Mashing up, remixing, and contesting the popular memory of Hillary Clinton

Úvod

            Studie se nazývá „Mashing up, remixing, and contesting the popular memory of Hillary Clinton“, ve volném překladu ji lze také nazvat „Mashup, remixování a zpochybňování kolektivní paměti o Hillary Clinton“. Text se zabývá videem „Rebel Girl“ uveřejněným na serveru YouTube v roce 2015, na jehož příkladě lze ilustrovat, jak může mashup video ovlivnit kolektivní pamět a také naopak, jak masová média potlačují hlasy „outsiderů“.

Autorkou studie je Amber Davisson, odborná asistentka na katedře komunikačních studií na Keene State College ve Spojených státech amerických. Je autorkou studií jako například „Lady Gaga a přeprácovávání celebrity culture“ z roku 2013 a spolueditorem „Kontroverzí v digitální etice“ z roku 2016. Její interdisciplinární bádání o identitě, politice a digitálních technologiích bylo zaznamenáno v časopisech jako „Rhetoric & Public Affairs“, „Culture, Journal of Media and Digital Literacy“, „American Communication Journal“ a „Transformative Works“.

Předmětem studie je tzv. virální video z roku 2015, které vytvořili dva fanoušci Hillary Clinton, Eric Wing a Stacey Sampo. Video bylo vytvořené formou „mashup“, tedy kombinováním různých klipů z celé politické kariéry Hillary Clinton se skladbou „Rebel Girl“ od kapely „Bikini Kill“, která je nazývána hymnou undergroundového punkového feministického hnutí „riot grrrl“. V době, kdy video vyšlo, byla Hillary Clinton zobrazována jako „Washington insider“ a prezidentská kandidátka establishmentu. Velkou roli zde hrála také opoziční republikánská strana, která její postavu vykreslila jako sbírku skandálů a mocichtivých politických manévrů a v této podobě ji také uložila do tzv. kolektivní paměti. Právě proto video „Rebel Girl“ přináší něco nového, když Hillary představuje očima fanoušků.  Klipy kandidátku vykreslují jako dlouholetou feministku, silnou političku, milující manželku i matku – její rebelství spočívá v umu všechny tyto role zastávat najednou. Video tak rychle vzbudilo nevoli nejen u hnutí „riot grrrl“ a bylo z YouTube odstraněno pro porušení autorských práv.

Kontroverze obklopující toto video navíc upozorňuje na ošidnou pozici fanoušků v rámci politické komunikace a poukazuje na možnosti i omezení, které nastávají pro ty, kteří chtějí kolektivní pamět neboli „popular memory“ ovlivňovat pomocí participační kulturou neboli „participation culture“, tedy kulturou, kterou tvoří samotní jedinci, jako je tomu například na YouTube. Mashup videa totiž fanouškům umožňují stavět klipy v různém pořadí a tím vytvářet nový rámec jejich vnímání – v případě politiky se tak jejich vyznění může výrazně lišit od mainstreamového vnímání daného tématu nebo osoby.

Vytváření kolektivní paměti

Autorka v rámci výzkumu využila komparativní metody k porovnání zkoumaného videa k dalším dílům tohoto typu. Mashup videa jsou pro mnoho fanoušků nástrojem, kterým mohou zasáhnout a ovlivnit způsob, jakým původní texty masových médií vnímáme. Tato videa se většinou nesnaží o přesné či lineární vyprávění, ale naopak diváka nabádají k tomu, aby pozměnil své vnímání určitého momentu. V případě fan fikce se například můžeme setkat se „slash mashups“, o kterých Henry Jenkins tvrdí, že „existují na okraji původního textu a tváří v tvář snaze autora regulovat jeho původní význam“. Tato videa jsou většinou sdílena pouze v menších skupinách fanoušků, ale může se stát že z těchto skupin vybočí, jako se tomu stalo v případě videa Star Trek K/S „Closer“ od fanoušků Tjonesy a Killa. Toto videa má dnes již téměř 2 miliony shlédnutí a podle komentářů se zdaleka nejedná pouze o věrné fanoušky. Mashupy jednoduše rekonstruují populární texty, aby s jejich pomocí mohly vyprávět nové příběhy, čímž ovlivní naše vnímání původního textu a způsob, jakým si jej pamatujeme. V podobných případech, kdy mashupy fanoušků opustí tuto komunitu, může pak takové video ovlivnit i obecnou kolektivní pamět.

Důvod, proč vyvolalo video „Rebel Girl“ tak bouřlivou reakci, je z velké části právě kvůli pokusu o „upravování minulosti“. Síla „Rebel Girl“ spočívá v užití záznamů z minulosti ve snaze zasáhnout do současné politické konverzace. Paul Booth tvrdí, že jednou z hlavních možnost mashupu a remixování je narušení lineární koncepce pop culture a spojení různých období v jeden rámec vnímání událostí. V případě Hillary Clinton je snadné poukázat na fakt, že její dlouhodobá přítomnost na politické scéně způsobuje, že si většina z nás neuvědomuje, jak výjimečně úspěšná jako žena v politice je. Forma mashupu nám tak dává možnost během několika minut porovnat současné záznamy s podobnými ze sedmdesátých či osmdesátých let, které společně se soundtrackem ilustrují, jak revoluční Hillary Clinton je, pokud její jednání zasadíme do historického kontextu.

              Jako osoba je Hillary Clinton již dlouhodobě rozporuplná a názory na ní se velmi liší, a to ve všech různých ohledech. Nebývá totiž hodnocena jen jako politička či v rámci své profese, ale také jako žena. Video se tak nesnaží jen o posunutí vnímání jejích politických kroků, ale také vnímání její osobnosti či vzhledu. Tím vzniká konflikt mezi „realitou“, ve které média tvrdí, že se jedná o vypočítavou přetvařující se političku a nudnou ženu bez smyslu pro módu a vizí fanoušků, kteří ji považují za efektivní političku s osobitým stylem, zábavnou i smyslnou ženu a milující manželku. Tyto charakteristiky video vykresluje jasně, takže nelze pochybovat o jeho pozitivním přístupu k Hillary Clinton jako ke člověku celkově. Její pracovitost a oddanost potvrzují záznamy jejích projevů a pracovních úspěchů, její žertovnost můžeme vidět hned v několika klipech, kde tančí. Podobné příklady tvůrci videa našli pro všechny pozitivní charakteristiky, které Hillary Clinton přiřkli. Ačkoliv záznamy jsou samozřejmě reálné, jejich juxtapozice mnoho diváků popudila, jelikož masová média vykreslovala obraz zcela opačný.

Závěr

Velká část debaty kolem videa se soustředila také na otázku, zda je možné být politickým fanouškem stejně jako je možné být fanouškem například sportovním či mediálním. Je nesporné, že takto produktivní fanoušci se nacházejí v jedinečné pozici se v politice angažovat proaktivně. Na rozdíl od sociálních sítí, kde je obsah vytvořen politickými kampaněmi sdílen většinou zcela pasivně, je „participation culture“ fanouškům dovoluje rozpoznat, v jakých situacích mohou do politické konverzace zasáhnout a ovlivnit ji. Video „Rebel Girl“ je výjimečným příkladem tohoto potenciálu. Je však nutné, aby byl hlas fanoušků uznán jako hodnotný.