Živě ze savany: protesty Masajů na YouTube

YouTube, Facebook a sociální sítě jsou pro dnešní společnost zcela běžné pojmy. Jednotlivé funkce těchto sociálních sítí pro nás zevšedněly natolik, že dnes lajkujeme, sharujeme, subscribujeme a našim přátelům říkáme followeři. Co je ale pro nás běžné, nemusí být běžné pro člověka na druhé polokouli.

Majaská kultura se zakládá především na kočovném způsobu života. Nomádský životní styl se ale ani v nejmenším nevylučuje s využíváním moderních technologií. Tradiční masajská kultura se zakládá na kočování z místa na místo a dnes patří Masajové k posledním národům, kteří se neadaptovali na moderní urbanizovaný životní styl.

Sociální sítě nejsou limitovány hranicemi obydlených území.

Vliv sociálních sítí, respektive sociální sítě pro sdílení videí YouTube, na masajskou kulturu zkoumala americká profesorka Allison Hailey Hahn. Tato vystudovaná afrikanistka a antropoložka ve své studii Živě ze savany zkoumá vliv YouTube na možnosti vyjádření se nomádské masajské kultury na sociálních sítí a zároveň i vliv tohoto vyjádření se ve veřejném prostoru na míru autonomie masajského národa v rámci politiky Tanzánie. Sama autorka přednáší na katedře komunikačních studií v New Yorské městské Baruch College.

Tanzanijská vláda již delší dobu tlačí na masajskou kulturu s ohledem na jejich životní styl. Expandující průmysl vytlačuje Masaje z jejich přirozeného životního prostředí, tedy ze savan a buší. V zájmu vlády je usazení Masajů na jednom místě a vytvoření statické komunity. Tím se docílí vytvořeni stabilního prostředí a masajské území by bylo jasně ohraničeno. Tanzanijská vláda by tak měla jasný přehled, jaké území lze průmyslově obsadit a které nikoliv.

Proti těmto represím se zvedla vlna protestů z masajské strany. Masajové tento akt chápali jako výrazné potlačení lidských práv a autonomity národa. S usazením by zcela zanikla tradice kočovných národů a ve své podstatě odkaz na prehistorické národy a kmeny. V souladu s moderní dobou tak začala vznikat řada aktivistických videí na YouTube, na základě kterých vznikla studia Živě ze savany od Allison Hahn.

Autorka ve své práci zkoumá původní videa natočená nebo zprostředkovaná masajskými aktivisty. Jejímu zkoumání tedy nejsou podrobena videa vypovídající o konfliktu z pohledu pozorovatele-dokumentaristy, ale výhradně videa přímo z centra dění od osob, kterých se problém přímo dotýká. Dalším filtračním bodem byl jazyk videí. Autorka sleduje působení videí na širokou veřejnost, nikoliv pouze na jednu nebo druhou stranu barikády. Analýze autorka podrobila pouze videa namluvená v angličtině.

Na základě této relativně snadné filtrace autorka podává několik premis a teorií o vlivu sociálních sítí na veřejný prostor, ale i o masajské kultuře vůbec.

Z pohledu adresáta dělí studia videa na dva typy. První typ oslovuje přímo tanzanijského prezidenta Jakayu Kikwete s prosbou, žádostí nebo pouze oznámením stavu nespokojenosti. Jedná se tak o svého druhu otevřený dopis. Druhý typ videí nemá konkrétního adresáta, ale jedná se o výpovědi aktivistů směřované na celosvětovou veřejnost.

Hlavní vliv YouTube na aféru autorka spatřuje v agnostickém přístupu sociální sítě k jejím obsahům. Na sociální síti nelze přesně specifikovat, co je stoprocentní pravda a co je autorská licence a ohýbání situace pro svojí vlastní potřebu. Tento přístup tak nabízí otevřený prostor pro jakoukoliv společenskou aktivitu a nabízí široké pole pro střet názorů, které snadno mohou získat globální rozměr.

Proč ale videa získala na popularitě a pomohla globalizovat střed dvou kultur? Autorka na to pokládá dvě odpovědi. Velkým tématem je autenticita videí. Díky moderním technologiím nám předkládá YouTube realitu nezkreslenou novinářskou zkratkou. Na jednom z videí ukazuje masajský aktivista ženu krmící svoje dítě pokrmem nazývaným bran. Tento pokrm je určený pro masajský dobytek a pro člověka může být i nebezpečný.

Tento názor lze ovšem i snadno napadnout, stejně jako to udělala protistrana, tedy tanzanijská vláda. Elias Lali v roce 2009 položil otázku, zda nemohou být videa exponovaná stejně tak jako se tomu stává v případě novinářských reportáží. Jeho strana údajně měla důkazy o tom, jak Masajové zapalují vlastní chýše a následně natáčí ohořelé příbytku a manipulují s nimi obsah videí. Tato domněnka se nicméně nikdy nepotvrdila a Elias Lali důkazy nezveřejnil.

Za druhou část úspěchu dle autorky nemůže ani tak médium, jako spíše samotní Masajové. Je možné, že kdyby podobné aktivity produkovali jiné národy, které se hlásí k urbanizovanému stylu života, pravděpodobně by se takového úspěchu nedočkaly. Veřejností jsou Masajové považování za zaostalý národ nedotčený moderními technologiemi. Nicméně právě pokročilé technologie, např. solární nabíječky, umožnili Masajům veřejně promluvit.

Důvodem úspěchu tak je i překvapení z Masajů jako představitelů národní identity. Tento národ se dokázal adaptovat na technologie, které jsou urbanizovanému člověku zcela známé, ale i přesto se nedokáže a nechce vzdát tradičního životního stylu. Celá studia tak může i sloužit jako potvrzení teorie, že nomádské životní styly nemusí nutně znamenat opožděný vývoj a menší přizpůsobivost pro mainstreamovou kulturu.

Odkazovaná studie: http://mcs.sagepub.com.ezproxy.is.cuni.cz/content/38/8/1236.full.pdf+html