Snad jen pánu Bohu a vojenským konfliktům ve 20.
století můžeme poděkovat za technologické výdobytky, konkrétně mám na mysli
moderní komunikační technologie. Neboť až v posledních letech můžeme být všichni
propojeni a pracovat na společných projektech, bez ohledu na reálnou
vzdálenost.
Důležité vynálezy
a objevy tedy nemusí být vždy jen na bedrech jednotlivce. Už
staré české přísloví říká: “Víc hlav víc ví”. Může se tedy jednat o dílo společné, které je
označováno pojmem crowdsourcing, neboli moudrost davů. Od moudrosti davů je to
už jen krůček ke kolektivní inteligenci. Propojením těchto dvou
termínu s termínem produsage, který definoval Axel Bruns roku 2008 v knize Blogs, Wikipedia, Second Life, and
Beyond: From Production to Produsage, se pomalu dostáváme k nejznámější platformě
pro tvoření obsahů uživateli a tím je Wikipedie.
Po vyslovení tohoto faktu není težké dospět k závěru,
že Wikipedie nemusí být vždy relevantním zdrojem informací, neboť i přes různé
kontrolní mechanismy se zde mohou objevit informace zavádějící, až nepravdivé.
Důležitým příspěvkem do této diskuze je výzkum časopisu Nature z roku 2005,
který srovnával tuto internetovou encyklopedii s uznávanou encyklopedií
Britannica a dospěli zde k závěru, že vybraná hesla byla srovnatelně
relevantní. Pan Jan
Sokol ve svém článku Wikipedie –
pohled zevnitř komentuje její úroveň slovy: „Česká Wikipedie – víc než
třeba německá nebo anglická – má všechny znaky pravého dobrovolnictví: nadšení,
vynalézavost, ale často je také nevyvážená, chybí odbornost a redakční práce.
Mimochodem, kdo častěji pracuje třeba s Ottovým slovníkem, setkal se s něčím
podobným i tam.“ [1]
Wikipedie,
slovo pocházející z angličtiny vzniklo ze slow wiki (rychlý) a
encyklopedia (encyklopedie). Vznikla 15.1.2001 a založili ji Američané Jimmy
Wales a Larry Sanger. V součastné době má téměř 300 jazykových mutací. Na
všech je přech 30 milionů článků a anglická verze, která je nejrozšířenější,
jich má zhruba 4,5 milionu. Problém je v tom, že za obsah ve
Wikipedii nikdo neručí a jen málokdy ji tvoří odborníni. Jedním z důvodů může
být neochota tvořit něco, co může kdejaký laik, bez odpovídající kvalifikace,
přetvořit k obrazu svému a tím předchozí práci znehodnotit. To však může být i
alibistické a čím dříve začnou edurovaní odborníci přispívat na Wikipedii (Když
nejde Mohamed k hoře, musí jít hora k Mohamedovi), tím lépe pro kolektivní
inteligenci.
Jedná se tedy o klasického reprezentanta termínu Web
2.0. Neboť uživatel je součástí tvorby obsahu. Do jisté míry zde bezprecedentně
dochází k revoluci v komunikaci. Neboť obsahy již nejsou tvořeny v centrech moci, ale “obyčejnými
smrtelníky”. Termín Web 2.0 poprvé použila roku 1999 Darcy DiNucci: “Web, jak
ho známe teď, který se jako statický text načte do okna prohlížeče, je jen
zárodek webu, který přijde. První záblesky Webu 2.0 se již začínají objevovat a
my sledujeme, jak se toto embryo začíná vyvíjet. Web bude chápán ne jako
obrazovky plné textu a grafiky, ale jako prostředí, jako éter, jehož
prostřednictvím dochází k interaktivitě. Objeví se na obrazovce počítače, na
televizním přijímači, na palubní desce, na mobilním telefonu, na herní konzoli,
a možná, že i na vaší mikrovlnné troubě.”[2]
V současné době se dá již téměř hovořit o fenoménu Web
3.0. Počet uživatelů internetu a tím i přispěvatelů značně roste, i vzhledem k
rozšířenosti sociálních sítí. Web 3.0 lze definovat jako kombinaci sémantického
vyhledávání, mikroformátů a použité nových technologií, zejména chytrých
telefonů a neustálý přístup k internetu.
K popularitě produsage nutno podoktnout, že sami
uživatelé rádi na tvorbě obsahu participují. A nám nezbývá než si počkat jak se
bude ubírat další směr v “lidovém” tvoření obsahů na internetu.
ZDROJE:
[2] DiNucci, D., 1999, Fragmented Future, Print,
volume 53, issue 4, page=32 url=http://tothepoint.com/fragmented_future.pdf
https://theses.cz/id/axj7yj/bakalka_30_6.txt
McQUAIL, Denis, 2002. Úvod do teorie masové komunikace.
Vyd. 2. Praha: Portál. ISBN 80-7178-714-0.
No comments:
Post a Comment