Wednesday, December 7, 2016

Internetové pirátství: struktura pozic v ČR



Rozvoj digitálních médií začíná měnit pohled na normy regulující uplatňování duševního vlastnictví. Tímto tématem se ve své studii, vzniklé v rámci výzkumného projektu Etika kopírování: sociologický výzkum, zabýval Mgr. Tomáš Karger, Ph.D., odborný asistent na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Jejím cílem bylo popsat a kategorizovat pomocí kvalitativní analýzy pozice sporu o povahu a uplatňování duševního vlastnictví v ČR. Studie se snaží zmapovat uvedenou oblast a přispět k jejímu empirickému zkoumání, v ČR zatím nepříliš rozvinutému.

Digitalizace médií znamenala velkou změnu – digitální text je dle autorů Lorenza Cantoniho a Stefana Tardiniho, na rozdíl od textu materiálního, nepřístupný lidským smyslům (je potřeba mít technické vybavení ke konzumaci jeho obsahu), dokonale reprodukovatelný, tj. kopie nejsou k rozeznání od originálu, a obtížně lokalizovatelný v prostoru pro svou snadnou reprodukovatelnost a přenos. Digitalizace vede ke snížení nákladů na vytváření různých typů obsahů. To umožnilo tvorbu rozsáhlých projektů vzniklých na základě kooperace, které využívají minimum zdrojů a jsou založeny na neformální spolupráci dobrovolníků s potřebnými časovými a výpočetními kapacitami. 

Počátky změny v nahlížení na duševní vlastnictví

Tyto projekty tzv. kooperativní produkce (např. Wikipedia, Creative Commons, svobodný software) sdílí jednu podstatnou charakteristiku, jež byla výstižně popsána právě v případě svobodného softwaru. Podle autorky Gabrielly Colemanové je pro iniciativu svobodný software klíčová teze, že psaní zdrojového kódu je aktem vyjadřování. Proto by se dle této teze na výsledky produkce měla vztahovat práva z oblasti ochrany svobody projevu, nikoliv pro ochranu soukromého vlastnictví. Z tohoto náhledu je to, co se běžně označuje jako autorské dílo, vnímáno jako informace, která by měla být volně šiřitelná. Různé iniciativy se rozhodly tuto logiku vyvést z oblasti svobodného softwaru dále – do oblasti umělecké, akademické, žurnalistické či ekonomické, což značně ovlivňuje vytváření postojů k formám uplatňování duševního vlastnictví u autorských děl a vede k jejich rozvolňování. 

S příchodem nových médií se právě oblast duševního vlastnictví jeví jako jedna z nejproblematičtějších a nejspornějších. Nová média přinesla nejen technické prostředky umožňující masové rozšíření neoficiálních kanálů distribuce autorských děl, ale podnítila existenci iniciativ zpochybňujících současné normy regulující uplatňování duševního vlastnictví. Nejintenzivnější spor se zřejmě vede v případě pirátství – praxe nelicencované distribuce děl chráněných autorskými právy. Dle autorů Jakuba Macka a Pavla Zahrádky souvisí vzestup popularity nelicencovaných distribučních kanálů s celkovou změnou spotřeby audiovizuálních médií, kdy divák chce mít kontrolu nad výběrem sledovaného, časem sledování i jeho celkovým průběhem. „Pirátské“ kanály toto nabízejí s minimálními náklady. Tento náhled však není všeobecně sdílen a ostatní badatelé, předpokládající u spotřebitelů zohledňování morálních norem, se snaží vysvětlit, proč k tomuto zohledňování nedochází (např. převaha individualisticky orientovaného jednání namísto morálních zásad, nízká úroveň sebekontroly či přenos mezi vrstevníky). 

Dodržování norem spjatých s duševním vlastnictvím se tak v současnosti jeví problematické z několika ohledů. Za prvé, rozvoj digitálních technologií výrazně usnadnil přenos a kopírování autorských děl. Za druhé, alternativy kulturní produkce jsou schopny zajistit svou existenci i přes systematické neuplatňování některých práv vyplývajících z duševního vlastnictví. Za třetí mají neoficiální distribuční kanály menší náklady a pružně naplňují očekávání spotřebitelů. Za čtvrté se morální normy v této oblasti často nezohledňují, naopak se doplňují o další hodnoticí standardy, založené například na estetice nebo satiře či parodii. 

Aktéry tohoto sporu jsou na jedné straně nedávno vzniklé pirátské strany a na druhé straně uskupení producentů a správců autorských děl. Každá z těchto stran pochopitelně na problém nahlíží opačnou optikou. Zájmová uskupení bojující proti fenoménu pirátství zakládají své nároky na předpokladu vlastnictví jako přirozeného práva, které je uplatnitelné na hmotné i nehmotné statky. Naproti tomu pirátské strany zakládají svou argumentaci na tvrzení, že duševní vlastnictví je formulováno nahrávacím průmyslem za účelem prosazování jeho zájmů. 

Pro metodologické uchopení problému vychází autor z analýzy pozic, rozvinuté Adele Clarkeovou, jež vychází z tradice zakotvené teorie (kombinace teoretického vzorkování, kódování, případně překódování a extenzivního psaní poznámek), a rozvíjí ji do tzv. situační analýzy, kdy se ústředním bodem stává situace. Analýza pozic spolu s analýzou situace a analýzou sociálních arén tvoří souhrnný přístup této autorky. 

Pro situaci jsou klíčová autorská díla a jejich distribuce, kolem toho se však nacházejí různé entity v podobě oficiálních distribučních kanálů (nosiče, obchody, oficiální webové platformy), neoficiálních distribučních kanálů (hlavně internetová úložiště dat, peer to peer technologie přenosu dat), existujících alternativ produkce (svobodný software, Wikipedia atd.), rozličných typů uplatňovaných norem (právní, estetické), předpokladů (o povaze duševního vlastnictví), ale i různých vzdělávacích, popularizačních či mobilizačních materiálů (webové stránky, prezentace, letáky apod.).
Arénou je myšlena existence sociálních světů, které vytváří identity a slouží jako základ individuálního a kolektivního jednání. V českém prostředí jsou to na jedné straně organizace jako Česká protipirátská unie, Národní federace hudebního průmyslu nebo OSA, mající zájem na užívání ochrany duševního vlastnictví k produkci ekonomického kapitálu. Na straně druhé je pak Česká pirátská strana s různými neformálními či poloformálními uskupeními provozujícími sdílení autorských děl neoficiálními distribučními kanály. 

Cílem studie je popsat protilehlé pozice sporu o povahu a uplatňování duševního vlastnictví na příkladu dvou nejaktivnějších aktérů – České pirátské strany a České protipirátské unie. Kvalitativní analýza se zaměřila na dokumenty (manifesty, politické programy, prezentace, letáky, loga), které organizace uvádějí na svých webových stránkách. Sběr dat byl uskutečněn v srpnu 2015. Analýza zahrnovala celkem 75 dokumentů a audiovizuálních materiálů, 43 z webu České protipirátské unie a 32 z webu České pirátské strany. 

Pozice protipirátská

Česká protipirátská unie byla založena r. 1992 v reakci na problémy filmové distribuce zpočátku související s kopírováním videokazet, které ztratilo po Listopadu svůj politický rozměr a začalo být vnímáno především z ekonomického hlediska. Tento ekonomický pohled posloužil ČPU v kampani z r. 2006 pod názvem Filmy nejsou zadarmo, kde poukazuje na to, že tvorba filmů je ekonomicky nákladný proces a spotřebitelé by za filmy měli platit jako za jakékoliv jiné zboží. Dle ČPU je pirátství praxí velmi rozšířenou kvůli technologické snadnosti, ale také kvůli nedostatečné výchově a nízkému právnímu vědomí. ČPU prosazuje pohled, že pirátské kopírování je krádež, a snaží se dosáhnout posunu ve vnímání této aktivity. V kampani Filmy nejsou zadarmo např. staví na stejnou úroveň zloděje v samoobsluze s člověkem sdílejícím filmy a apeluje na spotřebitele, aby za filmy platil, neboť jen platící diváci jsou zdrojem příjmu umožňujícím návratnost investic do filmové tvorby, takže při jejich absenci dojde k zastavení filmové tvorby z důvodu nedostatku financí. Poukazuje na to, že ačkoliv internetové pirátství není obvykle provozováno za účelem zisku s výjimkou provozovatelů pirátských serverů, majících obrovské příjmy z reklamy, jeho existence způsobuje nositelům práv velké škody, neboť většina lidí, kteří si film, hudební album či software pořídí nelegálně na internetu, už si stejný obsah nepořídí legální cestou. Dále odkazuje na právo – že je daná praxe nezákonná a hrozí za ni postih. Hlavní argumentační linie ČPU ztotožňuje pirátství s krádeží, ale objevuje se zde i definice pirátství jakožto neoprávněného užití autorského díla. Teze o pirátství jako krádeži však zřejmě nemá oporu v právní rovině, protože v žádném z rozsudků uvedených na stránkách ČPU se tento termín neobjevuje. Činy jsou kvalifikovány jako porušení autorského práva. Přesto ČPU tento pojem používá pro jeho názornost a emocionální náboj, navíc nezohledňuje rozdíl mezi hmotnými a nehmotnými statky. 


Pozici ČPU můžeme definovat pomocí dvou klíčových charakteristik – preferencí duševního vlastnictví před vlastnictvím hmotným dává najevo, že upřednostňuje především zájmy držitelů autorských práv na kontrole svého díla, a to do té míry, že současně na základě licenčních ujednání připouští omezení možností nakládání s nosiči obsahu ze strany jejich spotřebitelů (využívání technologií zabraňujících pořizování kopií z daného nosiče). 

Pozice pirátů

Naopak argumentace České pirátské strany spočívá v tom, že je nutné digitální revoluci a její důsledky (přenos a kopírování děl se staly technicky proveditelnými a snadnými) přijmout a se změnou se vyrovnat. Piráti chápou problém i jako generační konflikt – podle nich nejsou staré struktury schopny reagovat na technologický vývoj, produkují realitě vzdálenou legislativu, a lidé sdílí těmto starým strukturám navzdory. Internetová generace se tak ocitá v konfliktu s generací starší. Česká pirátská strana se samozřejmě identifikuje s internetovou generací, navíc vytváří v oblasti autorského práva vlastní terminologii: např. duševní vlastnictví – myšlenkový monopol, autorská práva – kopírovací monopol, ochrana autorských práv – vynucování kopírovacího monopolu, kolektivní správce – výběrčí výpalného. Evidentní je zde označování duševního vlastnictví a autorského práva za monopoly. V tom, že autorské dílo je vždy jedinečné a ten, kdo disponuje jeho duševním vlastnictvím, se nachází v pozici neohrozitelné konkurencí, spatřují piráti nebezpečí vzniku ekonomických molochů vedoucích v důsledku k selhání trhu, který bude ovládán pouze několika velkými korporacemi. Výraz kopírování chápou jako ztotožnitelný s užíváním díla, nesouhlasí s jeho ztotožňováním s hanlivým výrazem padělání. Oproti tomu Česká protipirátská unie ztotožňuje výraz kopírování rovnou s krádeží. Žádoucí vize je dle pirátů omezení monopolů na kopírování a zlepšení podmínek pro kopírování a šíření informací. Chápou to jako přirozené právo veřejnosti na informace a viní některé zájmové skupiny, že se snaží tyto informace zadržovat.


V zásadě Česká pirátská strana zdůrazňuje především informační hodnotu děl, prosazuje zájmy uživatelů licencí a v souvislosti s nástupem digitálních technologií trvá na změně legislativy. Předpokládá komunikační revoluci, jejímž důsledkem je konflikt probíhající na třech úrovních – o kontrolu produkce, kontrolu legitimity a kontrolu přístupu k informacím. Oproti tomu ČPU technologické inovace zcela pomíjí, prosazuje zájmy držitelů autorských práv a na kopírování nahlíží skrze význam ekonomický, tj. předpokládá ekonomickou škodu způsobovanou pirátstvím. Opírá se i o tvrzení (např. dle analýzy Majida Yara), že internetové pirátství v USA je příčinou strmého poklesu tržeb hudebního průmyslu, charakteristického pro první dekádu 21. stol. Nicméně toto na první pohled logické tvrzení jiní autoři zpochybňují a vysvětlují ho např. zvýšenou konkurencí mezi různými formami zábavy, jako je sledování filmů a hraní počítačových her.

Závěr
 
Ohniskem sporu jsou tedy protichůdné nároky na kontrolu autorských děl. Střetávají se zde dvě pojetí pirátství – pirátství jako svoboda projevu a pirátství jako krádež. Česká pirátská strana zakládá své požadavky na tom, co je technicky možné v zájmu uživatelů licencí (a ztotožňuje autorská díla s informacemi), Česká protipirátská unie se řídí tím, co je ekonomicky žádoucí pro její členy (což pomíjí technologické inovace jako hybatele daného sektoru). Status držitele autorských práv však automaticky neznamená zastávání pozice na straně České protipirátské unie. Takové zjednodušující pojetí by nebylo schopné vysvětlit existenci projektů kooperativní produkce zmíněných v úvodu (svobodný software, Wikipedia), v rámci kterých se autoři vzdávají úmyslně kontroly nad svými díly. Tyto iniciativy založené na volném sdílení tvorby slouží jako inspirace pro politická uskupení typu pirátů. Nemají proto smysl jen v dílech, která produkují, ale jsou také samy o sobě důkazem možnosti existence alternativního uspořádání norem týkajících se ochrany autorských práv. 

Téma by bylo možné dále rozvíjet, např. jak členové projektů kooperativní produkce vnímají současný stav uplatňování duševního vlastnictví, případně jak vnímají pirátské strany, které jsou jejich činností inspirovány. Toto by mohlo posloužit jako námět na další studii.

Zdroj:

https://medialnistudia.files.wordpress.com/2016/06/mediacc81lnicc81-st-1-16-karger1.pdf 

Zdroje obrázků:

http://www.cpufilm.cz/
https://www.pirati.cz/portal?redirect=1
http://www.creativecommons.cz/

No comments:

Post a Comment