Friday, December 2, 2016

Sharing is caring...



Vždy tomu bylo tak. Přežít ve světě sám, odkázaný pouze na své schopnosti, je velice těžké. Když opomeneme fakt, že člověk je tvor společenský, pořád platí fakt, že ve dvou se to lépe táhne. A teď si představme, jak by se to táhlo, kdyby na jedné straně provazu nestáli dva, ale sto podobných siláků. Nebo tisíc. Nebo i milion. 

Ano, vše by bylo mnohem jednodušší. Odprostěme se však od fyzické síly a zkusme se zamyslet nad kolektivním věděním - v posledních letech velmi diskutovaným fenoménem - kolektivní inteligencí. 

Dnešní společnost je velice konkurenčním prostředím. Potřeba soutěžit o prvenství je v nás pěstována již od malička. Vše začíná ve škole a sportovních oddílech, pokračuje v práci a dá se říci, že i při hledání přátel či životního partnera. Zkrátka vítěz bere vše a rychlejší a lepší vyhrává. Charakteristická je pro společnost dravost, rivalita, silný individualismus a potřeba se odlišovat. Přesto se však právě v této době objevuje kolektivismus a sharing v takové míře, jako nikdy dříve.

Způsob komunikace se mění. Celý proces výměny informací se díky zdokonalujícím se technologiím stává rychlejší a efektivnější. Člověk vyhledává inteligentní komunikaci se stejně laděnými jedinci. Přijaté informace chce dále předat okolí a posílá je do dalšího oběhu. A tím vzniká celý cyklus tzv. knowledge production. Přijmeme informaci, upravíme, pozměníme či doplníme a sdílíme ji se svým okolím. 

To vše je možné díky již zmiňované rychlosti a masovosti. Se stále se zrychlujícím technologickým vývojem se mění způsob každodenní komunikace. Běžné počítače jsou schopné odesílat data rychlostí několik megabitů za sekundu. Superpočítače využívané ve vědeckých laboratořích zvyšují tuto kapacitu na několik gigabitů v rámci sekundy. Je jen otázkou času, kdy budou tyto možnosti dostupné i běžným uživatelům.

V dnešní společnosti je téměř nemožné vyhýbat se stále novým informacím. Jakoby „vědění“ bylo novým hnutím. Zkrátka někdo rozhodl, že musíš být v obraze. S ranním probuzením přichází první zamžourání do displeje telefonu a informace začínají proudit. E-mail, zprávy a události ze světa, sportovní výsledky oblíbeného fotbalového týmu. Zastavíte se nad fotkami bývalého kolegy, který měl předešlý den rozlučku se svobodou. A to jste ten mobil kontrolovali těsně před usnutím. Informací je přehršel. A za tak krátkou dobu. Je ale na každém jedinci, aby se v nich zorientoval, vyfiltroval ty podstatné, vyhodnotil je a náležitě s nimi naložil. 

Propojením rychlosti a masovosti se naše vědění stává zdrojem vědění ostatních. V prostředí internetu tak vzniká něco, co by se dalo nazvat kolektivním mozkem. Ten je tvořen jednotlivými jedinci, kteří mohou být chápáni jako jednotlivé neurony, zajišťující základní funkce organismu. Dochází k propojování inteligentních komunit, které mohou zahrnovat skrze digitální komunikaci i tisíce jedinců. Jednotlivci na sebe působí, utváří navzájem své názory a formují kolektivní vědění. Víc hlav víc ví. V tom spočívá kolektivní inteligence.

Zajímavé je využívání kolektivní inteligence v rámci organizací, dnes je to pro moderní firmy naprosto běžná praxe. Příkladem může být proces brainstormingu. Jedná se o skupinovou aktivitu, která má za cíl generovat různé nápady a názory k danému tématu. Myšlenka jednoho účastníka může být nosným podnětem pro ostatní. Během tohoto procesu dochází ke sdílení impulzivních a často podvědomých myšlenek. V první fázi se tyto nápady shromažďují a zaznamenávají. Ve fázi následující je již třeba zapojit logiku a racionalitu a vytřídit použitelné podněty. Výstupem je řešení, na kterém se podílela skupina zúčastněných.

Jak se bude tento fenomén vyvíjet dále, silně záleží na budoucím technologickém vývoji. Už nyní však můžeme s jistotou říci, že dohromady víme více.

Zdroje:




Lévy, P., Collective Intelligence od Trend, D. (2001)