Ačkoliv samotný pojem
„transmediální vyprávění“ není mezi běžnou populací nijak známí, s jeho
prvky se v současné době setkáváme více a více. Podle Henryho Jenkinse je
transmediální vyprávění „proces systematického rozptýlení nedílných prvků
fiktivního světa, jehož účelem je vytvoření sourodého a součinného zážitku“. Hlavním
důvodem jeho častějšího využívání je samozřejmě vývoj technologií, které
k vyprávění příběhů používáme, a které nám dovolují tento „prostor“
transmediálního vyprávění stále rozšiřovat. Tam, kde si lidé kdysi museli
vystačit se slovním či statickým obrazovým vyjádřením, je dnes možné využít
celou škálu audiovizuálních prvků.
Nejeden fiktivní
svět je díky tomu vytvářen kombinací hned několika z nich. Na výběr máme
samozřejmě stále mimo tisku či obrazu také jejich kombinace, například ve formě
komiksu. Především se nám však otevřely zcela nové možnosti vyprávění skrze
kombinaci audia a videa, tedy skrze filmy, seriály a podobně. A jelikož je
tento způsob vyprávění dnes snad nejúspěšnějším konkurentem původnch knih,
často opomíjíme jakýsi „mezistupeň“, který je tvořen vyprávěním pouze ve formě zvukové,
bez vizuálních prvků.
Tento
způsob byl v prvé řadě uplatňován v rámci rádiového vysílání, dnes
však můžeme narazit třeba také na audioknihy a podcasty. Právě podcasty jsou
formou sice populární v určitých kruzích, ale zároveň pro většinu lidí
stále neznámou. Zjednodušeně řečeno lze podcast popsat jako rádiovou show,
která však neběží jen v určitý čas a hlavně – po přehrátí nezmizí. Naopak,
podcasty si lze (zcela legálně) stáhnout do téměř jakéhokoliv mp3 přehravače,
který dnes vlastní již takřka každý, většinou jako součást „chytrého telefonu“.
A poté už stačí kdykoliv poslouchat, pozastavovat, přetáčet dopředu či dozadu.
Jako video na youtube, které nevidíte.
Ačkoliv
absenci obrazu může mnoho z nás zprvu vnímat spíše jako nevýhodu, dovoluje
autorům přenechat vytváření vizuálního verze světa na posluchači, stejně jako
je tomu u autorů knih a jejich čtenářů. I díky tomu jsou podcasty ideálním
médiem pro vytváření tajuplných světů, jejichž podoba závisí z velké části
pouze na recipientovi a jeho vnímání.
Jedním
z takových podcastů je Welcome to
Night Vale, jehož základní myšlenka se zdá jednoduchá – každý podcast je ve
formě rozhlasového vysílání ve fiktivním městečku Nightvale. Skrze
jednotlivá hlášení se tak posluchač dozvídá různé detaily o tomto městě, jeho
obyvatelích a jejich každodenních problémech. A právě tady jednoduchost pořadu končí.
Svět městečka Night Vale je totiž zcela absurdní a často až nepochopitelný.
Fiktivní , mimozemské nebo i magické postavy se tu střetávají se zcela
obyčejnými světskými problémy, situacemi i lidmi. Jejich nesmyslnost vás
nejprve zmate, poté pobaví a nakonec pohltí.
Série
byla vytvořena autory J. Finkem a J. Cranorem v roce 2012. Hlavní postavou
je moderátor rádiového vysílání městečka Night Vale, jehož další obyvatelé se
často mění. Podcasty jsou vysílané dvakrát za měsíc, do dnešního dne jich bylo
odvysíláno již něco přes 100. Jednotlivé epizody obsahují novinky, reklamy i
předpověď počasí pro městečko Night Vale, které leží v nepojmenované
poušti kdesi v jihozápadní Americe. Sám Joseph Fink v jednom rozhovoru
řekl, že ho jednoduše „napadl příběh o městečku v poušti, kde jsou všechny
konspirační teorie realitou, a všechno ostatní už se odvíjelo od tohoto
předpokladu“. Wikipedie Welcome to Night
Vale popisuje jako komedii, falešné rádiové zpravodajství, surrealismus,
paranormální horor a „deadpan“, tedy humor předávaný s kamennou tváří.
Avšak stejně
jako většina dnes známých fiktivních světů, ani tento nezůstal pouze u svého
původního audio formátu. V říjnu 2015 autoři podcastu vydali stejnojmennou
knihu, která v již vytvořeném světě rozvíjela zcela nový a
v podcastech dosud nepoužitý příběh. Skoro o rok později, v září
2016, vyšla kniha druhá pod názvem Mostly
Void, Partially Stars. Tentokrát se však nejednalo o nový příběh, ale o epizody
z první série komentované autory – tedy dovysvětlení a dotváření původního
světa.
Mimo
knižní adaptace je realita Night Vale individuálně dotvářena také formou živých
představení – Cecil Baldwin, který mluví hlavní protagonistu, společně
s dalšími herci skutečně předvádí vysílání městečku Night Vale jako „live
show“ v rámci celého turné. Jelikož
se ale jedná o „epizody“ pouze pro omezené publikum, je jejich role
v rámci celého fiktivního světa těžko určitelná – jen několik z nich
bylo totiž natočeno či nahráno a zpřístupněno i širší veřejnosti.
V neposlední
řadě je také nutné zmínit využití sociálních sítí. Welcome to Night Vale má profily například na Facebooku nebo na
Twitteru, kam v případě potřeby přidává i příspěvky organizačního rázu o
prodeji lístků na „live show“ nebo o datech vysílání podcastu, většinu času
jsou však tyto profily využívány jako „prodloužení“ vysílání v městečku
Night Vale. Objevují se na nich příspěvky, které evidentně nepatří do naší reality
a jsou určeny pro obyvatele Night Vale, stejně jako rádiové vysílání v podcastech.
Tyto profily navíc zdaleka nejsou sledované pouze pravidelnými odběrateli
podcastu – mnoho uživatelů sociálních sítí se jimi baví i bez širšího kontextu
daného příběhu.
Nakonec nelze nezmínit také tvořivost
fanoušků, která v dotváření světa hraje důležitou roli. V tomto
případě se však již od transmediálního vyprávění dostáváme až k produsage,
jelikož tuto část skutečně tvoří samotní posluchači podcastu. V prvé řadě
se jedná o „fanscription“ čili transkripty podcastů sepsané fanoušky, díky
kterým bylo možné Welcome to Night Vale
rozšířit mezi větší počet lidí. Dále se jedná o vlastní Wiki stránku, která
vysvětluje různé postavy a reálie, které se v podcastu vysvětlují –
podobné stránky existují u většiny filmů, seriálů, i knih. Jedná se snad o
nejčastější příklad tvorby fanoušků, která přispívá i ke kolektivní inteligenci
dané skupiny.
Další formy tvorby fanoušků se
již více vzdalují od původních příběhů a fiktivního světa celkově. Informace na
zmíněné Wiki stránce jsou totiž získávány výhradně z podcastů, knih nebo
dalších zdrojů přímo od autorů, které posluchačí pouze „kompilují“. Pokud je však
cílem fanouška tento svět obohatit ještě dalšími příběhy či postavami můžeme se
dostat až do světa fan fiction a fan art, jejichž nejčastějšími postavami v případě
Welcome to Night Vale je moderátor Gershwin
Palmer, který má údajně tři oči, a jeho oblíbený vědec Carlos, o kterém mluví
vždy pouze v superlativech.
Ačkoliv Welcome to Night Vale oslovuje daleko
menší publikum, a tak zde neprobíhá transmediální vyprávění v takovém
měřítku, jako je tomu například u obrovských sérií typu Harry Potter nebo Star
Wars, je přesto zajímavé transmediální vyprávění právě na tomto příkladu
zkoumat, jelikož se zdá, že fiktivní svět Night Vale má stále ještě velký
potenciál se dále rozvíjet.
Zdroje:
No comments:
Post a Comment