Cosplayer - žije ještě v realitě?

Pojem cosplayerství možná pořád v dnešní době lidem nic moc neříká. Členů komunity cosplay ale každým rokem přibývá a každému se může stát, že někoho takového potká na ulici. V první chvíli si můžete myslet, že jste potkali nějakého blázna - cosplayer totiž bude pravděpodobně minimálně oblečen (možná i nalíčen a jinak namaskován) jako některá komiksová, filmová nebo jiná fantasy postava.


Cosplay má své místo v Česku už víc než deset let. Jeho příznivci se zkrátka rádi převtělují ve své oblíbené hrdiny. Někteří jenom v rámci srazů cosplayerů, jsou ale i tací, kteří postavou žijí i v soukromí. Takoví lidé jsou schopni pak chodit do školy či práce v daném převleku, čímž samozřejmě vzbuzují pozornost ostatních lidí.


Důležité je také zdůraznit, že ti nejzapálenější cosplayeři si kostýmy vyrábí sami. Pochopitelně se ale dají koupit ve specializovaných obchodech.


Samotný cosplay vznikl už v roce 1939 v New Yorku, kde přišel na jednu akci muž převlečený za vesmírného pilota a žena za kosmickou stewardku. Setkali se s pochvalnými reakcemi a od té doby je spoustu lidí začalo napodobovat.

(zdroj:http://unrealitymag.com/movies/an-interview-with-a-world-class-cosplayer/)




Je ale úplně v pořádku se s oblibou stylizovat do jiné (a vlastně reálně neexistující) osoby?


Člověk, který tráví většinu času v převleku, musí obětovat hromadu věcí:

• čas, který musí věnovat změně podoby (především líčení nebo česání), ale také případně čas věnovaný výrobě převleku
• pohodlí, protože kostýmy jsou často z nepohodlného materiálu, můžou škrtit
• peníze, které lidé investují do kostýmů, ať už koupených nebo vlastnoručně vyrobených

Podobné věci musí obětovat většina lidí, která se rozhodne něčemu věnovat naplno, ať už jde o jakéhokoliv koníčka. V případě cosplaye ale ti nejskalnější fanoušci přestávají vnímat správně realitu. Člověk, který se naprosto ztotožňuje s jinou osobou, přestává být sám sebou. Působí dojmem, že se sebou není spokojený a potřebuje získat pocit, že je něčím výjimečný a odlišný od ostatních. Každý z nás je výjimečný, a možná by bylo užitečnější hledat jedinečné stránky v sobě samém, než se schovávat za masku někoho jiného.


Cosplayerem podle mého názoru nezůstane člověk od mladých let až do dospělosti. Nemyslím si tedy, že je rozumné tomuto trendu příliš propadat a stylizovat se do jiné osoby. Člověk za pár let pak možná těžko bude hledat své pravé původní já, až se rozhodne s tímto koníčkem "seknout".

(https://pixabay.com/cs/cosplay-panel-anime-manga-zdobit-980208/)




Vlastně by se cosplay dal tak trochu přirovnat k současné populární televizní soutěži Tvoje tvář má známý hlas. Tam se také slavní lidé převtělovali do někoho jiného a výsledek na některé diváky působil rozpačitě. Když se člověk dokonale skryje pod maskou, nebo se dokonce muž stylizuje do ženy a opačně, nevyvolává to v některých lidech zrovna ten nejlepší pocit.


Cosplayeři zkrátka mají pocit, že se stávají součástí příběhu, který milují. Cítí se být hrdiny. Ale přináší jim to skutečně očekávané uspokojení? Nestávají se místo toho jen podivíny, kteří zůstanou uvězněni v našem šedivém všedním světě? Těžko říct. Člověk by si asi měl vytvářet svůj vlastní svět kompatibilní s tím skutečným, a ne se snažit proniknout do nějakého virtuálního.