Kolik komentářů vložíš, tolikrát jsi člověkem

Produsage. Pod tímto pojmem se skrývá dnes již běžný proces zasahování uživatele do obsahu internetu. Jedním z projevů tohoto fenoménu jsou komentáře umisťované pod nejrůznější články a příspěvky produkované v prostředí internetu. Možnost komentovat daný příspěvek mají zpravidla všichni uživatelé, kteří na webové stránky publikující daný komentovaný obsah zavítají.

S příchodem Webu 2.0 se lidstvu otevřely dosud nevídané možnosti zasahovat do obsahu zveřejňovaného prostřednictvím internetu. Tyto přednosti přicházejícího vývoje v oblasti sítě sítí popsal v roce 2004 Tim O´Reilly. Kdokoli může vyjádřit svůj vlastní názor takřka k libovolnému tématu. Samozřejmě jako většina takovýchto technologických pokroků, nese s sebou i tento, vedle nesporných kladů, také nezanedbatelné zápory. Stali jsme tak svědky zrodu obrovského množství „odborníků“ na cokoli. Z této skutečnosti vykrystalizovala početná skupina profesionálních komentátorů. Jejich posláním je komentovat vše a vždy, jakmile je to jen možné. Nezáleží přitom příliš na jejich znalosti komentované skutečnosti ani způsobilosti se k danému problému vyjadřovat. Těmto lidem na uvedených faktorech nezáleží. Vyjadřují se zkrátka ke všemu, na co ve spletitých sítích Internetu narazí. Nutno říci, že tak využívají své nesporné právo vyjádřit veřejně svůj názor. Koneckonců tento nástroj jim to umožňuje a je pro to stvořen.

 Otázkou zůstává, zdali by byli takto aktivní i v případě neexistence webového rozhraní, které jim toto umožňuje. Zřejmě ano, pokud by ovšem v rukou měli prostředek poskytující podobnou míru anonymity. Za nickem, byť pod podmínkou banální registrace, se může ukrýt každý. Tento pocit nedotknutelnosti často nutí uživatele své názory radikalizovat. Vyjádření na veřejnosti, před „živým“ publikem, by tak z jeho úst znělo přinejmenším umírněněji. Samozřejmě existuje i početná skupina přispěvatelů, kteří se nestydí (v dobrém slova smyslu) publikovat příspěvky pod vlastním jménem. Ať už je obsah těchto komentářů jakýkoli, autor využívá své právo, jak již bylo řečeno. 

Nezřídka se na pod komentáře podepisují lidé, kteří se stávají stálicemi v publikování příspěvků na určitých webových stránkách. Vzniká tak komunita, ve které se jednotlivý členové znají, byť pouze prostřednictvím virtuálního prostoru a komunikují spolu, oslovují se a vyžadují přítomnost jeden druhého. Často lze pozorovat v tomto prostředí zajímavý jev, kdy se (zejména u ožehavých témat) uživatelé ptají, kdepak je „Jarda Novák“? Nezúčastněný pozorovatel tak tuší, že Jarda je věrný komentátor a všichni ostatní uživatelé na jeho reakci tak nějak čekají a počítají s ní. 

Zabydlenost určitých obyvatel na diskuzních fórech tak nepochybně souvisí s dalším fenoménem doby. Češi stále častěji opouštějí tradiční místo využívané pro debaty o politice a dalších tématech důležitých z hlediska celospolečenského diskursu. Myslím tím hospodu. Po náročném dni v zaměstnání, kdy strávíte mnoho hodin ve společnosti živých bytostí, je však mnohem jednodušší koupit si pár lahváčů a danou společenskou situaci okomentovat jaksepatří na „netu“. Tuto skutečnost dokazují i výsledky sociologických průzkumů.

V restauracích a hospodách už se nedebatuje tolik jako dříve

Ať už dáte přednost diskuzi ve virtuálním prostředí, či raději zajdete „na jedno“ a vše proberete s přáteli, nelze upřít webu 2.0 přínos.

Odpůrcům komentářů můžeme doporučit, ať příspěvky nečtou, autorům na druhé straně, ať se drží pravidla „všeho s mírou“. Rozhodně by měla vždy platit určitá pravidla. Především respektování odlišného názoru a zásady slušného chování.