Online slovo pro seniory? Nebo je na ně internet příliš
mladý?
Když jsem se před
svými přáteli zmínila, že budu učit v rámci Univerzity třetího věku učit
angličtinu, většina z nich se rozesmála a hlášky o domově důchodců byly
následovány vizemi o vypadlých protézách skákajících přes celou třídu až ke
katedře. V tu chvíli jsem zapomněla na to, že pro příklad aktivních a
zdravě smýšlejících seniorů nemusím chodit daleko – stačí mi podívat se na mé
prarodiče, vybavila si stránku na Facebooku s názvem „Jejich tempo je
vražedné, jejich revírem je Kaufland“ a doufala, že třeba budu mít štěstí a
moji studenti mi alespoň ušetří čas před Vánocemi a přinesou mi něco
z cukroví, které upekli. Po první hodině byly veškeré mé negativní
představy zažehnány a já jen žasla nad tím, kolik energie tito moji noví
studenti mají. O týden později jsem se bavila s těmi samými přáteli a
s vítězoslavným úsměvem jsem jim sdělila, jak moc se mýlili.
Zkušenosti
z Univerzity třetího věku mě přivedly k tomu, že jsem začala hledat,
jaké možnosti mají důchodci na internetu, tedy jaké jsou zasvěceny přímo jim.
Stránky jako www.seniormatch.com, www.mate1.com nebo www.seniordatefinder.com slouží již podle názvu jako seznamka pro lidi
pokročilého věku. I důchodci sami se ale podílí na tvorbě stránek, přestože
jich není mnoha – ve Spojených státech píše blog nebo webovou stránku přibližně
tři procenta důchodců. Tyto blogy jsou tedy projevy občanské žurnalistiky – i
lidé, kteří nemají žurnalistiku vystudovanou a nepracují v médiích, se
mohou podílet na zpravodajství.
Konvergence médií
způsobila, že novináři mají větší možnost přečíst si zpětnou reakci na své
články. Ať to je na Facebooku, který je vlastně za těmito účely využíván, tak i
přímona na internetu pod články bývá možnost diskutovat. Vojtěch Bednář ve své
knize Internetová publicistika dělí
čtenáře do pěti skupin: pasivní uživatel,
příležitostně hodnotící uživatel, aktivní diskutér, propagátor názoru a participátor na obsahu. Blogeři se
vyvinuli participátorů obsahu, kteří začali svůj názor vyjadřovat nejenom
v diskuzích. Profesor z univerzity v Brisbane, Axel Bruns,
definoval termín produsage. Tento termín můžeme vyložit tak, že uživatelé
internetu svou činností přispívají ke tvorbě internetu. S tímto termínem
se pojí i termín creative produsage, který označuje fakt, že každý příspěvek na
internetu podporuje jedince k tomu, aby rozvíjel svou vlastní kreativitu a
stával se tak umělcem v oboru, ve kterém je dobrý.
Na
úvodní stránce můžeme vidět fotky autorky blogu, bývalé televizní producentky Ronnie
Bennett, v různých etapách jejího života. K blogu této aktivní
seniorky, která, když se jí někdo zeptá na její věk, neodpovídá „years old“ ale
„years young“ se pochvalně vyjadřují i takové noviny jako Washington Post (the quintessential seniors‘ blog) nebo
Guardian UK (Ronni Bennett does a great
of demystifying the later years of life.). Po přečtení článků můžeme
s jistotou říci, že pro Ronnie není žádné téma cizí. Od rubriky Elder
Music, kde se s autorkou můžeme přenést do dávných rytmů z první
poloviny 20. století přes otázky ohledně ageismu a lidské sexuality až
k politice. Všechny články jsou samozřejmě psané z pohledu důchodce.
Ronnie se na začátku tohoto týdne dokonce zaměřila na Baracka Obamu a jeho
vyjádření o tom, že na stárnutí není nic dobrého a že on osobně nechce být
považován za starého. Některé své názory vtipně vyjadřuje pod pseudonymem
„Crubby Old Lady“.
Mezi další známé
blogy patří www.janesjournals.com, kde se autorka formou deníku nenásilně vyjadřuje
k současnému americkému dění nebo blog s podtitulem Musings of a
Retiring Person. Tento blog prezentuje hlavně autorčina literární díla. Autorka
prošla kurzem Blogging 101, který radí začínajícím blogerům v tom, jak se
stát úspěšnými.
Co se týče českých
seniorů a tvorby webových stránek, zůstává česká republika poněkud
v pozadí. Zajímavý projekt, který spočívá zejména na starších lidech který
si určitě zaslouží zmínku je Paměť
národa, který najdeme na adrese www.pametnaroda.cz.
V tomto projektu, který „chce přehlednou a srozumitelnou formou zpřístupnit badatelům i široké
veřejnosti individuální svědectví pamětníků významných dějinných událostí 20.
století“. Na projektu se podílí nejrůznější instituce, hlavní slovo mají
ovšem sami pamětníci, kteří dnes dosahují již pokročilého věku. Z jejich
vyprávění byli sestaveny krátké medailonky, některé jsou doplněné i nahrávkou
jejich autentického vyprávění. Události jsou zaměřeny na fenomén
nedemokratických režimů a jsou rozděleny do několika časových úseků – začínají
druhou světovou válkou a končí až v devadesátých letech. Na této stránce
můžeme najít prvky kolektivní inteligence, kterou definoval Pierre Lévy.
V diskuzích dostávají prostor badatelé – amatéři, kteří tak mohou přispět
k novým historickým objevům.
Zatímco
v cizině jsou blogy, které píšou lidé v pokročilém věku, poměrně
oblíbené, hojně diskutované a vznikají na nich i poměrně zajímavé názory. Blogy
českých blogerů – seniorů se zatím na předních příčkách soutěží neumístí, ale
je nejspíše na nás, abychom přesvědčili své dědečky a babičky, že mají i oni
skrz internet co sdělit.
Zdroje
BEDNÁŘ, Vojtěch. Internetová publicistika.
Vyd. 1. Praha: Grada, 2011, 210 s. Žurnalistika a komunikace. ISBN
978-80-247-3452-1.
MCNAIR, Brian. Sociologie žurnalistiky. Vyd.
1. Praha: Portál, 2004, 182 s. ISBN 80-7178-840-6.
No comments:
Post a Comment