Žádost o přátelství: Al-Káida

Neomezený přístup k internetu pro všechny, svoboda slova, právo na vlastní názor! Samozřejmě, ale co se stane, když takto argumentuje i jedna z největších teroristických organizací na světě? Internet představuje platformu, která umožňuje sdružovat mezi sebou lidi s celého světa, jak obtížné potom může být propojení radikálního islamisty z Iráku s dospívajícím muslimským chlapcem v Americe?

Nespočet náboženských organizací či sekt využívá internet k šíření své víry či myšlenek. Kanadský profesor Martin Rudner, působící na Carletonské univerzitě v Ottawě, se zabývá otázkou, jakým způsobem využívá internet jedna z největších teroristických organizací na světě Al-Káida. Ve své studii “Elektronický Džihád: Internet jako katalyzátor Al-Káidy pro globální teror” ukazuje význam internetu pro radikalizaci a rekrutaci nových členů. Internet se podle něj stal totiž klíčovým prostředkem, jakým Al-Káida a jí podobné teroristické útvary mobilizují džihádisty po celém světě. Na základě empirického pozorování a deskriptivní analýzy islamistických webových stránek, online islamistického magazínu, diskuzních fór a facebookových stránek představuje čtenářům, jakou sílu mají sociální média při radikalizaci mladých muslimů a jakým způsobem se radikální organizace snaží o co nejviditelnější sebe-propagaci.

Martin Robert, profesor Carletonské univerzity v Ottawě, Kanadě.

Celý proces nazývá pojmem elektronický džihád. Jedná se tedy o snahu muslimů o obranu a šíření islámu ve světě pomocí internetu. Cílem je šíření islamistické propagandy mezi muslimy a propojování potencionálních rekrutů ze západního světa s radikalisty na Východě. Jednou ze strategií elektronického džihádu je například vytváření webových stránek poskytujících nové informace o džihádistických aktivitách a zpřístupňujících historické texty islamistických velikánů. Druhým způsobem je zprostředkovávání kázání radikálních kazatelů pomocí videí na Youtube, online přenosů na Facebooku či využívání Twiterrových příspěvků. Třetím prvkem elektronického džihádu je umožnění uživatelům mezi sebou komunikovat a diskutovat. Na webových stránkách jsou tak k naleznutí chatovací místnosti a diskuzní fóra, které umožňují jednotlivým islamistům vytvářet kontakty, probírat ožehavá témata, plánovat a koordinovat své aktivity či se navzájem více radikalizovat.

46 000 Twitterových účtů bylo v roce 2015 pod správou stoupenců Islamistického státu.

Není divu, že tento způsob propagace zasahuje především mladé lidi trávící na internetu spoustu času. Autor studie zdůrazňuje, že elektronický džihád má tak velký potenciál ovlivnit myšlení a chování islamistických stoupenců právě ve věku dospívání. Sílu internetu při podněcování islamistického extrémismu dokazuje i studie dolní sněmovny britského parlamentu. Podle ní hraje při extremizaci internet mnohem důležitější roli než například pobyt ve vězení či návštěvy mešit. Navíc je internet jedním z mála neregulovaných míst, kde se radikalizace vůbec může odehrávat. Fakt, že se elektronický džihád odehrává již delší dobu dosvědčují i slova americko-jemenského islamistického imáma Anwara al-Awlaki: “Džihád se stává stejně tak americkým jako je jablkový koláč a stejně tak britským jako je odpolední čaj.” Význam jeho sdělení ale možné pochopit až s přihlédnutím k jeho životním aktivitám. Právě tento muž je často považován za “bin Ládina internetu”, neboť svou vysokou aktivitou na Facebooku a Youtube, psaním blogu a přispíváním do radikálního e-časopisu Inspire přispěl k radikalizaci nespočtu mladých Amerických muslimů. Sám si vhodné adepty na internetu “vytipoval” a následně rekrutoval k účasti na sebevražedných útocích. Účastnil se též plánování několika teroristických útoků pod záštitou Al-Káidy a jako první člověk amerického občanství byl zabit pomocí dronů.

Džihád se stává stejně tak americkým jako je jablkový koláč a stejně tak britským jako je odpolední čaj.

Podle profesora Rudnera patří k elektronickému džihádu ještě dvě další důležité části. Zaprvé se jedná o trénink nových rekrutů. Mnohé činnosti se totiž dokáží naučit sami, bez výcviku. Anglicky psaný islamistický e-magazín Inspire proto pravidelně zveřejňuje návody, jak si vyrobit domácí bombu, jak psát a přijímat kódované zprávy či jak nejefektivněji umístit bombu v letadle.  Zadruhé se jedná o získávání financí na samotný chod teroristické organizace. Bojové islamistické organizace získávají většinu financí ze soukromých zdrojů, často též pod hrozbou smrti “tunelují” finance muslimských charit či obchodují s drahokamy. Internet se navíc ukazuje být extrémně důležitý při fundraisingu peněz. Facebook a Twitter dále pomáhají mobilizovat crowdfunding ze strany sympatetizujících muslimů. Na webových stránkách je též možné zakoupit si tématickou literaturu či CD a DVD s kázáními.

Celkově vzato, aktivita teroristických skupin jako je Al-Káida na internetu je velká. Je nutné ale dodat, že většina z nich je postavena mimo zákon. Činnost některých islamistických webových stránek je považována za přímou či nepřímou podporu teroristických aktivit a různé vyšetřovací a policejní orgány sledují jednání vytipovaných jedinců na těchto stránkách a sociálních sítích. I přes to je ale nebezpečí radikalizace mladých muslimů v západním světě vyšší než jindy. Otevřenost internetu se pro jednou opět ukázala být děsivě mocnou. Kdo ví, třeba si nás jednou do přátel na Facebooku bude chtít přidat i sama Al-Káida.

Twitterový příspěvek islamistického extrémisty z roku 2015.

Zdroj článku: Martin Rudner (2016) "Electronic Jihad": The Internet as Al Queda's Catalyst for Global Terror, Studies in Conflict & Terrorism, 40:1. 10-23.