Dne 22. Listopadu se stalo něco nepředstavitelného. V České a Slovenské republice se po celé dvě hodiny nedalo vygooglit co se stalo s Googlem.
Davy bloumaly v ulicích. Doprava kolabovala. Produktivita všech firem najednou stoupla o 50%. Nikdo se nedozvěděl, zda-li je zrovna Den Země nebo že v tento den roku 1728 zemřel nechvalně známý pirát Černovous. Klesla sledovanost youtube videí s koťátky. Vyhledávači Seznam prudce vzrostla návštěvnost. Hromada zmatených lidí pobíhala po ulicích a volala “kde jsi, mé Pikachu!”.
Nic z toho nepřekvapivě nenastalo. Vzhledem k tomu, že výpadek nastal v úterý 19:20 a dle oficiálního prohlášení byl problém vyřešen již ve 21:30, mnoho lidí si ho vůbec nevšimlo. Z těch, co výpadek zaznamenali, pak mnozí připisovali nefunkčnost internetu spíše vlastnímu internetovému providerovi než službě Google a jejich nedostupným DNS serverům. A také upřímně, když se vám nenačte úvodní stránka - vyhledavač google, ani vám DNS nepředloží žádnou alternativu, prostě si zanadáváte, za co že to tomu poskytovateli platíte, když vám to doma pořád nefunguje a nebudete dále zkoumat, zda-li je chyba na vašem přijímači.
I přes to měl výpadek nečekaný rozsah a spousta z nás si mohla uvědomit, jak jedna jediná americká korporace ovládá náš život. Google není jenom vyhledávač. Google je bůh. Je všemocný, všudypřítomný, nekonečný a ví o nás úplně všechno. Google je motýl, google je včela, Google je růže hozená do kostela,...Google je každopádně Gmail, Youtube, Mapy, DNS, reCaptcha, Play, Drive, Hagouts, Translator, Quora, a spousta dalších drobností.
Vezměme to prakticky: člověk se vzbudí, vezme si svůj android telefon a vypne nativní aplikaci budíku, nebo možná nějakou speciální aplikaci na monitorování spánkového cyklu staženou z Google Play, která pro něj v důsledku nic zázračného nedělá a uživatel se na svoje statistiky vlastně ani nepodívá. Pak si na jiném elektronickém zařízení přes vyhledávač google nebo jeho search bar najde nejnovější zprávy o dění ve světe. Přes další aplikaci vyhledá spoj do práce, do školy či kamkoli se mu zamane. Z youtube si pustí pár písniček či playlist k oblékání, vezme si svůj telefon a přes aplikaci Hudba, která byla pravděpodobně taky nativně vyvinutá googlem si pustí svůj oblíbený song, co zná z youtube. Dojde například do práce, zapne počítač. Pustí si prohlížeč, pravděpodobně Google Chrome, na domovském rozcestníku si rozklikne nejoblíbenější věci, jako třeba facebook. Otevře si sdílený dokument z Google disku, a napíše si, co že dneska musí udělat. Pomocí aplikace Pocket si označí články, co si bude přes oběd chtít přečíst, vybere si svůj nový youtube playlist. Zkoukne si osobní gmail, zda-li slevomat nemá nějaké suprové akce v jeho okolí, protože se jeho polohu dozvěděl přímo z prohlížeče. Před tím, než nastane čas oběda, pinkne na Hangouts kamarádovi, co sedí asi 10 metrů od něj, zda-li nepůjdou na oběd spolu. Vygooglí si nějaké menu na webu jako Zomato či Lunchtime. Protože nemusí věřit recenzím okolí, ještě se podívá na stránky té restaurace, samozřejmě rovnou přes Google search bar. Na Google mapách si najde, jaká je nejrychlejší trasa do hospody, protože nedejbože aby udělal pár kroků navíc nebo se jak lama ztratil. Pak by si musel zapnout mapu v telefonu a ta gpska ale žere baterku, takže android by mu nevydržel těch 12 hodin jak původně plánoval a on by si nemohl pustit písničky z youtube cestou domů. Opět pošle kamarádovi na Hangouts adresu a 15 minut se dohadují kdy jít a tedy kam. Přes oběd se baví o věcech, co ráno četli v novinách, samozřejmě elektronických. Když nastane trapná 30 vteřinová odmlka, oba koukají do telefonu, kontrolují si svoje facebooky, updatují si aplikace, které jim google play podstrkuje. Ukazují si super fotky, co mají uložené, a posílají si odkazy na dokumenty na Google Drive. Po obědě zase nějaká ta práce, ke kafíčku chvilka prokrastinace s Pocket a jejími Suggested články. Zkontrolovat spoj a hurá domů. Doma pustit počítač, online radio, co si najde na Google rozcestníku. V záložkách prohlížeče, které si uložil v práci, otevře recept na super zdravé raw jídlo, o kterém psal jeho oblíbený blogger. K vaření si pustí díl seriálu na televizi a na nějaké elektronické placce si kontroluje recept, používá Google translate na přeložení názvů ingrediencí, převádí unce na gramy a snaží se uvařit tu exotickou pochoutku, aby si to mohl nafotit a mluvit o tom s kamarády, nebo si to dát na facebook. Na youtube si najde video cvičebního cyklu na partii, která mu přijde ten den fakt špatná, dá si půl hodiny tabata cvičení a udělá si selfie, které si schová na nějakou další kampaň fotek. K večernímu poklízení a čištění zubů následuje uklidňující youtube playlist. Zbývá už jen nastavit si aplikaci budíku a den Google může skončit.
I když nedávný výpadek byl pouze lokální, způsobil pokles tuzemského internetu až o 40 %.
To je srovnatelné s celosvětovými výpadky služby v letech 2009 a 2013, které čítaly pouze minuty, ale ovlivnily 40 % internetové komunikace. A to prosím před nástupem aplikace Waze či Hangouts.
Plus naprosto nečekaně způsobil i výpadek služeb Google i problémy s EET: Ačkoliv všichni víme, že za jakékoli trable s EET může Babiš. Na eshopy se nedalo dostat, neboť si nikdo nepamatuje jejich názvy a všichni chodí přes rozcestník Google. Ergo ušlé zisky. A jako by to nestačilo, k výpadku Google se přihlásili teroristé - jak jinak.
Google je nejbližší věc kolektivní inteligenci jakou si umím představit. Entita se zeptá na otázku. Algoritmus, vytvořený mnoha entitami, vybere nejlepší odpověď vytvořenou jednou až mnoha entitami. Odpovědí je mnoho. Otázka ale musí být specifická. Algoritmus nemůže dát odpověď na nepoloženou otázku. A pak ale je opět jen na entitě, kterou odpověď si vybere. I kolektivní inteligence může pouze dát možnosti, tu kterou chce člověk vybrat to ovlivnit nemůže. Krásným příkladem je vakcinace a autismus. Je jedno, čemu člověk věří, důkazy se dají najít pro oba tábory. Záleží jen, jak kdo položí otázku. Klasické české: “Kdo chce psa bít, hůl si najde.”
Zda-li kolektiv google jen využívá, či ho i utváří je snad jedno. Google analytics a prolinks se starají o to, aby byl uživatel formy obsahu zároveň producentem jiné. Návštěvnost stránek, prolink, upřesnění vyhledávacího algoritmu, reklama či samotné vytváření stránek, které je zde ale v nejméně zastoupené míře, to vše je jen špička ledovce google produsage.
Zdroje:
No comments:
Post a Comment