Víc hlav, víc rozumu… A to i daleko od sebe

Víc hlav, víc rozumu…  A to i daleko od sebe

             Všeobecně je známe přísloví: „Čím víc hlav, tím více rozumu.“ Nemůžu jinak, než s tím souhlasit. Při důležitém rozhodování v životě nebo i businessu častokrát povoláváme na pomoc své blízké, kolegy nebo někdy zapojíme i osoby, které neznáme. K vyřešení nějaké otázky či problému pomáhá, když se více hlav, potažmo rozumů, zkušeností a názorů sejde dohromady a dojdou společně k řešení. Tím se zvyšuje náš přehled, nadhled a pohled na danou situaci. Můžeme si v ten moment připadat chytřejší a moudřejší a s větším rozhledem. Kolektiv určitých lidí vyjádřil výše zmíněné názory a zkušenosti a jejich pohled na věc. Zjednodušeně řečeno, bychom mohli říct, že ukázali svoji inteligenci. Tím se dostáváme k otázce kolektivní inteligence. Nejdřív bychom si ale měli ujasnit, co to všude zmiňovaná, posuzovaná a IQ testy zkoušená inteligence je.

Inteligence není jen to, kolik bodů získáme v IQ testech. Myslíte si snad, že se dá změřit výška inteligence geniálních hudebních skladatelů, malířů a spisovatelů či obrovsky talentovaných sportovců? Každý máme tzv. „dar od boha“ na něco jiného a v tom jsme jedineční. Přece nepotřebujeme „nějaké číslo“ k tomu, abychom byli rozděleni do skupiny průměrní, chytřejší či geniální. Každý z nás určitě zná člověka, z kterého má pocit, že všechno ví, všechno zná a má obrovský přehled, ale určitě známe i někoho, kdo má sice možná vystudovaný „učňák“, ale na co šáhne, to opraví a z ničeho vytvoří impozantní dílo. Máme méně či více vrozených vlastností, schopností, předpokladů a nadání, ale nejvíce stejně získáváme v průběhu života – jak s nimi naložíme, jestli se poučíme a přijmeme naše chyby jako školu, úspěchy za výhru a dokážeme s tím rozumně nakládat. Na tom se odráží kvalita našeho vnitra a inteligence.

Inteligencí můžeme označit i jako schopnost učit se ze zkušeností a úspěšně se adaptovat svému okolí. Celý náš život je jedním velkým úkolem, jak řešit situace, problémy, nesnáze, ale i krásné okamžiky. Nezáleží až tak moc na dané situaci, ale na našem postoji k ní. Jak se k tomu dokážeme postavit a danou záležitost vyřešit, je to také naše inteligence, že jsme to zvládli. Nikdo za nás, ale my.

Ale zpátky ke kolektivní inteligenci. Do teď byl zmíněný jen malý okruh lidí, ale představme si, že na planetě Zemi žije přes 7 miliard lidí. Kde by se informace od tolika „mozků“ daly shromažďovat? Kde jinde, než za posledních pár let na stále se rozvíjejícímu internetu. V dnešní době se data, informace a všemožné zprávy dají naleznout během pár minut. Nemluvě o informačních agenturách a vládách, které mají přístup k mnohem většímu množství dat, než „pouhý“ lid. A tak vznikla kolektivní inteligence moderní doby – skvělá možnost dozvídání se informací ze všemožných koutů světa, příležitost k podnikání a hlavně otázka businessu s ohromným koloběhem peněž.

Thomas W. Malone, profesor managementu a zakládající ředitelem MIT Center for Collective Intelligence definuje pojem kolektivní inteligence jako „vlastnost skupiny jednotlivců, kteří jednají společně takovým způsobem, který lze považovat za inteligentní“. Příkladem je rodina, stát, armáda a podobně. Tím pádem je očividné, že kolektivní chování existuje v podstatě odjakživa – dokonce i u zvířat.

Jak bylo zmíněno výše, tato nová forma kolektivní inteligence je ta, která je sdílena prostřednictvím internetu. Známe to všichni – příklad jako vyhledávání pomocí Google či Wikipedie. Thomas W. Malone ale upozorňuje, že toto je pouhý začátek rozvoje tohoto pojmu.

Dalo by se tedy říct, že seskupením určitého množství chytrých, vzdělaných a zkušených lidí, bychom mohli docílit něčeho jako „naše moudřejší inteligence“. To by bylo pro některé skvělé, že? Bohužel to tak není. A není to ani tak, že by inteligence skupiny odpovídala průměrné inteligenci jejich členů. Je tedy potřeba zkoumat faktory, které zvyšují kolektivní inteligenci skupiny. Jak uvádí Malone, jedná se například o sociální vnímavost členů skupiny, konverzační rovnoměrnost, což se rovná vyváženému podílu na výměně názorů ve skupině. Je to jednoduché – jestliže někdo ve skupině dominuje, snižuje tím celkovou kolektivní inteligenci skupiny. Správně by skupina měla být schopná řešit širokou škálu různých otázek a úkolů, aby bylo možné ji označit za opravdu inteligentní.

Podle Malone jsou tři hlavní důvody vědeckého výzkumu kolektivní inteligence. Jako první uvádí, snahu o pochopení fungování světa, a to hlavně spolupráce mezi lidmi a počítači. Další důvod je napomáhat státům, vládám, podnikům a různorodým organizacím zefektivnit svou práci. Třetím bodem je všeobecně potenciál celé kolektivní inteligence, která může vést ke zlepšení celkové situace a informovanosti celého světa. Malone doslova říká: „S tím, jak roste úzká spolupráce mezi lidmi a počítači, jeví se také jako čím dál více užitečné o lidech a počítačích na naší planetě přemýšlet jako o jistém druhu globálního mozku. Budoucnost našeho druhu může záviset na naší schopnosti využívat globální kolektivní inteligenci k rozhodnutím, která nejsou jen rozumná, ale také moudrá.“

Pro někoho se může zdát, že by se v průběhu – pokud vývoj půjde dobře – let či desetiletí, že tento „globální mozek“ je jak z filmu „Já robot“ s Willem Smithem. Někoho to může přivádět ke strachu, že zde bude „něco“, co bude monitorovat naše rozhodnutí, vědomosti, kroky – nás život. Upřímně, k tomu pomalu stejně svět spěje. Vlády, instituce či tajné organizace chtějí být informovanější, mít větší přehled a dopředu vědět o všem. Na jednu stranu to zní děsivě, že by nás život byl stále pod hledáčkem „globálního mozku“, ale na druhou stranu, čemu se divit? Podívejme se na události posledních ne pár let, ale pár týdnů či dní. Útoky v Paříži, bomba v ruském letadle, hrozba teroristického útoku v Bruselu, kde je v těchto dnech vyhlášený výjimečný stav. Dokud se situace odehrávala „kdesi na východě“, Africe či Jižní Americe jsme na to pouze se zájmem přihlíželi, ale nyní nám nebezpečí klepe na dveře. V západoevropských metropolí jsou vyzbrojení vojáci a po ulicích jezdí obrněná auta. Doposud bylo nemyslitelné, že by se něco takového mohlo dít na území tak vyspělé části . Zemřelo už stovky nevinných lidí. A proč? Protože ti, co by mohli zasáhnout, měli nedostatek informací. Myslím, že víc než, kdy jindy v posledních letech je důležité, aby se rozvoj kolektivní inteligence posouval dopředu. Potvrdilo se, že teroristé jsou spolu schopní komunikovat a dokonce domlouvat přes hry na hracích konzolích. Kdyby se daly podchytit i takovéto hrozby, byli bychom o něco blíže k  odstranění hrozeb a bezpečnějšímu životu. 

A že tady nejde i o business? Můžeme si rovnou uvést příklad. Česko-americká technologická společnost GoodData začátkem roku představila novou službu analýzy dat pomocí kolektivní inteligence nazvanou „Insights as a Service“, za 2,2 miliardy korun. Tento „centrální mozek“ má sloužit pro řešení obchodních analýz. Jedná se o sdílení kolektivních znalostí. Analytický nástroj využívá k interpretaci dat zkušenosti z analýzy ostatních uživatelů. V případě GoodData jde o více než 140 tisíc uživatelů z více než 40 tisíc globálních společností včetně Nestlé, Zendesk, Time Warner Cable, Virgin America, Hewlett Packard nebo českých firem jako Seznam.cz, Centrum.cz či Slevomat.cz.

Zjednodušeně řečeno, je to prostě fenomén. A je jasné, že zájem zkoumání a využití kolektivní inteligence se bude stále zvyšovat.