Amatérská literární fóra na českém internetu

Studie s názvem Amatérská literární fóra na českém internetu vznikla v rámci grantového projektu GAČR P406/12/P603 v roce 2014. Jejím autorem je PhDr. Karel Piorecký, Ph.D., český literární historik a kritik, který v současné době pracuje v Ústavu pro českou literaturu AV ČR, kde se věnuje zejména problematice poezie 20. století a vztahu literatury a nových médií.

Úvod

S vývojem technologií a obzvláště s rozvojem webu 2.0 se rozmohl fenomén produsage, který stírá rozdíl mezi tvůrcem a uživatelem. V praxi to znamená, že člověk, který užívá nějaký obsah, paralelně tento obsah vytváří. Principy této participativní kultury se postupem času rozšířily i do oblasti tvůrčího psaní, a tak došlo ke vzniku literárních fór. Jedná se o servery, které slouží jako prostor pro vkládání tvůrčích textů a následné komentování nebo diskuse nad těmito texty. Jediné, co je potřeba udělat, aby se člověk mohl stát uživatelem, a tudíž přispívat do otevřených diskusí, je registrace. Bez ní lze s literárním fórem pracovat jen pasivně – člověk, který nemá na daném fóru účet, si může prohlížet a číst jednotlivé publikované texty, avšak nemůže žádným způsobem přispívat (psát komentáře ani publikovat vlastní články).

Studie se zabývá jak principem a způsobem fungování literárních fór v České republice, tak otázkou, zdali jsou literární fóra přínosem pro literární kulturu a pozitivním projevem její demokratizace.

Amatérská literatura a literární diletanti

V první části studie je vysvětlován rozdíl mezi literárními amatéry a diletanty. Amatérská literatura (která se obecně označuje jako opak té profesionální) nemusí být nutně publikována pouze na internetových serverech. Existuje mnoho autorů, kteří publikují v tištěných médiích a jejichž tvorba je obecně brána za umělecky cennou, avšak psaní není jejich profesí v pravém slova smyslu. Další možností nazírání na amatérskou literaturu je takový, že se jedná o texty, které jsou psány literárně nekompetentními osobami. V případě literárních fór se jedná právě o tuto druhou definici. Literární kompetence, jak ji definuje americký literární teoretik Jonathan Culler je „předpoklad rozumění textům, pro něž je nezbytné porozumět pravidlům fungování literárního diskurzu“. Do skupiny amatérských autorů tedy Piorecký řadí ty autory, kteří si neosvojili pravidla literárního diskursu nebo si je osvojili pouze částečně. Dále jsou amatérští autoři v této studii rozděleni do dvou skupin, a to na mladé autory (jedná se o ty lidi, kteří si neosvojili pravidla literárního diskursu díky jejich nízkému věku) a literární diletanty (ti, jejichž cíl není v budoucnu zahájit spisovatelskou kariéru a nemají zájem o zpětnou vazbu a ti, jejichž literární činnost je pouze nahodilá).

V souvislosti s literárními diletanty autor hovoří o tzv. grafomanii, což je touha psát bez ohledu na uměleckou složku díla. Toto označení je ale následně označeno jako nesprávné, jelikož literární fóra a obecně internetové servery umožňují publikaci obrovského množství článků.

Princip literárních fór v České republice

V České republice existuje několik serverů, které fungují na principech literárních fór. Mezi ty nejznámější patří například Písmák (1997) a Totem (1999). Obě tato fóra fungují na stejném principu. Lidé, kteří zde chtějí přispívat, se musí nejprve zaregistrovat, přičemž prvním krokem bývá zvolení nicku, pod kterým bude autor psát. Vhodné zvolení tohoto pseudonymu může být v určité omezené míře klíčem k úspěchu. Po registraci se již člověk stává uživatelem, je seznámen s pravidly daného fóra a může začít publikovat i komentovat a zapojovat se do diskusí.

zdroj: pismak.cz

Texty jsou rozděleny do několika kategorií dle jejich charakteru. Téměř na každém fóru jsou složky typu vážně míněná próza/poezie a na druhé straně ležící blbůstky (dále například pro pobavení, denní (s)potřeba atp.) Je zajímavé, že velmi často existují také podkategorie úlet, výkřik do tmy a jím podobné, které předem upozorňují čtenáře na pravděpodobnou literární nekompetenci autora. Ten tedy ještě před samotným zveřejněním textu rozhodne, zda spadá do té či oné kategorie.

Hlavní výhodou fór tohoto typu je fakt, že autor není nijak omezen. Stává se v tu chvíli také editorem a vydavatelem a sám si určí, kdy přesně chce text publikovat a jak má být dlouhý. Není omezen žádnými uzávěrkami a nemusí ani procházet procesem výběru na rozdíl od publikace článku v tištěných médiích. Autor studie uvádí mezi dalšími výhodami literárních fór jejich rychlost, nízkoprahovost a neomezenost, na rozdíl od časopisů, které mají pevně daný rozsah.  

V samém závěru studie Piorecký tvrdí, že literární fóra by měla sloužit k šíření literární kompetence mezi širokou veřejností, což se ovšem v České republice neděje. Srovnává zde britská a americká obdobná fóra, která jsou dle Pioreckého šiřiteli demokratizace literárního diskurzu díky jejich čistě didaktické funkci. Příkladem mohou být texty od amatérských autorů, které jsou prokládány texty známých literárních klasiků prezentovaných jako vzor. Na druhou stranu česká literární fóra jsou známa svým volnočasovým a zábavním charakterem, což je povětšinou v rozporu s onou demokratizací literárního diskurzu.

Zdroj: https://medialnistudia.files.wordpress.com/2014/12/ms_2014_2_piorecky.pdf