Platformy Webu 2.0 a práce sportovních novinářů

Originál: Web 2.0 platforms and the work of newspaper sport journalists

Autoři:

Merryn Sherwood

La Trobe University, Melbourne, Australia

Matthew Nicholson

La Trobe University, Melbourne, Australia

Autoři

Článek, referující o studii o vztahu australských sportovních novinářů a platforem Webu 2.0 publikovali v roce 2012 doktorka Merryn Sherwoodová a docent Matthew Nicholson, působící na La Trobe University v australském Melbourne.

Sherwoodová je bývalou sportovní novinářkou, která pracovala v mediálním prostoru významných světových sportovních akcí, jakými byly např. Zimní olympijské hry 2010 ve Vancouveru, Olympijské hry mládeže 2010 v Singapuru, Sportovní hry Commonwealhtu 2010 v Dillí, Mistrovství světa v rugby 2011 či tenisového grandslamu Australian Open.  Její vědecké zájmy zahrnují žurnalistiku a sportovní média. Doktorát získala na La Trobe University za zkoumání úlohy komunikace a mediálních vztahů v rámci australských sportovních organizací. Momentálně působí na Fakultě filozofie, sociálních věd a obchodu zmíněné univerzity jako zaměstnanec Oddělení komunikace a médií a Centra pro sport a sociální dopad. (1)

Za vědecké a výukové zájmy docenta Nicholsona se považují politický rozvoj, vztah mezi sportem a médii, přínosy sportu a dobrovolnictví do sociálního kapitálu a kulturní a obchodní rozvoj různých variant fotbalu (fotbal takový, jaký známe my, dále americký fotbal, rugby, australský fotbal, apod.) V současné době spolupracuje na projektech financovaných Australskou výzkumnou radou. Nicholson dále dohlíží na studenty bakalářských, magisterských i doktorských programů v oblastech vedení ženského sportu, ligových struktur a vývoje, aj. S docentkou Sherwoodovou působí na stejné fakultě a v Centru pro sport a sociální dopad. Je také zaměstnancem Katedry managementu a marketingu. (2)

Vymezení tématu

Jejich článek vyšel v roce 2012 v online verzi. V roce 2013 vyšel v časopise Journalism (vol. 14, no. 7). Jak již bylo zmíněno, článek podává zprávu o studii, která zkoumala, zda australští sportovní novináři využívají druhou generaci internetu – Web 2.0 při jejich práci, a pokud ano, tak jak. Definovat pojem Web 2.0 je poměrně obtížné. Poprvé tento výraz použil Tim O‘Reilly v roce 2004. Web 2.0 můžeme popsat jako revoluci podnikání v počítačovém průmyslu způsobenou přesunem chápání webu jako platformy a pokus porozumět pravidlům vedoucím k úspěchu na této nové platformě. (3) Jelikož jsou s pojmem Web 2.0 často spojovány pojmy jako blog, chat, wiki, sociální sítě apod. (4), autoři se ve článku zabývají hlavně tím, jaké tyto platformy australští sportovní žurnalisté nejvíce využívají a k čemu je používají.

Charakteristika

Autoři se v úvodu samotné zprávy z výzkumu věnují obecným otázkám žurnalistické práce. Vzhledem k tomu, že je žurnalistika označovaná jako dominantní síla při výstavbě společné zkušenosti veřejnosti, není překvapující, že se otázky typu, co jsou to zprávy, kdo jsou žurnalisté, jak pracují při konstrukci zpráv, ukázaly jako silná oblast výzkumu. Je jasné, že způsoby, kterými žurnalisté provozují svou činnost, byly, jsou a budou objektem změny. Tyto změny jsou často řízeny zejména technologickým pokrokem – např. vynálezem tiskařského lisu, psacího stroje, telefonu, rozhlasu, či televize. Všechny měly za následek změny ve vyhledávání, získávání zdrojů a podávání zpráv. Největší dopad na změnu v novinářské práci však má právě Web 2.0 (Herst, 2011). Nejvýraznějším rozdílem mezi první a druhou generací internetu je úroveň interakce a přístupnosti pro uživatele (Cormode a Krishnamurthy, 2008). Výzkum, o kterém tato zpráva pojednává, se tedy snaží určit, které z těchto platforem nové generace jsou využívány mezi sportovními novináři specifického prostředí australských novin.

Nejvýznamnějšími platformami jsou sociální sítě, v čele s Facebookem. Popisovat, jaké má funkce, není nejspíše potřeba. Zajímavou informací však je, že v Austrálii, kde má přes 80 % obyvatelstva přístup k internetu, užívá tuto sociální síť téměř 67 % populace (Buck, 2011). Další populární platformou Webu 2.0 je Twitter, která v roce 2011 překonala milník 100 milionů aktivních uživatelů (Tsukayama, 2011). Zapomínat nelze ani na menší blogy, fanouškovská fóra, samozřejmě také na YouTube. Všechny zmíněné platformy zásadně změnily komunikaci v 21. století. Bylo nasnadě, že byly v krátkém čase přijaty médii. Tím vznikl prostor pro studie, jako jaký význam má tato nová úroveň interaktivity např. pro úlohu žurnalistů jako gatekeeperů, etiku v online prostoru, rychlost dopadu na zpravodajské hodnoty, využití sociálních sítí pro výzkumy, apod. Přestože někteří odborníci tvrdí, že tyto změny v tradičním žurnalistickém paradigmatu mají pozitivní vliv na tradiční novinářskou práci a hodnoty, jiní se obávají „smrti žurnalistiky“ a vzestup tzv. churnalismu, kde je důležitější rychlost nežli pravdivost. Dále existují důkazy o tom, že přijetí platforem Webu 2.0 v každodenní práci žurnalistů měly za následek dopad na zavedené novinářské rutiny zejména ve čtyřech směrech: v obsahu zpráv, ve struktuře a organizaci redakcí, vztazích mezi zpravodajskými institucemi a novináři, a způsobu jejich práce (Pavlík, 2000).

Metody

Záměrný vzorek australských sportovních novinářů byl vybrán z devíti největších australských novin (měřeno v nákladech) - The Age, Herald Sun, The Sydney Morning Herald, Daily Telegraph, Courier Mail, The Advertiser, West Australian, The Canberra Times and The Australian. Účastníci výzkumu byli identifikováni vyhledáváním jmen autorů článků na sportovních stránkách novin během týdenního horizontu v červnu 2011. Počáteční kontakt byl proveden prostřednictvím veřejně dostupných kontaktních údajů a výzvě k účasti na výzkumu. Finální vzorek obsahoval 27 účastníků, což odpovídalo 37,5 procentům sportovních žurnalistů z výše uvedených devíti australských novin.

Samotný průzkum probíhal formou polostrukturovaných hloubkových rozhovorů o délce 30 minut. Jejich přepisy byly analyzovány obsahovou analýzou a kvalitativním kódovacím softwarem NVivo. Prvním krokem bylo identifikovat a kódovat, které platformy Webu 2.0 sportovní novináři používají. Druhým krokem potom bylo rozšíření kódů do tří kategorií s názvy – hledání, čerpání, publikování, čímž se rozdělilo, jak žurnalisté tyto platformy používají při shromažďování zpráv, hledání zdrojů a publikačním procesu. Závěrem byly výsledky porovnány s existující literaturou.

Výsledky

Tři nejčastěji identifikované platformy Webu 2.0, které se objevily v rozhovorech, byly Twitter, fanouškovská fóra a Facebook. Detailnější využití jednotlivých platforem je znázorněno v přiložené tabulce.

Twitter byl nejčastěji diskutovanou platformou napříč všemi 27 rozhovory, přičemž jeho nejčastější využití je ve vyhledávání a monitorování zpráv. 25 z 27 novinářů dokonce mělo svůj vlastní osobní účet. 21 novinářů uvedlo, že používají Twitter k publikování zpráv, ale objevili se také tací, kteří uvedli, že by nikdy nezveřejnili zprávu na Twitteru, protože není přímo spojen s jejich novinami.

Další platformou byla fanouškovská fóra. Ti, kteří je využívají, je používají zejména k průzkumu veřejného mínění. Nehledají konkrétní zprávy, ale čtou si, co si fanoušci myslí. Jedním z dalších důvodů, proč sportovní žurnalisté využívají fanouškovských fór je skutečnost, že někteří fanoušci mohou být skutečnými klubovými tzv. insidery, tzn., lidmi, kteří nemohou být ignorováni jako zdroj relevantních informací.

A na závěr otázka Facebooku. Přestože je tato sociální síť jedním z určujících mediálních nástroj věku Webu 2.0, většina z novinářů ho nepoužívá ve své každodenní pracovní rutině. Ve srovnání s Twitterem ho 17 z 27 novinářů hodnotí spíše negativně. Jeden z novinářů v rozhovoru podotkl, že Facebook byl zlatým dolem v dobách, kdy hráči a kluby ještě pořádně neznaly bezpečnostní nastavení, ve kterém byly velmi laxní, a bylo tak možné vidět jejich zdi, fotky, a vůbec cokoliv člověk chtěl.    

     

Diskuze

Využití Twitteru byla nejčastěji diskutovaná otázka v průběhu rozhovorů. Předchozí výzkumy dle autorů naznačují, že jeho hlavní využití spočívá v publikování a šíření nejnovějších zpráv, což je však v kontrastu s tím, co sportovní novináři uvedly – hledání a čtení toho, co se zrovna děje. Primární funkcí je sledovat zprávy. K další platformě, fanouškovským fórům, žurnalisté v rozhovorech sdělili, že se jedná o velmi hodnotný průzkumný nástroj. Využití Facebooku ve sportovní žurnalistice musí přijmout ještě hodně akademické pozornosti. Jen malá část novinářů využívá tuto platformu v jejich práci. Zejména ve srovnání s Twitterem sportovní novináři ve výzkumu vysvětlují, že Facebook je spíše soukromé médium. Dále tvrdí, že by bez váhání použili cokoliv napsaného na Twitteru jako zdroj, ale nepoužili by nic napsaného na facebookové stránce.

Autoři celkově shrnují, že existují společná témata napříč užívání tří nejprominentnějších platforem Webu 2.0, které jsou v souladu s předchozími studiemi. Ukazuje se, že nová technologie dramaticky nezměnila práci žurnalistů. Přijali nové technologie, dodržují však tradiční novinářské normy a postupy či dodržují etické zásady.

    

Zdroje:

(1) Staff profile: Dr Merryn Sherwood. La Trobe University [online]. [cit. 2016-12-04]. Dostupné z: http://www.latrobe.edu.au/assc/contact/staff/profile?uname=msherwood

(2) Staff profile: Dr Matthew Nicholson. La Trobe University [online]. [cit. 2016-12-04]. Dostupné z: http://www.latrobe.edu.au/business/about/staff/profile?uname=MGNicholson

(3) O'Reilly, R. [online] (O'Reilly Media), 2005 [cit. 2016-12-04]. Web 2.0 Compact Definition: Trying Again, Dostupné na WWW: <http://radar.oreilly.com/archives/2006/12/web_20_compact.html>

(4) Web 2.0. Metodický portál [online]. 2010 [cit. 2016-12-04]. Dostupné z: wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogucky_lexikon/W/Web_2.0

Literatura:

Buck S (2011) How the World Uses Social Networks (Infographic). Dostupné na: http://www. mashable.com  

Cormode G and Krishnamurthy B (2008) Key differences between Web 1.0 and Web 2.0. First Monday, 13

Hirst M (2011) News 2.0: Can Journalism Survive the Internet? Crows Nest NSW: Allen & Unwin.

Tsukayama H (2011) Twitter hits 100 million active users. Washington Post, 9 October

Pavlik J (2000) The impact of technology on journalism. Journalism Studies 1: 229–237.