Nastává doba, kdy svá sdělení medializuje svým způsobem každý z nás a to bez ohledu na talent, vzdělání či znalost jazyka. Ať už je to blog, nebo sociální síť, svým způsobem se všichni přímo podílíme na vzniku nového fenoménu - občanské žurnalistiky. Obyčejní lidé, kteří se vyjadřují k nejrůznějším tématům, aniž by k tomu měli potřebné vzdělání či oprávnění, sice jistě oslovují ty, pro něž je příliš složité porozumět vědeckým a odborným článkům, na straně druhé se ale také podílí na jisté degradaci novinářského povolání.
K tomu přidejme ty weby, jež kalkulují s nejrůznějšími konspiračními teoriemi, a máme z toho pěkný zmatek ve čtenářově hlavě. Nejrůznější weby tomu jen napomáhají. Propojit vlastní příspěvky s těmi čtenářskými je pro ně totiž značně výhodné. Znamená to obsah bez práce a navíc zadarmo.
Kdo je a kdo není novinář?
Brian McNair definuje žurnalistiku jako: „jakýkoli vytvořený text v písemné, zvukové nebo vizuální podobě, který je publiku předkládán jako pravdivé oznámení nebo záznam jisté, až dosud neznámé (nové) skutečnosti existující v současném společenském světě“.[1] Přeneseme-li si to na dnešní dobu, zjistíme, že by tato definice platila v podstatě na každého z nás. Kdo z nás nenapsal na sociálních sítích nebo blogu nějakou zprávu oznamující, co se právě stalo? Kdo nenatočil video z nějaké společenské akce, ať už plánované, nebo nahodilé? Myslím, že takových lidí bychom v dnešním světě našli opravdu málo. Otázkou ale je, jak odlišovat tato prostá sdělení od novinařiny a obráceně.
Bohužel dost těžko. Novináři dnes musí čelit dokonce i konkurenci ze strany „obyčejných lidí“. Příkladem je již zmiňovaná občanská žurnalistika, či tzv. blogosféra nebo Web 2.0, tedy: „webové služby, které jsou založeny na tom, že jejich obsah nevytváří profesionálové, ale kooperativně všichni uživatelé“.[2] Tento fenomén dnešní doby byl pojmenován také jako produsage, což vzniklo spojením dvou slov – „production“ and „usage“, tedy tvorba a použití, česky někdy také "produžívání". Dvě činnosti, jejichž hranice se v mediálním světě začíná postupně smazávat. Nástrah, které ztrpčují novinářům jejich povolání je dnes ale mnohem více, než si někteří z nás dokážou vůbec představit. Co k nim patří?
Zrychlování práce
Uzávěrka, která byla kdysi strašákem číslo jedna, dnes nestraší už jen jednou za den, ale je v podstatě neustále, celý den, minutu co minutu. Novináři tak musí být neustále ve střehu a je na ně ze strany vydavatele vyvíjen obrovský tlak. V rámci konkurenčního boje se totiž každý snaží být tím, kdo přijde s informací jako první. Nejlépe zúčastnit se, natočit, najít nejbližší restauraci nebo místo, kde mají spolehlivou wifi a okamžitě dávat na web. Tak rychle dnes probíhá uzávěrka.
Nick Davis, britský novinář, tento jev popsal trefným výrazem – nazval žurnalistiku jako „churnalism“, odvozeným od anglického „churn out“, tedy vychrlit. Ve své knize Flat Earth News mimo jiné popisuje také mnohé nešvary, které se v zákulisí novinářské práce odehrávají. Třeba i to, jak jsou články ovlivňovány vydavatelem média.[3]
Multimedializace žurnalistiky
Stále častěji také dochází k tomu, že vydavatelé požadují po svých novinářích tzv. multimedializaci v tom smyslu, že si jeden člověk dokáže vytvořit třeba celou reportáž – napsat text a přidat fotky nebo video. To vše samozřejmě pokud možno co nejrychleji a aktuálně. Takové pojetí moderního žurnalisty popisuje výstižně obrázek na stránkách www.yorkblog.com.
Přesun z terénu do kanceláře
Povolání novináře již dnes bohužel není to, co vídáme ve starých filmech a jak si také mnozí z nás novinařinu představují – tedy to, že novinář nejprve jede do terénu, tam sbírá materiál a pak se teprve odebere zpět do kanceláře, aby zprávu napsal. Na práci v terénu a sběr materiálu dnes již není čas. Velká spousta novinářů se tak stává otroky monitorů svých počítačů či tabletů a brouzdá po internetu ve snaze informace někde převzít bez práce a zdržování.
Technologické změny
On-line žurnalistika a rychlost dnešních médií klade čím dál tím větší nároky také na technické vybavení novináře. Mimo notebooku či jiného počítače, který se používá v novinářské praxi již delší dobu, je nyní téměř nezbytností tzv. „chytrý telefon“, který umožňuje okamžitě získávat informace, či dokonce publikovat, případně pak tablet. Tím už ale v dnešní době disponuje většina z nás a tak se často stáváme svými příspěvky v podstatě jedním z mediálních článků.
K tomu patří i potřeba znalosti sociálních sítí, která je dnes již nezbytnou složkou profese žurnalisty. I když nejsou samy o sobě zdrojem zisku, jsou pro média důležitým prvkem vlastní propagace a také zpětné vazby – komunikace se čtenáři. To vše nahrává rozvoji produsage.
Mohlo by se zdát, že je to vcelku pozitivní vývoj, ale jaké toto propojení vyvolává také několik negativních prvků. Které to jsou?
Nehodnotný obsah
Jak jsem již zmínila, na novináře je vyvíjen stále větší tlak. Dochází k ponižování stavů v redakcích a na jednotlivé redaktory tak připadá stále více práce. Musí například zvládnout společně výstup jak pro internetové zpravodajství, tak i to klasické - tištěné. Novináři tak pracují třeba hned na několika projektech najednou a to pak často vede k tomu, že jejich konečné výstupy odpovídají rychlosti, se kterou byly zpracovány – nemají pro čtenáře potřebnou hodnotu, ať už po stránce obsahové, tak i stylistické. O těch uživatelských příspěvcích, kde je možno publikovat v podstatě cokoliv, ani nemluvě.
Chybějící korektura
Zveřejňování téměř okamžitě skýtá další nebezpečí, které dělá vrásky nejednomu redaktorovi. V důsledku rychlosti uveřejňování již není možné provádět u každého článku korekturu, tak jako tomu bylo u klasických médií. Nejednou pak čtenáři zjišťují, že umět psát po stylistické stránce se často neshoduje s ovládáním gramatiky. A je spousta lidí, jejichž vyjadřování je špičkové, ale v psané formě jaksi pozbývá hodnoty.
Úpadek tištěných médií
Rychlost, kterou nám dopřávají online média, ze všeho nejméně oceňují zejména vydavatelé klasických – tištěných novin. Pokud si čtenář může téměř bezprostředně po události přečíst na internetu nejnovější informace, či dokonce vidět fotky, těžko bude pak netrpělivě očekávat ranní vydání novin. To navíc může ráno vyjít v důsledku aktualizace internetových deníků, která probíhá takřka neustále, už značně neaktuální. Objevují se dokonce obavy, že by žurnalistika jako povolání, mohlo úplně vymizet a z velké části to je připisováno právě novým médiím: „Díky příliš euforickým očekáváním, která byla spojena s novými médii a s internetem, se do nesnází dostaly i velké mediální firmy.“[4]
Dezinformace čtenářů
Informací ze strany médií je v dnešní době již tolik, že si čtenář může připadat v té „džungli“ poněkud dezorientován. Místo, aby se něco dozvěděl, si udělá v tom, co již věděl, spíše zmatek. Právě díky přenášení informací samotnými čtenáři se často stává, že má konečná zpráva formu typu: "Jedna paní povídala.". Tím jsou známé především bulvární plátky, které jsou schopny takovou informaci podat jako podloženou.
Mimo to existuje mnoho serverů, které přichází s nejrůznějšími konspiračními teoriemi a vyvrací informace, jež nám předkládají zmanipulovaná „oficiální“ média. Obviňují je ze zamlčování informací a zkreslování pravdy, až po skutečně lživé informace. Čtenář je pak buď tak zmaten, že raději média ani nečte nebo se striktně snaží držet svých „zaručeně pravdivých“ médií.
A jak to vnímají novináři sami?
Jan Tomandl, novinář a lektor uveřejnil na svém blogu o vztazích s médii a krizové komunikaci zajímavý výzkum. Na problémy, které definovala odborná literatura, se zeptal samotných novinářů. Respondenti měli za úkol v maticové otázce bodovat na stupnici od 1 do 5, jak silně jednotlivé trendy pociťují (1 – pociťuji silně, 5 – pociťuji slabě). Z následujícího výčtu si sami můžete udělat obrázek o tom, jak těžké může povolání novináře dnes být a jakým způsobem vnímají nastupující fenomény žurnalistické práce.
Zdroj: http://jakoslovitmedia.cz/2012/03/06/promena-zurnalistiky-ocima-novinaru-a-dusledky-pro-media-relations/
[1] MCNAIR, Brian. Sociologie žurnalistiky. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004, 182 s. Sociální vědy. ISBN 80-717-8840-6.
[2] BEDNÁŘ, Vojtěch. Internetová publicistika. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011, 210 s. Žurnalistika a komunikace. ISBN 978-80-247-3452-1.
[3] DAVIES, Nick. Flat Earth news: an award-winning reporter exposes falsehood, distortion and propaganda in the global media. London: Vintage Books, 2009, 420 p. ISBN 00-995-1268-8.
[4] RUß-MOHL, Stephan. Žurnalistika: komplexní průvodce praktickou žurnalistikou. 1. vyd. Praha: Grada, 2005, 292 s., 22 s. barev. obr. příl. ISBN 80-247-0158-8.
No comments:
Post a Comment