Monday, December 12, 2016

Nejdřív sníme nejtlustšího!


Patrně z titulku není až tak zřejmý obsah tohoto textu. Schválně jej ještě neprozradím, ale začnu obecnou formulací z oblasti mediální teorie, týkající se transmediality. Vycházejme z postulátu profesora Jenkinse, mediálního teoretika, který spatřuje transmedialitu vyprávění v procesu rozčlenění příběhu do vícero složek prostřednictvím rozdílných médií. V tomto kontextu pak další z mediálních teoretiků McQuail rozvádí aspekt působení publika jako aktivního účastníka na mediální tvorbě. Transmedialitu bych tak rád demonstroval na případu jednoho známého fenoménu.
Transmediálních příběhů, které překročily rámec svého obsahu, je mnoho - od globální posedlosti marvelovským vesmírem, letitých fenoménů, jakým je například Doctor Who, po transgeneračního Sherlocka Holmese. K těmto globálně vnímaným kultům, a s tím související transmediální tvorbě, může kontrastovat regionální, avšak o nic méně uctívaný, tedy alespoň v našich podmínkách, komiks či spíše edice příběhů, z kterých pochází citát uvedený v titulku. Jde o Čtyřlístek.
Pro mnohé unikátní fenomén a kult. Nakolik oprávněný mi nepřísluší soudit a ani tento fakt nehodlám rozporovat. Stroze a bez úcty řečeno, příběhy antropomorfizované feny, zajíce, kocoura a prasete, kteří tráví svůj čas na houbách, výlety do přírody, bláznivými vynálezy a cestami časem, mohou z dnešního pohledu působit fádně a nedynamicky, tím spíš, vezmeme-li v úvahu, že se některé motivy a nápady poměrně často opakovaly. (Například příběh o robotu, který se vymkne kontrole, se objevil několikrát. DUP, MADOR, Robot to zařídí a mnoha dalších.)
To ale nic nemění na skutečnosti, že Čtyřlístek byl po několik generací pro mnohé české děti jejich vůbec první četbou. A jsou dokonce tací, kteří se na Čtyřlístku učili číst ještě před začátkem povinné školní docházky. Všichni tito nadšenci v dobách, kdy trafiky nepřetékaly barevnými tiskovinami s palcovými titulky, postávali před stánky s novinami a soustavně se pídili po novém vydání, protože, když náhodou zmeškali pravý a jediný správný moment, Čtyřlístek byl vyprodán.
Ano, lze dnes namítat, že archetypální charakter postav je zastaralý a genderově nesprávný. Chuděrka Fifinka tráví čas vařením a pečením, zatímco maskulinní Bobík jakožto archetyp muže se svými dalšími, charakterově neméně ploše vykreslenými, přáteli Pinďou a vědcem Myšpulínem jsou ti, kteří ji zachraňují. Na druhou stranu jsou to oni, kteří jsou de facto pod pantoflem a vykonají vše, co je jim určeno, od pletí zahrádky, malování, až po sběr hub. Zde bych měl dodat, že těžiště mého zájmu o tento komiks vychází z prvních 178 příběhů, tedy z produkce let sedmdesátých a osmdesátých. Tedy období, kdy gender nebyl na pořadu dne, natož vyžadován v dětských příbězích.
Přejděme však k tématu, kterým je transmedialita. Pokud hovořím o tom, že předmětem našeho zájmu jsou první čtyřlístkovské příběhy (tj. do roku 1990), pak musím konstatovat, že transmedialita příběhů byla v tomto období omezena, a to díky absenci moderních technologií, jen na hraní si na postavičky ze Čtyřlístku a utváření vlastních příběhů. Aktivnější a talentovanější čtenáři pak mohli dychtivě čekat, zdali v rámci jednotlivých vydání nebudou uveřejněny jejich kresby, které byly propojeny s postavami ze Čtyřlístku a rozvíjeli tak jejich příběhy.
Rozvětvení příběhů, které v rámci edice měly pouhých osm stran, plus krátký strip na zadní straně obálky, nejčastěji s postavou Bobíka (mimochodem právě Bobík se stal postavou samostatného časopisu Bobík, který vycházel v letech 1996 až 2000), nastalo s vydáním speciálních vydání například Poklad kapitána Kida, Zachraňte Lidušku, či z mého pohledu úchvatné „Jak se chodí do pohádky“ (kdo zná tento příběh, jistě se chtěl někdy podívat do Koláčova…).

V osmdesátých letech nebyla rozvinuta ani aktivita spojená s užitím „značky“ na produktech. Merchandising  byl v té době omezen jen na obrázky vložené do žvýkaček Bajo, které byly taktéž koncipovány jako krátký anekdotický příběh, převážně v jednom obrazovém políčku.
Opravdový rozmach merchandisingu však začal mnohem později, co do využití značky a jejího prodeje. Změnou ekonomického systému se změnil celkový přístup. Přichází i velký rozmach produktů s touto značkou. Neodmyslitelné hračky, potisky na všemožných předmětech, ale i učebnice angličtiny, CD - Romky a další a další předměty. Autorka Ljuba Štíplová, která stála u zrodu prvních a nejvýše hodnocených příběhů, a která nemohla svého času z politických důvodů ve své tvorbě kontinuálně pokračovat, byla nahrazena jinými autory, kteří se postupně střídali.
Nelze opomenout, že Čtyřlístek se dočkal i vícero audiovizuálního zpracování. V čele stále s „otcem“ Čtyřlístku, Jaroslavem Němečkem. Prvotně v animovaných krátkých filmech režiséra Ivana Renče z roku 1993 pod názvy Signály z neznáma, Myš, která procházela zdí a Pes na stopě. „Nebublinkové“ ztvárnění se zvukovými dialogy a poměrně prapodivnými zkreslenými hlasy bylo bez výraznějšího úspěchu (kdo nezná, pak možno shlédnout zde) a zapadlo stejně jako celovečerní zpracování Čtyřlístek ve službách krále.
Rozporuplně přijatý film, či spíše zcela bez zájmu, těžící zejména z umístění produktů, rozhodně nenese atributy kultu a nestává se tak neodmyslitelnou součástí legendy.
Původní kresba byla již počátkem devadesátých let nahrazena počítačovými technologiemi a Čtyřlístek jakoby ztratil na malebnosti a zchladl. A možná právě proto se tvůrci z řad fanoušků vrhli na vlastní produkci.
Snad sentiment či nostalgie však dala Čtyřlístku druhý život. Produsage v tom nejryzejším slova smyslu. Technologie se staly dostupnější a umožňovaly grafické a zejména textové úpravy. Zdařilé, či méně zdařilé. Od sofistikovaným satir, po zcela vulgární a prázdně bezobsažné persifláže.
Z těch parodií zaměřených výhradně na vulgarity je možno zmínit http://antictyrlistek.wz.cz/html/ctyrlistek.html. Například příběh pod tímto odkazem paroduje příběh č. 127 pod názvem Zelené peklo.
Nedochází ke změně grafické podoby, pouze k záměně textové části. Příběh o plavbě pralesem za účelem natočení cestovatelského snímku je přetvořen do podoby natáčení pornofilmu. Obsahem dialogů jsou vulgarismy a expresivní výrazy spojené s koitem. Festival senzací, vydaný původně pod číslem 64, byl opět doplněn výhradně o vulgární dialogy a současně i o implementaci pornografických záběrů, které však vizuálně netvoří kompaktní celek, co do příběhu nelze ani hovořit o logické provázanosti. Úroveň obsahu a grafiky je nutno hodnotit jako velmi nízkou.
Další z platforem produkujících parodie je blog Štyřlístek. Jedná se o komplexní fanouškovskou stránku, která krom zmíněných parodií nabízí širokou škálu rubrik, počínaje podrobnou statistikou jednotlivých čísel o počtu stran, roku vydání, či dokonce informace o rozměrech jednotlivých sešitů. Parodické příběhy jsou inspirovány například trilogií Pán prstenů, či seriálem Návštěvníci.  Tento seriál je „vtěsnán“ do čtyř políček, kde je ztvárněn příjezd do roku 1984, převzetí sešitu od Adama Bernaua a vyžhavení rybníku.
Poměrně známou se stala webová stránka strach.cz, kde byla snaha o satirické ztvárnění reflektující soudobé události. Od úplatkářských afér, po opilecké eskapády Bobíka, či oslavu Pendolinem ujetých 12 kilometrů bez nehody až po lásku k hokeji.
Grafická úprava již kombinuje dialogová okna napříč jednotlivými příběhy, tedy nedochází jen k prostému nahrazení dialogů, ale je zde dokonalá implementace obrazů z jednotlivých příběhů tak, aby docházelo k vytvoření kompaktního celku. Patrně se jedná o nejlepší ztvárnění parodie Čtyřlístku s ohledem na fakt, že příběhy se nesnižují na pouhé projevy expresivních slov a hrubosti, ale naopak je kladen důraz na reflektování soudobého dění. Prostřednictvím Facebooku jsou pak prezentovány příběhy reflektující aktuální události.
Zdroj:https://www.facebook.com/ctyrlistky/photos/a.181043793853.158139.181040503853/10154001535218854/?type=3&theater
O popis denních událostí formou krátkých příběhů ze Čtyřlístku se zabývá, či spíše zabýval, rovněž web  http://ctyrlistky.cz/. Poslední příspěvek však pochází z roku 2012.

Že je Čtyřlístek stále živým předmětem snahy o netradiční humor, dokládá rozruch, který se sice přímo netýká příběhů samotných, ale doprovodného seriálu, který vychází v rámci časopisu Čtyřlístek.  Autor tohoto poměrně neznámého komiksu zakomponoval do příběhů výjevy soulože. Nejedná se sice o přímou spojitost mezi Bobíkem a Fifinkou, či Pinďou a Myšpulínem, avšak nelze tento fakt opominout jako snahu o aplikaci svébytných forem ve spojení s tímto kultem.


Zdroje:
strach.cz
http://ctyrlistky.cz/




1 comment:

  1. Ever wanted to get free Twitter Followers?
    Did you know you can get these AUTOMATICALLY AND ABSOLUTELY FREE by getting an account on Like 4 Like?

    ReplyDelete