Sunday, December 11, 2016

Znovuvyložení diváckého engagementu: sociální sítě a televize

Znovuvyložení diváckého engagementu: sociální sítě a televize


Zdroj: MOE, Hallvard; POELL, Thomas; VAN DIJCK, José. Rearticulating Audience Engagement Social Media and Television. Television & New Media, 2016, 17.2: 99-107.
               


Společný článek tří autorů, Bergenského profesora mediálních studií Moeho Hallvarda, odborného asistenta v oboru nových médií a elektronické kultury z Amsterodamské univerzity Thomase Poella, a profesorky komparativních mediálních studií José van Dijck z téže univerzity, je komparativním úvodem do tématu sociálních sítí a vztahu k televizním divákům. Hlavní pozornost je zde zaměřena na to, jak se mění diváci s vývojem sociálních sítí a platforem a celý článek má sloužit jako inspirace k dalšímu zkoumání propojení mezi divákem a televize. Při sepisování tohoto článku využili autoři svých dosavadních výzkumů a publikací dalších 18 světových autorů. Většina použité odborné literatury je v závislosti na zkoumaném fenoménu velmi aktuální, což je v této velmi rychle se rozvíjející oblasti velmi důležité.
                                                        Moe Hallvard
                                                          José Van Dijck
                                Thomas Poell

Autoři ve svém článku Rearticulating Audience Engagement: Social Media and Television oddělují tři dimenze, které je zapotřebí k získání povědomí o vztahu sociálních sítí a televize blíže zkoumat. První z nich je charakter národní kultury mediální sféry. Druhou pak je, zdali jsou sociální sítě využity soukromým či veřejným vysílatelem a třetí jsou technologicko-komerční strategie televizních producentů a společností vlastnících a provozujících sociální sítě. Zkoumáním těchto tří dimenzí tento článek nastiňuje základní analytický model, jak systematicky porovnávat a vkládat do kontextu empirické znalosti získané v oblasti vztahu sociálních sítí a diváckého engagementu. Jedná se však o jakýsi úvod do této problematiky, nikoliv propracovanou studii, s čímž souvisí výstupy tohoto článku.
      Van Dijcková, Moe a Poell v něm analyzují pět případových studií z USA, Švédka, Austrálie, Itálie a Velké Británie. Každá z nich zkoumá postavení televize a sociálních sítí z jiné perspektivy. První studie Van Ense se zabývá propojením sociálních sítí a amerických komerčních televizí, druhá zkoumá výzvy při vytváření nových seriálů ve švédské veřejnoprávní televizi (Andersson Schwarz). Další dvě se zabývají integrací sociálních sítí do politických talk show v Austrálii a v Itálii (Pond, Selva). Pátá studie pak zkoumá, jak využívají diváci ve Velké Británii sociální sítě napříč různými televizními žánry (Wilson). Jedná se zde tedy o článek, jenž je souhrnem literatury a dostupných poznatků.
Pomocí těchto studií dochází autoři k závěru, že kontext, ve kterém se diváci dané televize nachází (charakter národní kultury, soukromý vs. veřejný vysílatel a technologicko-komerční strategie vysílatele), velmi jasně ovlivňuje jejich zapojení, audience engagement, tedy jakousi reakci či propojení s vysíláním, a jelikož jsou stávající sociální sítě čím dál tím více propojeny se sledováním televize, tak je potřeba zkoumat, jak se divácká participace tvaruje v různých kulturních a technologicko-komerčních prostředích. Jak jsem již naznačil, jedná se pouze o úvod do dané problematiky, který má za cíl povzbudit čtenáře v dalším bádání.
  Jelikož jsem se vztahem publika a vysílání věnoval ve své bakalářské práci Používání internetových televizí vysokoškolskými studenty, tak k tomuto tématu mohu doporučit velké množství další literatury, která se zabývá tímto tématem. Dobrým příkladem může být například kniha Eliho Noama, Jo Groebela a Darcyho Gerbarga Internet Television. Fenoménem televize se pak podrobně zabývali autoři jako David Morley, Annette Hill či Davit Gauntlett.   
I přesto, že je článek zmíněné trojice spíše shrnující a popisující mediální klima v USA, Velké Británii, Itálii a Švédsku, tak je velmi dobře aplikovatelný také na české mediální prostředí. Začleňování sociálních sítí do televizního vysílání je fenomén, se kterým se totiž můžeme lehce setkat také na obrazovkách českých televizí a je nezpochybnitelné, že se bude tento trend ještě dále rozvíjet a prohlubovat.




GAUNTLETT, David a Annette HILL. TV living: television, culture and everyday life. London: Routledge, 1999. ISBN 0-415-18486-X.

 MOE, Hallvard; POELL, Thomas; VAN DIJCK, José. Rearticulating Audience Engagement Social Media and Television. Television & New Media, 2016, 17.2: 99-107.

MORLEY, David. Family television: cultural power and domestic leisure. London: Routledge, 1999. Organizations and democracy series. ISBN 0-415-03970-3.

NOAM, Eli M, Jo GROEBEL a Darcy GERBARG. Internet television. Mahwah, NJ: Lawrence Erlbaum, 2004. ISBN 080584306X. 

1 comment:

  1. Ever wanted to get free Google+ Circles?
    Did you know you can get them AUTOMATICALLY AND TOTALLY FREE by using Like 4 Like?

    ReplyDelete