Publikum nové, publikum tvořivé? Aneb vytváříme hodnoty?
(Ondřej Surovec)
Masová média se stala skrze sociální, ekonomické a kulturní
proměny moderní společnosti významnou součástí veřejného i soukromého života. Jedním
z nich je internet, který však musíme zároveň chápat jako technologické
prostředí, které nám nabízí možnost jak soukromé, interpersonální komunikace
(e-mail, Skype, atd.), tak zároveň také možnost komunikace masové, kterou
nabízejí například různé zpravodajské servery, sociální sítě, blogy, YouTube,
atd. V této masové komunikaci však probíhá velká revoluce. Producentem
obsahu či sdělení již nemusí být zavedená a ustálená instituce, jakou je
například televize, jejíž producenti a dramaturgové nám „diktují“, jaký obsah
stojí za to zhlédnout. Dostáváme se do doby, kdy máme zajištěný velký výběr
materiálu, který není tvořen jen profesionály, ale také námi samotnými. Námi,
kteří si navzájem sdělujeme, jaký obsah stojí za to zhlédnout, či jinak
přijmout.
Nejsme již pouhými pasivními příjemci, čekajícími na
„naservírování“ obsahu, který tvoří profesionálové, i my se jimi do jisté míry
stáváme a získáváme tak možnost formovat a ovlivňovat životy dalších, kteří
nejsou v naší těsné blízkosti. Je naprosto jasné, že nás, právě například
online video, může velmi ovlivňovat, zapomínáme však často na druhou stranu
mince. Samotný příjem a konzumace jakéhokoliv mediálního obsahu je velmi
obsáhlým tématem. Jak je tomu ale s tvorbou a naší neustálé „připraveností
k tvorbě“? Eli Noam ve své knize Internet Television[1]
zmiňuje, jak moc je používání počítačů, tabletů a mobilních telefonů osamocenou
aktivitou. Stali jsme se sice producenty, máme možnost tvořit obsah, avšak
vytrácí se jakási kolektivita. Sledování televize, nebo třeba návštěva kina,
nebývají tak často osamocenou aktivitou, jakou je sledování, „sharování“ či
„uploadování“ online videa.
Možná nás právě fakt, že jsme neustále připraveni zachytit
to, co se kolem nás děje, ve spojitosti [2]
Marshalla McLuhana, s mobilními technologiemi, jej posouváme ještě dále a
vytrháváme se z přítomného bytí a náš reálný život přenášíme do virtuální
roviny. A produsage[3]
je jedním z fenoménů, který má dost možná na tomto vytrhávání velký podíl.
Možná nás konzumace ovlivňuje více než produkce, ale je zajisté nutností,
uvědomit si všechny dopady a důsledky, které naše téměř neomezená možnost
vytvářet a následně sdílet nese.
Virtuální svět nás do sebe vtahuje a máme čím
dál tím větší tendenci tvořit obsah pouze pro internet. Možná se nebude jednat
o přetrvávající fenomén, možná si totiž brzy uvědomíme, jak pomíjivý a zároveň
velmi trvalý může být virtuální obsah, který tvoříme a skrze který přetváříme. Je
asi na čase, položit si otázku, jak velkou hodnotou pro nás virtuální,
neuchopitelný obsah, je.
[1] • NOAM, Eli M, Jo GROEBEL a Darcy GERBARG. Internet television. Mahwah,
NJ: Lawrence Erlbaum, 2004. ISBN 080584306X.
[2]
MCLUHAN, Marshall. The
Gutenberg Galaxy: the making of typographic man. New York: New American
Library, 1969.
[3]
BRUNS, Axel. Blogs,
Wikipedia, Second life, and Beyond: from production to produsage. New York:
Peter Lang, c2008. Digital formations, vol. 45. ISBN 978-0-8204-8867-7.
No comments:
Post a Comment