Sunday, December 11, 2016

Nutí nás Facebook cítit se mizerně?


Článek s titulkem „The Anti-Social Network“ pojednává o sociálním online fenoménu dnešní doby. Už z názvu je jasně patrné, že se jedná o celosvětově známý a v obrovské míře využívaný server Facebook. Stránka, díky které můžeme komunikovat s kýmkoli, kdo je přihlášen, a vidět, co ostatní právě dělají a kde se nacházejí, přináší i obrovská rizika.

Bývalý student katedry psychologie na Stanfordově univerzitě a v tuto chvíli student postdoktorandského studia sociální psychologie na Tuck School of Business Dartmouth Alex Jordan přišel v  roce 2011 v lednovém vydání bulletinu Personality and Social Psychology  s výzkumem: „Misery Has More Company Than People Think“, český překlad názvu mizérie má více společností, než si lidé myslí. Studie čerpá z řady dalších výzkumů, jak vysokoškoláci hodnotí své nálady a ve společnosti okolo jejich vrstevníků. Jordan dostal nápad na tuto práci při pozorování vyjadřování a reakcí jeho přátel na Facebooku. Uvědomil si, že uživatelé sociální sítě se po přihlášení a projetí všemožných aktuálních příspěvků, profilů a atraktivních fotek mohou cítit daleko mizerněji než předtím. Fotky z dovolených, vtipný status či další jiné příspěvky jim dávají pocit, že ostatní vedou dokonalý život, který je mnohem lepší než jejich vlastní.




Lidský zvyk nadhodnocování štěstí jiných lidí není nic nového. Jordan se opírá o citát francouzského filosofa Charlese Louise Montesquieu: „Kdybychom chtěli být pouze šťastní, bylo by to snadné, ale my chceme být šťastnější než ostatní lidé, což je téměř vždycky obtížné, protože ostatní považujeme za šťastnější, než doopravdy jsou.“ Přesně tohle vnímání sociální sítě prohlubují tím, že nám „naši přátelé“ dennodenně ukazují především ty povedené okamžiky jejich života nebo popisují veselé příhody, které ostatní mohou označit podle toho, jaký pocit u nich příspěvek vyvolal. Až donedávna byla jediná možnost označení jako „To se mi líbí“ nebo komentář, v dnešní době je už více možností, ale všechny jsou brány jako podporující či vtipné. Člověk se při projíždění podobných příspěvků může cítit osaměle a prohlubuje se v něm smutek či závist. Dá se říct, že Facebook tímto způsobem zneužívá u lidské povahy její zásadní Achillovu patu.





V první studii Jordan a jeho kolegové požádali v rámci výzkumu 80 studentů prvního ročníku na Stanfordově univerzitě uvést, zda oni sami nebo jejich vrstevníci zažili v nedávné době různé pozitivní nebo negativní emocionální události. Za negativní zkušenosti byly brány pocity ve smyslu, pokud například nemohli jít ven s kamarády kvůli školním povinnostem nebo práci, a za pozitivní naopak čas strávený s přáteli nebo návštěva večírku. V druhé studii vědci vzali vzorky ze 140 studentů univerzity, kteří nebyli schopni přesně odhadnout štěstí druhých, i když šlo o pocity osob, které byly přímo jim osobně velmi blízké. Ve třetím výzkumu se vědci věnovali studentům, kteří byli viditelně nedoceněný u ostatních a vykazovali na venek pocity osamění a tísnění sám v sobě. Na výsledky studií navázal Jordan pozorováním chování jednotlivých uživatelů na Facebooku. Zjistil, že všechny tyto problémy jsou skrze sociální sítě a především díky již několikrát zmíněnému Facebooku prohlubovány. Stejné věci, které prokázaly vypracované studie, se daly pozorovat i přímo na osobních internetových profilech.

Jak Facebook mění myšlení lidí, ukazuje Jordan na rodičovství. Z příspěvků rodičů na sociálních sítích vypadá výchova dítěte a práce s miminkem jako hračka a roztomilá zábava, která s sebou nepřináší žádné rizika a problémy. Žádný brekot, zranění způsobená z objevování nových věcí nebo dokonce záchvaty vzteku na jejich zdech nenajdete, pouze roztomile vypadající děti a spokojené rodiče. Celý tento proces přispívá k dojmu, že děti přináší jen samou radost a žádné úsilí.
Facebook je jako virtuální hra, můžete vytvořit postavu a hrát za ní. Postava nemusí být reálná, mnoho uživatelů má vymyšlené jméno a svou anonymitu využívají k neomezené aktivitě a dovolí si napsat věci, které by je v běžném životě ani nenapadly nebo by je nedokázaly vůbec nahlas vyslovit. Vylepšujete profil, kde můžete psát, co vás napadne, můžete informovat ostatní o sobě, jaké máte vzdělání nebo datum narození, které zvláště u mladších nebývají pravdivé, sbíráte co největší počet označení like a co nejvíce přátel. V dnešní době si už nemusíme pamatovat, kdo má jaký den narozeniny, stačí se podívat a vše vidíme vpravo nahoře, málokdo se i odváží napsat přání aspoň do zprávy, je přece lepší připojit se k ostatním a být mezi desítkami gratulantů, kteří ani nevědí, zda přejí ve správný den.

Kdo je vítěz, na to zatím nikdo nepřišel. Každopádně vzrůstající čas, který strávíme online na síti, nám bere sociální kontakt v normální společnosti a dělá nás osamělejší tím, že brání prožití opravdové intimity. Jordan v závěru práce naznačuje, že bychom měli osobní profily na Facebooku brát asi tak jako předělané fotky na titulních stránkách ženských magazínů. Nikdo nebudete vypadat tak, jak vypadají dámy z magazínů, protože tak nevypadá nikdo. Jordan využil tohle moudro a přenesl ho na závěr své práce o otázce, zda nám Facebook při používání kazí náladu a dostává nás do sociální krize. Rada tedy zní, nikdy nebudete tak šťastní jako vaši internetoví přátelé, protože nikdo takhle šťastný není. Řiďme se jí a pamatujme na citát od Montesquieu.

Zdroje:

COPELAND, Libby. The Anti-Social Network [online]. [cit. 2016-12-11]. Dostupné z: http://www.slate.com/articles/double_x/doublex/2011/01/the_antisocial_network.html

1 comment:

  1. Do you need free Twitter Re-tweets?
    Did you know you can get them ON AUTO-PILOT & ABSOLUTELY FREE by registering on Add Me Fast?

    ReplyDelete