Čůrání na patník nebo malování čertů na zeď

V souvislosti s rozvojem internetu a zejména sociálních sítí došlo k pojmenování procesu, kdy je uživatel zároveň tvůrcem nebo spolutvůrcem obsahu. Míra interaktivity, respektive míra spoluúčasti na výsledném produktu značně kolísá od prostých komentářů, případně komentované diskuse, u blogů až k téměř bezbřehé účasti na výsledné podobě datového streamu u většiny sociálních sítí.  K samotné interaktivitě je důležité připočítat také ovlivnění výsledného výstupu jedním každým uživatelem při nastavení míry sdílení (filtrace na straně zveřejňování) a míry zobrazování (filtrace na straně přijímání) určitých typů nebo zdrojů dat. Bez ohledu na míru kolaborace se pro takovou spolutvorbu a spolukonzumaci vžilo anglické pojmenování produsage, český ekvivalent produžívání.

Je ale produsage závislé na prostředí internetu a sociálních sítí v něm? Není formou produsage také sdílená kempovka (zápisník pro návštěvníka trampské osady) nebo vrcholovka (zápisník pro pokořitele nějaké hory stěny)?  Najít, přečíst, nakreslit, pochválit, okomentovat. Alespoň krátkou zprávu, že jsem viděl, dokázal, byl jsem tady. Nejsou tyto záznamy stejně produžívané jako tweety?

Je produsage spojené pouze s komunikací na zdi?

V typickém prostředí sociální sítě Facebook jde o propojení jednotlivých uživatelů prostřednictvím virtuální „zdi“, kdy se úprava „vlastní zdi“ nějakým způsobem (ne)promítne i na zeď dalších uživatelů. Množství a charakter materiálů vhodných ke sdílení, jakkoliv je prostředí internetu obrovské a neustále rostoucí, se ovšem znovu a znovu opakuje, protože typickým uživatelem sociální sítě je konzument a nikoliv kreativní tvůrce. Typickým úkazem je také vlnové nebo lavinovité monotématické šíření.  

Příkladem monotematického zpracování z poslední doby jsou zdi (virtuální) přeplněné malůvkami čertů a to nikoliv v očekávání blížícího se předvečeru svátku Svatého Mikuláše, ale čertů blízkovýchodních původem nebo konfesí. A stejně jako u jiných čertů na zdi malovaných i tady nezáleží na zpracování, ale na síle komentujícího hlasu, který tu či onu mnohokrát nasdílenou (a jen zřídka originální) malůvku označí za čerta s peklem v patách, nebo naopak za špinavého anděla peklo právě opouštějícího. Celou takovou oploštělou kreativitu s vysokou mírou spoluúčasti na produkci výsledného (ale cirkulujícího) obsahu ale nepřinesl rozvoj internetu ani rozvoj sociálních sítí.

¨

Není zeď jako Zeď

Jako nástroj sdílené interaktivní komunikace je tady zeď od počátků lidské kreativity. Jeskynní malby z doby kamenné jsou toho jasným důkazem. Říkají: „Byl jsem tady, lovil jsem jeleny…“ a odpovědi na stěnách jeskyní se táhnou chiliadami věků. A nemusíme se nutně vydávat do Lascaux, a pokud budeme věřit na virtuálních zdech zveřejňovaným varováním před „čerty“ ve Francii, ani bychom neměli. I přístupné jeskynní systémy v České republice obsahují dlouhou timeline zápisů a komentářů na zeď /jeskynní stěnu. „Byl jsem tady!“, „Zabloudil jsem.“, „Tonička je hezká.“ „Dorka je hezčí!“

Liší se styl, jazyk, forma, médium a frekvence, ale prvky produsage jsou zřejmé a zjevné. A nejsou jen jeskynní zdi. Typickým plátnem pro masovou lidovou a kreativní tvorbu byly zejména v dobách nesvobody (ale zřejmě pořád jsou) stěny a dveře veřejných záchodků. Mnohé byly/jsou ve frekvenci obnovování s některými uživatelskými účty v moderním sociálním elektronickém světě srovnatelné. Plní roli anonymního IQ nebo EQ testu jehož výsledek si o původci a zpracovateli odnáší každý návštěvník. Plní roli seznamky, tajné schránky a diskusního fóra.

A pokud jsem zmínil nesvobodu, nesmím zapomenout na zeď Maltézské zahrady v Praze, Lennonovu zeď. Zeď s velkým Z. To je, alespoň pro mě, předobraz všech produsage konceptů. Nikdy nebyla stejná, pokaždé bylo možné najít nový autorský počin, zprávu, odpověď, komentář nebo jen výkřik. Bývala ozdobená reálnými květinami, ozvučená produkcí pouličních umělců, čůrali kolem i na ní pejskové.

Zdroj: www.prazskychytrak.cz

Byla pozvánkou na událost a událostí sama o sobě.  Byla Zdí, ke které se stačilo jednou přijít a ihned došlo k registraci uživatelského profilu. Funkci registrační procedury plnila ochota se k ní vydat, dojít k ní a nedbat na hlídací čerty v žoldu SNB/STB. Fenoménem je dodnes. Zatím poslední přemalování na bílo v noci na 17. listopadu 2014 zvedlo zájem i na zdech virtuálních. Po dalším roce žije Zeď ne na virtuálních zdech, ale znovu sama sebou a svým životem, už 50 let, a já si na ní vzpomenu pokaždé, když na některé virtuální zdi někdo nasdílí Poutníky. „Napsal jsem jméno svý na zdi, na všechny zdi, který znám…“  

Do produsage u Zdi jsem zmínil i čůrající pejsky, je nasnadě se zamyslet, jestli do konceptu produsage patří výhradně audiovizuální způsob přenosu. Jestli nebyli prvními produsery daleko před lidmi zástupci zvířecí říše. Jestli hmyzí komunikace prostřednictvím feromonů, značkování patníků a teritoria všemi psími plemeny a kůra vysoko orvaná ze stromů v kanadské divočině medvědími drápy a naplněná pachovou informací z kožních výměšků není něco, co chceme produžívat, jen neumíme.

Zatím neumíme.

Co čekat od budoucnosti? 

Budou nám stačit datové přenosy s obsahem audiovizuální informace?  Naučíme se sdílet lépe a víc?

Britský autor sci-fi Peter F. Hamilton už v polovině devadesátých let, deset let před facebookem, popisuje v trilogii Porucha reality proces sdílení informací a komunikace velmi podobný facebooku s nadstavbou genového vylepšení v letech 2037 - 2069. Úprava lidského genomu a rozvoj symbiotických neuronů umožní vytvořit tzv. gen spřízněnosti, který jeho nositel ovládá jako vysílací komunikační kanál. Umožní vysílat na frekvencích soukromí, rodina, přátelé, známí, veřejnost, jiné živočišné druhy, nejenom audio a video informace, ale také další smyslové vyjádření včetně emočního zabarvení (reálného nebo předstíraného) tak, jak jej v současnosti imitujeme pomocí emotikonů. Změní se i způsob novinářské práce a šíření zpravodajství na placených senzomotorických vysílacích kanálech s obsahem reálného prožitku a umožnění zpracovat informaci, zažít událost a dál sdílet obohacenou o vlastní komentáře, myšlenky, emoce a prožívání.

Co mě napadlo při čtení a o čem Hamilton nepíše, jsou nové možnosti SENSO vysílání pro zábavní průmysl, včetně průmyslu zábavy pro dospělé a v neposlední řadě také v možnosti SENSEM zprostředkovat (nebo kombinovat) zážitky navozené psychoaktivním působením zakázaných látek. Šíři, hloubku a rozsah využití ponechávám plně na fantazii laskavého čtenáře.

Hamiltonova space opera začíná v době zhruba 500 let po zavedení spřízněnostního genu a neuronanoniky a tudíž jsou popisované formy komunikace dávno etablované a nijak výjimečné. Zcela běžným je také propojení mentálním, ale i datovým kanálem, který umožňuje sdílení a kooperaci u zpracování datových souborů.

Produsage budoucnosti nebo malování čertů na zeď? 

Kdo ví. Stačí vydržet dostatečně dlouho a přesvědčíme se sami. Minimálně o čertech bude jasno mnohem dřív. Pokud se Hamilton ukáže býti prorokem, dojde ke světskému sjednocení muslimů a k vyřešení otázky nesnášenlivosti kvůli vyznání v roce 2064.