně jsou nové technologie během výuky již využívána. Momentální snahou je poznat tyto způsoby užití moderních technologií ve školní praxi.

Jak již bylo zmíněno, učení se službou jako vzdělávací strategie má své kladné i stinné stránky, které je třeba ovládnout. Jak do této problematiky zapadá moderní svět digitálních médií? Mohou tato média dále přispět k motivaci mládeže společensky se angažovat? Moderní média poskytují jen málo limitovaný prostor, který je zdrojem mnoha otázek, poskytuje podporu, ale zároveň představuje pro učení se službou další výzvy. K této situaci je nutné se kriticky postavit. Stejně jako k jakémukoliv jinému problému.

Prvním krokem je vytyčení problému, který budou studenti řešit. Musí se jednat o naprosto konkrétní problém z dané komunity, kde studenti uvidí důsledky svého konání. Úkoly musí být krátkodobé a propojit školu s komunitou, která jí obklopuje. Cílem projektu je seznámit žáka s fungováním systému a upevnění jeho znalostí o komplexních sociálních otázkách. Problém musí být zvolen tak, aby nemusel být dále zjednodušován a tím zkreslen. Volba projektu je tedy klíčovým momentem.

Učitel musí přijmout svou novou roli. Není zde hlavním aktérem edukace, ale usnadňuje přístup. Pro samotné studenty mohou zůstat zvlášť v českém prostředí zůstat některé cesty uzavřené, především kvůli negativnímu postoji k věku studentů. Zapojení pedagoga v tomto projektu, může být pro některé partnery dokladem toho, že se jedná o seriózně míněnou pomoc. Jsou to ovšem studenti, kteří se mají především zapojit do vymezení a řešení občanského problému. V tom jim musí pomoci to, co již se naučili, nebo čemu je učitel teprve naučit musí. Znamená to zcela jiný přístup k výuce, který klade na učitele mnohem větší nároky, především v otázce jejich času.

Je zřejmé, že učení se službou není možné bez pomoci z venku. V USA je projekt podporován různými internetovými portály, které napomáhají se získáním praxe (www.dosomething.org). Elektronický svět, tak vytváří pro studenty systém kroků, které je dovedou k zapojení se k určitému hnutí. Student se přihlásí a následně je přizván k určitým otázkám. Různé varianty jim pomohou, která problematika konkrétně nejvíc zaujme jejich pozornost. K dané problematice je následně připojena řada odkazů, které studentům slouží k získání dalších informací. Velkou výhodou je, že se jedná o živá témata, která jsou průběžně aktualizována. Díky rychlé reakci je tak internetová stránka aktuálnější, než může být běžné učení se službou v učebně.

Může se hra stát modelem nebo praxí pro občanské vzdělávání? Musíme si uvědomit, že společenské problémy jsou složitou problematikou. Problém vzniká po dlouhou dobu a na jeho vzniku a rozvoji se po tuto dobu podílí mnoho osob. Problémy, které dnes řešíme, byly přikrmovány celé roky. Edukací pomocí médií je možné vytvořit virtuální herní prostor, kde student naučí systematickému přemýšlení o komplikovaných problémech, ale zároveň si žák může dovolit v tomto bezpečném prostoru experimentovat s různými postupy řešení. Nemusí v realitě čelit důsledku svého jednání, ale vidí jeho důsledky ve hře.

Předmětem výuky se stala jedna z populárních her – Civilization. Pro její úspěšné zvládnutí je třeba pochopit propojení jednotlivých sektorů, učí se myslet v určité struktuře Samozřejmě pro skutečný rozvoj přemýšlení o moderních společenských problémech , je třeba vyvinout takto zaměřené hry. Velmi zajímavou je v tomto ohledu hra Fate of the World dostupná na Steamu (http://store.steampowered.com/app/80200/?l=czech), která se se soustředí na vnímání ekologie. Hráč činí politická rozhodnutí, která vedou ke zlepšení nebo zhoršení zemského klimatu.

Pouze hrát si ovšem nic nevyřeší, proto vývojáři pracují nejen na vytváření her, ale snaží se také najít cestu, jak přimět hráče přistoupit od her do reality. Usnadnit jim přechod z virtuálního světa ke skutečným problémům. Barab v tomto duchu vytvořil hru Quest Atlantis, ke hráč pomáhá zachránit umírající svět Atlantidy, čelí tedy problémům ekologickým, kulturním i ekonomickým. Experimenty a příběh ze hry mají následně pomoci žákům v jejich učebně přemýšlet o možnostech řešení aktuálního problému z jejich okolí. Hra jim k tomu dává základ v abstraktním přemýšlení, kterému se během jednotlivých misí učí.

Zapojení virtuálního světa do řešení aktuálních problémů, je logickou reakcí na skutečnost, že mladí tráví více času ve svém on-line světě. Přestávají vnímat problémy a dění kolem sebe, proto je nutné přivést je zpět. Doba se změnila, všechny veřejně prospěšné akce a setkání nemusí proběhnout pouze tváří v tvář. Studenti jsou uvyklí využívat své digitální sítě. Jejich pomocí také hledají řešení, to neznamená, že jsou tato řešení špatná. Mnoho setkání se dnes děje pouze ve virtuální skupině, výzvy a informace mohou být sdíleny také pouze digitální formou. I snaha o řešení problému se může odehrát pomocí e-petice a emaily odpovědným autoritám. Pomocí internetu je možné získávat finance pro projekty. Řadě původně pouze facebookových skupin a aktivit se dostalo další mediální pozornosti i mimo jejich původní pole dosahu, často v televizních zprávách. Charakter veřejně prospěšné aktivity se tedy změnil.

Moderní média dokáží přemostit největší problémy různých projektů – čas a prostor. Pro mnoho projektů je zásadní získávání dat. Toto mapování ovšem může provádět kdokoliv a kdekoliv. Obvykle se jedná o jednoduchá pozorování, je možné sledovat faunu a floru, stav životního prostředí, nebo pomáhat určité vědní oblasti, jako je astronomie – projekt planet Hunters.

Překlenutí prostoru je také důležité pro různé místní skupiny, které se mohou spojit s podobnými zájmovými skupinami na světě. Je tak možné sdílet informace, zkušenosti a různé postupy. Je tak možné zahájit dialog na globální úrovni.

Mnoho služeb, které mohou poskytnout prostor pro rozvoj komunity je možné získat bezplatně To napomáhá lepší organizaci různých akcí, sdílení informací i udržení prostého kontaktu v komunitě. Je tak možné dospět k řešení celé řady problémů, s pomocí diskuze.

Mnoho lidí se může cítit vyčleněno z vlastní komunity. Sociální síť je může opět spojit s jejich komunitou. Je ovšem možné, že jedinec svými názory do okolí prostě nezapadá. Sociální síť mu může napomoci spojit se s jinou obdobně smýšlející komunitou, která je mu prostorově vzdálena. Je to ovšem dvousečná situace, tato cesta nemusí nutně vést ke zdravé komunitě a může mít na jedince i negativní vliv. Je nutné zachovat si kritické myšlení. Jedná se komplexní problematiku pohybu v digitálním světě, jejíž rizika by měla být žákům rovněž vysvětlena.

Internetový svět svazuje jen velmi málo pravidel. Jedná se o rychle rostoucí svět, který by se měl dostat do středu společenského zájmu. V této otázce je často diskutována regulace internetu. Internet se stává stále důležitějším nástrojem komunikace. Vytváří tedy důležitou infrastrukturu, kterou někdo musí kontrolovat. Jde o to jak a do jaké míry. Podobně jako u jiných médií, zde tedy jde o to, aby byla zachována svoboda projevu. Právě internet dává mladým hlas, který dosud nebyl tolik slyšet.

Všechna sledovaná média jsou stále velmi mladá, nemůžeme sledovat jejich vliv na více generací, proto je obtížné jejich vliv skutečně posoudit. Některé vlivy se mohou projevit až po delší době. To je jedním z velkých rizik. Jedná se o velké pole pro výzkum, který stojí teprve na svém začátku.

Se závěry autorů je možné souhlasit. Kladný vliv využití médií je nesporný, ale jak by fungoval v našem prostředí? I u nás probíhá diskuze o možných kladech a záporech včlenění nových technologií do výuky. Je to nevyhnutelná nutnost sledující vývoj. V porovnání s USA u nás ovšem nemají podobné přístupy oporu v tradici. Jedná se o pro náš konzervativní systém o zcela novou zkutečnost. Je ovšem nanejvýš důležité v tomto ohledu z této a podobných studií čerpat inspiraci, která je důležitým zdrojem pokroku. Změny jsou vždy možné, je ovšem třeba pečlivě zvážit, zda se jedná o změny ku společenskému prospěchu. Ne všechno nové musí být nutně dobré, ale je třeba sledovat různé nové alternativy.

Zdroj:

Ellen Middaugh and Joseph Kahne, New Media as a Tool for Civic Learning, Comunicar, n. 40, v. XX, 2013, Scientific Journal of Media Education; ISSN: 1134-3478; pages 99-107 (dostupné i na https://milunesco.unaoc.org/mil-resources/new-media-as-a-tool-for-civic-learning/ )