Friday, December 2, 2016

Má mě rád, nemá mě rád? Facebook je citlivka


Procházím facebook. Léta praxe a zahálky mi ukázaly, že pokud chce člověk v dnešní době opravdu plnohodnotně prokrastinovat, nemůže tak činit bez řádného využívání facebooku. Máte-li oblibu, třeba jen povrchově, v prakticky čemkoliv, tato stránka, využívaná více než miliardou lidí na planetě, vám toho poskytne tak významné množství, že vlastně ani téměř nemusíte navštěvovat jiné weby. A výraz „téměř“ v tomto ohledu používám pouze z toho důvodu, že na facebooku není možné sdílet videa z Pornhubu a Redtube. Tedy alespoň zatím. Ačkoliv některým stránkám nacházejícím se na FB je nutno přiznat vskutku nízkou míru cenzury jejich sexuální explicitnosti. 

Jak se ale říká, lidské fantazii se meze nekladou. Což dokonale platí také o její naprosté absenci. Také z tohoto důvodu nyní facebook sdružuje skupiny lidí (a různých jiných stvoření) nejrůznějších zájmů. Ať už se zajímáte o automobily, vesmír, sekačky na trávu nebo praktiky alternativní medicíny za pomoci krabičky rohypnolu a silného projímadla, můžete si být jisti, že naleznete zástup dalších lidí, s nimiž o svém koníčku můžete komunikovat.

Tedy komunikovat… Můžete mu sdělit svůj vlastní názor… Tedy sdělit svůj vlastní názor... Reálně nemusíte komunikovat ani nikomu nic sdělovat, aby bylo vidět, že se vás daný příspěvek jakýmsi způsobem dotýká. Facebook totiž kromě mnoha dalších inovací přišel s opravdu převratným vynálezem v podobě tlačítka palce nahoru, tedy v originální anglické podobě výrazu „thumbs up.“
Zavedení tohoto tlačítka mělo daleko zásadnější efekt, než si mnozí dokážou připustit. Kromě jiného se zasadilo o to, že z běžné on-line komunikace, kterou do vynálezu mocného FB obstarávalo například předpotopní ICQ, téměř vymizely komunikační zkratky jako „jj“, „jn“, s jejichž pomocí dokázali lidé šetřit až milisekundy života! Neboť rozdíl mezi napsáním výrazu „ano“, „jo“ či dokonce téměř neslušného „chápu“ a výše zmíněnými patvary byl naprosto zásadní.

Jak ale ve své Teorii sémiotiky postuloval Umberto Eco, ve vyspělé společnosti nelze o něčem tvrdit hugovské „toto zabije tamto.“ Jinými slovy – vynález něčeho nového pouze vytváří dosavadním produktům impulz k tomu, aby se vyvinuly do nové formy. Výrazy šetřící vzácné okamžiky života tak byly nahrazeny zkratkami celých vět, a to navíc – pozor – vět v anglickém jazyce. Ze šetření milisekund se tak rázem staly celé sekundy! Tedy za předpokladu, že neberete v potaz desítky minut, které je potřeba strávit analýzou jednotlivých zkratek, jejichž bizarnost někdy dosahuje vskutku udivující úrovně. 

V tomto ohledu jsem při dohledávání hmatatelných důkazů pro své tvrzení nalezl několik unikátů, z nichž budu, vzhledem k cenzurním důvodům, raději šířit pouze jeden, a sice „IANAL“, což by v řeči chatujících mělo znamenat „I am not a lawyer.“ Inu, jak jsem již zmínil výše, kreativitě a její absenci se meze nekladou. Samozřejmě ale nemám vůči těmto zkratkám ryze negativní postoj. Sám je občas využívám, především tedy jednu, která se z mé strany hodí ke zneklidňující většině tzv. diskuzí, jež se čas od času strhnou pod příspěvky mnou odebíraných stránek. Jedná se o zkratku „WTF“ – „What’s the fuck?!“ Ačkoliv bych jedním dechem rád dodal, že někdy – vlastně dost často – si vystačím pouze s výrazem „fuck“, jehož použití vřele doporučuji bez jakékoliv zkratky.

Ale jak již bylo řečeno, jakákoliv změna u obdobného produktu skýtá možnost vyvíjet produkt váš. Tak i vývojáři facebooku dali hlavy dohromady a usoudili, že pouhé jediné interakční tlačítko na odezvu k obsahu nestačí a je potřeba vymyslet několik dalších. Stalo se tak teprve před nedávnou dobou, kdy vznikla tlačítka „Super“ (protože když se vám něco líbí, ještě to nemusí znamenat, že je to super), „Haha“, „Paráda“ (stejný případ), „To mě mrzí“ a „To mě štve.“
Možnost vyjádřit svůj názor na jakékoliv téma tak rázem nabyla zcela nových rozměrů a tento převratný vynález způsobil revoluční změnu ve facebookové komunikaci bez slov. Tedy pomineme-li fakt, že vlastně žádná změna nenastala. A ještě jeden daleko zásadnější fakt, a sice že dle výše uvedených tlačítek můžete být klidně smutní nebo naštvaní, ale bez využití konkrétních slov s příspěvkem stále nemůžete nesouhlasit. 

Přidám ilustraci na konkrétním příkladu. Týdeník Respekt na své stránce 1. prosince publikoval článek o tom, Češi jsou vůči sexuálnímu násilí tolerantnější než zbytek Evropy. Po dvanácti hodinách od jeho zveřejnění se našlo celkem 70 lidí, které to štve, a 31 lidí smutných. Nyní ovšem ty zajímavější pocitové výrazy. 24 lidem se to líbí. Nabízí se otázka se otázka, co konkrétně se jim líbí. Snad článek, sexuální násilí, nebo snad cítí národní hrdost? Ne že bych kohokoliv z „lajkerů“ chtěl nějak odsuzovat, ale když už jsme v době rozšiřování pocitových výrazů, měli bychom být zcela konkrétní.

Nicméně jak se například z toho facebookového příspěvku dá usoudit, i nedostatečná možnost obrazového vyjádření je lepší než svůj názor vyjadřovat v diskuzi. Neboť zatímco obrázkem se k tématu „vyjádřilo“ 130 lidí, do diskuze se jich zapojilo pouze 16. A i mezi těmito šestnácti reagujícími se našli tací, a nebylo jich úplně málo, kteří tzv. diskuzi strhnuli směrem k islámu a přívalu uprchlíků, před kterými se dle současného veřejného mínění bude muset mít na pozoru i výfuk od auta. Otázkou tedy je, zda má vůbec nějaká veřejná diskuze smysl.

V tomto ohledu se ale samozřejmě bavíme pouze o bezprostředních reakcích na příspěvky jiných lidí. Má-li člověk neskonalou potřebu sám se jakkoliv výrazněji projevovat, nabízí mu FB řadu možností, jak tak učinit. A pozor! Ani v tomto ohledu není vůbec potřeba psát text a dát tak prostor grammar nazies k opravě škod, které na něm napáchala základní škola. Naopak. Limity facebooku při tvorbě vlastních příspěvků dosahují velmi nízkých hodnot. 

Výhradně za pomoci smajlíků se mohu cítit špatně, dobře, sexy, milovaně i zamilovaně, motivovaně a na dalších přibližně 100 způsobů. Pokud byste tedy nabyli dojmu, že facebook je pouze bezcitným nástrojem redukujícím vaši komunikaci, nemáte pravdu. Facebook zjevně myslí na vaše city a jejich nejniternější vyjádření. Důrazně přitom doporučuji nemyslet na fakt, že než najdete správný smajlík, přejde vás deprese, zamilovanost i ta kocovina, která je jedním z navrhovaných pocitů.

Pokud už vám k vyjádření vašich pocitů nestačí obyčejné a zastaralé smajlíky nebo prehistorické tlačítko thumbs up, má zde pro Vás facebook nejpřevratnější vynález ze všech, tzv. samolepky. Jedná se o konkrétní obrázky, které si zdarma nakupujete ve facebookovém obchodě, což při desítkách sad samolepek samozřejmě nezabere žádný čas. Až si pak vyberete ty, které nejlépe vystihují vaši odpověď, přidáte si je ke svým zprávám, kde v nich pak – opět bez jakékoliv časové náročnosti – budete vyhledávat nejvhodnější motiv. Takto můžete svým přátelům například sdělit, že … popravdě nevím, co jim můžete sdělit obrázkem psa čichajícímu k zadku jiného psa.

A naprosto nejlepší sada samolepek ze všech? Ta, která alternuje zmiňované zkratky celých vět, samozřejmě za použití rozličných fontů!

Ať žije komunikace na facebooku!


1 comment:

  1. Are you looking for free Twitter Re-tweets?
    Did you know that you can get these ON AUTO-PILOT & TOTALLY FOR FREE by using Like 4 Like?

    ReplyDelete