Friday, December 9, 2016

Švýcarští politici na sociální síti Twitter

Dvojice autorů Julia Metag (PhD, University of Muenster), profesorka komunikačních věd působící v rámci Institutu masové komunikace a mediálního výzkumu na Univerzitě v Zurichu a specializující se na komunikaci vědy, politickou komunikaci a vliv médií, a Adrian Rauchfleisch, výzkumník působící taktéž na Institutu masové komunikace a mediálního výzkumu na Univerzitě v Zurichu, se rozhodla ve své studii „The special case of Switzerland: Swiss politicians on Twitter“ analyzovat užívání sociální sítě Twitter švýcarskými politiky. Hlavním důvodem této studie byl fakt, že Švýcarsko se se svým silným federalistickým, roztříštěným stranickým systémem, malou rozlohou země a poloprofesionálními politiky může jevit oproti ostatním demokraciím jako ojedinělý případ, který vytváří unikátní podmínky pro užívání sociálních médií. Studie zkoumá jednotlivé charakteristiky členů švýcarského parlamentu, které by mohly mít vliv na užívání sociálních sítí. Dále se zabývá teoretickým přístupem ekvalizace (=vyrovnání) a normalizace s ohledem na Twitter jakožto relevantního prostředku k tzv. microbloggingu (zkrácená forma blogování založená na obsahu s nižším rozsahem, ale vyšší frekvencí) v politické komunikaci. Zmínka je i o významu specifických podmínek pro osvojení inovací v politické online komunikaci. Studie se také snaží vysvětlit posun od ekvalizace směrem k normalizaci pomocí teorie šíření inovací (difúze inovace).



Ptáme-li se, kdo užívá Twitter a kdy dochází k osvojení digitálních médií na politické scéně, převládají dvě hlavní teorie: debata o „ekvalizaci versus normalizaci“ a teorie šíření inovací. Zastánci ekvalizace věří, že v online komunikaci jsou zdroje politických stran méně významné než v offline světě. To má za následek, že i menší a okrajové strany jsou schopné zasáhnout větší publikum, a tudíž je umožněno více demokratických rozprav. Tato myšlenka byla význačná především pro první polovinu 20. století a byla podložena empirickými výzkumy, protože malé strany, navzdory jejich omezeným zdrojům, mohly těžit z online kampaní. Nicméně hypotézy ekvalizace jsou zpochybněny hypotézami normalizace, které tvrdí, že internet je užívaný zejména k šíření informací a skutečné rozdíly mezi malými a velkými politickými stranami či organizacemi se jen odrážejí v jejich internetové prezentaci.
S ohledem na ekvalizaci a normalizaci se výzkum většinou zabývá faktory jako například velikost politické strany nebo stranická ideologie, které rozhodují o osvojení sociálních médií. Studie těchto faktorů se liší napříč zeměmi. Tendence směřující k normalizaci by mohly znamenat, že politici vlivní v offline světě budou pravděpodobně dominovat i politické debatě na Twitteru. Většina výsledků u Twitteru tendence k normalizaci potvrzuje, ale jsou zde samozřejmě odlišné výsledky pro různé země.
Druhá teorie, o kterou se autoři opírají, je teorie šíření inovací (Rogers, 2003). Ta se zabývá otázkou kdo a v jakou chvíli se rozhodne osvojit si inovace a v jaké míře. Co se týče proměnných u politických stran a kandidátů, ukázaly se věk a pohlaví jako zásadní ovlivňující charakteristiky pro užívání Internetu. Mladší kandidáti jsou internetu více nakloněni a využívají jeho potenciálu ve větší míře. Různé sociální sítě jako blogy nebo Youtube kanály jsou pak všeobecně více užívány politiky mužského pohlaví. Rogers ve své teorii rozděluje lidi do několika skupin podle jejich chování při osvojování nových technologií. Skupiny nazývá: inovátoři, brzcí příjemci, časná většina, pozdní většina a opozdilci. První dvě kategorie (inovátoři a brzcí příjemci) jsou většinou mladí, odvážní a aktivní muži. Výzkum ukázal, že osvojování nových sociálních médií mezi politiky a novináři odpovídá tomuto Rogersovu dělení.
Pokud jde o způsob užívání Twitteru politiky a cílovou skupinu, se kterou skrze Twitter komunikují, ve většině zemích se jedná o jednosměrné šíření informací a vzájemná interakce s ostatními je stále na nízké úrovni. Politici tedy využívají Twitter především k sebepropagaci a nevyužívají tak naplno jeho potenciál k obousměrné komunikaci.

Mnoho studií ukazuje, že faktory jako stranické členství, věk a pohlaví mají vliv na osvojování a užívání sociálních médií. Autoři se ve své studii snaží dokázat, že Švýcarsko a jeho unikátní politický systém potvrzuje důležitost politického kontextu v užívání Twitteru politickými aktéry.

Švýcarsko, vzhledem k jeho ojedinělému politickému systému, představuje zajímavý případ pro zkoumání politické komunikace na Twitteru. Švýcarská vláda je volena parlamentem (Federální shromáždění). Sedm volených členů Spolkové rady zastává funkce federální vlády a současně hlavy státu, jejich funkční období trvá 4 roky. Tato země má velmi roztříštěný stranický systém, což je naprostý kontrast například ke Spojeným státům americkým, kde bylo užívání Twitteru zkoumáno nejvíce. Také je jednou z nejvíce decentralizovaných zemí světa s rozsáhlou formou federalismu, moc je rozdělena mezi vládu, 20 kantonů, 6 polokantonů a 2596 samosprávných obcí. Úředními jazyky jsou němčina, francouzština, italština a rétorománština, což zemi dělí na další (lingvistické) regiony, z nichž německy mluvící je největší.
Všechny tyto specifické charakteristiky švýcarského politického systému ovlivňují každodenní práci členů Federálního shromáždění, včetně osvojování a užívání sociálních sítí jako je např. Twitter. 18% švýcarské populace užívá Twitter, většina však pouze pasivně. Neexistuje zatím žádná studie zaměřená přímo na politiky. Dosavadní Klingerova (2013) studie sice dokazuje, že téměř všechny velké politické strany ve Švýcarsku jsou na Twitteru aktivní, ale je bohužel zaměřena pouze na strany, nikoli na jednotlivce, což je pro takovou zemi klíčové. Mnoho studií se pak věnuje politickému chování na Twitteru během voleb, což v případě Švýcarska není úplně žádoucí vzhledem k přímé demokracii.

Výzkumné otázky

Do jaké míry švýcarští politici využívají Twitter?
Rauchfleisch a Metag předpokládají, že osvojení sociálních médií znamená víc než jen vytvoření účtu, takže pouze aktivní uživatel pravidelně píšící sdělení může být považován za příjemce nové technologie. Proto se autoři zabývají osvojením Twitteru švýcarskými politiky v závislosti na způsobu jeho užívání.

S kým švýcarští politici komunikují skrze Twitter?
Touto otázkou se autoři zabývají z důvodu, že v ostatních zemích byla zjištěna především komunikace mezi členy jedné politické strany. Díky výjimečnému politickému systému se mohou výsledky Švýcarska lišit, všechny strany totiž vždy musejí dojít v politickém procesu ke kompromisu.

Jaké faktory ovlivňují počet novinářů, jež sledují jednotlivé švýcarské politiky?
Autoři se zaměřili na specifický vztah mezi novináři a politiky na Twitteru. Lze předpokládat, že novináři nejraději sledují aktivnější politiky, jelikož tak mohou získat daleko více informací pro svou práci. Rauchfleisch a Metag tvrdí, že vydařená interakce s novináři může mít nepřímo vliv na veřejné mínění. Otázkou tedy je, jaké faktory a osobní charakteristiky politiků ovlivňují počet sledujících novinářů.

Metody a měření

K analýze osvojování Twitteru švýcarskými politiky byli vybráni ze všech členů Federálního shromáždění (246 osob) ti, kteří vlastní účet na Twitteru (81 osob). Všechna data týkající se socio-demografických informací a politické přidruženosti v rámci Federálního shromáždění byly získány z databáze „The Federal Assembly“ (2014). Prvně došlo ke sběru základních informací ze všech vybraných účtů, dále k shromáždění informací o vztazích sledujících a sledovaných uživatelů – mohou být jednostranné či vzájemné, a nakonec byly staženy všechny příspěvky napsané švýcarskými politiky do listopadu 2013 (40 026 příspěvků).
K zodpovězení první výzkumné otázky byla měřena aktivita politiků na Twitteru pomocí počtu zpráv napsaných za den jakožto závislé proměnné. Autoři vydělili konečný počet všech zpráv politika počtem dní od vytvoření účtu daného politika. Věk a pohlaví zde nepovažovali za klíčový faktor, jelikož se na tyto proměnné kladl důraz v předešlých výzkumech. Byla zahrnuta i urbanizace ve formě metrické proměnné k prezentaci švýcarských kantonů. V městských kantonech je totiž více pravděpodobné, že jednotlivec je v kontaktu s lidmi mimo jejich vlastní sociální systém.
Účty uživatelů, se kterými politici komunikovali (tudíž byly tyto účty označeny v reakcích na Twitteru), byly selektovány dvěma pracovníky.
K zodpovězení třetí výzkumné otázky autoři vypočítali, kolik novinářů sleduje každého politika, a použili tuto informaci jako závislou proměnnou.

Výsledky

Celkové užívání Twitteru švýcarskými politiky
Analyzována byla socio-demografická data všech 81 politiků vlastnící účet na Twitteru, což je pouze 33% z celkového počtu politiků. Z uživatelů Twitteru jich je 69 (85%) členem Národní rady, zbylých 12 (15%) jsou členové Stavovské rady. Co se týče pohlaví, poměr žen je na Twitteru nepatrně vyšší než ve Federálním shromáždění. Ve Stavovské radě je průměrný věk všech členů (56,3 let) téměř stejný jako průměrný věk členů užívajících Twitter (55,6 let). Na rozdíl od toho průměrný věk všech členů Národní rady (51,7 let) je vyšší než průměrný věk jejích členů užívajících Twitter (47,1 let).
Na základě celkových informací získaných z analyzovaných účtů mají švýcarští politici v průměru pětkrát více sledujících (1679 uživatelů) než lidí, které sami sledují (324 uživatelů). Průměrně napíší jednu zprávu za dva dny. Ze všech 40 026 zveřejněných sděleních na účtech politiků bylo 5751 (14%) sdílení, 12 450 (31%) odpovědí a 21 825 (54%) normálních příspěvků. Analýza celkového součtu zpráv napsaných za den ukazuje, že politici píší podstatně víc příspěvků ve dnech konání jednoho ze čtyř parlamentních zasedání za rok (46,83 příspěvků/den) oproti jiným dnům v roce (34,83 příspěvků/den).

Osvojení Twitteru švýcarskými politiky
První švýcarský politik se připojil na Twitter v roce 2008, pouhé dva roky po spuštění této platformy. Jelikož v populaci ještě k plnému osvojení Twitteru nedošlo, nelze zde plně aplikovat Rogersovu teorii šíření inovací. Hlavním kritériem k rozlišení skupin (za předpokladu, že k plnému osvojení dojde v budoucnosti) zde tedy bude podíl členů Federálního shromáždění, kteří si v daném čase Twitter osvojili. Přesto ale klasifikace těsně kopíruje časové intervaly navržené Rogersem. V první fázi byli inovátory mezi švýcarskými politiky muži, v průměru o dost mladší než ostatní členové Federálního shromáždění, pocházeli z kantonů s vysokým procentem urbanizace. Ve fázi brzkých příjemců se průměrný věk zvýšil a přidaly se první ženy. Ve fázi časné většiny je průměrný věk hodně podobný průměrnému věku ve Federálním shromáždění.
Úroveň aktivity je měřena jako počet zpráv napsaných za jeden den. Výsledky ukazují, že věk politiků předpovídá počet napsaných zpráv za den, což platí i pro faktor procento urbanizace. Čím mladší politik je a čím více urbanizovaný je jeho kanton, tím více zpráv za den na svůj Twitter napíše.

S kým švýcarští politici komunikují skrze Twitter?
V této výzkumné otázce se autoři zaměřili na vzájemnou komunikaci politiků skrze Twitter v rámci své komunity, ale i vnějším prostředím mimo ni. Všechny příspěvky napsané jako odpověď (12 450 příspěvků) byly analyzovány k vytvoření komunikační sítě. Prvně byla analyzována pouze komunikace mezi politiky (2 050 příspěvků). Z porovnání komunikace v rámci politické strany s komunikací s ostatními politickými stranami vychází, že většina komunikace na Twitteru je zaměřena na členy jiných stran.
V zemi s decentralizovaným, federálním systémem a různými jazykovými regiony nastává také otázka, zdali je komunikace omezována na určité geografické regiony. Švýcarsko můžeme rozdělit do sedmi větších regionů, politici většinou komunikují s vrstevníky mluvícími stejným jazykem. Přestože se švýcarská regionální i jazyková struktura zrcadlí na Twitteru, stále není jasné, s jakými aktéry členové parlamentu komunikují. V podrobnější analýze všech odpovědí (12 450 příspěvku) byli selektováni všichni uživatelé (2 954 uživatelů) označeni nějakým členem parlamentu v příspěvku. Příspěvky byly většinou součástí nějaké diskuze mezi více než dvěma lidmi. Politici někoho označili na Twitteru ve 20 497 příspěvcích. Lokální politici, cizinci, novináři a členové Federálního shromáždění pokrývají téměř dvě třetiny (65%) všech aktérů označených ve sděleních.

Novináři sledující politiky na Twitteru
K zodpovězení poslední výzkumné otázky autoři analyzovali počet novinářů sledujících členy parlamentu na Twitteru. V průměru 71,9 novinářů sleduje každého člena parlamentu aktivního na Twitteru, kdežto ti sledují v průměru 40,9 novinářů. Celkově je tedy poměr novinářů, jež jsou sledování, ku sledujícím novinářům 1:1,75. Bylo také zjištěno, že počet napsaných zpráv za den ovlivňuje počet sledujících novinářů. Čím aktivnější politik na Twitteru je, tím víc novinářů ho sleduje.

Výsledky studie ukazují, že Švýcarsko je opravdu výjimečným případem. Autoři zde apelují na nutnost zabývat se zmíněnými politickými charakteristikami ve výzkumech, které se věnují politickému užívání Twitteru.

Zdroje:
http://www.jhtl.org/blog/tag/surveillance/
Rogers EM (2003) Diffusion of Innovations. New York: Free Press.
Klinger U (2013) Mastering the art of social media: Swiss parties, the 2011 national election and digital challenges. Information, Communication & Society 16(5): 717–736.

1 comment:

  1. Do you need free Google+ Circles?
    Did you know that you can get them AUTOMATICALLY AND TOTALLY FREE by registering on Like 4 Like?

    ReplyDelete