Blog Centrální mozek lidstva: Všechno, co jste kdy chtěli vědět o médiích (ale báli jste se zeptat)

Používáte denně média? Sledujete televizi nebo videa na internetu? Máte účet na Facebooku či na Instagramu? A co všechno víte o nových médiích? A v případě, že o médiích a fungování víte hodně, přemýšleli jste někdy, co o médiích ví běžný čtenář?

Konvergence, produsage, kolektivní inteligence a média. Říkáte si, co mají tyto pojmy společného? A co je to vlastně třeba ten pojem „produsage“? Nejen moudré knihy, ale i moudrá wikipedie nám napoví, že se jedná o „termín, používaný k pojmenování procesu, při kterém se jednoduše řečeno uživatel stává zároveň i tvůrcem (spolutvůrcem) určitého obsahu. Tento pojem se objevil v souvislosti s rozvojem digitálních „kolaborativních“ prostředí, tedy například internetu a především různých sociálních sítí, fungujících v rámci tohoto média“. Především nová média nám umožňují se aktivně zapojovat a nebýt tak jen v roli pasivně přihlížejícího diváka nebo čtenáře. Můžeme tak být současně jak tvůrcem, tak také i konzumentem mediálních obsahů. S tímto pojmem „produsage“ je spjatý také pojem kolektivní inteligence, který můžeme vysvětlit jako schopnost skupiny najít kvalitnější řešení. Výborně, dozvěděli jsme se teoretické uchopení této problematiky. Málokdy nám však k plnému pochopení problematiky či pojmů stačí jen teoretické uchopení. Proto je dobré přiložit i příklad a k takovému příkladu nemusíme vůbec chodit daleko. Tak například: já, jakožto student Mediálních studií jsem jako úkol dostala sepsat článek na dané téma. Stejně jako já, tento úkol dostali všichni mí spolužáci z oboru Mediálních studií. Nedá se říci, že by každý z nás měl letité znalosti z praxe, nebo že bychom všichni měli načteno desítky odborných knih.  Každý z nás se zabývá určitou problematikou, každý z nás má na média trochu jiný pohled, každý z nás studiu věnuje jiné procento svého času. Existuje sousloví, které se na tento příklad krásně hodí, a to je „každý přispěje svou troškou do mlýna“. Myslím to tak, že ačkoli nejsme všichni „stejně vzdělaní“, nebo i přestože máme každý jiný pohled na věc, společně vytváříme obsáhlý blog, který je využitelný jak pro odbornou či akademickou část čtenářů, tak pro laiky. 

Tomuto se říká kolektivní inteligence, o které jsem psala výše. Na tomto mém příkladu, který je dokonce pro mě i osobní, můžeme jasně vidět, co znamená „produsage“ neboli „produžívání“ a každý ze studentů je „produser“. Výše popisovaný jev produsage či kolektivní inteligence lze pozorovat především s nástupem internetu a nových médií. V diskuzích může čtenář na článek přímo reagovat, kritizovat jej, či dodat jiný pohled na věc. A reagovat na článek může nejen přímo, ale také jej může sdílet s jeho komentářem na sociálních sítích a takto rozvinout další rovinu diskuze. Mimochodem, především díky tomu jsou dobrým marketingovým nástrojem virální zprávy a videa a to právě touto možností, že se k nim může divák sám vyjádřit a toto své sdělení rozšířit dál.

Skupinou lidí, kteří sledují, tvoří i zároveň sdílejí obsah webu, můžou být třeba také youtubeři. Vzhledem k tomu, že jsem se i v minulém příkladu zmínila o marketingové komunikaci je dobré říci, že může být toto jako marketingový nástroj použito také. I přesto, že existují nástroje jako Adblock, které reklamu například před videi na youtube skryjí, můžeme reklamní sdělení přijmout právě skrze video youtubera i bez našeho vědomí. Ve filmové nebo televizní branži se tomuto říká „product placemet“. Je však zajímavé, kolik procent takto shlédnutých skrytých reklam shlédneme nejen v oněch zmiňovaných videí youtuberů, kteří takto vytváří obsah velmi sledovaného webu, ale také třeba přes fotky na Facebooku nebo na Instagramu. Vraťme se ale zpět k producerům a kolektivní inteligenci. 

Zajímavým příkladem k zamyšlení můžou být weby nebo blogy lidí, kteří mají co říci a i přestože tento názor zastupuje více lidí, není jim umožněno k masám promlouvat. O čem mluvím? Především o blogerech, kteří jsou například ze států, kde není stoprocentní svoboda slova. Tito lidé tak tvoří jakési podvědomí o stavu v daném státě, ale i oni jsou právě „produceři“, kteří komentují danou situaci, šíří a sdílí. A nemusíme mluvit jen o občanech zemí s nedemokratickým režimem. Můžeme si vzít i příklad tady od nás z Česka, kdy některé názory se podle vlastníků mediálních domů či politiků do masových médií „nehodí“. Přitom právě média by měla být oním hlídacím psem a měla by zastupovat názor jak většiny obyvatel, tak i jednotlivých menšin, či názorových podskupin.

Závěrem je dobré si říci, že nová média na nás mají obrovský vliv, ať je sledujeme, či nikoliv. A v neposlední řadě na nás mají vliv skrze tyto nové média také čím dál skrytější reklamy. S nástupem internetu se každý čtenář může stát také tvůrcem, každý může být jak konzumentem, tak producentem mediálních sdělení. Je proto dobré vědět, jak na nás média působí. K tomuto je ale potřeba mít alespoň elementární znalost toho, jak média fungují a k tomuto má právě sloužit tento blog. Studenti Mediálních studií, kteří každý za sebe mají určitou znalost médií „dali hlavy (a hlavně články) dohromady“ společně vytvářejí tento web, který se zabývá různými tématy, které jsou spjaty s médii. A vy, čtenáři, se můžete stát „producery“ - články komentovat, přidávat vlastní pohledy na danou problematiku, můžete články sdílet a šířit dál. Jen takto se informace dostanou k těm, kteří je potřebují.

ZDROJE:

BRUNS, Axel. Produsage: A Working Definition [online]. Dostupné z: http://produsage.org/produsage

Němeček, David. Produsage [online]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/Produsage