Sednout
si doma před kameru, říct něco pěkného o nové super řasence značky Rimmel,
nějak to hezky upravit v cracklém Adobe Premiere a vložit to na svůj
YouTube účet. To zní jednoduše, ne? Navíc když vám za to někdo pošle na účet
pár desítek tisíc, tak byste se asi taky nezlobili. Takhle asi nějak vypadají
některé z typických dnů vybraných dnešních YouTuberů. Natočí pár videí,
nemusí být ani dobrá, ale pokud chvíli vytrvají, jejich sledovanost se bude
zvyšovat. Každý má své publikum, a pokud umí aspoň trochu zaujmout a má o čem
povídat, je dost velká šance, že se z něj stane jeden z YouTuberů.
A
pak to přijde. Čísla se zvyšují a začnou si vás všímat marketingové a PR
agentury, korporace a další společnosti. Někdo vám pošle vzorky, někdo celé
portfolio produktů a ten s větším budgetem vám dokonce nabídne
dlouhodobější spolupráci za nemalou finanční odměnu. A teď si to představte –
je vám patnáct, začínají si vás všímat vaše oblíbené značky i značky, o kterých
jste ani nevěděli. Marketéři, kteří s vámi komunikují, jsou hrozně milí a sluníčkoví, a
tak jim řeknete své ano. A už se v tom vezete. A proč ne? Vaši fanoušci
vás stejně pořád žerou, tak proč jim neprodat něco, co by si jinak nekoupili?
Vždyť vy té značce přece věříte a nedoporučovali byste svým milým fanouškům
něco, co byste nepoužili vy (a nikdo nemusí vědět, že to používáte jenom proto,
že jste to dostali zadarmo a víte o tom vlastně jenom to, co vám řekli ti milí
lidé). Tohle hlavně musíte fanouškům říct a nebudete ani potřebovat logo
Product Placement do rohu videa, protože vy té značce přece věříte a tohle
video vlastně vůbec netočíte proto, že vám přistálo na účtu 50 tisíc.
No
jo, ale co pak uděláte, když zjistíte, že ta vaše oblíbená značka zas tak
fajnová není? Ano, ti bystří už asi tuší. Narážím na kauzu Bubblelogy, která
před nedávnou dobou pěkně zahýbala českou YouTube základnou. Pořád si ještě
nejsem jistá, jestli mě udivuje víc fakt, že společnosti Bubblelogy procházelo
tak dlouho jejich tvrzení o přírodnosti čajů, když i Domestos gel do záchodu má
méně děsivý odstín nebo dětinská reakce a absolutní neprofesionalita šéfa
společnosti Luboše Bojanského, když ho Jan Tuna nachytal na jahodách (teda spíš azobarvivu).
Jak
to vypadalo v den odvysílání v PR oddělení Bubblelogy se můžeme jenom
dohadovat. Nicméně by jim tuhle krizovou situaci nezávidělo ani KFC. A co teprve
YouTubeři, kteří byli vylepení po všech obchodech Bubblelogy České republiky?
Ti pravděpodobně běželi s kelímkem Bubble Tea a brekem za svoji maminkou.
Těžko
říct, jak to celé probíhalo přímo mezi YouTubery a zástupci Bubblelogy, a jak
přesně zněly jejich smlouvy, nicméně výstupy z videí s vyjádřeními tváří
Bubblelogy o této kauze měly až moc podobné znění. A pozor, všechna videa byla hrozně "spontální" a nikdo nezapomněl
poděkovat skvělému PR teamu společnosti.
No
nic, třeba jim to za těch pár desítek tisíc stálo a nedivila bych se, kdyby
dostali nějakou tučnou částku za to, že celou společnost neočerní. A že na to
právo měli. Škoda.
Stačí
se podívat na YouTube kanál Bubblelogy CZ/SK a uvidíte, že ani tahle kauza
neodradila některé známé osobnosti od spolupráce s touto značkou a v nákupních
centrech stále potkáte spoustu dětí s barevným nápojem v ruce – teď prý
ale trochu méně barevným, protože se Bubblelogy vrací k původním přírodním
barvivům, a to je přece hrozně super (poklekněte a volejte třikrát hurá).
Mají
vůbec šanci se tomuto korporátnímu světu teenageři, ať už z pozice YouTubera
či sledujícího, nějak ubránit? Nebo prostě každý musí nejdřív dospět nebo
narazit sám? Či je nám to už jedno, protože i tak je reklama všude kolem nás, že i
tohle novodobé zneužívání dětí a mladistvých považujeme za normální?
Barbora Šulcová
No comments:
Post a Comment