Friday, December 2, 2016

„Ubavit se k smrti“ na netu

 Nail Postman ve své knize Ubavit se k smrti poukazuje na neblahé směřování společnosti od doby tištěné – dle něj ideální éra kvalitních informací – po dobu jež se vyznačuje zábavou všeho druhu, jen hloubka jaksi pokulhává. Postman mluvil především o televizní zábavě, skrze níž poznáváme svět a degradujeme hlubší znalosti. Ačkoli jsme zaplaveni miliardami informací valících se na nás z té naší „globální vesnice“, přebíráme je ve velice povrchní formě. Dle Postmana tedy víme o mnoha věcech jen velmi málo. Forma vítězí nad obsahem, obraz nad myšlenkou, pasivita nad aktivitou, emoce nad rozumem a tak dále. Jestliže televize nastavila naši společnost na éru zábavy, jež nás dožene až k smrti, co potom internet? Zdá se, že na „netu“ se nejen „ubavíme k smrti“, ale naskýtá se možnost tuto mocnou zbraň využít a ubavit k smrti všechny ostatní. 

Internet nám tak otevírá dveře, za nimiž je zábava v plném proudu 24 hodin denně, pohání naši fantazii a tvořivost na plné obrátky a všichni ji s chutí sdílíme, spoluutváříme a samozřejmě lajkujeme.

Zdá se tedy, že téměř každá událost v sobě nese jakýsi potenciál býti „zezábavněna“, a na půdě internetu může být takovým kreativním bavičem každý uživatel. Toto neustálé rozvíjení, sdílení a rozšiřování internetových obsahů tedy produsage, je patrné na každém internetovém „kliku“. 

Pojďme se tedy podívat na událost poslední doby, jež inspirovala právě k tvorbě a sdílení obsahů na internetu. 

Prezidentské volby v USA

Mohlo by se zdát, že politika či dokonce událost jakou je volba prezidenta bude událostí seriózní, tedy v dnešním pojetí převážně nudnou záležitostí. Neil Postman ve své již zmíněné knize popisuje dlouhé debaty – v éře tisku – republikánského kandidáta do senátu A. Lincolna a úřadujícího senátora demokratů S. Douglase, jež trvaly mnohdy i několik hodin, byly plné složitých větných skladeb a nutily tak přítomné publikum k nebývalé pozornosti. 
S nástupem televize jsou však dle něj takové debaty nemožné. Divák chce zábavu, a ta je mu nabízena. Nejde již o obsah, ale o image, o zábavnost a na internetu i o lajky. „Nebavíš nás, přepneme tě.“
I kandidáti na post prezidenta se tedy začali více přizpůsobovat logice média a začali mu uzpůsobovat svou image – ta byla totiž s nástupem televizní obrazovky vidět. A tak se i zde začal projevovat zábavný prvek.


Jenže s internetem se posouváme ještě o kousek dál. Dá se říci až na jakousi zábavu na druhou, nebo dokonce na třetí. Zábava vytvářená osobností kandidáta jako image, prvky zábavy v mediálním formátu a esence zábavy dodávaná kreativitou uživatelů tvořících obsahy na internetu, jež mnohdy právě z těchto předešlých zábavných prvků vycházejí a prolínají se.


Z prezidentských voleb s tak stává velkolepá show, která budí vlny emocí více než leckterý hollywoodský trhák. Donald Trump se svou přehazovačkou a populistickou rétorikou držící v náručí zdravé americké dítě, či Hillary Clinton zachycena slzící před davem svých příznivců. Samozřejmostí je účast v různých populárních zábavných pořadech a mítincích přesně uzpůsobených danému přenosu. 


Kandidáti na prezidenta, jejich image, medializovaná setkání a debaty jsou potom inspirací pro uživatele internetu k tvorbě další zábavy. Na Facebooku, Twitteru, Youtubu i jinde jsme zaplavováni zábavnými skeči, bublinami vtipů, karikaturami, hudebními videoklipy, které americkou volbu prezidenta dokreslují a „baví“ nás na netu. 


Tato tvorba samozřejmě nekončí zvolením prezidenta, ale je živá, dokud jsou živé samotné emoce, jež ji krmí.  Nejde totiž jen o volbu prezidenta, jde o show. Jedna událost tak vychrlí miliardu zábavy, a i my můžeme být její součástí. Můžeme si koupit paruku ala Trump a natočit vtipné video. Na netu je vše svobodnější, volnější, člověk se může vyjadřovat téměř ke všemu a téměř jakkoliv – jen odvážlivci a sadomasochisté tak čtou komentáře pod příspěvky. Svět na netu přeje dezinformačním zprávám, jsou totiž mnohdy zábavnější než ty seriózně vyhlížející. A Donald Trump tak možná získal pár voličů navíc, protože jeho „locker room talk“ jednoduše voliče dostávala do kolen.


Jestliže nás éra televize takříkajíc ubavila k smrti, potom doba internetu přináší poselství samotného baviče: „Nezáleží na tom, jak vypadáš, jak jsi chytrý, dokonce ani na tom, jestli jsi skutečně úspěšný, na netu nás totiž i ty můžeš ubavit k smrti!“


Zdroje:







No comments:

Post a Comment