Když média vytváří novinky: Zarámování technologií a sexuálního násilí

Pro svůj úkol jsem si vybrala studii americké autorky Rosemary Pennington s názvem (v překladu): Když média vytváří novinky. Samozřejmě, informovat o novinkách je hlavním úkolem médií. Ale mezi zprostředkováváním a vytvářením je veliký rozdíl.

Rosemary Pennington je asistentkou profesora žurnalistiky. Vystudovala univerzitu v Ohiu. Pracovala v rádiu i v televizi. Později studovala na univerzitě v Indianě. Angažuje se v pomoci muslimům, vyučuje také kurzy žurnalistiky.

Její článek pojednává o případu znásilnění šestnáctileté dívky, ke kterému došlo v americkém Ohiu v roce 2013. Trestný čin měli na svědomí dva opilí členové fotbalového klubu městečka Steubenville. Největším problémem bylo, že záběry z aktu se rozšířily bleskovou rychlostí prostřednictvím sociálních sítí.

Právě ta rychlost internetu je nejvíc děsivá. Jakmile člověk na web něco jednou umístí, riskuje, že se obsah dostane k někomu dalšímu. Někdy může i na okamžité smazání být pozdě. A jde-li o téma, které je (jako v tomto případě) pro lidi bohužel atraktivní a zajímá je, je téměř na sto procent jisté, že obsah se rozšíří.

Autorka studie se snaží rozklíčovat, podle jakého zarámování média o takových událostech informují. Podle ní hledají předlohu v hollywoodských filmech a klasických zápletkách o pijících teenagerech. Na plátně ale většinou dojde k sexuálnímu aktu dobrovolně, v Ohiu to bylo jinak.

Nejmocnějším novým médiem současné doby je určitě mobilní telefon. Každý ho má 24 hodin denně u sebe, skoro každý v něm má internet. Pomocí mobilu můžeme pořídit fotku nebo video a okamžitě je produkovat dál do světa. Těžko nám v tom může někdo zabránit. Tyto okolnosti také možná vedou ke stále narůstajícímu trendu "selfíček". Použít fotoaparát, složitě ho propojovat s počítačem,
upravovat fotku a nahrávat ji na web je jistě méně pohodlné, než se vyfotit, upravit obrázek a nahrát ho na web během jedné minuty.

Šílené je, že násilníci si zdokumentovali doopravdy téměř každou vteřinu celého aktu i toho, co následovalo po něm. Záznamy se pak dostaly na internet a nikoho nenapadlo, že to povede k dopadení pachatelů. Lidé mají dnes potřebu se na sociálních sítích především chlubit. A to jak dobrými věcmi, tak těmi špatnými. A to proto, aby ukázali, jací jsou frajeři a co všechno dokáží.
Na druhou stranu pro policii je mobil dokonalým nástrojem pro dokazování viny. Pachatelé zapomínají nebo si neuvědomují, že se vyšetřovatelé do jejich zařízení snadno dostanou a většinou v něm také najdou spoustu důkazů, které potřebují. Ať už fotky, videa, nahrávky, nebo SMS zprávy a záznam hovorů.

Základní výzkumná otázka vyplývající ze studie zní: Jak média rámují sociální sítě ve vztahu k oběti znásilnění? Nepochybně tady dochází k sekundární viktimizaci, kdy si oběť či její blízké okolí musí prožít hrůzu ještě jednou. Na sociálních sítích je ale nejdůležitější zaujmout a vybočit z řady, a to se médiím většinou povede jen pomocí co největšího důrazu na emoce.