Friday, December 2, 2016

YouTuber jako novodobý Horst Fuchs

Sednout si doma před kameru, říct něco pěkného o nové super řasence značky Rimmel, nějak to hezky upravit v cracklém Adobe Premiere a vložit to na svůj YouTube účet. To zní jednoduše, ne? Navíc když vám za to někdo pošle na účet pár desítek tisíc, tak byste se asi taky nezlobili. Takhle asi nějak vypadají některé z typických dnů vybraných dnešních YouTuberů. Natočí pár videí, nemusí být ani dobrá, ale pokud chvíli vytrvají, jejich sledovanost se bude zvyšovat. Každý má své publikum, a pokud umí aspoň trochu zaujmout a má o čem povídat, je dost velká šance, že se z něj stane jeden z YouTuberů.


A pak to přijde. Čísla se zvyšují a začnou si vás všímat marketingové a PR agentury, korporace a další společnosti. Někdo vám pošle vzorky, někdo celé portfolio produktů a ten s větším budgetem vám dokonce nabídne dlouhodobější spolupráci za nemalou finanční odměnu. A teď si to představte – je vám patnáct, začínají si vás všímat vaše oblíbené značky i značky, o kterých jste ani nevěděli. Marketéři, kteří s vámi komunikují, jsou hrozně milí a sluníčkoví, a tak jim řeknete své ano. A už se v tom vezete. A proč ne? Vaši fanoušci vás stejně pořád žerou, tak proč jim neprodat něco, co by si jinak nekoupili? Vždyť vy té značce přece věříte a nedoporučovali byste svým milým fanouškům něco, co byste nepoužili vy (a nikdo nemusí vědět, že to používáte jenom proto, že jste to dostali zadarmo a víte o tom vlastně jenom to, co vám řekli ti milí lidé). Tohle hlavně musíte fanouškům říct a nebudete ani potřebovat logo Product Placement do rohu videa, protože vy té značce přece věříte a tohle video vlastně vůbec netočíte proto, že vám přistálo na účtu 50 tisíc.

No jo, ale co pak uděláte, když zjistíte, že ta vaše oblíbená značka zas tak fajnová není? Ano, ti bystří už asi tuší. Narážím na kauzu Bubblelogy, která před nedávnou dobou pěkně zahýbala českou YouTube základnou. Pořád si ještě nejsem jistá, jestli mě udivuje víc fakt, že společnosti Bubblelogy procházelo tak dlouho jejich tvrzení o přírodnosti čajů, když i Domestos gel do záchodu má méně děsivý odstín nebo dětinská reakce a absolutní neprofesionalita šéfa společnosti Luboše Bojanského, když ho Jan Tuna nachytal na jahodách (teda spíš azobarvivu).


Jak to vypadalo v den odvysílání v PR oddělení Bubblelogy se můžeme jenom dohadovat. Nicméně by jim tuhle krizovou situaci nezávidělo ani KFC. A co teprve YouTubeři, kteří byli vylepení po všech obchodech Bubblelogy České republiky? Ti pravděpodobně běželi s kelímkem Bubble Tea a brekem za svoji maminkou.

Těžko říct, jak to celé probíhalo přímo mezi YouTubery a zástupci Bubblelogy, a jak přesně zněly jejich smlouvy, nicméně výstupy z videí s vyjádřeními tváří Bubblelogy o této kauze měly až moc podobné znění. A pozor, všechna videa byla hrozně "spontální" a nikdo nezapomněl poděkovat skvělému PR teamu společnosti.


No nic, třeba jim to za těch pár desítek tisíc stálo a nedivila bych se, kdyby dostali nějakou tučnou částku za to, že celou společnost neočerní. A že na to právo měli. Škoda.

Stačí se podívat na YouTube kanál Bubblelogy CZ/SK a uvidíte, že ani tahle kauza neodradila některé známé osobnosti od spolupráce s touto značkou a v nákupních centrech stále potkáte spoustu dětí s barevným nápojem v ruce – teď prý ale trochu méně barevným, protože se Bubblelogy vrací k původním přírodním barvivům, a to je přece hrozně super (poklekněte a volejte třikrát hurá).

Mají vůbec šanci se tomuto korporátnímu světu teenageři, ať už z pozice YouTubera či sledujícího, nějak ubránit? Nebo prostě každý musí nejdřív dospět nebo narazit sám? Či je nám to už jedno, protože i tak je reklama všude kolem nás, že i tohle novodobé zneužívání dětí a mladistvých považujeme za normální? 

Barbora Šulcová

No comments:

Post a Comment