Vždy
tomu bylo tak. Přežít ve světě sám, odkázaný pouze na své schopnosti, je velice
těžké. Když opomeneme fakt, že člověk je tvor společenský, pořád platí fakt, že
ve dvou se to lépe táhne. A teď si představme, jak by se to táhlo, kdyby na
jedné straně provazu nestáli dva, ale sto podobných siláků. Nebo tisíc. Nebo i
milion.
Ano,
vše by bylo mnohem jednodušší. Odprostěme se však od fyzické síly a zkusme se zamyslet
nad kolektivním věděním - v posledních letech velmi diskutovaným fenoménem
- kolektivní inteligencí.
Dnešní
společnost je velice konkurenčním prostředím. Potřeba soutěžit o prvenství je
v nás pěstována již od malička. Vše začíná ve škole a sportovních
oddílech, pokračuje v práci a dá se říci, že i při hledání přátel či
životního partnera. Zkrátka vítěz bere vše a rychlejší a lepší vyhrává.
Charakteristická je pro společnost dravost, rivalita, silný individualismus a
potřeba se odlišovat. Přesto se však právě v této době objevuje
kolektivismus a sharing v takové míře, jako nikdy dříve.
Způsob
komunikace se mění. Celý proces výměny informací se díky zdokonalujícím se
technologiím stává rychlejší a efektivnější. Člověk vyhledává inteligentní komunikaci
se stejně laděnými jedinci. Přijaté informace chce dále předat okolí a posílá
je do dalšího oběhu. A tím vzniká celý cyklus tzv. knowledge production.
Přijmeme informaci, upravíme, pozměníme či doplníme a sdílíme ji se svým
okolím.
To vše
je možné díky již zmiňované rychlosti a masovosti. Se stále se zrychlujícím
technologickým vývojem se mění způsob každodenní komunikace. Běžné počítače
jsou schopné odesílat data rychlostí několik megabitů za sekundu. Superpočítače
využívané ve vědeckých laboratořích zvyšují tuto kapacitu na několik gigabitů
v rámci sekundy. Je jen otázkou času, kdy budou tyto možnosti dostupné i
běžným uživatelům.
V dnešní
společnosti je téměř nemožné vyhýbat se stále novým informacím. Jakoby „vědění“
bylo novým hnutím. Zkrátka někdo rozhodl, že musíš být v obraze.
S ranním probuzením přichází první zamžourání do displeje telefonu a informace
začínají proudit. E-mail, zprávy a události ze světa, sportovní výsledky
oblíbeného fotbalového týmu. Zastavíte se nad fotkami bývalého kolegy, který
měl předešlý den rozlučku se svobodou. A to jste ten mobil kontrolovali těsně
před usnutím. Informací je přehršel. A za tak krátkou dobu. Je ale na každém
jedinci, aby se v nich zorientoval, vyfiltroval ty podstatné, vyhodnotil
je a náležitě s nimi naložil.
Propojením
rychlosti a masovosti se naše vědění stává zdrojem vědění ostatních.
V prostředí internetu tak vzniká něco, co by se dalo nazvat kolektivním
mozkem. Ten je tvořen jednotlivými jedinci, kteří mohou být chápáni jako
jednotlivé neurony, zajišťující základní funkce organismu. Dochází
k propojování inteligentních komunit, které mohou zahrnovat skrze
digitální komunikaci i tisíce jedinců. Jednotlivci na sebe působí, utváří
navzájem své názory a formují kolektivní vědění. Víc hlav víc ví. V tom
spočívá kolektivní inteligence.
Zajímavé
je využívání kolektivní inteligence v rámci organizací, dnes je to pro
moderní firmy naprosto běžná praxe. Příkladem
může být proces brainstormingu. Jedná se o skupinovou aktivitu, která má za cíl
generovat různé nápady a názory k danému tématu. Myšlenka jednoho
účastníka může být nosným podnětem pro ostatní. Během tohoto procesu dochází ke
sdílení impulzivních a často podvědomých myšlenek. V první fázi se tyto nápady
shromažďují a zaznamenávají. Ve fázi následující je již třeba zapojit logiku a
racionalitu a vytřídit použitelné podněty. Výstupem je řešení, na kterém se
podílela skupina zúčastněných.
Jak se
bude tento fenomén vyvíjet dále, silně záleží na budoucím technologickém
vývoji. Už nyní však můžeme s jistotou říci, že dohromady víme více.
Zdroje:
Lévy, P., Collective Intelligence od Trend, D. (2001)
