Jak jsem si koupil Schwarzeneggerův křivák

Hned na úvod napíšu, že to není další domácí úkol ze série Nová média, kterými je, jak vidím, blog v poslední době skoro zablogován. Respektive má být, ale kvůli nesplnění formalit zřejmě nebude uznán. Původně jsem chtěl napsat rádoby odborný článek – že o tématu nevím zhola nic by v takovém případě nevadilo – ale pak jsem si uvědomil, že to píšu na blog, a tak je docela klidně možné, že to bude také někdo číst. A toho jsem se lekl. Sice podle této studie opustí 55 % čtenářů jakékoliv stránky do 15 vteřin, takže je z větší části jedno, co sem napíšu, i přesto bych nerad tu menší půlku, co u čtení vydrží o pár minut déle, unudil k smrti.

Zadání úkolu bylo propojit článek s některým ze tří témat – produsage, kolektivní inteligence nebo transmediální vyprávění. Definici nečekejte. První je další z tisíce dnes tolik módních slovních spojení, druhé je něco s mravencema a třetímu nerozumím vůbec. Pokud vás to zajímá, vyhledejte si to jako já, třeba na Wikipedii, kde čtenáři/tvůrci propojili své znalosti a vše potřebné sepsali za mě. Sice se připravím o mnoho slov, které mi budou možná chybět pro splnění rozsahu (3–4 normostrany), ale to nevadí. Je to přece úkol k předmětu „Nová média a společnost“, správný rozsah by měl být 140 znaků.

Zdroj: http://www.shutterstock.com

Jde jim o vaše lajky, prokliky či zhlédnutí

Stránky, jejichž obsah tvoří samotní uživatelé, nemám nijak v lásce. Jsou plné zkreslených informací, zloby v podobě nenávistných komentářů či recenzí lidí, kteří uznávají zcela jiné hodnoty než já, takže mě jejich názor, recenze či doporučení nezajímá. Stejně jim jde jen o vaše lajky, prokliky či zhlédnutí. Ani entomolog nejsem, tím padá i článek o kolektivní inteligenci. Zbývá tedy Henry Jenkins a jeho transmediální vyprávění. On sám jako příklad uvádí Matrix, ale já si vybavil zážitek, který jsem prožil ještě pár let předtím, než byl Matrix natočen. Psal se rok 1996 a já jako sedmnáctiletý poprvé navštívil Spojené státy americké. Vzal mne tam můj starší bratr a zážitek, který se nám oběma vryl do paměti, byla návštěva zábavního parku studií Universal na Floridě.

Nevím, jestli tyto zábavní parky znáte. Jedná se o obří lunaparky, kde jsou všechny atrakce tematicky propojeny s největšími blockbustery právě z dílny Universal a kromě parku umístěného a propojeného se stále fungujícími filmovými ateliéry v Hollywoodu naleznete v USA druhý takový v Orlandu ve státě Florida. V dnešní době jsme všelijakými 3D, 4D či dokonce 5D kiny doslova zaplaveni, ale před téměř 20 lety jsme z takových atrakcí byli u vytržení. Popíšu jednu z těch největších – dějově propojenou s dnes již kultovním filmem Terminátor 2: Soudný den (mimochodem je tam dodnes).

Zdroj: http://www.universalorlando.com

Soudný den

Vše začíná návštěvou laboratoří společnosti Cyberdyne, kde se Vám snaží nepříliš přesvědčivá průvodkyně představit zbrusu nově vyvinutého mechanického robota, předchůdce oněch filmových Terminátorů. Najednou se něco zvrhne a v hale se objeví mladý John Connor se svou matkou, pronásledovaný zápornou filmovou postavou T1000. Po akční scénce, věrné asi jako scény z Olmerovy Nahoty na prodej, přijíždí samotný T800, aby Johna s jeho matkou zachránil a odjeli spolu zpět „do plátna“, kde děj pokračuje (tentokráte už s opravdovým Arnoldem Schwarzeneggerem). To samotné divadlo dnes působí spíše komicky, tehdy jsem byl ale stržen oním transmediálním vyprávěním příběhu.

A tak pouze v těchto studiích (a možná ještě na nějaké pirátské nahrávce na Youtube) můžete kromě návštěvy nereálné společnosti Cyberdyne nejenom zhlédnout, ale doslova prožít část příběhu, hraného v původním obsazení, která v jiném kině ani na žádném dvd nikdy nebyla zveřejněna. Pokud jste fanoušek této filmové ságy, budete z „kina“ odcházet se slzami v očích.

Obnažený

Nicméně zde mé vyprávění nekončí. Nebyly by to Spojené státy, kolébka komercializace, aby ono nadšení skončilo tak předčasně. Zaměstnanci Cyberdyne totiž neodchází domů vstupní branou s píchačkama, jak jsou na to zvyklí zaměstnanci českého ekvivalentu v podobě Zbrojovky Brno. Odcházet musíte skrz obrovskou halu s celou plejádou filmových suvenýrů – od soundtracků, dévédéček, knih a komiksů, přes různé gumové či kovové postavičky až ke koženým bundám Arnoldovy velikosti. A po tak vydatném obnažení jim srdce opravdového fanouška filmové ságy jen těžko odolá.

Zdroj: http://www.gadgetmadness.com

Až zde mé vyprávění končí – u podstaty celého transmediální vyprávění. Ve většině případů totiž nejde o nějakou bohulibou touhu dopřát fanouškům (mediálním konzumentům) zázračné objevení pomyslného střípku děje do mozaiky celého příběhu, který jim do té doby chyběl. Jde opět o pozornost konzumenta, o zvýšení atraktivity, o nastolení témat… o diskuze na serverech, o nakupování v obchodech s dárkovými předměty, o návštěvě kin (neboli opět o lajky, prokliky a zhlédnutí). Protože o peníze jde až v první řadě.