Centrální mozek lidstva: Fragmentace vs. konvergence: Studenti univerzity v Bruselu a konzumace televizních seriálů na internetu

V souvislosti s ne už tak nedávným přechodem médií na internet je žádoucí zabývat se také tím, jak se spolu s novými médii proměňuje chování publika, jeho návyky, postupy a diskurzy. Wictor Wiard a David Domingo se tímto fenoménem podrobně zabývají ve své studii, kde zkoumají chování online publika na vzorku univerzitních studentů v Bruselu. Důležitou diskuzi rozvíjejí především v oblasti sledování televizní produkce, konkrétně televizních seriálů, které znovu narůstá zájem, ovšem nikoli v televizi, ale v prostředí internetu.

Wictor Wiard je vědec a student doktorátu na univerzitě Libré de Bruxelles, kde studuje obor mediální online produkce, které se věnuje naplno a zaměřuje se především na místní Bruselské zprávy. Identifikuje a analyzuje dynamiku a strukturu místní produkce tím, že shromažďuje empirická data o oběhu a užití zpráv v online prostředí, a přináší tak místním bruselským mediálním organizacím nové znalosti a analytické nástroje.

Společně s Davidem Domingem, který na stejné univerzitě přednáší, spolupracoval na několika studiích, mezi které patří také studie sledování televizních pořadů na internetu. David Domingo pracoval na několika mezinárodních projektech spojených s výzkumem online redakcí a internetu. Zkoumá faktory, které formují vývoj online žurnalistiky, konvergence a aktivní zapojení uživatelů do online zpravodajské výroby. V současné době se se zájmem věnuje žurnalistice ve veřejné digitální sféře.

Spojením medií a nových technologií vznikly nové příležitosti pro publikum, které přinesly zásadní změny ve spotřebě televizních seriálů. Filmy a televizní pořady, které jsou umístěny v online prostředí překonali jisté rozdělení. Sledování TV pořadů online se stalo v mladé generaci „mainstreamem,“ a částečně tak dochází k transformaci chování publika. Domingo a Wiard svou studií navazují na tradici teorie „užívání a uspokojení,“ která ukázala, že používání médií je aktivní proces, který je individuálním pokusem k uspokojení některých psychosociálních potřeb prostřednictvím selektivní expozice různých médií a obsahů. Svým způsobem všechna média naplňují naše určité potřeby. K porozumění změn a vývoje publika v současném mediálním prostředí si autoři vybrali dva koncepty a to fragmentaci a konvergenci.

Tyto dva pojmy původně popisovali 1) trendy ve zprávách a kulturních mediálních obsazích 2) vývoj mediálního vlastnictví, zaměřený na mediální produkci a vývoj spotřeby a publika v mediální sféře. Ačkoli se tyto pojmy široce užívají a reprezentují současné a minulé trendy médií a publika, nevypovídají o spotřebě diváků a jejich návycích.

FRAGMENTACE NEBO KONVERNCE?

Fragmentace popisuje média a publikum v digitálním síťovém prostředí. Souvisí také s geografií a historií jednotlivých kultur, které zkoumáme. Při studování chování fragmentovaného publika, kteří konzumují kulturní obsahy online, je nutné zaměřit nejdříve na média a technologické komplikace. Někteří odborníci popisují fragmentaci jako technologické procesy, které zvyšují rozsah mediálních obsahů, a tím pádem větší možnosti výběru a dostupnosti mediálních obsahů pro uživatele.

Fragmentace je rozdělená na inter-mediální a intra-mediální. Inter-mediální fragmentace se zaměřuje na růst nových dodaných platforem, intra-mediální fragmentace popisuje růst možností digitálních technologií. Tím nejsou myšleny technologie jakožto zařízení (televize, počítač, dvd) – spíše sociální instituce zahrnující technické vynálezy, dovednosti a užití technologií v určitém sociálním prostředí. Aktuální nárůst televizních kanálů vede k přerozdělování publika a tedy k jeho fragmentaci. Fragmentace publika je spojena s kulturním uspořádáním s technologickým rozvojem a nárůstem mediální obsahů, novými technologiemi a rozrůstáním publika, které je o to více fragmentované.

Konvergence zobrazuje proces rozvoje digitálních technologií a v mediálním průmyslu, který vede ke slučování médií a popisuje nové spotřebitelské zvyky (v našem případě například konzumaci obsahu vzniklého pro jiné kanály na internetu.) Mediální producenti produkují a distribuují obsah pro více mediálních platforem, a tak mediální produkce, mediální vlastnictví a mediální obsahy stále rozšiřují technologické platformy.

Konvergenci je ve spojení s publikem důležité studovat také v kulturním kontextu. Podle Henryho Jenkinse je konvergence více než jen technologický posun a jedná se o kombinace technologický, průmyslových, kulturních a společenských změn v působení médií, a cirkulují se v rámci sbližování kultur. Tento proces tak podporuje migrační chování mediálních publik, které se díky internetu mohou pohybovat kdekoli, při hledání vybraného obsahu. Procesy centralizace a konvergence na internetu lze považovat do jisté míry za opak fragmentace, protože on-line zdroje a technika dává k dispozici veškerý obsah, bez ohledu na jeho počáteční distribuční kanál. Z tohoto důvodu, autoři odkazují na možnosti přístupu sdílení konkrétních televizních pořadů v různých platformách. Konvergence odpovídá koncentraci publika, kdy diváci konzumují společné kulturní produkty a sdílí své sociální zkušenosti a hodnoty. Ve výzkumu publika a není relevantní porovnávat rozdíly mezi konvergencí a fragmentací, nýbrž otevřít dialog, s cílem získat pevnější teoretický rámec pro analýzu chování publika při používání internetu u konzumentů kulturního obsahu.

To jak fragmentace a konvergence mění publikum, zjišťoval Wiard s Domingem propacovaným systémem, kterým mohli jednoznačně vyhodnotit, jak fungují tyto procesy v konkrétních případech. Sledování amerických seriálů studenty zkoumali ze čtyř různých úhlů, jimiž jsou - Zařízení, technika, zdroj, a obsah. První úroveň (zařízení) označuje nárůst počtu hmotných objektů umožňujících přístup ke kulturnímu obsahu (desktopy, notebooky, tablety, chytré telefony, DVD, Blu-ray, atd.).

Druhý stupeň (technika) popisuje různé možnosti využití zařízení k získání obsahu. U televize je to kabel, satelit atd. U vysílání pořadů v televizi dochází k určitému omezení, jelikož pokud jsou tyto vysílané pořady vysílané napříč kontinenty, liší se termíny a čas vysílání a navíc se jejich dostupnost liší v jednotlivých zemích.

Se zaměřením na spotřebu on-line kulturního obsahu, jsou určeny 4. kategorie: "on-line streaming," „přímé stahování", "torrent" - neboli "sdílení souborů“ a "offline“ režim (jednotlivec stáhne obsah on-line ho po té může pomocí pevného disku nebo flash disku nabídnout dalším uživatelům.) Třetí úroveň možnosti fragmentace a konvergence (zdroje) se vztahuje na lokaci zařazení obsahu ke spokojenosti všech uživatelů.

Čtvrtá úroveň (obsahu) se týká kulturních obsahu výtvorů, a jejich verzí (stejnou verzi vysílají v TV nebo je v online vysílání, divák má obsah jako soubor umístěných na disk) které jsou považovány za verze se stejným obsahem. Zásadní pokrok je v tom, že uživatelé, mohou sledovat stejný obsah, v různém čase za použití různých zdrojů a kanálů a to přesahuje pojmy inter a intra mediální fragmentace.

METODY VÝZKUMU

Při výzkumu použili autoři analýzu spotřeby a návyků online televizí, a kvalitativní metody testování koncepcí se zaměřením vzájemné vztahy belgických studentů. Cílem studie je vysvětlit, jak každý koncept (konvergence a fragmentace) vysvětluje kulturní média a jejich online spotřebu při popisu chování online publika.

Skutečnost, že mnoho ze seriálů, které studenti sledovali, pocházejí z USA, ukazuje existenci konvergence. Spotřeba pořadů belgických studentů se pohybuje v celosvětovém rozsahu a rozšiřují tak kulturní prostředí, ve kterém žijí svůj život. Studenti často nelegálně stahují obsahy, které byly původně vysílány pouze v televizi, nebo jsou a stránkách televizí placené. Hlavním důvodem, proč studenti stahují pořady nelegálně je cena, a jako hlavní nástroj ke sledování používají notebooky, vzhledem k tomu, že počítač je běžným nástrojem při studiu. Nelegální stahování je pro studenty lákavější, než platit poplatky za internetový legální obsah, nebo si kupovat dvd. Navíc nedostupnost některých legitimních internetových obsahů je motivací pro uživatele je najít jinde a povětšinou nelegálně. Všichni studenti také uvedli, že na to, jaký sledují obsah, mají vliv ve velké míře jejich vrstevníci a kamarádi, a sledování seriálů nastoluje společné téma v diskuzi.

FRAGMENTOVANÉ PUBLIKUM V KONVERGENTNÍM PROSTŘEDÍ

Studie prokázala, že za 1) studenti pomocí určitých technik hledají televizní seriály 2) konzumují různé žánry seriálů. To dokazuje, že i mladí lidé mají zájem o televizní obsah, avšak studenti jsou náročným publikem, co se týče výběru jednotlivých žánrů. Mezinárodní spotřeba(především amerického) kulturního obsahu také signalizuje sbližování obsahů na celosvětové úrovni. Typologie založena na analýze spotřebních návyků médií (zařízení, technika, zdroj, a obsah) pomáhá rozlišit chování a spotřebu současného online publika a poskytuje užitečný rámec pro analyzování složitých vztahů mezi uživateli a internetem, a mezi roztříštěnými médii a konvergencí.

Pojmy fragmentace a konvergence jsou při pojetí nového publika užitečné, pokud je kombinujeme, jelikož popisují různé směry vývoje ve čtyřech různých úrovních. Studie ukázala belgické studenty vysokých škol jako náročné konzumenty kulturního on-line obsahu a jako roztříštěné publikum v konvergentní prostředí. Tento jev potvrzuje, že technický rozvoj bude nakonec vést ke sbližování médií a zároveň k částečnému vysídlení televize jakožto dříve dominantního prostředku.

Respondentům televize nenabízí to, co hledají, a to je důvod, proč se obracejí na internet jakožto na technologii ke sledování televizního obsahu. Vybírají si obsah, který chtějí konzumovat pomocí techniky, která je pro ně nejpohodlnější s, a prostřednictvím různých zdrojů. Uživatelé si mohou vybírat stejné žánry a mohou konzumovat pořady, které se jim líbí, a především v čase, ve kterém chtějí. Tady zase dochází k fragmentaci možností spotřeby publika, prostřednictvím rostoucího počtu zdrojů a techniky.

Na základě studie vznikly dvě skupiny spotřebitelů: ti kteří používají 1) online streaming 2) a ti kteří obsahy stahují (i uživatelé Torrentu.) Nicméně vznikají dohady o tom, do jaké míry, je jev konvergence médií na úrovni obsahu. Konvergence médií na úrovni zařízení je jednoznačná: notebook používají všichni respondenti a konzumující televizní seriály pomocí online technologií. To souvisí s růstem různorodosti internetu a také podporou různých zařízení (tablety, smartphony).

Televize je skutečně svobodnější než kdykoli předtím, protože má možnosti sdílet soubory online nebo používat jiné online prostředky (např. streaming nebo přímé soubory ke stažení). " Nové způsoby distribuce představují výzvu pro nové pojetí televize jako technologie médií a k nastavení nových postupů. Všudypřítomná televize může konsolidovat referenční pozici větších producentských obsahů, a tím stále ponechává prostor pro novou produkci, která může oslovit roztříštěné publikum v konvergentním prostředí.

Tato studie může být přínosná také pro tuzemské televize, které ve většině případů své pořady a seriály sdílejí na svých stránkách a vysílají online. Avšak zde jde především o sledování zahraničních (většinou amerických) seriálů. Ty české televize na některých kanálech sice vysílají, avšak nemají práva k jejich dalšímu šíření. V české republice existuje spoustu webů, sdílející odkazy na videa se seriály zdarma, ovšem tyto obsahy sami o sobě jsou dle České proti pirátské unie branné jako nelegální, stejně seriály jak soubory, které najdeme na mnohých úložištích ke volně stažení. Obecně si myslím, že tato studie charakterizuje mladé publikum nejen v Belgii, ale stejnou situaci můžeme vidět také nás, jelikož přesně stejné postupy, které studie uvádí, vidím ve svém okolí jako běžné. V současné době také u nás existuje několik legálních serverů, kde si za poplatek přehrajete filmy či seriály, např. Aerovod, Alza Media, Banaxi, Filmy v češtině, Google Play ,HBO GO, Netflix, Voyo. Avšak do jaké míry uživatelé dávají přednost legálnímu obsahu, před pirátským není zatím u nás není aktuálně a důkladně vyčísleno.