Pierre Lévy ve své knize věnované kolektivní
inteligenci, která vyšla v roce 1997, uvažuje mimo jiné o tom, že
společnost vstupuje do éry post médií, doby, kdy budou komunikační technologie
sloužit jako informační filtr a pomůžou nám lépe šířit vědomosti. Domníval se,
že to umožní snadnější kolektivní přemýšlení a zamezí se nepřetržitý tok zpráv,
který si neumíme rozklíčovat. Od vydání knihy uplynulo 19 let a komunikační
technologie se filtrem nestaly, naopak, vyprodukují mnohem více informací za
kratší dobu. Jaký to má dopad na společnost? A funguje kolektivní inteligence? Nad
tím se zamýšlelo uplynulé Bienále současného umění v Berlíně.
Nabourání hierarchie
Bienále současného umění v Berlíně je jednou z nejočekávanějších uměleckých událostí Evropy. Uplynulý ročník byl sledován obzvlášť bedlivě, jelikož kurátory devátého Bienále se stal newyorský kolektiv DIS, jehož posláním je tvorba kreativního obsahu a s kurátorskou praxí se setkal poprvé.
Odbornou veřejnost to samozřejmě pobouřilo. Nedokázali se vyrovnat s tím, že tato úloha byla svěřena laikům. Umělecký kritik Janson Farago byl rozhořčen natolik, že v recenzi pro Guardian dokonce kolektiv označil za módní uskupení, což je škoda, jelikož DIS má za sebou velmi zajímavou práci. Mezi hlavní předměty jeho zájmu patří populární kultura a Internet. Témata zkoumá skrze svůj online magazín DIS, o kterém se často hovoří v kontextu postinternetu.
Bienále současného umění v Berlíně je jednou z nejočekávanějších uměleckých událostí Evropy. Uplynulý ročník byl sledován obzvlášť bedlivě, jelikož kurátory devátého Bienále se stal newyorský kolektiv DIS, jehož posláním je tvorba kreativního obsahu a s kurátorskou praxí se setkal poprvé.
Odbornou veřejnost to samozřejmě pobouřilo. Nedokázali se vyrovnat s tím, že tato úloha byla svěřena laikům. Umělecký kritik Janson Farago byl rozhořčen natolik, že v recenzi pro Guardian dokonce kolektiv označil za módní uskupení, což je škoda, jelikož DIS má za sebou velmi zajímavou práci. Mezi hlavní předměty jeho zájmu patří populární kultura a Internet. Témata zkoumá skrze svůj online magazín DIS, o kterém se často hovoří v kontextu postinternetu.
Společnost zahleděných ignorantů
Janson Farago byl rovněž šokován
tím, že Bienále nenabízelo žádnou reflexi současných společenských problémů. Chyběly
mu témata jako uprchlická krize a rozptylovaly ho hashtagy #BiennaleGlam. Fakt,
že Fargo měl z Bienále povrchní pocit je odrazem toho, že žijeme
v povrchní době. Vyřeší snad něčí Facebookový status problémy uprchlíků?
Máme vůbec relevantní informace, když se umíme soustředit jen na nadpisy článků
a z nich si utváříme názory? Proč by se tedy něčím takovým mělo zabývat
Bienále, které letos chtělo nastavit zrcadlo hlavně nám samým.
V čem nás tedy Bienále poučilo?
Bienále možná přehlíželo humanitární problémy stejně jako je přehlíží digitální generace, ale zpracovávalo abstraktní témata, která formují současnost a vztahují se k naší každodennosti a individualitě, která je pro nás tak charakteristická. Jak Lévy předpověděl, systém kolektivní inteligence může vytvořit prostor pro sebepropagaci a důsledkem je dnes stále větší touha po individualismu.
Mezi hlavní témata Bienále letos patřily: korporátní kultura, osobní a veřejné, naše lepší já nebo hrubé národní štěstí.
Bienále se vyrovnávalo i s faktem, že každý den činíme rozhodnutí, která si navzájem odporují. Jak se můžeme vymaňovat korporátním organizacím a přitom nakupovat přes Amazon? Stěžujeme si na naše rostoucí nájmy spolu s gentrifikací a přesto pronajímáme svoje byty přes Airbnb.)
To jsou témata, kde kolektivní inteligence ve svém důsledku selhává. Nabýváme sice nových vědomostí, díky kolektivní participaci přispíváme k řešení globálních problémů, emancipujeme se, získáváme možnost přeměnit společnost, můžeme nabourat zavedené principy a hierarchie, díky čemuž mohou mít naše rozhodnutí silnější dopad na společnost než exekuce velkých firem a institucí. Ovšem protože se společnost mění s takovou rychlostí, státy, ekonomiky a ani zákony nestíhají reagovat.
Může tento jev krystalizovat v samotnou změnu ekonomiky, společenského uspořádání nebo režimů? Lévy nabídl v roce 1997 hypotézu, že k pádu jednotlivých sovětských vlád přispěl mimo jiné technologický pokrok, který proměnil zavedené organizační struktury nebo způsob práce jednotlivců a kvůli tomu se začala hroutit tehdejší ekonomika, která změnu nedokázala reflektovat. My jsme svědky toho, že některé vlády si nevěděly rady se službami jako Uber nebo Airbnb. Zároveň se začínají objevovat články, které Airbnb obviňují ze zvyšování cen nemovitostí, což městům a lokálním obyvatelům neprospívá. Uvidíme, jestli se tyto nežádoucí dopady sdílené ekonomiky projeví.
Bienále možná přehlíželo humanitární problémy stejně jako je přehlíží digitální generace, ale zpracovávalo abstraktní témata, která formují současnost a vztahují se k naší každodennosti a individualitě, která je pro nás tak charakteristická. Jak Lévy předpověděl, systém kolektivní inteligence může vytvořit prostor pro sebepropagaci a důsledkem je dnes stále větší touha po individualismu.
Mezi hlavní témata Bienále letos patřily: korporátní kultura, osobní a veřejné, naše lepší já nebo hrubé národní štěstí.
Bienále se vyrovnávalo i s faktem, že každý den činíme rozhodnutí, která si navzájem odporují. Jak se můžeme vymaňovat korporátním organizacím a přitom nakupovat přes Amazon? Stěžujeme si na naše rostoucí nájmy spolu s gentrifikací a přesto pronajímáme svoje byty přes Airbnb.)
To jsou témata, kde kolektivní inteligence ve svém důsledku selhává. Nabýváme sice nových vědomostí, díky kolektivní participaci přispíváme k řešení globálních problémů, emancipujeme se, získáváme možnost přeměnit společnost, můžeme nabourat zavedené principy a hierarchie, díky čemuž mohou mít naše rozhodnutí silnější dopad na společnost než exekuce velkých firem a institucí. Ovšem protože se společnost mění s takovou rychlostí, státy, ekonomiky a ani zákony nestíhají reagovat.
Může tento jev krystalizovat v samotnou změnu ekonomiky, společenského uspořádání nebo režimů? Lévy nabídl v roce 1997 hypotézu, že k pádu jednotlivých sovětských vlád přispěl mimo jiné technologický pokrok, který proměnil zavedené organizační struktury nebo způsob práce jednotlivců a kvůli tomu se začala hroutit tehdejší ekonomika, která změnu nedokázala reflektovat. My jsme svědky toho, že některé vlády si nevěděly rady se službami jako Uber nebo Airbnb. Zároveň se začínají objevovat články, které Airbnb obviňují ze zvyšování cen nemovitostí, což městům a lokálním obyvatelům neprospívá. Uvidíme, jestli se tyto nežádoucí dopady sdílené ekonomiky projeví.
Spoustu umělců pracovalo s odkazem Marxismu. Jedním z takových
děl byla instalace umělce Christophera Kulendrana Thomase New Eelam (2016), která svým názvem odkazuje k neomarxistickým
válečníkům Tamil Tigers, kteří se snažili vytvořit vlastní stát na území Srí
Lanky. Jeho instalace představovala fiktivní start-up, kde jsou nemovitosti
vlastněny kolektivně a státní občanství je jednoduše proměnitelné. Za měsíční
poplatek se člověk stane členem skupiny New Eelam a může tak najít svůj domov
kdekoliv po celém světe. Částečně to připomíná přístup technologických
společností, které rovněž slibují svým potenciálním zaměstnancům domov kdekoliv
na světě. Možná je to i náčrt toho, jak by se mohla kolektivní inteligence
vyvinout a nabít nových forem nejen díky sdílení vědomostí, ale i hmotných
statků.
Instalace vytvořená Simonem Dennym a Lindou Kantchev, Blockchain Visionaries (2016), představovala tři reálné společnosti, jež pracují na inovaci technologie Blockchain, která umožnila například vznik kryptoměny Bitcoin. Krásný příklad kolektivní inteligence v praxi, která vede rovněž k narušení klasického společenského uspořádání, protože v ideálním případě by měla tato technologie umožnit ekonomické transakce například bez dohledů bank, jelikož jde o decentralizovaný systém.
Ovšem například v nevyspělých zemích, které se potýkají s ekonomickou nestabilitou, se tyto systémy pro transakce běžně užívají, jelikož podaří li-se je zavést plošně, mohou ekonomiku pozvednout.
Instalace vytvořená Simonem Dennym a Lindou Kantchev, Blockchain Visionaries (2016), představovala tři reálné společnosti, jež pracují na inovaci technologie Blockchain, která umožnila například vznik kryptoměny Bitcoin. Krásný příklad kolektivní inteligence v praxi, která vede rovněž k narušení klasického společenského uspořádání, protože v ideálním případě by měla tato technologie umožnit ekonomické transakce například bez dohledů bank, jelikož jde o decentralizovaný systém.
Ovšem například v nevyspělých zemích, které se potýkají s ekonomickou nestabilitou, se tyto systémy pro transakce běžně užívají, jelikož podaří li-se je zavést plošně, mohou ekonomiku pozvednout.
Byla řeč o umění?
DIS
kolektiv nabídl se svou kurátorskou vizí to, co mnozí předpokládali –
postinternet. Ovšem nikdo pravděpodobně neočekával, že spolu s tím se
zasadí i o zcela chladnou estetiku, která bude tak děsivě odrážet naši
současnost a zároveň vytvoří ještě nepřátelštější vizi budoucnosti.
Mnohé uplynulé Bienále s podtitulem „The Present in Drag“ znechutilo nebo pobouřilo, protože dle jejich názorů umění na Bienále prostě nenašli. Ovšem historicky je běžné být současným uměním znepokojen: vzpomeňme si na Pop-art. Umělci se tehdy snažili vymezit konzumu a masové kultuře, ale dělali to jejím vyobrazováním a dokonce i masovou produkcí umění. Jen čas ukáže, jestli bylo Bienále legitimní.
Jedno je jisté: všem nám jde o budoucnost, která začala právě teď a je tedy na čase přehodnotit teoretické koncepty z roku 1997, protože mnohé se v jisté podobě již naplňuje, ale s opačnými důsledky než těmi, které nám byly predikovány.
Mnohé uplynulé Bienále s podtitulem „The Present in Drag“ znechutilo nebo pobouřilo, protože dle jejich názorů umění na Bienále prostě nenašli. Ovšem historicky je běžné být současným uměním znepokojen: vzpomeňme si na Pop-art. Umělci se tehdy snažili vymezit konzumu a masové kultuře, ale dělali to jejím vyobrazováním a dokonce i masovou produkcí umění. Jen čas ukáže, jestli bylo Bienále legitimní.
Jedno je jisté: všem nám jde o budoucnost, která začala právě teď a je tedy na čase přehodnotit teoretické koncepty z roku 1997, protože mnohé se v jisté podobě již naplňuje, ale s opačnými důsledky než těmi, které nám byly predikovány.
Zdroje:
No comments:
Post a Comment