DIVAČKA „RŮŽOVÉ KNIHOVNY“: „U SCI-FI ŽEHLÍM, U RŮŽOVKY SI SEDNU, ANI SE NEHNU.“ PREFERENCE POSTAV NA ZÁKLADĚ GENDEROVÉHO VZTAHOVÁNÍ SE PUBLIKA ORDINACE V RŮŽOVÉ ZAHRADĚ

Autorem etnografického výzkumu je Iva Baslarová z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Práce zkoumá, jakým způsobem se diváci a divačky identifikují s jednotlivými postavami  seriálového subžánru soap opery, jejich charakterům  a v souvislosti s vnímáním genderu. Také jak ženy a muži posuzují různé postoje postav a jejich chování v různých situacích. . Douglas Kelnner doporučuje zkoumat při výzkumu médií tuto trojicí: produkci, produkt a publikum. Výzkum tedy zároveň poukazuje na specifický způsob výroby tohoto žánru.

Tento subžánr je velmi oblíbený u televizního publika. Jen u nás každoročně vzniká několik původních seriálů komerčních televizí či média veřejné služby. Jeho výroba probíhá jednu sezónu před vysíláním, díky čemuž má produkce prostor pro změny na základě reakcí a žádostí publika. Příběh nebývá nikdy zcela uzavřen, díky čemuž lze vytvářet další nové řady seriálu. Díky rodinné problematice, která je častou, seriál přináší divákům témata, se kterými se dokáží ztotožnit, jsou jim blízká.

Samotná Ordinace v růžové zahradě přináší příběhy z prostředí gynekologie a ústředními hrdinkami jsou Gita Petrová a Kamila Váchová. Lékařka Gita představuje nezávislou a úspěšnou ženu, Kamile klasickou hrdinku romantických příběhů, pro kterou je na prvním místě rodina a láska.

Výzkum probíhal ve městě Šumperk, které je středně velkým městem v České republice. Provedeno bylo 33 hloubkových rozhovorů, dotahováno bylo 36 žen a mužů různého věku, vzdělání, etniky a zdravotního stavu. Rozhovory probíhaly v párech (muž/žena), samostatně a i ve skupinách dle pohlaví. Dalších 6ti rozhovorů se zúčastnili tvůrkyně a tvůrci soap opery. Provedeno bylo také zúčastněné pozorování v restauraci, kde seriál sledovala skupina mužů.

Z rozhovorů vyplynulo, že většina diváků i divaček zbožňuje Gitu Petrovou a nemá ráda, až nesnáší, Kamilu Váchovou. Obliba první hrdinky byla tak velká, že i po ukončení jejího působení v seriálu, si některé divačky přály její návrat. Sympatie ke Gitě dokazují to, že divačky mají zálibu v silných ženách, které se o sebe umí postarat, také se jim líbila její ráznost a vlídné chování k pacientkám. Jedinými kritiky Gity byli diváci Filip a Jaromír, kterým vadilo překročení pravidel stereotypně definované feminity – nezávislost, cílevědomost a sebevědomí, což podle nich ženské hrdince nepřísluší. Druhá hrdinka Kamila byla divačkami kritizována. Vadila jim její submisivita a odevzdanost. Hodnocena byla také jako hloupá. Divačky se proti ní vymezily, protože se nedokázaly sžít s jejím životním postojem. Představovala pro ně extrém.

Každá z hrdinek vznikla odlišným způsobem. Kamila byla vytvořena na objednávku televize Nova, která žádala tradiční hrdinku, která se v těchto žánrech vyskytuje. Naopak Gita byla snahou scénáristky, která chtěla vytvořit hrdinku nového typu. Hlavní postavou měla být tedy sestřička Kamila, která však nevyvolávala kladné pocity u divaček. Důvody lze vykládat v souladu s teorií Tanii Modleski. Ta říká, že obraz dokonalé ženy vyvolává v divačkách úzkost. Kamila byla krásná, hrdinové po ni toužili, protože se jim podmanila a evokovala podřízení ženy muži. Což ohrožuje změněnou pozici ženy, která byla tvrdě vydobyta. Při tvorbě dalších hrdinek do seriálu se televize již tímto poučila a nové hrdinky byli směsicí Gity a Kamily.

Tento žánr seriálů je jasně tvořen pro ženy masové kultury, které jsou konzumentkami. Seriál je tedy tvořen pro publikum, ale především pro inzerenty. Ke změnám dle přání publika tedy dochází z důvodu udržení sledovanosti. Součástí výrobního procesu jsou i genderové reprezentace. V tomto seriálu vznikly dva protipóly ženských postav. Významnou roli však hraje vnímání genderu publikem dle jeho vlastním zkušeností, který se vztahuje k reprezentacím maskulinity a feminity. Což významně ilustruje rozhovor s manželským párem:

Andrea: Taťko, s kým lítala Běla Valšíková?

Libor: Co? Ježišmarjá, jak já to mám vědět?

Andrea: Vždyť se na to spolu díváme, tak řekni taky.

Libor: Já to nemusím. Raději se jdu dívat na něco jinýho.

Andrea: No ale díváš se se mnou!

A na co jiného se jdeš dívat?

Andrea: On má rád sci-fi. To zas trpím já.

A díváš se s ním někdy na sci-fi?

Jo. Říkám si, když se se mnou dívá na Růžovku, tak se obětuju. Třeba si k tomu vezmu žehlení a u toho to vyšudlím.

Ty žehlíš u sci-fi?

Jo.

A u Růžovky nežehlíš?

Ne. To si sednu a ani se nehnu.

A díváš se pozorně?

Andrea: Zase tak pozorně ne.

Libor: Nemůžu jí do toho kafrat.

Andrea: Jo, nemůže mi do toho kecat. Taťko, kterej pár by se měl rozejít, co tam jsou?

Libor: Já nevím.

Andrea: Vždyť to se mnou sleduješ.

Libor: Nesleduju.

Andrea: Nebo co se ti tam líbilo nejvíc?

Libor: Já nevím.

Andrea: Tak seš chlap, řekni něco.

Tonda: Já to zase až tak nesleduju.

Andrea: Sleduješ to se mnou. V zimě to se mnou sleduješ pořád, úterý a čtvrtek.

Libor: Tak jedním okem.

Libore a proč jsou ty seriály békoviny?

Libor: Protože to není vůbec ze života.

A sci-fi je ze života?

Libor: To nás jednou čeká. Sci-fi je prostě zajímavý, to mě bere víc.

Andrea: Ale proč?

Libor: No tak mě to zajímá. Ono to třeba takhle jednou bude.

Že to tak jednou bude?

Libor: No.

Andrea: Že budeme lítat raketama a zaletíme si do hospody.

Libor: No tak my se toho nedožijeme, ale já bych se toho třeba dožít chtěl.

Rozhovor ukázal několik rovin. Oba hájili „svůj“ žánr. Andrea soap operu, která je označována jako femininní z důvodu emocí, rodiny a vztahů, a Libor sci-fi, brané jako maskulinní, díky souvislosti s technickými detaily a technologiemi. Přitom oba žánry znázorňují svět fantazie, který je propojený s realitou.

A jak je to  s mužskými hrdiny? Dotazování z Ordinace v růžové zahradě nejčastěji zmiňovali dva z mužských hrdinů, kteří sdíleli stejné pozitivní vlastnosti:neústupnost, potřebu hájit pravdu a stavět se proti zlu, ochotu pomáhat ostatním a milovat pouze jednu osu­dovou ženu, které jsou věrní. V 80. letech se Janice Radway zaměřila na charakteristiku mužských postav v milostných románech. Překvapivě zjistila, že nemají pouze makulinní vlastnosti, ale také femininní. Byli odvážní stateční, silní a ochranitelští, stejně tak ale empatičtí, něžní a křehcí.

Výzkum tedy ukazuje, že pozitivně nejsou vnímání pouze hrdinové, kteří mají pouze femininní nebo maskulinní vlastnosti, ale takoví, kteří mají vlastnosti z druhé strany genederu. Neznamená to však, že se postupně převrací vnímání hrdinů. I ta emancipovaná hrdinka také především hledá tu pravou osudovou lásku.

Zdroj: https://medialnistudia.files.wordpress.com/2014/06/ms_2014_1_baslarova_web.pdf