Článek s titulkem „The Anti-Social Network“ pojednává o
sociálním online fenoménu dnešní doby. Už z názvu je jasně patrné, že se
jedná o celosvětově známý a v obrovské míře využívaný server Facebook.
Stránka, díky které můžeme komunikovat s kýmkoli, kdo je přihlášen, a
vidět, co ostatní právě dělají a kde se nacházejí, přináší i obrovská rizika.
Bývalý student katedry psychologie na Stanfordově univerzitě
a v tuto chvíli student postdoktorandského studia sociální psychologie na
Tuck School of Business Dartmouth Alex Jordan přišel v roce 2011 v lednovém
vydání bulletinu Personality
and Social Psychology s výzkumem: „Misery Has More Company
Than People Think“, český překlad názvu mizérie má více společností, než si
lidé myslí. Studie čerpá z řady dalších výzkumů, jak vysokoškoláci hodnotí
své nálady a ve společnosti okolo jejich vrstevníků. Jordan dostal nápad na tuto
práci při pozorování vyjadřování a reakcí jeho přátel na Facebooku. Uvědomil
si, že uživatelé sociální sítě se po přihlášení a projetí všemožných aktuálních
příspěvků, profilů a atraktivních fotek mohou cítit daleko mizerněji než předtím.
Fotky z dovolených, vtipný status či další jiné příspěvky jim dávají pocit,
že ostatní vedou dokonalý život, který je mnohem lepší než jejich vlastní.
Lidský zvyk nadhodnocování štěstí jiných lidí není nic
nového. Jordan se opírá o citát francouzského filosofa Charlese Louise
Montesquieu: „Kdybychom chtěli být pouze
šťastní, bylo by to snadné, ale my chceme být šťastnější než ostatní lidé, což
je téměř vždycky obtížné, protože ostatní považujeme za šťastnější, než
doopravdy jsou.“ Přesně tohle vnímání sociální sítě prohlubují tím, že nám
„naši přátelé“ dennodenně ukazují především ty povedené okamžiky jejich života
nebo popisují veselé příhody, které ostatní mohou označit podle toho, jaký
pocit u nich příspěvek vyvolal. Až donedávna byla jediná možnost označení jako
„To se mi líbí“ nebo komentář, v dnešní době je už více možností, ale
všechny jsou brány jako podporující či vtipné. Člověk se při projíždění
podobných příspěvků může cítit osaměle a prohlubuje se v něm smutek či
závist. Dá se říct, že Facebook tímto způsobem zneužívá u lidské povahy její
zásadní Achillovu patu.
V první studii Jordan a jeho kolegové požádali
v rámci výzkumu 80 studentů prvního ročníku na Stanfordově univerzitě
uvést, zda oni sami nebo jejich vrstevníci zažili v nedávné době různé
pozitivní nebo negativní emocionální události. Za negativní zkušenosti byly
brány pocity ve smyslu, pokud například nemohli jít ven s kamarády kvůli
školním povinnostem nebo práci, a za pozitivní naopak čas strávený
s přáteli nebo návštěva večírku. V druhé studii vědci vzali vzorky ze 140
studentů univerzity, kteří nebyli schopni přesně odhadnout štěstí druhých, i
když šlo o pocity osob, které byly přímo jim osobně velmi blízké.
Ve třetím výzkumu se vědci věnovali studentům, kteří byli viditelně nedoceněný
u ostatních a vykazovali na venek pocity osamění a tísnění sám v sobě. Na
výsledky studií navázal Jordan pozorováním chování jednotlivých uživatelů na
Facebooku. Zjistil, že všechny tyto problémy jsou skrze sociální sítě a
především díky již několikrát zmíněnému Facebooku prohlubovány. Stejné věci,
které prokázaly vypracované studie, se daly pozorovat i přímo na osobních
internetových profilech.
Jak Facebook mění myšlení lidí, ukazuje Jordan na
rodičovství. Z příspěvků rodičů na sociálních sítích vypadá výchova dítěte
a práce s miminkem jako hračka a roztomilá zábava, která s sebou nepřináší
žádné rizika a problémy. Žádný brekot, zranění způsobená z objevování nových
věcí nebo dokonce záchvaty vzteku na jejich zdech nenajdete, pouze roztomile
vypadající děti a spokojené rodiče. Celý tento proces přispívá k dojmu, že
děti přináší jen samou radost a žádné úsilí.
Facebook je jako virtuální hra, můžete vytvořit postavu a
hrát za ní. Postava nemusí být reálná, mnoho uživatelů má vymyšlené jméno a
svou anonymitu využívají k neomezené aktivitě a dovolí si napsat věci,
které by je v běžném životě ani nenapadly nebo by je nedokázaly vůbec
nahlas vyslovit. Vylepšujete profil, kde můžete psát, co vás napadne, můžete
informovat ostatní o sobě, jaké máte vzdělání nebo datum narození, které
zvláště u mladších nebývají pravdivé, sbíráte co největší počet označení like a
co nejvíce přátel. V dnešní době si už nemusíme pamatovat, kdo má jaký den
narozeniny, stačí se podívat a vše vidíme vpravo nahoře, málokdo se i odváží
napsat přání aspoň do zprávy, je přece lepší připojit se k ostatním a být
mezi desítkami gratulantů, kteří ani nevědí, zda přejí ve správný den.
Kdo je vítěz, na to zatím nikdo nepřišel. Každopádně
vzrůstající čas, který strávíme online na síti, nám bere sociální kontakt v normální
společnosti a dělá nás osamělejší tím, že brání prožití opravdové intimity.
Jordan v závěru práce naznačuje, že bychom měli osobní profily na Facebooku
brát asi tak jako předělané fotky na titulních stránkách ženských magazínů.
Nikdo nebudete vypadat tak, jak vypadají dámy z magazínů, protože tak nevypadá
nikdo. Jordan využil tohle moudro a přenesl ho na závěr své práce o otázce, zda
nám Facebook při používání kazí náladu a dostává nás do sociální krize. Rada
tedy zní, nikdy nebudete tak šťastní jako vaši internetoví přátelé, protože
nikdo takhle šťastný není. Řiďme se jí a pamatujme na citát od Montesquieu.
Zdroje:
COPELAND, Libby. The Anti-Social Network [online].
[cit. 2016-12-11]. Dostupné z: http://www.slate.com/articles/double_x/doublex/2011/01/the_antisocial_network.html
No comments:
Post a Comment